Barrister & Principal strana 7 z 42

Hugo Boettinger byl vyhledávaným portrétistou vyšších vrstev, tvůrcem křehkých dívčích aktů a zároveň autorem humoristických kreseb a karikatur známým širokému publiku jako Dr. Desiderius. Boettingerovy především portrétní kresby byly výjimečně populární a během jeho života byly mnohokrát vystavovány a publikovány. Ve dvacátých letech se s humoristickými kresbami Huga Boettingera podepisovanými pseudonymem Dr. Desiderius často setkávali čtenáři Lidových novin, Prager Presse, Světozoru a řady dalších periodik. Kresby byly také vydány v několika albech. Jeho výstavy v Praze i v menších městech budily pravidelně velký zájem publika i tisku a jeho veselá dílka se na výstavách také velmi rychle prodávala. Roku 1923 při příležitosti Boettingerovy výstavy v Topičově salonu v Praze, na niž se doslova stály fronty, konstatoval kritik Václav Nebeský, že "není snad této chvíle druhého českého malíře, který těšil by se větší oblibě v kruzích nejširších, nad karikaturistu Hugo Boettingera".

Stejně jako mnoho jiných živočišných druhů i my musíme přijít na to, jak si najít partnera a úspěšně se množit. Je to sice hodně obtížné, ale mluvit o tom se zdá být ještě mnohem náročnější. A právě v tom nám mohou jiné živočišné druhy pomoci. Možná zjistíte, že zmínky o tokajících tetřívcích prérijních, o vybíravých lvicích nebo o nevěrných labutích představují dokonalý úvod k debatě o některých velmi běžných lidských problémech. Konec konců, ať už jde o tereje modronohého, zrnokaza čínského nebo spousty dalších druhů, je toho mnoho, co nás mohou zvířata o lásce a vztazích naučit. Čím je jednotlivec atraktivní pro opačné pohlaví? Proč máme ve svých vztazích tendenci počítat a vést si účty? Záleží na velikosti? Je tělesná vůně důležitým ukazatelem vzájemné přitažlivosti? Proč se ji tedy my lidé snažíme zamaskovat mýdlem, deodoranty a různými parfémy? Ať už k tomu používáme cokoli, hlavním životním cílem je u většiny z nás snaha někoho si najít a vytvořit s ním úspěšný vztah. Proč jsou ale u lidí láska a milostné vztahy tak komplikované, zatímco zvířata s tím většinou nemají problém? Páry albatrosů královských se obvykle namlouvají i několik let. Tito ptáci instinktivně vědí, že náhodné známosti nejsou zrovna ideálním způsobem, jak najít spolehlivého partnera.

1917–1918 T. G. Masaryk zavražděn v hotelu Metropol. Rozpadne se vůbec Rakousko-Uhersko? 1938 Československá vláda odmítá odstoupit pohraničí, 24. září německá armáda útočí. 1945–1946 Mezinárodní situace v roce 1946 neumožní dokončit vysídlení Němců, v zemi jich zůstane jeden a půl milionu. 1947–1948 Už v létě 1947 je na pokyn prezidenta Edvarda Beneše vyhlášena bojová pohotovost armády, komunisté v předčasných volbách utrží drtivou porážku. 1968 Dubčekovo vedení rozhodně varuje Sověty před invazí a ti od svých plánů upustí. Dojde k ještě větší demokratizaci/nebo k převratu a la Polsko 1981? 1989 V noci z 21. na 22. listopadu se jednotky Lidových milicí sjíždějí do Prahy. V ulicích jsou statisíce lidí, přesto zazní rozkaz k násilnému potlačení demonstrací. Dramatické okamžiky Československa – měly alternativu? Naše země opakovaně stanula na důležitých křižovatkách, z nichž vedlo vícero možných cest. Autoři hodnotí možnosti alternativního vývoje, přičemž se opírají o širokou škálu pramenů, jež místy doplňují logickou úvahou či historickou analogií. Načrtávají kontury historických událostí, které se sice nestaly – ale bylo k nim velmi blízko.

