Barrister & Principal strana 6 z 42

V esejích, projevech a dalších textech v tomto svazku Jiří Gruša, jako český velvyslanec, ministr, posléze i ředitel Diplomatické akademie ve Vídni, komentuje Evropu po pádu železné opony a její výzvy. Nabízí jedinečně mnohostranný a zasvěcený pohled na vzájemné vztahy Čechů, Němců a Rakušanů a jejich novodobé milníky (Česko-německá deklarace, vstup České republiky do NATO a Evropské unie). Předkládá však i svůj pohled na historii středoevropského soužití. Již Grušovy texty z počátku devadesátých let přitom představují překvapivě aktuální konfrontaci se základy soudržnosti evropských společenství a jejich vnitřními a vnějšími hrozbami.

Americká autorka Elizabeth Kolbertová se rozhodla zasadit až detektivně pojatý příběh šestého vymírání, které probíhá přímo před našima očima, do kontextu katastrofických změn, jimiž procházela naše planeta ve vzdálené minulosti a které byly tak bolestné, že prudce snížily diverzitu života. Spletitou a fascinující historii jejich objevování objasňuje na pozadí sporů velkých přírodovědců, kteří položili základy vědních oborů, z nichž vycházela evoluční teorie. Neméně důležitou roli zde však mají i nejnovější vědecké poznatky z astronomie, geologie, biologie a genetiky. Na osudech řady živočišných druhů – od dinosaurů a amonitů přes megafaunu z poslední doby ledové až po druhy vymřelé zcela nedávno – sleduje obecné vzorce masových vymírání i to, v čem se navzájem odlišují a co je specifikem dnešního ohrožení biodiverzity. Převážná část knihy však popisuje, k čemu dochází v přítomnosti – ve zbytcích amazonského deštného prales, na rychle se oteplujících svazích And, na vnějších okrajích Velkého bariérového útesu i v bezprostředním okolí každého z nás. V této souvislosti můžeme lépe porozumět důsledkům změny složení atmosféry, okyselování oceánů nebo šíření invazivních druhů a fenoménům geologického období, pro něž se ujímá název antropocén. Čtenář nutně dospívá k přesvědčení, že romantická představa člověka, který v minulosti žil v souladu s přírodou, je mýtem. Homo sapiens byl díky svým charakteristikám, jimiž se z ostatní přírody vyděluje, bytostným ohrožením pro jiné druhy – stejně neodvratným jako srážka asteroidu se Zemí – už od svého vzniku, jak dokládá například jeho interakce s neandrtálci nebo vyhubení tzv. megafauny. Otázky nadhozené v závěru, zejména zda zásadně a nevratně neměníme směr evoluce a zda se obětí šestého vymírání nestaneme i my sami, případně jak tomu předejít, zůstávají otevřené a hledání odpovědí na ně už bude tématem jiného příběhu. KNIHA ŠESTÉ VYMÍRÁNÍ. NEPŘIROZENÝ PŘÍBĚH ZÍSKALA PULITZEROVU CENU V OBLASTI LITERATURY FAKTU ZA ROK 2015.

Buddhismus pro začátečníky je kniha, která původně vzešla z nejčastějších dotazů, se kterými se autorka při své letité výuce setkávala, a to jak na Východě, kde je buddhismus tradičním náboženstvím, tak na Západě, kde je buddhismus něčím neznámým. Buddhismus pro začátečníky je knihou nejen pro ty, kteří se začínají o buddhismus zajímat, ale i pro ty, kteří jsou již na cestě, a potřebovali by sami systematičtější poučení ohledně některých témat. Kniha je uspořádána do 21 kapitol. V každé kapitole autorka odpovídá na nejčastěji kladené otázky v rámci daného tématu. V knize naleznete jak kapitoly zabývající se klasickými buddhistickými tématy, jako jsou třeba cíle buddhismu, karma, meditace, tak kapitoly, které se zabývají otázkami, které jsou nám na Západě bližší – jako např. vědou a znovuzrozením, emocemi v našem každodenním životě, dharmou a sociálním aktivismem. Na otázky Chodronová odpovídá jednoduchým a srozumitelným jazykem, aby pomohla čtenářům porozumět daným tématům a zároveň je navedla k tomu, jak mohou jednotlivé buddhistické principy vnést do každodenního západního způsobu života. Na tuto knihu lze tedy nahlížet i jako na příručku, která radí, jak vést mírumilovnější, ohleduplnější a spokojenější život, aniž by se člověk ihned musel stát buddhistou. „Jsem šťastný, že znám knihu Buddhismus pro začátečníky od Thubten Chodronové. Tato kniha je napsána především pro ty, kteří chtějí porozumět základním buddhistickým principům a začlenit je do svých životů.“ – Jeho Svatost čtrnáctý Dalajláma

