Barrister & Principal strana 8 z 42

Druhá světová válka, holocaust, Osvětim, Buchenwald… Napadlo by někoho snad, že tato témata, se kterými se Němci vyrovnávají už po několik generací, bude právě německá autorka problematizovat, tak trochu se jim vysmívat, ba někdy je přímo karikovat? Susann Pásztorová to v Báječném lháři dělá a umí to báječně.A může si to dovolit, protože hovoří ústy nonkonformní hrdinky, šestnáctileté puberťačky zvané Tigerlily, která si nebere servítky a celou svou rodinu, od dědečka přes tetu a nevlastního strýce až po vlastní mámu, pěkně nemilosrně tepe. Ale právě díky ní a jejímu referátu z německých dějin se celá rodina sjede, aby uctila 100. nedožité narozeniny svého těžce zkoušeného předka. Tak trochu hrabalovský pábitel Jóži Molnár totiž pro mnohé zůstává hádankou. S pěti různými ženami měl pět potomků. Dvě děti spolu s druhou manželkou ztratil v Osvětimi a sám byl vězněn (?) v Buchenwaldu. Tento úžasný vypravěč příběhů zanechal svým potomkům četné verze svého života. Jeho pozůstalost sestává z fantastických historek, tragických spletitostí a vydatných lží. Ale co z toho je vlastně pravda? Jak se k ní dobrat a jak s ní naložit?

Luxusní elegantní podnik v hlavním městě, příjemné prostředí, přepychová večeře pro dva bratry a jejich ženy, nože jsou nabroušené. Setkali se, aby rozhodli, co dělat se svými patnáctiletými syny, komplici při zločinu. Během večeře vybublají nespokojenost, závist a frustrace, které v nich doutnaly roky. Nedůvěryhodný vypravěč Paul je agresivní, nenávidí celou tu snobskou restauraci i s jejím okázalým servisem a jídlem, nenávidí i svého úspěšného a pokryteckého bratra Serge, populárního politika, který se chce stát premiérem. Matky stojí za svými dětmi. A celý příběh je s každou stránkou temnější a děsivější. I z toho, kdo se zdá být zpočátku klidný a loajální, se na konci této uhrančivé knihy vyklube chladnokrevný spoluviník. Jedno je jisté: Po této večeři už nic nebude jako dřív. Nejúspěšnější současný nizozemský román, dosud přeložený do jednadvaceti jazyků. Na podzim roku 2013 se připravuje jeho filmové ztvárnění, kterého se ujal hollywoodský režisér a scenárista Menno Meyjes (např. Indiana Jones a poslední křížová výprava). Letos román bodoval jako první nizozemská kniha vůbec v žebříčku bestsellerů v Americe. Herman Koch (1953) je v Nizozemsku známý především jako romanopisec, ale také jako herec, fejetonista deníku De Volkskrant, autor úspěšného televizního seriálu. Narodil se v Arnhemu a vyrůstal v Amsterdamu, v jedné z nejluxusnějších čtvrtí tohoto města. Navštěvoval Montessoriho lyceum, odkud byl pro špatné chování vyloučen. Své zkušenosti s touto školou zpracoval v roce 1989 v salingerovském románovém debutu Red ons, Maria Montanelli (Zachraň nás, Marie Montanelliová). Po románu Eten met Emma (Stolování s Emmou), v němž s ironickým nadhledem popisuje postavu spisovatelky, vydal v roce 2009 psychologický román Het diner (Večeře), který zaznamenal obrovský čtenářský ohlas po celém světě a v témže roce byl ověnčen nizozemskou čtenářskou cenou NS Publieksprijs a v roce 2012 španělskou cenou De Premio Novela Europea Casino de Santiago