Alice má s Alenkou mnoho společného, obě jsou dcery básníků, obě sály mateřské mléko poezie od narození. Proto se není čemu divit: Alice je stejně jako Alenka kouzlící, okouzlená a divutvorná. Kdo jiný než Alenka/Alice by mohl uvidět labutě plující ve vlnách parket otevřenými dveřmi do obýváku, ryby proplouvající pod jezdícími schody v Tescu, kočku pozorující v zrcadle okna svůj odraz za ním, hejno bílých hus na dlažbě velkoměsta i letku ptáků rozesetých po obloze jako hvězdy, opuštěného bělouše na pláni obrýlené lidské tváře, schody vedoucí ke slunci a průchody ústící do jiných světů? Alice je vidí a nám dopřává tu rozkoš je spatřit spolu s ní.

Giuseppe Catozzella vypráví skutečný příběh mladé statečné Somálky. Jejíma očima prožijeme hrůzy fanatického náboženského běsnění, ztrátu blízkých, zradu, ale také touhu vyhrávat a vzepřít se osudu i za cenu ztráty vlastního života. Lidské drama je vylíčeno jednoduchým a čtivým jazykem, který chytne čtenáře za srdce. Mladistvé i ty dospělé. Somálsko je nebezpečná země zmítaná politickými a náboženskými nepokoji, střelba a výbuchy jsou slyšet čím dál blíž a čím dál hlasitěji. Samia je dívka z Mogadiša. Běhá stejně přirozeně, jako dýchá. Sní o budoucnosti a zarytě trénuje společně se svým kamarádem Alím. Boj za svou zmučenou zemi a všechny trpící somálské ženy chce vyhrát svýma hubenýma a rychlýma nohama. Skrytá před radikály trénuje tajně v noci na opuštěném stadionu a v sedmnácti se jí podaří dostat až na olympijské hry v Pekingu. Doběhne sice poslední, ale stane se symbolem islámských žen na celém světě. Nevzdává to. Jejím velkým snem je vyhrát na příští olympiádě v Londýně. Všechno se ale zkomplikuje. Muslimští radikálové jsou stále mocnější. Samia musí běhat uvězněná v burce. A k radikálům se dá i Alí, její největší přítel. Zůstávat v rozvrácené zemi už nemá žádný smysl. Jedné noci se proto Samia vydá na dlouhou a strastiplnou cestu za svým snem o svobodě a vítězství na olympiádě. Je před ní pouť dlouhá osm tisíc kilometrů, odysea všech migrantů, kteří přes Saharu a Libyi míří ke břehům Itálie.

Realistický, praktický a střízlivý pohled na řešení mnoha běžných starostí, které trápí rodiče při výchově dětí od dvou do deseti let. Zkušený pediatr nabízí rady, jak řešit běžné problémy, jak se například vypořádat se záchvaty vzteku, co s vybíravými jedlíky, do jaké míry prosazovat disciplínu, aby byla skutečně funkční, jak rozhodnout, kolik času povolit na sledování televize, hraní počítačových her a kdy. Vysvětluje, proč je potřeba chápat a respektovat dětské pocity, oddělovat chování dítěte od jeho osobnosti a bezpodmínečně je milovat. Nabízí návod, jak demaskovat špatná doporučení a rodičovské mýty a jak se vypořádat s „užitečnými“ radami od příbuzných a přátel. Hlavním poselstvím této knihy, která zahrnuje děti od batolecího věku až po ranou pubertu, ovšem je, aby čtenáři přestali usilovat o to stát se dokonalými rodiči, protože tímto způsobem na sebe většinou jen přivolávají zbytečný tlak a nervozitu. Namísto toho radí, aby se snažili být „dost dobrými“ rodiči. Na široké škále ilustrativních historek a příkladů, které načerpal během mnoha let práce v oboru, autor ukazuje, nakolik může vlastní výchova podvědomě ovlivnit rodičovská rozhodnutí. Rovněž vyvrací množství zažitých mýtů, které se pojí s výchovou dětí, a nabízí rozumná alternativní řešení, jež jsou podložena důkazy a u nichž se prokázalo, že zabírají.

