Barrister & Principal strana 17 z 37

Básnická sbírkla pro dětské čtenáře.

Kniha jedné z nejpopulárnějších současných autorek pro děti byla v polštině vydána poprvé v roce 2002 a od té doby se dočkala celé řady dotisků. Vtipné a strašidelné básničky pro mladší děti doprovázejí ilustrace autorky. Kniha získala v roce 2003 prestižní Literární cenu Kornela Makuszyńského.

Zpronevěřené nebe (Der veruntreute Himmel, 1939) je jediným z románů Franze Werfela, který dosud nebyl přeložen do češtiny. Po jeho dokončení ve francouzském exilu se Werfel vyjádřil, že tento příběh pokládá za jednu ze svých nejzdařilejších knih: "Zpronevěřené nebe je jistě jedna z mých co do architektoniky nejnáročnějších knih… Vzorem pro vyprávění je do jisté míry hudební fuga… Tématem je smrt a to, co následuje po ní." Před odevzdáním do tisku poprosil Werfel o posouzení své přátele Liona Feuchtwangera a Reného Schickeleho: oba nešetřili chválou a pokládali knihu za jedno z nejlepších autorových děl. Román měl pod titulem The Embezzled Heaven velký úspěch ve Spojených státech a byl i dvakrát zfilmován (1958 a 1990).

Dějiny katolické církve, jež v této knize čtenáři předkládá světoznámý teolog Hans Küng, se od jiných zpracování podstatně liší. Küng jakožto autor, který při obhajobě svých názorů prošel mnohými zkouškami, poutavě a navýsost kompetentně popisuje dramatickou a bohatou historii římskokatolické církve. Pouť dějinami nejsilnější a nejvlivnější reprezentantky křesťanství zahrnuje chronologicky seřazené zásadní okamžiky i rozcestí papežství, křižovatky v období reformace i inkvizice a stranou nezůstávají ani další významné historické milníky, jakými byly čarodějnické procesy či křižácké výpravy. Teolog-badatel Küng pátrá po východiscích pro různá schizmata kdysi univerzální církve, neopomíjí mocenské nároky papežů a biskupů a zabývá se problémem církevní ústavy. Výsledkem je kritická a diferencovaná Küngova "inventura" toho, co lze dnes rozumět pod pojmy katolicismus a katolické. Küngovy dějiny poukazují na velký potenciál katolicismu: na jeho úspěchy na poli kultury a globální charitativní a duchovní přínos. Autor tímto cenným historicko-kritickým zhodnocením dvaceti století katolické církve dospívá k realistickým perspektivám, jež se této instituci otevírají na počátku třetího tisíciletí a které se neobejdou bez její nutné reformy v duchu evangelia. Hans Kűng, narozen v roce 1928 ve švýcarském Sursee, je emeritním profesorem ekumenické teologie na Univerzitě Tűbingen a prezidentem Nadace Světový ethos

Druhé vydání poutavého úvodu do buddhismu od předního buddhologa Donalda S. Lopeze nabízí odborný a zároveň jasný pohled na buddhismus, jeho praktikování, učení a školy. Mísí se zde pronikavá analýza s poutavým vyprávěním příběhů. Lopez objasňuje společné rysy a rozdíly mezi hlavními tradicemi buddhismu, a zpřístupňuje je tak zajímavým způsobem čtenáři. Příběh buddhismu se zaměřuje na současné praktikování buddhismu v životě a ukazuje, proč byl a zůstává tak přitažlivý po mnoho století a v tolika kulturách, včetně té naší. Lopez začíná své vyprávění popisem stvoření a uspořádání buddhistického vesmíru a pak vypráví příběh Buddhova života utkaný z vláken historie, legend a dogmat (což je také tradiční postup v buddhistické literatuře). Vysvětluje důležité pojmy jako dharma - zahrnující náboženskou praxi a meditační techniky - a sangha - společenství mnichů, mnišek a laiků, kteří následují Buddhovo učení. Na závěr se autor noří do smyslu osvícení jako cesty k realizaci našeho pravého já a osvobození se od utrpení. Kniha Příběh buddhismu je doplněna doslovem, bohatým glosářem, rejstříkem a rozsáhlou bibliografií (včetně knih vydaných v ČR a SR) a je jako celek důkladným zprostředkováním pohledu na buddhistickou tradici. Ať už jste praktikující buddhista, student religionistiky nebo obojí dohromady, tento výstižný úvod do učení, praxe a historie buddhismu bude vaším neocenitelným průvodcem. Donald S. Lopez Jr. je profesorem buddhologie a tibetologie na univerzitě v Michiganu

