Barrister & Principal strana 14 z 37

Věříš mi - věřím ti, víš a vím, buď jak buď, nezradíš - nezradím." Tuto tajnou přísahu svěřila Helga Pollaková jako dvanáctiletá svému deníku. Jí i dalším děvčatům z pokoje 28 v koncentračním táboře v Terezíně skýtala tato přísaha v nejobtížnější et apě jejich života důvěru, naději a sílu přežít. Jen patnáct dívek z šedesáti, které obývaly pokoj 28, přežilo. Deset z nich se každoročně schází. Dbají na to, aby vzpomínka na ně všechny žila dál. Hannelore Brenner-Wonschicková, narozená v roce 19 51, byla po studiích dlouholetou spolupracovnicí amerického autora Petera Wydena a pracovala mj. i v rozhlase. V roce 1997 vznikl rozhlasový pořad Brundibár a děti z Terezína, který v roce 1998 vyšel na CD. Vytvořila i řadu dalších pořadů na téma hol ocaustu a navrhla hudebně-divadelní program o "děvčatech z pokoje 28". Hannelore Brenner-Wonschicková žije v Berlíně.

Otřesná zpráva o osmi letech strávených ve vězeních. Kniha je příběhem ženy 20. století, která chtěla prožít život ve shodě se svým svědomím. Obě ideologie, komunismus i nacismus, poznala zevnitř a na vlastní kůži. Po zážitku krveprolití první světov é války a tváří v tvář následným otřesným sociálním poměrům v Německu se stala komunistkou, přes prvotní nadšení si však uchovala kritickou mysl. To ji předurčilo k tragickému osudu v okamžiku, když se o deset let později uchýlila do moskevského exil u. Jejího manžela Heinze Neumanna, předního člena Komunistické strany Německa, sovětští komunisté záhy uvěznili a poté zastřelili. Margarete Buber-Neumannová byla rovněž zatčena a poslána do gulagu. V roce 1940 ji Sověti vydali nacistickému Německu a až do jara 1945 byla vězněna v koncentračním táboře v Ravensbrücku.

O třech tvářích 20. století ve třech politických režimech vypráví autorka poutavě a věcně, kultivovaným jazykem, s obdivuhodnou vyrovnaností, s vědomím skutečných životních hodnot. Nikde nepodléhá sebelítosti, snaží se pochopit, omluvit, prominout. V ypráví ne proto, aby s někým zúčtovala, ale proto, aby jednou její děti a vnuci - a možná i my - věděli. Autorka Opožděných vzpomínek se narodila v roce 1930 do asimilované židovské rodiny. Poklidný rodinný život, finanční zajištění a jako kulisa Pra ha, "nejkrásnější město na světě", se zdají být zárukou příštích předvídatelných desetiletí. Koncem třicátých let však dostávají politické události rychlý spád: první měsíce nacistické okupace znamenají pro Židy rostoucí diskriminaci, ztrátu majetku, ponižování a nejistotu. Následuje deportace do Terezína a posléze do Osvětimi. "Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti," shrnuje autorka svůj život lapidárně jednou větou. Podaří se jí přežít a v n epředstavitelně obtížných podmínkách tráví poslední měsíce války, nemocná, hladová, ničená hrůzou ze smrti. Osvobození Evelinu zastihuje ve Východním Prusku, odkud je evakuována vojenským vlakem Rudé armády do SSSR. Ujme se jí vojenský lékař, který ji adoptuje. Nečeká ji však láskyplná rodina, nýbrž život vedle nefunkčního manželského páru, kterému má "vlastní" dcera dodat punc kýžené normální rodiny. Následují čtyři desetiletí života v Sovětském svazu, s novou identitou a starými vzpomínkami, které nikdo nechce slyšet. Se svým traumatem zůstává sama, musí se s ním vyrovnat, protože nic jiného nezbývá a budoucnost mnoho neslibuje. Jako rámec vyprávění tu slouží válkou zničený a posléze znovu budovaný Leningrad. Židovství je třeba utajovat, protože ve stalinském režimu je cejchem. Denní život určuje ideologie, bída vydávaná komunistickým režimem za blahobyt a všudypřítomný strach. Prožívá však velké soukromé štěstí s manželem a dětmi

Co dnes může říct křesťanství o základních otázkách lidského bytí? Odpověď podle Benedikta XVI. bezprostředně souvisí s otázkou: Kdo je Ježíš Nazaretský?Celý svůj život se Joseph Ratzinger zabýval Jažíšem Nazaretským, snažil se ho pochopit jako profe sor, jako biskup, jako vrchní strážce víry, jako papež. Jako kardinál začal před několika lety psát tuto knihu. Po svém zvolení papežem využil veškerá volný čas k dalšímu psaní. Vzniklo dílo, které je sumou života velkého teologa a zároveň nejosobněj ší knihou, jakou kdy Ratzinger i kterýkoli jiný papež napsal.