Práce pojednávající o talentovaném královéhradeckém architektu Vladimíru Fultnerovi (1887-1918) představuje cenný příspěvek do materiálové a analytické báze pro výzkum dějin moderní české architektury na počátku 20. století. Fultnerovy návrhy a realizace z té doby dovolují usuzovat na jeho mimořádné nadání a vůli k formovému experimentu. Domácí historiografie mu však dosud věnovala pozornost jen velice okrajově. Kniha proto dokumentuje Fultnerovy životní osudy od dětství stráveného ve východočeské metropoli, přes jeho krátkéa absolutoriem nezavršené studium na pražské technice, následnou uměleckou praxi, aktivní podíl na kubistické epizodě, až k tragické smrti ve válečné vřavě. Autor k Fultnerovým známým počinům v Hradci Králové a Jaroměři připojuje další, nově objevené práce, a to i z oblasti grafického designu a zejména funerální architektury. Na základě důkladných rozborů pak vyvozuje charakteristiku Fultnerovy tvůrčí osobnosti a ukazuje jeho nikoliv marginální roli na české umělecké scéně. Marcel Pencák (1975) pochází z Hradce Králové, k němuž ho pojí silný patriotický vztah. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u prof. Roberta Kvačka. Za diplomovou práci o prvorepublikové státní správě získal Cenu E. Beneše. Na stejné škole absolvoval doktorandské studium dějin architektury u prof. Rostislava Šváchy. Odborné texty publikoval v Českém časopise historickém, Umění, Architektu či sborníku Královéhradecko. Vladimíra Fultnera představil veřejnosti již autorskou výstavou v hradeckém Muzeu východních Čech. V současnosti žije v Praze a pracuje jako nakladatelský redaktor.

Dramatické okamžiky Československa s ponurým výsledkem: 1938, 1948, 1968. Měly alternativu? Co a také kdy bylo třeba učinit, aby vývoj nabral odlišný kurs? T. G. Masaryk během svého pobytu v Rusku v roce 1917 několikrát stanul tváří v tvář smrti, odsun Němců mohl být v roce 1946 zastaven v půli, komunistické vedení zvažovalo v listopadu 1989 vyslání milicionářů i tanků proti demonstrantům... Jakými stezkami by se ubíral příští běh dějin? Země opakovaně stanula na důležitých křižovatkách, z nichž vedlo vícero možných cest. Autoři hodnotí možnosti alternativního vývoje, přičemž se opírají o širokou škálu pramenů, jež místy doplňují logickou úvahou či historickou analogií. Načrtávají kontury historických událostí, které se sice nestaly - ale bylo k nim velmi blízko.

Román Kat zpracovává archetypální, stále atraktivní téma zločinu, překračování hranic mezi dobrem a zlem. Příběh je zarámován pobytem hlavního hrdiny Stefana Gatěva na Velikonočním ostrově, kam má přijet slavný spisovatel Steven Larry King, aby Gatěva vyslechl - podle jeho vyprávění se totiž chystá napsat knihu.I Gatěv si ale pro jistotu uschová autentickou nahrávku a dobře dělá. Letadlo s Kingem na palubě při zpáteční cestě havaruje, a tak si můžeme př195ečíst alespoň Gatěvovu syrovou, dokumentární verzi příběhu o tom, jak se z člověka stane vrah. Literárními prostředky klauniády, frašky a absurdity vytvořil Stefan Kisjov působivě lehký (v Kunderově smyslu), komický i hluboký příběh o systému, který degraduje lidskou bytost zároveň na kata i oběť.

Vzpomínky antihrdiny aneb S Provázky, Hady a Martou na provázku zachycují dobu osmdesátých let, kdy na samém vrcholu experimentálního divadelnictví stálo brněnské Divadlo na provázku a později také HaDivadlo. O jejich minulosti a fenomenálním významu vyšlo již mnoho publikací. Jaroslav Tuček přidává pohled obdivovatele a obhájce těchto divadel, který ovšem v roli dosazeného šéfa vyvolával podezřívavost i nevoli na obou stranách. Po dlouhých deset let ho jak "podřízení" umělci, tak později i "nadřízení" ideologové vnímali ze svých protikladných pozic podobně ? jako nutné zlo. Snad proto je Tučkova role dodnes pociťována rozporuplně a chybí ochota přiznat mu také zásluhy. Vzpomínky končí rokem 1991, kdy Jaroslav Tuček již rozmáchle působil v jamáckém Studiu Marta.Vyprávění je nabité paradoxy, což souvisí jak s časem zlomových proměn a výbojnou aktivitou obou divadel, tak s pozorovacím talentem autora z pomezí dvou nepřátelských světů. Nad všemi postavami vyniká "největší z Provázků", režisér Peter Scherhaufer. Přidávají se vzpomínky na osobnosti dalších generací, jež v Brně vytvářely divadelní kulturu, a také na ty, kteří patřili ke strážcům režimu. Kniha, v níž nechybí sebeironie a humor, je nabita příběhy, portréty, cestopisnými postřehy i bohatou faktografií a oplývá živým, leckdy peprným jazykem. Vzpomínky antihrdiny nabízejí možná kontroverzní, ale určitě originální výpověď o tom, jak to vlastně tenkrát bylo…