Sledujeme-li dílo určitého autora, nutně dospějeme v rámci jeho pozdní tvorby k posledním obrazům, nebo dokonce přímo k jednomu konkrétnímu po­slednímu obrazu. Máme zažité termíny jako raná tvorba, která zahrnuje počátky a období hledání, po ní následuje doba zrání, jež spěje ke zralé tvorbě, gradující ve tvorbě vrcholné. Nakonec přicházejí poslední obrazy - ty mohou být vyústěním předcházející tvorby, často se od ní však odlišují, a jsou tak nějakým způsobem výjimečné. Ne zřídka se proto stává, že nemají, pokud jsou takto problematické, v rámci autorova díla plnohodnotné postavení. Neexistuje jeden standardní poslední obraz, ale různé poslední obrazy, tak, jak jsou různé umělecké osobnosti a jejich životní osudy. Vedle exkurzu představujícího ikonická exempla posledních obrazů ze světových dějin umění se v jednotlivých rozborech kniha zaměřuje na české malíře tvořící především ve 20. století: Josef Šíma, Kamil Linhart, Jan Zrzavý, Adriena Šimotová, Karel Šlenger, Arnošt Paderlík, Bohumír Komínek a Tomáš Vosolsobě.

Svazek obsahuje novou, kriticky ověřenou edici románů Jiřího Gruši Dotazník aneb Modlitba za jedno město a přítele (1975) a Doktor Kokeš – Mistr Panny (1980). V připojeném komentáři a zčásti dosud netištěných materiálech mimoto dokumentuje genezi těchto děl od šedesátých let a jejich recepci.

Angello Roncalli z Lombardie, zvolený v šestasedmdesáti letech, byl mnohými považován za přechodného papeže. Nebyl intelektuál ani erudovaný teolog, avšak výsledkem jeho pontifikátu byly zásadní a bezprecedentní změny ve vztahu církve k světu, k dalším i nekřesťanským náboženstvím, jež se začaly souhrnně označovat jako aggiornamento, čili přiblížení se světu, vstřícnost k modernímu světu, k dnešku. Sám papež ohromoval svou otevřeností a vstřícností. Výsledkem je to, že často dělíme dějiny katolické církve na období před druhým vatikánským koncilem a po něm. Tak i autor, oblíbený pro své hluboké vzdělání a schopnost poutavě vyprávět, rozděluje knihu na části “před Janem”, “Jan” a po “Janovi” – a zasazuje Jana XXIII., kterého sleduje od jeho rolnických kořenů v obci Sotto il Monte v provincii Bergamo v Lombardii po jeho zvolení římským biskupem, do stručné, ale poutavé historie římských biskupů, jimž se později v dějinách začalo říkat „papežové“ – přesněji řečeno do historie jejich přístupu k tomuto úřadu.

Kodaň – ponuré, vybydlené sídliště je výchozím bodem děje, který se postupně mění v napínavou cestu napříč Evropou až do severní Afriky. Hlavní postavy – svéhlavý vozíčkář Waldemar a jeho asistent a zároveň vypravěč příběhu Asger – hledají uzdravení, rozptýlení nebo aspoň špetku smyslu života, když se jejich životní dráhy neubírají směrem, kterým by si přáli. Nejprve veselou, poté strastiplnou a nakonec tragickou cestu s nimi prožijeme s pobavením, mrazením v zádech i se soucitem a pochopením. Kristian Bang Foss své hrdiny vykresluje přesně, bez slitování, nezakrývá jejich dobré, ani špatné stránky. Tato dovednost spojená s notnou dávkou černého humoru, satiry a smyslem pro grotesku často vyvolává ve čtenáři rozporuplné pocity. Má se smát, nebo brečet?