Papež František mění zažitý obraz nelítostné církve vedené panovačnými vládci a snaží se působit jako prostý kněz, jehož hlavní starostí je pomáhat lidem trpícím úzkostmi moderního života a nejistotou v období ekonomické krize. Neuznává hranice mezi věřícími a nevěřícími. Neodsuzuje homosexuály. Ctí všechna náboženství – na Zelený čtvrtek dokonce políbil jisté mladé muslimské ženě nohy – a díky zkušenostem z argentinských slumů dobře ví, co je to skutečné utrpení lidí stojících na okraji společnosti. Současně je to ale i jezuita, stratég nepostrádající politické myšlení: neomezuje se pouze na nový dialog s lidmi všech vyznání i bez něj. Součástí jeho odvážného plánu je reforma církve pro jednadvacáté století, v němž již nadále nemůže fungovat jako absolutistická monarchie. Chce reformovat římskou kurii, v souladu se závěry Druhého vatikánského koncilu posílit roli biskupů, pročistit Vatikánskou banku a zprůhlednit církevní finance, reorganizovat Italskou biskupskou konferenci, která se podle něj musí zříct své politické role, a změnit přístup věřících k homosexualitě. A to není vše: František by do rozhodovacích procesů v nejvyšších sférách katolické církve rád zapojil ženy. Marco Politi nabízí nový, mimořádně zasvěcený pohled na tolik obdivovaného papeže reformátora: otevřeně mluví o jeho problémech a těžkostech, pomlouvačných kampaních a také přelomovém konkláve, jehož členové odmítli tradici evropských papežů a nového Svatého otce našli až v Jižní Americe.

Není nutné vzdát se psychoterapie, abyste mohli následovat cestu buddhismu. Tato kniha může přinést klid do duše těm, kdo mají dojem, že si buddhistické učení a západní psychologie v mnohém odporují. Ukazuje, jak se mohou ve skutečnosti vzájemně doplňovat. Psycholog a dlouholetý praktikující tibetského buddhismu přináší pohled, který osvětluje vztah mezi emocemi a duchovní praxí. Náš citový život vidí jako něco, co leží v samotném jádru našeho probuzení. Často se má za to, že sféra emocí je jednou z oblastí, kde se buddhismus a západní psychologie rozcházejí. Máme emoce vnímat jako cenné, podrobovat je zkoumání a pracovat s nimi jako s vodítky, která nás dovedou k hlubšímu sebepoznání? Nebo jsou něčím, co bychom měli ignorovat a čemu bychom se měli vyhýbat, jakmile to rozpoznáme? Podle Roba Preece není ani jeden z těchto extrémních pólů správný. Vytyčuje cestu terénem emocí v jejich vztahu k buddhistické praxi, přičemž ukazuje, že i když jsou emoce opravdu tím, co se v buddhistickém učení označuje jako „skandhy“ (složky iluzorního „já“), můžeme se toho na základě těchto skandh mnoho naučit. Pozornost věnovaná jejich obsahu přispívá nejen k psychickému zdraví, ale také nám otevírá hluboký vhled do povahy skutečnosti. Autor čerpá z vlastních zkušeností s emocemi a meditací, které získal prostřednictvím svého studia tibetského buddhismu a psychoterapie, a ukazuje, jak může práce s emocemi doplnit meditační praxi.