Tento text, patřící mezi nejvyšší jógické tantry, podrobně vysvětluje systém tibetského buddhismu, který se zabývá jemnou fyziologií, a podává důkladný výklad kanálků, kapek a větrů, jež jsou základem vědomí. Pro praxi dvou stadií cesty nejvyšší jógické tantry je nezbytné porozumět základům, které je nutné očistit: smrti, mezistavu a znovuzrození. Text od tibetského učence Jangdžen Gjawa Lodöa, jejž doplňuje komentář jiného tibetského učence Lati Rinpočheho, se těmito procesy a stupni podrobně zabývá. Smrt, mezistav a znovuzrození je odborná a výstižně napsaná publikace a cenný pomocník při četbě slavné Tibetské knihy mrtvých i moderních západních prací o smrti a umírání. V předmluvě Jeho Svatost 14. dalajlama nabízí praktické a zralé rady týkající se správného přístupu ke zkušenosti smrti, díky jemuž může každý zúčastněný poznat plný duchovní potenciál umírání a smrti.

Tři škaredé středy zasáhly způsobem krutým do života starší generace a rozvrátily osudy milionů lidí, okradly je o velkou část mládí a většinu z nás o čtyři desetiletí, v nichž jsme o sobě nemohli rozhodovat sami: Ve středu 15. března 1939 obsadil Hitlerův wehrmacht zbytek Československa, ve středu 25. února 1948 ukončila komunistická strana vývoj poválečné československé demokracie a za ranního svítání ve středu 21. srpna 1968 k nám vpadlo pět vojsk. Ota Filip nachází tuto podivuhodnou kalendářní shodu a strhující literární formou popisuje tyto "škaredé středy" prožité v Praze a v Ostravě doslova na vlastní kůži. Rozený vypravěč Filip však s haškovským humorem a ironií líčí i jiné hořké příběhy ze svého života. Mezi takové elegie čili žalozpěvy počítá i svá salcburská setkání s Lídou Baarovou a s jejími neuvěřitelnými proměnami.

Učebnice evropské integrace vás provádí celým spektrem témat od počátků a motivů evropské integrace až po její dnešní podobu a nástin možného budoucího vývoje s ohledem na probíhající krizi eurozóny. Ve 3. přepracovaném a rozšířeném vydání jsou také plně zohledněny změny související s ratifikací Lisabonské smlouvy. Od ostatních prací tohoto zaměření se publikace liší způsobem, jakým je téma evropské integrace čtenářům představováno. Jednotlivé politiky, instituce, ale i legislativa Evropské unie jsou vysvětleny a přiblíženy na velkém množství konkrétních příkladů, které spolu s jednoduchým jazykem přispívají k čtivosti a srozumitelnosti vysvětlovaných témat. Autoři vám předkládají knihu, jejíž obsah a forma podání jsou ověřeny na tisících p osluchačů a účastníků prezenčního a e-learningového vzdělávání středních i vysokých škol v celé ČR. Přidanou hodnotou Učebnice evropské integrace je také průběžně aktualizovaná a doplňovaná webová stránka obsahující vícejazyčné verze právních dokumen tů Evropské unie včetně vybraných rozsudků Evropského soudního dvora, ale též mnoho mezinárodních smluv, strategických dokumentů a studií, na které se autoři v knize odvolávají. Stránka je tak přímou studijní oporou čtenářů této knihy a díky vícejazy čnému provedení může sloužit i při výuce cizích jazyků.

Román Cesta je kritikou považován za jedno z nejranějších a umělecky nejvytříbenějších zpracování tematiky koncentračních táborů. Přestože vznikal již v letech 1950-1951, je napsán stylem, jenž by se dnes dal nazvat magickým realismem, a právě to aut orovi umožňuje, jak si všiml již Heimito von Doderer, "převést nesnesitelný námět do roviny, kde se téměř vznáší".

