Barrister & Principal strana 11 z 42

Bratr David Steindl-Rast a otec Anselm Grün jsou pro mě takovými postavami naděje, jež silou svého příkladu mohou poskytovat orientaci ve světě, který se stal nepřehledným. Vyzařují hlubokou a současně radostnou spiritualitu všedního života. Jejich životní zkušenost, dar kritického duchovního rozlišování, radikální poctivost, uvážlivý poetický jazyk a terapeuticko-spirituální vědění i jejich schopnost humoru a sebeironie ve mně už mnoho let vyvolávají opravdové nadšení. Naše rozhovory v současné knižní podobě lze chápat také jako jakýsi „rychlokurz“ křesťanské spirituality. Věřím, že poskytnou mnoha našim současníkům spirituální podporu a podněty k zamyšlení, ať už jsou věřící, nebo ne. – Johannes Kaup, moderátor rozhovoru

Nová semena kontemplace jsou jednou z nejčtenějších a nejoblíbenějších knih Thomase Mertona. Křesťané i nekřesťané chválí Mertona jako pozoruhodného pokračovatele meditativní tradice sv. Jana od Kříže, Oblaku nevědomí a středověkých mystiků, ve Spojených státech se Merton často srovnává s Thorauem. Nová semena kontemplace se snaží probudit spící vnitřní hloubky ducha, který západní člověk tak dlouho zabíjí, usilovat o hluboce kontemplativní a mystický rozměr v našich životech. Pro Mertona "každý okamžik a každá událost života jakéhokoli člověka na zemi zasazuje něco do jeho duše. Stejně jako vítr nese tisíce okřídlených semen, tak s sebou každý okamžik nese zárodky duchovní vitality, které nepozorovaně spočinou v mysli a vůli člověka. Větší část z těchto nesčetných semen zahyne a ztratí se, protože lidé nejsou ochotni je přijmout: semena jako jsou tato nemohou totiž vzejít jinde než v půdě svobody, spontánnosti a lásky."

Jaká je a jaká byla role žen v církvi? Dnes se ženy, protože nemohou být svěceny, ocitají mimo církevní hierarchii, která sestává pouze z vysvěcených osob. Ale bylo tomu tak vždy? Na tuto otázku hledá odpověď kniha Ženy u oltáře. Nikdy? Autor zahrnuje do debaty umělecké předměty z období od třetího do šestého století, na kterých se objevuje nová ikonografie Matky Boží. Kolem roku 400 vznikají znázornění, na nichž má Marie maforium, těžký závoj vdaných žen a vdov. Na jiných zobrazeních zpod jejího pláště vystupuje štola. Na základě srovnání s dalšími díly i s dobovými texty lze dojít k závěru, že se z maforia a štoly stal liturgický oděv. Do nové ikonografie Matky Boží by se tak promítly atributy vysvěcených žen, které po krátkou dobu patřily do hierarchických struktur církve, a míněná znázornění Matky Boží by tak vyjadřovala, že tyto ženy byly pod Mariinou ochranou. Společenská situace se však rychle měnila a během šestého století ženy podíl na moci v církvi ztratily. Jejich působení se omezilo na život v klášteře. Zobrazování Matky Boží se štolou a maforiem však přetrvalo a dnes se nabízí jako cenný dokument pro studium postavení žen v pozdně antické církvi. Z knihy vyplývá, že ženy – ať už byly nazývány jáhenky, kněžky či zasvěcené vdovy – měly v hierarchii pozdně antické církve své místo.

F. T. M. jsou iniciály jména Filippa Tommase Marinettiho – umělce, jehož jméno většina z nás kdysi zaslechla ve škole, ale který nám patrně splývá s masou dalších etablovaných klasiků. Marinetti přitom nikdy klasikem nebyl, byl to buřič a bohém, který vyzval na souboj tradiční umění i společenské konvence své doby a stal se zakladatelem prvního avantgardního hnutí – futurismu. I o tom jsme četli nebo slyšeli vesměs ve spojení s hesly či frázemi jako rychlost, modernizace, agresivita, velebení války či fašismus. Autorka nabízí více než popis tohoto uměleckého hnutí, líčí fascinující příběh o tom, jak se prolínalo umění a politika v prvních desetiletích 20. století, poodkrývá neobyčejné osudy konkrétních osobností a představuje některá známá i turisty opomíjená místa s futurismem spjatá. Vedle zasvěceného historického výkladu tak kniha poslouží i jako užitečný „futuristický bedekr“, jenž lze přibalit do zavazadla při cestě do slunné Itálie. Doprovází ji bohatý obrazový materiál a je doplněna i o překlady zásadních futuristických manifestů, z nichž některé dosud nebyly do češtiny přeloženy.