Publikace představuje projevy českého výtvarného umění šedesátých let, které se programově věnují vztahu obrazu a slova. Jde zejména o díla navazující na tehdejší experimentální postupy v umění, na druhé straně reagující na tehdy pociťovanou vyprázdněnost jazyka. To přivedlo řadu autorů k úvahám o relativnosti spojení slova a toho, co označuje. Rozebírána jsou díla Jiřího Koláře, Jiřího Balcara, Jana Kotíka, Ladislava Nováka, Vladimíra Burdy, Josefa Hiršala, B ohumily Grögerové, Jiřího Valocha, Běly Kolářové, Dalibora Chatrného, ale například i známé Antikódy Václava Havla. Publikace vychází při příležitosti stejnojmenné výstavy pořádané Západočeskou galerií v Plzni.

Arabboy je první knihou na českém trhu, která otevřeně popisuje, jak se žije generacím přistěhovalců v paralelní společnosti u našich německých sousedů. Autentický příběh mladíka z přistěhovalecké rodiny ukazuje a snaží se pochopit, proč na jedné straně příchozí z Turecka, Libye a Libanonu pohrdají Němci a nenávidí je, ale na straně druhé pro ně Německo představuje zemi zaslíbenou. Proč se jim nedaří – a mnohdy se ani nechtějí – integrovat. Proč se jejich „kurátoři“ často o jejich integraci „snaží“ jen formálně a starají se hlavně o zachování svého pracovního místa. Na čí straně je vlastně příčina neúspěchu? Kdo může za vykořeněnost mladé generace, která se narodila do provizoria, které už jejich rodiče berou jako nutné zlo a bezradnost nad cizími a odlišnými zvyky a kulturními vzorci kompenzují bezmocným vztekem, agresí, násilím. Jsme svědky strhujícího příběhu Rašída A., jehož život končí dříve, než se stačí rozběhnout. Jeden příběh jednoho krátkého, beznadějného života, jeden ze stovek tisíců podobných… Příběh o to zajímavější, že ho napsala na základě svých mnohaletých zkušeností a zážitků turecká novinářka G. Y. Balciová – sama bývalá pracovnice sociálního zařízení pro mladistvé z muslimských zemí. Jedním z nich byl i Rašíd zvaný Arabboy. Autorka vypráví osobitým a střízlivým jazykem, stručně a pregnantně, jak je pro ni typické. Tak jako romány Khaleda Hosseiniho zasahují naše srdce a emoce, apeluje Yasemin Balciová také na naši hlavu a rozum.

Všude chleba o dvou kůrkách. Staré přísloví, jak už to tak přísloví umí, vypovídá o tom, že lidské radosti, starosti i strasti jsou ve všech zeměpisných šířkách vlastně stejné. I když se někdy zdá, že člověk chroustá samé staré patky, i tak probleskne slunce, teplo, vtip. A taková je i úsporná a sebeironická poezie Češky přesazené do Kanady. Její pohled je pronikavý, úsměv skeptický, chechtot trochu ďábelský, pointou je paradox. Typicky ženská logika, chtělo by se říct. Těší se, ale nepřijde.

Svazek obsahuje eseje, studie, vybrané projevy a další texty Jiřího Gruši o literatuře a kultuře, které vznikly po roce 1989, a to jak uveřejněné v Československu a v zahraničí, tak i dochované v autorově pozůstalosti.Kromě uceleného souboru Česko - návod k použití jsou zde otištěny další spisovatelovy texty z let 1990-2011. Mezi nimi vynikají drážďanské přednášky o poetice, ale i stati a reflexe zabývající se již staršími Grušovými tématy, jako je vztah autora a moci, nadnárodní kultura českých zemí a střední Evropy a zdejší zkušenost s totalitarismem. Publikace z posledních let autorova života obsahují četné vzpomínky a portréty. Z příležitostných textů jsou tu zahrnuty například projevy Jiřího Gruši jako prezidenta Mezinárodního PEN klubu v letech 2003-2009.