Rodinný doktor Marc Schlosser udělal chybu. Jeden z jeho pacientů, slavný herec Ralph Meier, zřejmě následkem toho zemřel. Doktora teď čeká kárná komise, která má posoudit závažnost jeho pochybení, ale hlavu si s tím příliš neláme. Všichni se přece znají ještě ze studií, nic horšího než suspendování na pár měsíců ho nemůže potkat. Ale jde skutečně o lékařské pochybení? Nevyřídil si Marc jen účty za to, že Ralph projevoval přehnaný zájem o jeho krásnou manželku Caroline? V Letním domě s bazénem vypráví hlavní hrdina s nelítostnou otevřeností o tom, jaké okolnosti ho přivedly až sem. Je to napínavý příběh o překračování hranic, o právu na odplatu, o přetvářce a nenávisti, o tenké linii mezi spravedlností a zločinem.

Publikace, vycházející v roce nedožitých devadesátin mimořádně významného a originálního výtvarného umělce Dalibora Chatrného, přináší hned několik nových pohledů na jeho tvorbu. Především jsou zde poprvé souborně uveřejněny umělcovy vlastní texty, v nichž vnímavý čtenář může vysledovat východiska a vývoj jeho tvůrčích postojů i výtvarných postupů. Celá kniha, obsahující téměř dva tisíce reprodukcí, je komponována jako příběh, který odkrývá podstatu Chatrného tvorby. Výběr z celoživotního díla je členěn do dvaadvaceti tematických oddílů, které pomáhají pochopit i pocitově vnímat různé typy výtvarného vyjádření, uvažování i osobního autorského experimentování. Velmi cenná je také skutečnost, že vedle reprodukcí obrazů, kreseb, grafik i prostorových objektů zde čtenář najde i textové záznamy a kresebné studie či poznámky, které tvorbě výsledného díla předcházely. V tomto aspektu je kniha koncipována novátorsky a umožňuje sledovat „v přímém přenosu“ celý proces umělcovy tvorby. Doprovodnou teoretickou studii k umělcově tvorbě napsal historik umění a kurátor PhDr. Jiří Machalický, jehož text navazuje na tematické členění oddílů v obrazové části knihy, kterou uspořádal PhDr. Jiří Zahrádka, PhD (Masarykova univerzita, Moravské zemské muzeum) společně s umělcovou dcerou Danou Chatrnou. Důležitou součástí publikace je DVD se záznamy tzv. optickoakustických skladeb – autorských experimentálních filmů vycházejících z umělcových kreseb, objektů a grafik. Významná osobnost českého výtvarného umění druhé poloviny dvacátého století je tak představena komplexním a přitom originálním a objevným způsobem. Kniha přináší cenný uměnovědný materiál, který uvítají teoretikové umění jako významný informační zdroj, ale především tohoto zajímavého a osobitého umělce veřejnosti přehlednou a poutavou formou přibližuje, takže bude jistě patřit do knihoven uměleckých škol, galerií a v neposlední řadě milovníků a sběratelů umění.