Publikace se zabývá vztahy mezi Českou republikou a Evropskou unií. Analyzuje cestu České republiky ke členství v Evropské unii, kterého země dosáhla v roce 2004, a hodnotí, jak Českou republiku vstup do Evropské unie ovlivnil či změnil, včetně její domácí politiky, státních institucí a jednotlivých tematických politik. Zabývá se také fungováním a vystupováním České republiky jako členské země. V této souvislosti se snaží zodpovědět následující otázky: Jaké jsou zájmy České republiky v Evropsk é unii a jakým způsobem se je snaží naplňovat? Jak jsou české zájmy a postoje země utvářeny její pozicí: nového člena; malé členské země; relativně chudé země; postkomunistické země? Publikace také zkoumá přípravy České republiky na předsednictv í v Evropské unii v první polovině roku 2009 a hodnotí výkon země v této roli. Ačkoli se jedná o případovou studii jedné členské země, snaží se vysvětlit řadu širších otázek a problémů, jež se obecně vztahují k Evropské unii a jejím členským zemím. V tomto ohledu přispívá k akademické diskuzi o Evropské unii a evropské integraci, včetně diskuze o "evropeizaci" (vliv unijního členství na domácí politiky a instituce) a roli malých zemí v Evropské unii.

Co je umění? Jakým způsobem existují umělecká díla? V čem spočívá hodnota umění? Proč si ceníme více původních děl než jejich napodobenin? Je vysoké umění esteticky lepší než umění populární? Jaký je vztah mezi ideologií, uměním a estetikou? Jaký vliv má autorský zákon na uměleckou tvorbu a o jaké estetické předpoklady se opírá? Čím se zabývá environmentální a feministická estetika? Kniha Estetika na přelomu milénia představuje devět vybraných témat současné estetiky, a nabízí tak čtenářům jedinečnou možnost seznámit se s tradičními i novými problémy filozofické estetiky a jejich aktuálními řešeními. Každou z devíti kapitol tvoří vždy úvodní přehledový text a dvě pečlivě vybrané studie od předních mezinárodních badatelů, kteří k danému problému často zaujímají odlišná stanoviska. Čtenáři jsou tak vybízeni ke kritické úvaze a k vlastnímu úsudku. Publikace vznikla ve spolupráci s autorským a překladatelským týmem odborníků z České republiky, Německa a USA. Je určena všem, kdo kriticky uvažují o otázkách spojených s tvorbou, recepcí a hodnocením uměleckých děl, a může sloužit také jako vhodný studijní materiál pro výuku teorie umění a estetiky na vysoké škole.

Příběh malíře Jaroslava Fanty (1919) je upřímné svědectví umělce, ohlédnutí pamětníka za jeho vlastním životem a celým dvacátým stoletím.

Antonín Kurial se svými studenty soustředil pozornost především na nejvýše položenou část Žďárských vrchů. Dalším ohniskem byly vesnice v jihovýchodním cípu tehdejšího okresu. Ty navazovaly na obce těsně za hranicí okresu Brno-venkov a najdeme je ve třetí části Katalogu lidové architektury. Početně méně zastoupeno je Bystřicko a stejně jako na Žďársku a Novoměstsku byly vybrány pouze stavby z horské části, a ne z méně zalesněné krajiny jižně od těchto jmenovaných měst. S lítostí konstatujeme, že se nedostalo pozornosti ani lidové architektuře v okolí Velkého Meziříčí a Velké Bíteše. Každé číslo plánové dokumentace, označené značkou ZS (Žďár nad Sázavou), je opatřeno popisem a hodnocením současné podoby stavby. Dále uvádí všechny výkresy, které jsou podstatou díla. Vzhledem k početným přestavbám nebo asanacím nemovitostí bylo zjišťování osudu zaměřené nemovitosti neobyčejně časově i pracovně náročné. Pro zjištění identity stavby odstraněné již v padesátých či šedesátých letech se jen stěží nacházeli pamětníci. Projevila se tak krátkost lidské paměti v místech, kde se průzkum uskutečnil před šedesáti lety. Součástí svazku jsou dvě odborné studie. První seznamuje s životem Antonína Kuriala a jeho dílem o lidové architektuře, druhá se věnuje povaze krajiny na území okresu Žďár nad Sázavou a charakteristice rysů tradičního stavitelství této oblasti. Další ze svazků, který spatřil světlo světa a jež se dostává váženému čtenáři do rukou, nás po dlouhých letech a po malých krůčcích přibližuje k cíli, který si stanovil profesor Antonín Kurial - vydání Katalogu moravské lidové architektury a zpřístupnění tohoto významného materiálu veřejnosti.