Andělské vymalovánky představují ty největší nebeské celebrity, jako je Gabriel, Michael, Rafael a další. Vybarvování andělů může být příjemnou chvilkou zklidnění, navíc s těmi nejpovolanějšími bytostmi. Ti nejsnaživější mohou dojít až do stavu „andělského klidu”. Krom toho může být vybarvená a zarámovaná vymalovánka pěkným dárkem nebo vzpomínkou na společné vymalovávání s dětmi. Takže jednoduše – ti, kdo těžce snášejí stres dnešní doby, budou vyléčeni, ti, kdo se nestresují, budou potěšeni, malí se zabaví. A to vše pod vedením andělů. K ČEMU SLOUŽÍ ANTISTRESOVÉ Vymalovánky? Populárním novým lékem proti stresu se nyní stávají vymalovánky pro dospělé, které usnadňují soustředění a uvolnění. Naši dobu bychom mohli nazvat „dobou informační“, kdy se na nás doslova valí různorodé informace z různých stran. Vymalovánky nám pomáhají vypnout, relaxovat a soustředit se na jednu v-ěc, jednu informaci, barvu... Vymalovánky jsou vhodné pro všechny, kdo se chtějí zbavit stresu nebo se jen odreagovat. Navíc k tomu nemusejí mít žádné zvláštní kreslířské dovednosti. Tím, že vybarvujete obrázky podle daných linek, mozek nejenom relaxuje, ale zapojují se v něm centra, která jsou určena pro tvůrčí vyjádření, čímž vyvažují logické myšlení či organizační procesy. Vymalovánky jsou jasně zdravá volba, odplavují totiž stres zcela bez zdravotních následků.

Schjerfbecková, Kirchner, Dix, Neuschul, Dwurnik Posedlost - vášně a extrémy v umění 20. století. Na pozadí „portrétů“ pěti uměleckých solitérů, v českém prostředí neznámých či málo reflektovaných, nabízí kniha překvapivý pohled na vývoj moderní malby v kontextu dobových filosofických koncepcí a bouřlivých politických událostí. Jak autor předesílá, všechny zvolené tvůrce stravoval jistý druh posedlosti – ať již šlo o téměř freudiánskou posedlost introspekcí u Helene Schjerfbeckové, podivnou směsici nietzscheovské agresivní energie a temných vášní u Ernsta L. Kirchnera a Otto Dixe, nekritickou víru v komunismus u Ernesta Neuschula či posedlý voyerismus u Edwarda Dwurnika. Všichni vytvořili uhrančivá a fascinující díla, jež znepokojují svou vnitřní rozporuplností, díla vypovídající o situaci člověka ve složité době a v mezních životních situacích. Jsou to díla odkrývající mnoho zasutých skutečností a vášní, ale často i odrážející celou řadu dobových intelektuálních zmatků a ideologických pomýlení. Silné téma, mimořádné osudy a fascinující obrazy v nové knize Františka Mikše, volně navazující na jeho předchozí práce Jiná modernita (2013) a Rudý kohout Picasso (2015)

