Barrister & Principal strana 16 z 42

The Pumpkin Songbook je skvělý úvod do angličtiny pro všechny, pro které je příkladem Komenského škola hrou. Jednoduché a vtipné anglické písničky se snadno pamatují, dobře se na ně tančí a hlavně pomáhají osvojit si základní gramatické jevy a slovíčka. Knížka je plná zábavných úkolů a her, na kterých si děti získané znalosti procvičí. Mohou si knížku procházet samy, s rodiči, ale i ve skupině pod vedením paní učitelky ve školce či v prvních ročnících základní školy. Knížka obsahuje CD s písničkami, omalovánkami, doplňovačkami a řadou dalších aktivit.

V brilantním a mnohovrstevnatém románu G. vypráví John Berger příběh mladého muže, syna Američanky a Itala, jenž zasvětil život především metodickému dobývání žen. Děj se odehrává na pozadí bouřlivých událostí konce devatenáctého a začátku válečného a revolučního dvacátého století, tedy v době, kdy se rodilo moderní umění. Pikantní dobrodružství moderního Dona Juana prokládá autor krátkými politickými a historickými úvahami o tehdejším postavení žen, vnímání uměleckých děl a poezie či o bouřlivých událostech a významných osobnostech doby. V knize tak vystupují historické postavy jako například Italy obdivovaný vůdce Garibaldi, milánští dělníci, kteří se v roce 1898 neúspěšně pokusili rozpoutat revoluci, zdecimovaní vojáci první světové války, Gavrilo Princip a další účastníci atentátu na Františka Ferdinanda d'Este nebo peruánský aviatik Geo Chávez, který jako první přeletěl Alpy. Tyto historické osobnosti a události se v textu snoubí s úvahami o sexualitě, erotice, lásce a touze, které mohou muže a ženy svazovat i osvobozovat stejně jako společenské či politické děje a události.

V brilantním a mnohovrstevnatém románu G. vypráví John Berger příběh mladého muže, syna Američanky a Itala, jenž zasvětil život především metodickému dobývání žen. Děj se odehrává na pozadí bouřlivých událostí konce devatenáctého a začátku válečného a revolučního dvacátého století, tedy v době, kdy se rodilo moderní umění. Pikantní dobrodružství moderního Dona Juana prokládá autor krátkými politickými a historickými úvahami o tehdejším postavení žen, vnímání uměleckých děl a poezie či o bouřlivých událostech a významných osobnostech doby. V knize tak vystupují historické postavy jako například Italy obdivovaný vůdce Garibaldi, milánští dělníci, kteří se v roce 1898 neúspěšně pokusili rozpoutat revoluci, zdecimovaní vojáci první světové války, Gavrilo Princip a další účastníci atentátu na Františka Ferdinanda d'Este nebo peruánský aviatik Geo Chávez, který jako první přeletěl Alpy. Tyto historické osobnosti a události se v textu snoubí s úvahami o sexualitě, erotice, lásce a touze, které mohou muže a ženy svazovat i osvobozovat stejně jako společenské či politické děje a události.

Je hodné zamyšlení, čím to je: že po pádu tolika bohů v našem století je zjevné, že ten, který ztroskotal na svých nepřátelích a který byl po celou dobu svými vyznavači stále znovu zrazován, je pro bezpočet lidí stále ještě nejvýraznější osobou dlouhých lidských dějin: neobvyklý a nepochopitelný v mnoha ohledech. Je nadějí pro revolucionáře i evolucionisty, fascinuje intelektuály i antiintelektuály. Vyzývá schopné i neschopné. Pro teology, ale i pro ateisty je stále novým podnětem myšlení. Pro církve příležitostí ke kritickému sebezpytování, jestli jsou jeho náhrobkem nebo živoucími svědky a jestli ekumenicky vyzařují nade všemi církvemi až po judaismus a jiná náboženství. Gándhí: "Říkám všem hinduistům, že jejich život bude nenaplněný, když nebudou s hlubokou úctou studovat také Ježíšovo učení." O to naléhavější se nyní stane otázka pravdivosti: který Kristus je ten skutečný? Ani jednoduchá odpověď "Buď přátelský, Ježíš tě miluje" nám nepomůže. V žádném případě ne natrvalo. Snadno to může být nekritický fundamentalismus nebo pietismus v hippie hávu. A kde se staví na pocitech, tam může být jméno libovolně zaměňováno: místo Che Guevary s image Ježíše, Ježíš s image Che Guevary a znovu naopak. Otázka pravdy bude muset být precizována, postavena mezi Ježíše dogmatismu a Ježíše pietismu, mezi Ježíše protestu, akce, revoluce a Ježíše pocitů, senzitivity, fantazie: Kristus snů, nebo Kristus skutečnosti? Vysněný, nebo skutečný Kristus?