Autor je Žid, věřící v Ježíše Krista. Přesto zůstává nepokřtěným Židem. Pro toto své počínání může uvést více důvodů. První důvod: autor věří, že pokud by Izrael jako národ a náboženství zmizel te světa, přestal by existovat konkrétní svědek biblického zjevení, a tím by základ zvěstování poklesl na úroveň pouhého mýtu, podobného mýtu o řeckých nebo germánkých bozích. Druhý důvod: Izrael prožívá chvíle nejtěžšího pronásledování. Autorovi je proti mysli opouštět tento zástup pronásledovaných. Třetí důvod: církev, která si říká "nový Izrael", nebyla v minulosti a přítomnosti vůči starému Izraeli, jeho obdarování a jeho posláním zcela spravedlivá. Dokud ještě existují antisemitští křesťané, bude pokřtěný Žid zcela radostným a poněkud dotěrným zjevem. Množí se však nadějné náznaky, že se konečně počíná objevovat na obou stranách hlubší porozumění tomu tajemství, které se vznáší mezi starým a novým Izraelem.

Kniha přináší výsledky řady sociologických a antropologických výzkumů týkajících se etablování muslimů a islámu v českém prostředí, které proběhly v rámci výzkumu „Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru“. Předkládá informace z perspektivy sociálně-vědného poznání a je příspěvkem do diskuse, která se v české společnosti v posledních letech rozpoutala. Hlavní témata: Muslimové a islám po roce 1989, Muslimové a islám v perspektivě správy věcí veřejných, Muslimové a islám optikou veřejnosti a médií, Muslimové o islámu, o sobě a o nás.

K výchově lze přistupovat dvěma odlišnými způsoby. Můžeme se snažit své děti za každou cenu ochraňovat, plnit každé jejich přání a předcházet situacím, které jim přinášejí nepříjemné pocity, aby snad nedej bože netrpěly. Můžeme jim metaforicky řečeno neustále rozprostírat pod nohama koberce, aby se při své cestě životem neporanily o jediný kamínek, neškobrtly o žádnou překážku. V naší současné kultuře převládá právě tento trend, který ovšem vychovává bytosti nesamostatné a závislé na ostatních. Druhý způsob vyžaduje určitou odvahu, jak od nás rodičů, tak od našich ratolestí. Zato jim ale pomůže zrát a dospívat a lépe je naučí zdolávat problémy, jakmile dospějí, odpoutají se od nás a budou životem proplouvat samy. Ten spočívá v "budování sandálů", posilování vnitřních zdrojů a vybrušování dovedností, které jim umožní se poprat se všemi překážkami, na něž narazí. Autorka rozhodně netvrdí, že je tento přístup snadný nebo že přináší rychlé výsledky, ale mnohonásobně se nám vrátí, protože díky němu z našich dětí vyrostou sebevědomé a emancipované lidské bytosti, které si dokáží poradit s jakýmkoli protivenstvím, aniž by je srazilo na kolena. Navíc utužuje vztahy mezi rodiči a dětmi, protože je postavený na otevřenosti, sdílení emocí a vzájemné zodpovědnosti.

Hugo Boettinger byl vyhledávaným portrétistou vyšších vrstev, tvůrcem křehkých dívčích aktů a zároveň autorem humoristických kreseb a karikatur známým širokému publiku jako Dr. Desiderius. Boettingerovy především portrétní kresby byly výjimečně populární a během jeho života byly mnohokrát vystavovány a publikovány. Ve dvacátých letech se s humoristickými kresbami Huga Boettingera podepisovanými pseudonymem Dr. Desiderius často setkávali čtenáři Lidových novin, Prager Presse, Světozoru a řady dalších periodik. Kresby byly také vydány v několika albech. Jeho výstavy v Praze i v menších městech budily pravidelně velký zájem publika i tisku a jeho veselá dílka se na výstavách také velmi rychle prodávala. Roku 1923 při příležitosti Boettingerovy výstavy v Topičově salonu v Praze, na niž se doslova stály fronty, konstatoval kritik Václav Nebeský, že "není snad této chvíle druhého českého malíře, který těšil by se větší oblibě v kruzích nejširších, nad karikaturistu Hugo Boettingera".