Ojedinělá knižní monografie mapuje situaci soukromého uměleckého sběratelství v českých zemích po roce 1948. Volně tak navazuje na úspěšné kompendium Lubomíra Slavíčka - Sobě, umění, přátelům. Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650–1939 - vydané v roce 2007. Rozsáhlá freska nořící se do často bizarních a zneklidňujících osudů uměleckých sbírek a jejich majitelů v období poválečného totalitního Československa pochází z pera historičky umění a ekonomky Marcely Rusinko (Chmelařové). Nejen díky své úvodní studii shrnující sociální, psychologické a ekonomické motivace uměleckého sběratelství v dějinách, bohatému obrazovému materiálu, ale i řadě nových faktografických poznatků by neměla chybět knihovně žádného sběratele. Autorka se dlouhá léta publikačně věnovala oblasti uměleckého trhu, pohybovala se v prostředí veřejných a soukromých uměleckých sbírek, nyní přednáší na Semináři dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Změnili jsme víru na právo na jistotu, když nám ve skutečnosti trojiční tajemství našeptává pravý opak: Máme žít v nádherné, hrozné pokoře před realitou. V tomto prostoru nám Bůh dává pátravého ducha, touhu po porozumění; zdá se mi, že je to pouze toto neustálé úsilí o porozumění, co formuje milosrdné lidi - a moudré lidi. Jestli si myslíte, že máte právo na jistotu, tak mi ukažte, kde vám evangelium něco takového slibuje nebo nabízí. Sám Nový zákon je napsán řečí, kterou Ježíš nikdy nemluvil. Kdyby Bůh chtěl, abychom měli důkazy, racionální zdůvodnění a dokonale jasno, tak by Ježíšovo vtělení pozdržel do vynálezu magnetofonů a videokamer. Racionální jistota je přesně to, co nám Písmo nenabízí. Nabízí nám něco mnohem lepšího a úplně odlišný způsob poznání: intimní vztah, cestu tmou, stezku, na které si sami pro sebe musíme objevit, že milost, láska, milosrdenství a odpuštění jsou absolutně nezbytné pro přežití - ve světě vždy a navždy nejistém. Potřebujete jenom dostatek moudrosti a zakotvení, abyste věděli, jak žít bez jistoty! Ano, my skutečně jsme spaseni vírou. Lidé žijící tímto způsobem nikdy nepřestanou růst, jen tak snadno se nezlomí a je opravdu radost s nimi žít. Richard Rohr je celosvětově uznávaný ekumenický učitel, františkánský kněz z Nového Mexika a autor mnoha knih.

I princ Charles, následník britského trůnu, je jenom člověk. Ani jemu se nevyhnuly životní peripetie běžných smrtelníků. Prožíval je stejně jako kdokoliv jiný. Jen s tím rozdílem, že všechny jeho skutečné i domnělé poklesky či mezníky, svatba, narození synů, bouřlivé manželství, komplikovaný soukromý život, rozvod a pohřeb princezny Diany, stejně jako druhá svatba, se odehrávaly v přímém přenosu a probíhaly se všemi bolavými podrobnostmi na prvních stránkách bulvárních novin celého světa. Nelze se divit, že ve svém životě hledá něco, co mu scházelo nejvíc: harmonii. Desítky let věnuje tématům, jako je udržitelný rozvoj, etické podnikání a ekologické zemědělství. Založil řadu nadací a důrazně obhajuje to, čemu se říká odpovědný životní styl, takový, který je v souladu se zdravým selským rozumem a lidovou moudrostí uchovávanou generacemi. Kniha s příznačným názvem Harmonie je prvním dílem, v němž komplexně propojuje své poznatky a představuje svou životní filozofii. Harmonie - dlouhodobá rovnováha mezi člověkem a přírodou, která po staletí určovala život lidského pokolení. Evoluce vytvořila na naší planetě harmonicky propojený systém, v němž vše funguje ve vzájemné souhře. Lidská práce, výtvory i myšlení dříve vycházely z jednoho zdroje - člověk se snažil žít se svým prostředím v rovnováze, umění a architektura, které vytvářel, kopírovaly přírodní vzorce, což mu poskytovalo přirozený životní rámec. Modernita, mechanistický náhled na svět a bezohledná industrializace však vedly k „věku rozpojení“. Člověk přestal být součástí přírody, ale stojí mimo ni. Problémy současné civilizace, jako jsou klimatické změny, eroze půdy, civilizační choroby, hospodářské krize, jsou tedy důsledky jedné základní chyby – toho jak člověk vnímá a chápe sám sebe uprostřed světa. Tato krize je však i příležitostí pro renesanci, příležitostí skloubit tradiční moudrost s nejnovějšími vědeckými poznatky a technologickými postupy. Musíme se zastavit a promyslet, jak lépe hospodařit, neničit půdu a lépe plánovat města. Podívejme se na svět z větší výšky a pokusme se jej pochopit jako celek, ve kterém je naše přirozené místo. Nalezněme opět rovnováhu mezi námi a světem, který nás obklopuje. Objevme znovu ztracenou harmonii. Je to klíč, s jehož pomocí se můžeme pokusit vyřešit palčivé problémy naší civilizace.