V roce 1746 vznikl v dílně dvorního malíře císařovny Marie Terezie Michelangela Unterbergera obraz s alegorií Triumfu obnovujícího se Dne nad Nocí. Znázornění vlády dne a světla nad nocí a temnotou představovalo v očích objednavatele díla, olomouckého knížete-biskupa Ferdinanda Julia hraběte z Troyeru, téma umožňující vyjádřit obecné a abstraktní principy, z nichž vycházela jeho legitimita a moc. Tak jako ráno přichází po temné noci, tak se i po smrti jeho předchůdce obnovuje v osobě nastupujícího knížete-biskupa násilně přerušená posloupnost a kontinuita jeho úřadu. Kniha ukazuje na příkladu jedné významné společenské vrstvy barokní doby, že umění nebylo a není pouze předmětem estetického vnímání, ale také prostředkem utváření společnosti, její historické paměti, společných kulturních hodnot či politických idejí, a že podněcovalo v divácích škálu reakcí, očekávání a interpretací. Autor provází čtenáře šlechtickými paláci a rezidencemi a ukazuje, jaké společenské rituály a ceremoniály se v nich v baroku odehrávaly a jakou roli přitom hrálo jejich umělecké vybavení a výzdoba. V neposlední řadě se také zamýšlí nad dobovými způsoby vnímání obrazů v sakrálním i profánním prostoru, jakož i nad proměnami pohledu na umění a jeho oceňování v době, kdy namísto stále se obnovujícího dne barokní éry začíná oblaka a stíny prozařovat světlo osvícenství.

Vlak Svobody byl událostí, která tehdy, na podzim roku 1951, mediálně oběhla svět. Ten se zřídka zajímal o tu zemičku v srdci Evropy, z níž vyjel, šedivé komunistické Československo, trapný satelit velmocenského Sovětského svazu, zemi se západním světem sousedící, třikrát dokola obehnanou ostnatým drátem, posetou minovými poli, hlídanou ve dne v noci ostrými střelci a ostrozubými vlčáky. Neprůchodná, neprůjezdná, smrtonosná. A přece se podařilo - doslova a do písmene - ji prorazit. Vlakem Svobody.

Unikátní a rozsáhlá mezioborová práce nabízí první ucelené dějiny obrazoborectví (ikonoklasmu) - jevu, který provází a spoluvytváří evropské kulturní dědictví. S hlubokým porozuměním všem aspektům dané problematiky nás autor provází spory mezi zastánci obrazů (ikonofily) a jejich odpůrci (ikonoklasty). Jeho erudovaný výklad nespočívá pouze ve sledování vývoje filosofické argumentace od předsokratiků, Platóna, Aristotela a jiných významných myslitelů až ke Kantově a Hegelově estetice. Pozornost věnuje také tomu, jak odůvodňovala či odsuzovala zobrazování Boha nebo božského různá náboženství a duchovní směry, a poukazuje na nejednotný postoj různých křesťanských denominací. Jednotlivé myšlenkové proudy představuje na pozadí společenských souvislostí daného období a všímá si, jak ovlivnily evropské umění. Své bádání autor zakončuje mimořádně podnětnou analýzou moderního abstraktního umění (Malevič, Kandinskij, Mondrian), které považuje za poslední výboj starého ikonoklasmu.