Rozsáhlý román Amazonka je trilogie složená ze tří částí: Země bez smrti, Modrý tygr a Nový prales. V románě, věnovaném Jižní Americe (a také smyslu dějin, starému i současnému barbarství), především však Amazonii, se na pozadí historických událostí prolíná fantazie a realita, příroda a život přírodních národů, konkvistadoři a jejich odpůrci, dominikáni a jezuité (a jejich komunistické osady), kteří se marně snaží zastavit loupeživé výboje svých evropských „kolegů“, a stihne je proto logicky zkáza. Svár evropské civilizační rozpínavosti s kulturně daleko staršími iberoamerickými společenstvími je líčen ze stanoviska opačného — vnějšího, nikoliv ze stanoviska „bílých“ obyvatel Evropy. A vyznívá jen velmi podmíněně pozitivně, spíše připomíná proces v zásadě degenerativní. Zejména v posledním díle se objevují i přesné dobové aktualizace (nacismus jako nový prales). Čtenář románu se může těšit na vpravdě amazonský tok mnohovrstevnaté, bezbřeze plastické řeči, explozivního a zase klidného výrazu, pádícího i zase zvolna plynoucího, smršťujícího se a zase se rozpínajícího děje. Jeho styl má blízko k textům hispánské literatury, k magickému realismu. Směle ho lze přirovnat k velikánům, jako jsou Cortázar, Dos Passos nebo Márquez.

Kniha pojednává o osobnosti a uměleckém mecenátu Antonia Rambalda hraběte z Collalto a San Salvatore (1681–1740), dvořana a diplomata císaře Karla VI., jehož vláda je spojována s dobou středoevropského vrcholného baroka. Hrabě přišel roku 1707 z rodné Itálie na Moravu, aby se ujal správy jemu svěřeného rodinného majetku, který zahrnoval panství Brtnice, Černá a statek Německý Rudolec. Svůj život však naplnil i z jiné stránky. Sám nadšený vzdělanec (erudita) a básník se stal vyhledávaným a štědrým mecenášem v literárních a uměleckých kruzích mezi Moravou a Itálií. U císařského dvora ve Vídni se kolem jeho osoby utvořil malý klan italských literátů a umělců (Apostolo Zeno, Daniel Antonio Bertoli, Giovanni Antonio Pellegrini aj.), četné významné styky udržoval i na Apeninském poloostrově (Ludovico Antonio Muratori, Antonio Bellucci, Rosalba Carriera, Antonio Lucino, Giuseppe Maria Crespi aj.). Ve svém mecenátu se stal zvláště na Moravě výjimečným, ale osamoceným jedincem. Proto se nám Collaltova činnost a jeho moravsko-rakouská casa jeví jako jakýsi izolovaný ostrov (isola) italských mentalit a uměleckého stylu v kulturně zcela odlišném prostředí česko-moravského pomezí.

Výkřiky bolesti, zhrození, radosti, nadšení, údivu, rozkoše… oh! Krutá upřímnost, existenciální ražba, syrové záznamy skutečnosti, humor, slovní ekvilibristika, hravost. Rozpolcená poezie Milana Ohniska klesá do nejtemnějších hlubin lidského tělesna i duchovna a vzápětí se v triumfálním orgasmu imaginace vymršťuje vysoko nad ně. Pohlavnost, absurdita, všudypřítomný neklid - to vše viděno z (dvoj)ohniskové vzdálenosti a filtrem slovotvorných eskapád. Černé a růžové brýle nasazené naráz. Náraz. Marast. A zase zpátky. Předkládaný výbor obsahuje kromě básní ze všech šesti oficiálně vydaných samostatných sbírek juvenilní texty ze sbírky Přiznání (1985-1987), která vyšla v někdejší slavné samizdatové Edici Petlici Ludvíka Vaculíka, dále básně ze vzácného soukromého samizdatu s názvem Detox (1985-1999), kolektivní Býkárny (napsané s Ivanem Wernischem a Michalem Šandou) a je završena exkluzivním výběrem ze zbrusu nových, dosud nikde nepublikovaných básní. To vše doplněno obsáhlým doslovem editora a básníka nejmladší generace Ondřeje Hanuse a kongeniálními ilustracemi Mariana Pally.