Márince Páternosterové se stane to, co je dnes bohužel docela běžné, přijde nečekaně o práci. Přestože důvod, pro který musela okamžitě opustit polikliniku i místo zubní laborantky, je více než podivný, snaží se vyrovnat se situací po svém. Čas, kter ý musí najednou trávit sama doma, naplní sledováním černobílých filmů, pokouší se zmapovat historii své rodiny, občas se nechá manželem přemluvit k návštěvě starých známých nebo ke zhlédnutí divadelního představení, v němž hrají přátelé. Když se jí p odaří najít místo redaktorky v bulvárním časopisu s poněkud ironickým názvem Dolcevita, chvíli se zdá, že všechno je, jak má být. Ale co se zdá, je sen. A v případě Márinky opravdu hodně zlý sen. Čínská zeď mezi tím, co je na první pohled normální, a tím, co začíná vypadat jako první známky duševní nemoci, roste pomalu, ale neúprosně. Zeď postupně hrdinku odděluje od skutečnosti a drží ji v pokřiveném světě, kde všechno probíhá podle zcela jiné logiky. Všední situace viděné narušenou psychikou n abývají nevšedních rozměrů a zlověstných významů. Za svoji první prózu získala Stanka Hrasteljová v roce 2012 slovinskou nakladatelskou cenu Modra ptica. Téma k ní přišlo samo, její otec totiž trpěl schizofrenií, a nemoc tak zná zblízka. Je to rentg enový snímek toho, jak jsem jeho nemoc prožívala já sama.Autorka, která byla do vydání prózy ve Slovinsku známá a uznávaná jako básnířka, míní, že i v románu je její básnický přístup znát: Psala jsem román stejně, jako píšu básně. S textem jsem pracovala a kriticky jsem obracela každé slovo tak, aby věty zněly melodicky. Dlouhá souvětí a myšlenkové skoky.

Když Dwight D. Eisenhower získal v roce 1952 nejvyšší počet hlasů v dějinách Spojených států, stal se prezidentem nejmocnější země světa, jež navíc vstupovala do desetiletí prudkého hospodářského rozmachu. Proslulý britský historik Paul Johnson nám v novém životopise velkého vojáka a státníka odhaluje základní zdroje jeho mimořádného úspěchu a srozumitelně přibližuje jeho vývoj od talentovaného štábního důstojníka přes pětihvězdičkového generála až k jedné z vůdčích osobností „amerického století“. Johnson vyzdvihuje jeho rozvahu, smysl pro humor a přirozené velitelské schopnosti. Provází nás jeho dětstvím v prostém prostředí Kansasu, léty studia v prestižním West Pointu a dlouhou cestou k nejvyšším vojenským postům. Jednoznačně odmítá názory některých jeho dřívějších kritiků, kteří ho obviňovali z lenosti a nedostatku vůdcovských schopností. Ukazuje ho jako člověka nedoceněné inteligence, energie a sebekázně. Podrobně se zabývá jeho působením v roli vrchního velitele spojeneckých sil v Evropě, v níž Eisenhower prokázal během nejhrozivějšího konfliktu světových dějin své výjimečné strategické přednosti. Johnson jej představuje jako rozeného vůdce, generála i prezidenta a současně vysvětluje příčiny jeho úspěchu, k nimž patřila jeho nezdolná pracovitost, schopnost vyjít s lidmi, umění spolupracovat s médii, nenápadná důslednost a nesmírná inteligence, kterou dovedně skrýval pod maskou „prostého vojáka“. Právě tyto přednosti jej podle Johnsona provedly nejobtížnějšími fázemi dvacátého století: druhou světovou a studenou válkou, obdobím boje za občanská práva a nelehkými lety mccarthismu.Řada Eisenhowerových myšlenek a postojů z doby jeho působení v Bílém domě, především jeho schopnost udržet vyrovnaný rozpočet, šikovné manévrování tváří v tvář opozičnímu kongresu a jeho obavy z přílišné moci vojensko-průmyslového komplexu, inspiruje i současnou politickou reprezentaci.

Významný český politolog reaguje souborem originálních esejů na krizi Evropy a oslabení Západu a výzvy, před kterými stojí naše evropská společnost. Přehledně popisuje také problémy naší zahraniční politiky, které svými vnitřními spory a nekoncepčností způsobuje stávající vláda. Bohužel se tak děje v době, kdy je Evropa, a s ní i Česká republika, ohrožena novým nebezpečím radikálního islámu a vzhledem k ukrajinské krizi hovoří někteří diplomaté dokonce o malé studené válce. Předseda Občanské demokratické strany a emeritní rektor Masarykovy univerzity nejen čtivě představuje kořeny a kontext našich problémů, ale předkládá i jasné argumenty, proč se česká politická reprezentace musí rychle začít chovat tak, aby Češi měli zahraniční politiku, jakou si zaslouží a potřebují.