Tradice "ciceronství" v Itálii a především v Římě 18. století, kde učení a výřeční průvodci doprovázeli aristokratické návštěvníky a přímo před uměleckými díly jim přibližovali jejich estetické vlastnosti a zprostředkovávali jim jejich prožívání, je stále živá i v moderním dějepisu umění. Dokladem je přístup celé řady soudobých historiků umění, například Michaela Baxandalla, Francise Haskella či Daniela Arasseho, kteří v novém světle a v nových souvislostech ukázali díla všeobecně známá a mnohok rát viděná. Jejich dialogy s díly i diváky a čtenáři právem připomínají společenské a zábavné formy zprostředkování uměleckých děl, jaké byly běžné v dobách před historismem a vědeckým pozitivismem 19. století. V našem prostředí je určitý návrat k "c iceronství" - tedy k pozornému prohlížení uměleckého díla a dialogické interakci s ním - spojen s osobností profesora brněnského Semináře dějin umění Jiřího Kroupy (*1951). Podle jeho názoru by historikové umění měli namísto pseudo-učeneckého odborné ho jazyka, srozumitelného mnohdy jen jim samým, více objasňovat a zprostředkovávat a stejně jako výmluvní římští erudité 18. století vnášet do rozprávění o uměleckých dílech nejen svůj vlastní, částečně subjektivní pohled, ale i nesporné potěšení z b ezprostředního styku s nimi.

Kniha O štěstí v umírání osobitým jazykem zaznamenává nevšední příběh statečné ženy, která s pomocí rodiny překonala nejchmurnější lékařské prognosy, a reflektuje i osudy umírajících ve stávajícím systému zdravotní péče. Kniha je o cestě zbavování s e strachu ze smrti, důvěrnou výpovědí o vůli, naději a víře, je o potkávání, míjení a opětovném setkání, když si ji vzal autor v roce 2004 po krátké hospitalizaci v nemocnici zemřít domů, a v kruhu blízkých ji provázel do posledního vydechnutí. Silný iniciační prožitek přivedl autora na cestu vlastní změny, k nalezení nových hodnot a osobního štěstí.

Kniha je příručkou moderního pedagoga, jejímž cílem je podpořit proces zavádění a využívání aktivizačních metod na školách všech stupňů v České republice. Tato kniha by měla patřit do lektorského kufříku každého moderního pedagoga. Přínos aktivizačn ích metod ve výuce spočívá v tom, že přeměňuje pasivní studenty (posluchače) v rovnocenné partnery, kteří se přímou zkušeností (svojí aktivizací) naučí mnohem více než při jednostranném použití tradičních výukových postupů. Aktivizační metody klado u důraz na samostatné řešení problémů, týmovou práci, diskusi a spolupráci s pedagogem, což vede nejen k vyšší participaci studentů, ale ve výsledku i k větší efektivitě výuky. Úspěšná a ověřená publikace nabízí ucelený přehled aktivizačních metod, které autoři popisují nejen teoreticky, ale především z praktického pohledu, na základě vlastních dlouholetých pedagogických zkušeností.

Kniha Fotbalové humoresky, jak již název napovídá, je fotbalu. Tedy o hráčích, fanoušcích, divácích, trenérech, pořadatelích, a hlavně rozhodčích. Společným jmenovatelem všech příběhů a příhod je láska k fotbalu. Je to knížka, která má především poba vit, ale také dát nahlédnout do fotbalové kuchyně, kam běžný divák obvykle nikdy nevidí.

Jeden mluví, dva koukají a dva poslouchají. Co je to? Jazyk, oči a uši. Ale také jedna ze známých lidových hádanek, jimiž se v dětství bavili naši rodiče, babičky, prababičky Výběr těch nejlepších, často veršovaných, najdete v této knize. Ve sk vělém výtvarném doprovodu známé brněnské malířky Vlasty Švejdové. Kniha je zabalena jako balíček s pastelkami a omalovánkami.