Tři armády divokých králíků si dělí malou lesní oblast podle zavedených zákonů, které se dodržují už od nepaměti. Avšak Temná armáda pořád porušuje zákon, a tím ohrožuje ostatní. Existuje proroctví, že pouze jeden válečník dokáže Temné zastavit, a tím zachránit svoji armádu. Do tohoto napětí přichází obyčejný domácí králíček Ryzy, na kterém zpočátku není nic výjimečného. Jako začínající učedník nemá proti trénovaným králičím válečníkům šanci. Ale nebude to právě on, kdo bude ten nejstatečnější, přežije nebezpečná dobrodružství a všechny zachrání? Tato knížka není jen obyčejný příběh. Seznámíte se v ní také se světem králíků - jak žijí, jak se dorozumívají, jak zvládají různé situace, jaké mají vztahy mezi sebou a jak porozuměli světu lidí. O napínavá dobrodružství zde přitom nebude nouze. Kniha o divokých králičích válečnících potěší fanoušky knihy Daleká cesta za domovem od Richarda Adamse. A to zdaleka není vše. To ostatní se dozvíte uvnitř! Kristýna Pokorná se narodila roku 2000 v Praze a studuje gymnázium Nový PORG v Krči. Svou první knihu o králičích válečnících začala psát v jedenácti letech a dokončila ji o rok později. Inspirovala ji její láska ke králíkům. Předlohou Ryzyho, hlavního hrdiny knihy, se stal její králík Deni.

Práce pojednávající o talentovaném královéhradeckém architektu Vladimíru Fultnerovi (1887-1918) představuje cenný příspěvek do materiálové a analytické báze pro výzkum dějin moderní české architektury na počátku 20. století. Fultnerovy návrhy a realizace z té doby dovolují usuzovat na jeho mimořádné nadání a vůli k formovému experimentu. Domácí historiografie mu však dosud věnovala pozornost jen velice okrajově. Kniha proto dokumentuje Fultnerovy životní osudy od dětství stráveného ve východočeské metropoli, přes jeho krátkéa absolutoriem nezavršené studium na pražské technice, následnou uměleckou praxi, aktivní podíl na kubistické epizodě, až k tragické smrti ve válečné vřavě. Autor k Fultnerovým známým počinům v Hradci Králové a Jaroměři připojuje další, nově objevené práce, a to i z oblasti grafického designu a zejména funerální architektury. Na základě důkladných rozborů pak vyvozuje charakteristiku Fultnerovy tvůrčí osobnosti a ukazuje jeho nikoliv marginální roli na české umělecké scéně. Marcel Pencák (1975) pochází z Hradce Králové, k němuž ho pojí silný patriotický vztah. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze u prof. Roberta Kvačka. Za diplomovou práci o prvorepublikové státní správě získal Cenu E. Beneše. Na stejné škole absolvoval doktorandské studium dějin architektury u prof. Rostislava Šváchy. Odborné texty publikoval v Českém časopise historickém, Umění, Architektu či sborníku Královéhradecko. Vladimíra Fultnera představil veřejnosti již autorskou výstavou v hradeckém Muzeu východních Čech. V současnosti žije v Praze a pracuje jako nakladatelský redaktor.

V roce 1746 vznikl v dílně dvorního malíře císařovny Marie Terezie Michelangela Unterbergera obraz s alegorií Triumfu obnovujícího se Dne nad Nocí. Znázornění vlády dne a světla nad nocí a temnotou představovalo v očích objednavatele díla, olomouckého knížete-biskupa Ferdinanda Julia hraběte z Troyeru, téma umožňující vyjádřit obecné a abstraktní principy, z nichž vycházela jeho legitimita a moc. Tak jako ráno přichází po temné noci, tak se i po smrti jeho předchůdce obnovuje v osobě nastupujícího knížete-biskupa násilně přerušená posloupnost a kontinuita jeho úřadu. Kniha ukazuje na příkladu jedné významné společenské vrstvy barokní doby, že umění nebylo a není pouze předmětem estetického vnímání, ale také prostředkem utváření společnosti, její historické paměti, společných kulturních hodnot či politických idejí, a že podněcovalo v divácích škálu reakcí, očekávání a interpretací. Autor provází čtenáře šlechtickými paláci a rezidencemi a ukazuje, jaké společenské rituály a ceremoniály se v nich v baroku odehrávaly a jakou roli přitom hrálo jejich umělecké vybavení a výzdoba. V neposlední řadě se také zamýšlí nad dobovými způsoby vnímání obrazů v sakrálním i profánním prostoru, jakož i nad proměnami pohledu na umění a jeho oceňování v době, kdy namísto stále se obnovujícího dne barokní éry začíná oblaka a stíny prozařovat světlo osvícenství.