Kniha renomovaného historika Karla Kaplana nabízí detailní pohled na éru v pořadí třetího komunistického prezidenta ČSSR, Antonína Novotného. Jeho jméno je v historickém povědomí spojováno především s obdobím šedesátých let, kdy docházelo k jistému uvolňování politických poměrů v tehdejším Československu. Autor však připomíná, že Novotný jakožto člen "staré gardy" komunistických politiků zastával vysoké funkce již v předešlé dekádě a nesl tak přímou odpovědnost za zločiny 50. let. V souvislosti s prezidentem Novotným se také často hovoří o jeho lidovosti, neeufemisticky řečeno jednoduchosti. Jak se mohl člověk s těmito dispozicemi dokázal tak dlouho udržet v nejvyšších stranických a státních funkcích? Autor pomocí dosud nezveřejněných archivních materiálů předkládá obraz zkostnatělého aparátčíka, beznadějně uvízlého v příručce zjednodušeného marxismu pro rychlovýrobu politických pracovníků. Muže s vizáží i jazykem okresního tajemníka, který však - v rámci možností představitele sovětského satelitu - řídil celé komunistické Československo. Kniha Karla Kaplana je vynikajícím studijním materiálem pro každého, kdo se chce dozvědět více o naší, ne až tolik dávné historii.

Sbírka se po svém prvním vydání v roce 2008 stala okamžitě bestsellerem a byla rychle rozebrána, stejně jako následný dotisk. Některé básně téměř "zlidověly", děti je milují, recitují se v mateřských školkách, staly se součástí divadelního představení, často je umí nazpaměť i rodiče. Kniha nyní vychází v přepracované podobě, poprvé s barevnými obrázky.

Kniha Gombrich. Porozumět umění a jeho dějinám vychází k nedožitému stému výročí narození Ernsta Hanse Gombricha (1909-2001), jenž byl bezesporu jedním z nejpodnětnějších historiků umění dvacátého století. Publikace kolektivu autorů se zaměřuje na v českém prostředí dosud nezmapované oblasti Gombrichova badatelského zájmu, počínaje metodologickými úvahami nad dějinami kultury až po jeho detailní výzkumy v oblasti psychologie dekorativního umění. Stranou pozornosti nezůstává ani Gombrichův ambivalentní vztah k modernímu umění, jeho celoživotní zápas s nejrůznějšími metafyzickými teoriemi či recepce jeho díla v době komunismu za "železnou oponou". Publikace navazuje na úspěšnou monografii Františka Mikše Gombrich: Tajemství obrazu a jazyk umění (Barrister & Principal, 2008, 2009, 2010).

Jak hluboké jsou stopy, které železná opona zanechala v příhraničních oblastech mezi Českou republikou a Rakouskem? Jaký vliv měla studená válka na vztah mezi Čechy a Rakušany? Anebo je vzájemné vnímání těchto dvou národů ovlivněno spíše staršími vzorci vztahů a jednání? Těmito otázkami se v městech Gmündu ležícím v severní části Dolního Rakouska a v Českých Velenicích na jihu Čech zabývali historikové Muriel Blaive a Berthold Molden. Na základě zhruba 35 rozhovorů prováděných metodou sběru orální historie a důkladných archivních rešerší analyzují přátelské styky i předsudky, historické vzpomínky i očekávání pro budoucnost, jak byly zaznamenány zde na hranici. To vše počínaje habsburskou monarchií přes založení Československa, jeho pozdější okupaci Třetí říší a holocaust, vyhnání Němců a Rakušanů z českých zemí po skončení 2. světové války a život ve dvou zásadně rozdílných společnostech během studené války. Završením je potom integrace do Evropské unie po roce 1989. Zatímco v Gmündu zůstala například realita studené války zachována coby vzpomínka na život na konci (svobodného) světa , v Českých Velenicích ji vnímali především jako všudypřítomnou kontrolu vykonávanou centralistickým komunistickým státem. Kniha tak nabízí příkladný záznam politických identit ve střední Evropě dvacet let po skončení studené války.

Předložená práce se zybývá jak náročnými aspekty zkušenosti rodičů postižených dětí, tak také pozitivními důsledky, ke kterým se rodiče za určitých podmínek mohou propracovat.

Děj románu je soustředěn do jednoho červnového dne, ale i v jeho pár hodinách se prolínají dějiny a životy minulých generací. Zelená panna je vyprávěním – ironickým až sarkastickým, ale též melancholickým – o vině a trestu malých lidí, pěšáků doby vtažený