Kniha si klade za cíl seznámit čtenáře s tématy, jež jsou ve společnosti slyšet stále častěji. Globalizace, globální oteplování, znečišťování životního prostředí, nedostatek ropy nebo zemního plynu, nekontrolovatelné migrační toky, silný populační rů st o tom všem informují média téměř každý den, a to způsobem a dikcí často již předem známou. Nepodlehnout globálním klišé, vnímat projevy globalizace ve skutečně globálních souvislostech a vyznat se v nich právě o to se snaží i tato publika ce. Autoři vychází z myšlenky, že frontální výukou lze naučit mnohé, nicméně aktivizační metody ve výuce dovedou žáky a studenty daleko více motivovat k samostudiu, vytváří u nich zájem o problematiku a podprahově u probíraných témat docilují vyšší m íry zapamatování. Zdánlivě složitá témata související s globalizací jsou proto rozebrána tak, aby se v mnoha případech dal text uchopit a rovnou učinit součástí výuky v příslušných hodinách. Tipy a nápady na různá cvičení pak jen pomáhají učitelům v jejich práci. Autoři věří, že k celé řadě již existujících knih na téma globalizace přidávají takovou, která bude učitelům co nejblíže

Druhý díl knihy, kterou Joseph Ratzinger Benedikt XVI. čtenářům nabídl jako výraz svého osobního hledání Pánovy tváře, nikoli jako akt učitelského úřadu, pokračuje v interpretaci evangelií, vedené snahou porozumět postavě Ježíše, jeho slovům a j eho činům. Po prvním díle (2007), který sledoval Ježíšovu cestu od křtu přes počátek veřejného působení, horské kázání až po událost proměnění, se druhý díl dostává k nejzávažnější části novozákonního svědectví: k Ježíšově smrti a zmrtvýchvstání a hledá odpovědi na otázky: Proč Ježíš musel zemřít? Co znamená zmrtvýchvstání? A co to znamená pro nás? Metodologicky se dílo hlásí k hermeneutice víry, která zodpovědně zachází s historickým poznáním, ovšem na první místo klade tajemství zmrtvýchvst ání, základu křesťanské naděje zde se rozhoduje, zdůrazňuje Benedikt XVI., zda Ježíš jen byl, anebo zda také je. Kniha, byť je slovem do odborné teologické debaty, míří obsahem i stylem k širšímu publiku jak její autor doufá, snad bude k užitk u čtenářkám a čtenářům, kteří chtějí Ježíše potkat a uvěřit mu.

Leopold Bauer (1872-1938) je postava toho druhu, jaký historie moderní architektury donedávna příliš nemilovala. Na počátku své dráhy patřil k protagonistům moderní architektury ve střední Evropě, později však popřel svá východiska a přešel na pozice nového historismu. Vila advokáta Karla Reissiga v Brně postavená v letech 1901-1902 je jeho první a pravděpodobně také nejvýznamnější architektonickou realizací. Autor s erudicí sobě vlastní a se smyslem pro detail i široké souvislosti předkládá kultivovaným jazykem a zajímavou formou fresku vývoje rodinného domu ve středoevropském kontextu, ale nezapomíná stále poukazovat na provázanost s vývojem světové architektury a na kořeny, jež skrývají principy stavění na počátku nového století. Hlavními prameny k autorově práci jsou jeho detailní znalosti zahraniční literatury a vlastní zevrubný archivní výzkum. Představuje dům, který byl dobovou publicistikou označen za první moderní dům v Rakousku, jeho architekta i stavebníky. Jindřich Vybíral studoval bohemistiku, historii a dějiny umění na univerzitách v Ostravě, Brně a Londýně. Působí jako profesor a vedoucí katedry dějin umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. O architektuře 19. a 20. století vydal řadu studií a také knižní publikace Zrození velkoměsta (1997 a 2003, německy 2001), Století dědiců a zakladatelů (1999), Česká architektura na prahu moderní doby (2002) a Mladí mistři (2002, německy 2007).