Tato publikace obsahuje známé i méně známé bonmoty a výroky Miloše Zemana. Byly pečlivě vybrány z archivů nejrůznějších deníků a týdeníků, z politikových četných interview a z jeho knih, ale i například ze záznamů z jednání poslanecké sněmovny. Tyto výroky, často na hraně, svědčí o prezidentových neklidné osobnosti, bouřlivém temperamentu a plebejských libůstkách. Nesporně dokládají jeho silnou vášeň pro politiku, ale také to, že se umí občas podívat kriticky a s humorem i sám na sebe, což je jistě velmi kladná vlastnosti. Humor a nadhled do politiky nepochybně patří, na rozdíl od zapšklého fanatismu a nenávisti. Ukazuje nám, byť v prchavých okamžicích, že pocit zmaru a beznaděje nejsou posledním slovem ohledně (z podstaty) vždy nedokonalé společenské a politické organizace věcí lidských. Smích je skutečně mnohdy osvobozující a v české politice je ho velmi třeba.

Práce pojednávající o talentovaném královéhradeckém architektu Vladimíru Fultnerovi (1887-1918) představuje cenný příspěvek do materiálové a analytické báze pro výzkum dějin moderní české architektury na počátku 20. století. Fultnerovy návrhy a realizace z té doby dovolují usuzovat na jeho mimořádné nadání a vůli k formovému experimentu. Domácí historiografie mu však dosud věnovala pozornost jen velice okrajově. Kniha proto dokumentuje Fultnerovy životní osudy od dětství stráveného ve východočeské metropoli, přes jeho krátkéa absolutoriem nezavršené studium na pražské technice, následnou uměleckou praxi, aktivní podíl na kubistické epizodě, až k tragické smrti ve válečné vřavě. Autor k Fultnerovým známým počinům v Hradci Králové a Jaroměři připojuje další, nově objevené práce, a to i z oblasti grafického designu a zejména funerální architektury. Na základě důkladných rozborů pak vyvozuje charakteristiku Fultnerovy tvůrčí osobnosti a ukazuje jeho nikoliv marginální roli na české umělecké scéně. Marcel Pencák (1975) pochází z Hradce Králové, k němuž ho pojí silný patriotický vztah. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u prof. Roberta Kvačka. Za diplomovou práci o prvorepublikové státní správě získal Cenu E. Beneše. Na stejné škole absolvoval doktorandské studium dějin architektury u prof. Rostislava Šváchy. Odborné texty publikoval v Českém časopise historickém, Umění, Architektu či sborníku Královéhradecko. Vladimíra Fultnera představil veřejnosti již autorskou výstavou v hradeckém Muzeu východních Čech. V současnosti žije v Praze a pracuje jako nakladatelský redaktor.

Již potřetí si ke čtenáři razí cestu kniha z ediční řady Historická sídla Středočeského kraje, která přináší informace o starobylých hradech, přepychových zámcích a romanticky vyhlížejících tvrzích obou východních regionů středních Čech. Právě rovinaté Kolínsko, vhodné pro poznávání z koňského či cyklistického sedla, nebo historií prodchnuté Kutnoh275orsko mají opravdu co nabídnout. Tudy kráčely středověké dějiny Českého království, vydržovaného bohatými stříbrnými žílami vystupujícími na povrch v rozeklané krajině řeky Vrchlice. Tudy táhly i armády husitů a odehrávaly se krvavé válečnické scény bitvy malešovské i té nechvalně proslulé lipanské. Zde se setkáme i se stopami bratrovražedné kolínské bitvy mezi Prusy a Rakušany, rvoucími se o vliv na kdysi skvělou českou korunu vpáčenou do německého klínu. Publikace přináší ucelený obraz míst, která přispěla ke zdárnému přežití českého národa. To vše je prodchnuto poutavým vyprávěním o jedinečných památnících minulosti, které obdivujeme i dnes. Knihu jistě ocení všichni milovníci historie, ale i zvídaví turisté, pro něž je představovaná publikace pozvánkou do mnohdy neprávem opomíjených regionů ve stínu Prahy. Čtenář zde nalezne vzájemně propojené informace o samotných sídlech, o pověstech, které je opřádají, slavných osobnostech, jež jsou s nimi spojovány, jakož i o přírodních a technických krásách, pro které stojí za to tyto regiony navštívit. Fotografie i vlastní texty, přes něž lze nahlédnout i za oponu náročné údržby, poskytli i sami současní vlastníci zdejších hradů, zámků a tvrzí. Neváhejte a vstupte do řad fanoušků české historie a architektury!