Stejně jako mnoho jiných živočišných druhů i my musíme přijít na to, jak si najít partnera a úspěšně se množit. Je to sice hodně obtížné, ale mluvit o tom se zdá být ještě mnohem náročnější. A právě v tom nám mohou jiné živočišné druhy pomoci. Možná zjistíte, že zmínky o tokajících tetřívcích prérijních, o vybíravých lvicích nebo o nevěrných labutích představují dokonalý úvod k debatě o některých velmi běžných lidských problémech. Konec konců, ať už jde o tereje modronohého, zrnokaza čínského nebo spousty dalších druhů, je toho mnoho, co nás mohou zvířata o lásce a vztazích naučit. Čím je jednotlivec atraktivní pro opačné pohlaví? Proč máme ve svých vztazích tendenci počítat a vést si účty? Záleží na velikosti? Je tělesná vůně důležitým ukazatelem vzájemné přitažlivosti? Proč se ji tedy my lidé snažíme zamaskovat mýdlem, deodoranty a různými parfémy? Ať už k tomu používáme cokoli, hlavním životním cílem je u většiny z nás snaha někoho si najít a vytvořit s ním úspěšný vztah. Proč jsou ale u lidí láska a milostné vztahy tak komplikované, zatímco zvířata s tím většinou nemají problém? Páry albatrosů královských se obvykle namlouvají i několik let. Tito ptáci instinktivně vědí, že náhodné známosti nejsou zrovna ideálním způsobem, jak najít spolehlivého partnera.

1917–1918 T. G. Masaryk zavražděn v hotelu Metropol. Rozpadne se vůbec Rakousko-Uhersko? 1938 Československá vláda odmítá odstoupit pohraničí, 24. září německá armáda útočí. 1945–1946 Mezinárodní situace v roce 1946 neumožní dokončit vysídlení Němců, v zemi jich zůstane jeden a půl milionu. 1947–1948 Už v létě 1947 je na pokyn prezidenta Edvarda Beneše vyhlášena bojová pohotovost armády, komunisté v předčasných volbách utrží drtivou porážku. 1968 Dubčekovo vedení rozhodně varuje Sověty před invazí a ti od svých plánů upustí. Dojde k ještě větší demokratizaci/nebo k převratu a la Polsko 1981? 1989 V noci z 21. na 22. listopadu se jednotky Lidových milicí sjíždějí do Prahy. V ulicích jsou statisíce lidí, přesto zazní rozkaz k násilnému potlačení demonstrací. Dramatické okamžiky Československa – měly alternativu? Naše země opakovaně stanula na důležitých křižovatkách, z nichž vedlo vícero možných cest. Autoři hodnotí možnosti alternativního vývoje, přičemž se opírají o širokou škálu pramenů, jež místy doplňují logickou úvahou či historickou analogií. Načrtávají kontury historických událostí, které se sice nestaly – ale bylo k nim velmi blízko.

Alice má s Alenkou mnoho společného, obě jsou dcery básníků, obě sály mateřské mléko poezie od narození. Proto se není čemu divit: Alice je stejně jako Alenka kouzlící, okouzlená a divutvorná. Kdo jiný než Alenka/Alice by mohl uvidět labutě plující ve vlnách parket otevřenými dveřmi do obýváku, ryby proplouvající pod jezdícími schody v Tescu, kočku pozorující v zrcadle okna svůj odraz za ním, hejno bílých hus na dlažbě velkoměsta i letku ptáků rozesetých po obloze jako hvězdy, opuštěného bělouše na pláni obrýlené lidské tváře, schody vedoucí ke slunci a průchody ústící do jiných světů? Alice je vidí a nám dopřává tu rozkoš je spatřit spolu s ní.