Miloš Štědroň je fenomén. To vědí v Brně všichni, kdo se s ním někdy setkali, pracovali s ním, učili se od něho, poslouchali jeho hudbu nebo s ním jen seděli u kávy nebo u něčeho ostřejšího nejlépe v kavárně U Kolbaby. Miloš je gejzír, který vás v mžiku zahltí informacemi, nápady, vtipy a historkami. Jeho promluvy jsou zásadně asociativní: začne většinou u hudby, přes Divadlo na provázku se dostane k hercům a herečkám, od nich k zemím, kde s divadlem hrál, ale také studoval a tak dál a tak dál. Uchváceně posloucháte, smějete se, divíte, dávno jste zapomněli, proč jste se vlastně s panem profesorem sešli, ale on už platí, utíká, mizí v dáli. Zachytit cíp jeho kabátu je stejně těžké, jako zachytit jeho mnohotvárnou osobnost. Tato kniha, vydaná k jeho 70. narozeninám, se o to pro jistotu ani nepokouší. Byl by to úkol nadlidský. První část knihy tvoří vzpomínky Miloše Štědroně na dětství a rodinné zázemí, které ho ovlivnilo, na studentská léta na brněnské univerzitě a především na jeho setkání s významnými hudebními osobnostmi - skladateli, muzikanty, ale také divadelními režiséry, herci a výtvarníky. Mnohá z těchto jmen se objevují i v druhé části knihy, která nabízí texty jeho přátel, spolupracovníků, muzikantů, skladatelů. Najdeme zde taková jména, jako je Milan Kundera, Milan Uhde, Iva Bittová, Dáša Bláhová … a další. Knihu provázejí fotografie a dokumenty dávno zapomenuté, ba mnohdy již považované za ztracené.

Proslulý americký historik Paul Johnson přichází po loňském Ježíši s knihou o Sokratovi, jednom z největších myslitelů všech dob, který však nic nenapsal. Po celý svůj život až do posledního dechu Sokrates plně ztělesňoval svou filozofii ve svých myšlenkách a činech. Příběh jeho života nám pomůže lépe pochopit hloubku jeho konání a myšlení. Paul Johnson svým nezaměnitelným způsobem, v němž se snoubí celoživotní odbornost s mistrovským vypravěčstvím, vtahuje čtenáře do poutavého líčení osudů tohoto charismatického muže ze střední třídy, žijícího v Athénách v 5. století před Kristem, a ukazuje, jak jeho myšlenky stále mají vliv na naše jednání i na naše pojetí těla a duše. Předkládá přesvědčivý obraz města a lidí, což obé bylo pro Sokrata neutuchajícím zdrojem zájmu a radosti, jakož i pronikavou analýzu konkrétních rysů jeho osobnosti. Výsledkem je příběh bohatého a pozoruhodného života člověka, který neudělal nic menšího, než že nám dal základní nástroje lidského myšlení.

Tato kolektivní monografie je unikátní sbírkou esejí věnujících se historickému, politickému, ekonomickému a společenskému vývoji v zemích nacházejících se v regionu Blízký východ. Jejím cílem je přiblížení politického, ekonomického a společenského vývoje jednotlivých blízkovýchodních zemí od druhé poloviny 20. století, respektive od momentu získání faktické nezávislosti, až do současnosti. Přináší přehled důležitých událostí, politických rozhodnutí, ekonomických a společenských faktorů, které vtiskly jednotlivým zemím jejich současnou podobu. Jedná se o ucelenou regionální studii blízkovýchodního regionu a zároveň o ucelené zmapování problematiky, jež není doposud komplexně zachycena v české odborné literatuře.S výjimkou první kapitoly věnované geografickému uspořádání moderního Blízkého východu je kniha tvořena kapitolami, které jsou věnovány jednotlivým zemím. V tomto smyslu se každá kapitola věnuje klíčovým momentům, které byly či nadále jsou rozhodující pro vývoj dané země, a to tematicky (politická, ekonomická a společenská rovina). Politická analýza se zaměřuje nejenom na podobu politického systému, proces politického rozhodování či zahraniční politiku země, ale postihuje například i otázku lidských práv. Další část je věnována ekonomické rovině, která představuje důležité aspekty státních ekonomik.Pozornost je zaměřena zejména na makroekonomické ukazatele (například nezaměstnanost, inflace, remitence aj.). Analýza společnosti a jejích problémů se snaží čtenáři objasnit často velmi komplexní societální vztahy a protichůdné identity odrážející množství náboženských vyznání a etnik, které se vyskytují v oblasti Blízkého východu.