Kniha Marka Čejky boří dva vzájemně se posilující mýty o izraelsko-palestinském konfliktu, které jsou v českém prostředí hodně rozšířené: ten první hovoří o "odvěkém sváru Židů a muslimů" a druhý o "izraelsko-palestinském konfliktu jako ztělesnění střetu dvou civilizací - židovsko-křesťanské západní versus muslimské orientální". Přestože autor uznává, že náboženské i civilizační odkazy hrají v blízkovýchodním sporu důležitou roli, jeho podstata spočívá v územním sporu dvou nacionalismů - židovského a arabského. Tuto tezi dokládá pečlivou prezentací důležitých faktů o konfliktu od jeho počátků na přelomu 19. a 20. století až do současnosti. Čejkova kniha by měla být povinnou četbou pro každého, kdo se chce zorientovat v jednom z nejhůře řešitelných konfliktů současnosti.

Z vybraných úryvků již vydaných knih i z dosud nepublikovaných příběhů vybrala, sestavila a zapsala Lenka Šedová. V této knize se sešly: Renata, Erika, Margarete, Milada, Ivana, Hana, Alice H., Helena, Alice P., Evelina a Ruth - jedenáct žen, jejichž osudy tragicky poznamenala druhá světová válka. Dcery a matky, jež kvůli rasové a politické zvůli nacistů musely čelit nepředstavitelným hrůzám a mnohé přežily jen zázrakem. Své vzpomínky v pozdějších letech sepsaly a publikovaly v různých nakladatelstvích. Antologie Vzpřímeně stát a zoufale věřit v zázrak přináší úryvky těchto jejich literárních svědectví. Dva z textů, vyprávění učitelky Ivany Berkové a tanečnice Alice Pastorové, zde vycházejí knižně vůbec poprvé.

Tři armády divokých králíků si dělí malou lesní oblast podle zavedených zákonů, které se dodržují už od nepaměti. Avšak Temná armáda pořád porušuje zákon, a tím ohrožuje ostatní. Existuje proroctví, že pouze jeden válečník dokáže Temné zastavit, a tím zachránit svoji armádu. Do tohoto napětí přichází obyčejný domácí králíček Ryzy, na kterém zpočátku není nic výjimečného. Jako začínající učedník nemá proti trénovaným králičím válečníkům šanci. Ale nebude to právě on, kdo bude ten nejstatečnější, přežije nebezpečná dobrodružství a všechny zachrání? Tato knížka není jen obyčejný příběh. Seznámíte se v ní také se světem králíků - jak žijí, jak se dorozumívají, jak zvládají různé situace, jaké mají vztahy mezi sebou a jak porozuměli světu lidí. O napínavá dobrodružství zde přitom nebude nouze. Kniha o divokých králičích válečnících potěší fanoušky knihy Daleká cesta za domovem od Richarda Adamse. A to zdaleka není vše. To ostatní se dozvíte uvnitř! Kristýna Pokorná se narodila roku 2000 v Praze a studuje gymnázium Nový PORG v Krči. Svou první knihu o králičích válečnících začala psát v jedenácti letech a dokončila ji o rok později. Inspirovala ji její láska ke králíkům. Předlohou Ryzyho, hlavního hrdiny knihy, se stal její králík Deni.

Texas, druhá světová válka. Mladý Holanďan Dirk, který bojoval v Severní Africe v řadách německé armády, se po svém zajetí ocitá v internačním táboře pro válečné zajatce. Při práci na bavlníkové plantáži, kde musí vojáci "nadřazené rasy" pracovat po boku někdejších černých otroků, se spřátelí s černošským nádeníkem Harrisem, ale také s jeho tajemnou nevlastní sestrou Sissy. O více než třicet let později se stárnoucí obchodník Dirk Winter vrací do zcela jiné Ameriky. Čas neúprosně běží a hlavní hrdina přitom potřebuje najít odpověď na tolik otázek. Pronajme si auto a vyráží na cestu napříč Amerikou, jež je zároveň putováním proti proudu času, po stopách vlastní minulosti, před kterou už kdysi jednou utíkal. Kruh se uzavírá. Před očima čtenáře se ve strhující "filmové" mozaice, budované pečlivě v několika časových rovinách, rozvíjí příběh nepravděpodobného přátelství dvou zcela odlišných mužů a jejich osudových lásek. Mnohé se postupně dovídáme, ovšem velký prostor je ponechán i čtenářově fantazii, neboť cosi zůstává nevysloveno, znepokojivě ukryto pod nánosem času. Gustaaf Peek (Haarlem, 1975) studoval anglický jazyk a literaturu na univerzitě v nizozemském Leidenu. V současné době žije a pracuje v Amsterdamu. Debutoval románem Armin (2006). Za svůj druhý román Dover, inspirovaný dramatickým osudem čínských imigrantů v Doveru byl nominován na nizozemskou literární cenu BNG za rok 2008. Nakonec tuto cenu získal v roce 2010 za svou třetí knihu Ik was Amerika (Byli jsme Amerika). V roce 2011 získal za stejnou knihu další ocenění, cenu F. Bordewijka (F. Bordewijk Prijs) udělovanou Nadací Jana Camperta (Jan Campert Stichting) za nejlepší nizozemskou prózu roku. Peek oproti většině autorů nečerpá ze svého života, ale inspiraci hledá v historických událostech, nejlépe takových, které neprávem upadají v zapomnění.

Čtenářům se dostává do rukou kniha, která má ambici předestřít co nejucelenější vhled do afrického regionalismu, a to se zvláštním zřetelem na jih tohoto kontinentu. Často se hovoří o tom, že Afrika je nejvíce marginalizovaným kontinentem světa. Odpovědí na toto její nelichotivé postavení může být právě regionální spolupráce a integrace. Kniha nabízí pohled na tři stupně afrického regionalismu, a sice úroveň panregionální, regionální a mikroregionální, a osvětluje jak jejich obecné znaky, tak konkrétní specifika. Vzhledem k tomu, že se jedná o první podobnou publikaci v českém prostředí, snaží se autorka přiblížit i známé skutečnosti, které se v souvislosti s africkým kontinentem skloňují (slabé státy, špatná infrastrukturní síť) a které jsou chápány jako překážky bránící socioekonomickému rozkvětu kontinentu.

Tradiční dům měl svou pevnou strukturu, která se vyvíjela jen velice pozvolna. Vnitřní členění domu odráželo po mnoho generací udržované tradice způsobu života na venkově. Kniha si klade za cíl představit tuto tradiční podobu a strukturu stavební kultury na jižním Podhorácku, v kraji na jih a východ od Třebíče. Tato badateli opomíjená oblast unikala dlouho pozornosti i po stránce stavební. A to i přesto, že byla atraktivní už v době, kdy v kraji vládla hliněná obydlí, krytá slaměným doškem. Podhorácké dědiny neztratily své osobité kouzlo ani poté, co zmohutněly díky bohatství zemědělské produkce a píli místních lidí. Až druhá polovina 20. století znamenala velkou změnu v bydlení a ve vzhledu domu. Kolektivizace a modernizace venkova v poválečné době znamenala převratné změny. Přestože ještě neuplynulo příliš mnoho času od doby, kdy byly zemědělské usedlosti s hospodářským zázemím plně funkční, pro mnohé jsou dnes něčím neznámým. Tato publikace chce tuto nedávno zaniklou historii připomenout nejen příchozím zdaleka, ale i místním obyvatelům. Může tak alespoň trochu pomoci porozumět duši starého domu, v němž mnozí bydlí.