V četných publikacích zabývajících se dějinami umění nebo architektury se kvalita děl posuzuje většinou odděleně, což je někdy na škodu věci. Autor zkoumá fenomén vzájemného ovlivnění umění architekturou a opačně a sleduje historický vývoj tohoto procesu. Kniha s bohatým obrazovým doprovodem nám má především připomenout, jak naléhavě člověk ke svému plnému životu a rozvoji potřebuje kvalitní prostředí, které může být tvořeno zase jenom kvalitní architekturou a uměním. Aleš Navrátil je vysokoškolský pedagog (přednáší na Fakultě architektury Vysokého učení technického v Brně), ale vychází i ze své dlouholeté výtvarné zkušenosti grafika, malíře a příležitostného sochaře. Vychází v koedici s nakladatelstvím Vutium.

Jste brněnští patrioti? Nebo je pro vás Brno jen jedno z blízkých či vzdálených měst v naší republice? Nebo snad sdílíte názor, že je Brno jen poslední obydlená zatáčka před Vídní? Vám všem je určena publikace mapující s osobním zaujetím kulturní a historický místopis nejen milovaného rodného města. Chcete vědět, jak původně vypadaly a jmenovaly se ulice a uličky, paláce a vily, kdo chodil se špacírkou a cigárkem po kavárnách, kdo znovu a znovu umíral a klaněl se na divadelních prknech, kdo zaníceně skládal a s nasazením vyhrával, kdo přednášel a vyučoval, kdo maloval a kreslil, psal a básnil do roztrhání těla? Jak se žilo Brnu a v Brně v umění přejících a pomíjivě krásných letech první republiky, jak těžce se dýchalo před válkou a přežívalo za války. A co se dělo v letech po ní, která završil Vítězný únor. Obrazy doby dokládají četné cenné dobové fotografie míst i lidí

Bohatě ilustrovaná Encyklopedie numismatiky a notafilie s podtitulem Obecná sběratelská terminologie dává už svým názvem tušit, že jde o dílo, které se věnuje otázce sběratelství ze širšího pohledu, než je obvyklé. Přednostně se zabývá sběratelstvím mincí a bankovek. Vedle numismatiky a notafilie je v knize věnován prostor i dalším sběratelským oblastem, jako je sběratelství odznaků, řádů a vyznamenání nebo známek. V menší míře uvádí termíny z oblasti mineralogie, bibliofilie, sběratelství skleněných předmětů či z oblasti sběratelství kuriozit: lahvových víček, různých variant platebních karet nebo pohlednic. Nadto obsahuje řadu obecně platných termínů, které se ke sběratelství vztahují. Cílovou čtenářskou skupinou jsou dlouholetí i začínající sběratelé, kterým by encyklopedie měla posloužit jako vodítko či rádce v jejich snažení.

Aby Warburg patří do společnosti velkých německých vědeckých géniů rané modernity, jakými byli Walter Benjamin, Sigmund Freud, Emil Kraeppelin nebo Albert Einstein. Ač byl respektován již za svého života, jeho zásadní přínos pro dějiny umění a kulturní historii byl doceněn až dlouho po jeho smrti. V posledních třiceti letech se Warburgův odkaz stal předmětem téměř kultického obdivu a kolem jeho fragmentárního díla vyrostl celý akademický průmysl. Warburg sám sebe při jedné příležitosti nazval psychohistorikem a jeho myšlenky skýtají pozoruhodnou inspiraci nejen pro dějiny umění a kulturní historii, ale jsou rovněž podnětem k promýšlení některých fundamentálních otázek, s nimiž jsou vědy o mozku a mysli a sociální vědy konfrontovány. Devět studií, sebraných v tomto svazku, přináší upravené a rozšířené příspěvky, jež zazněly na kolokviu uspořádaném Seminářem dějin umění, Centrem pro dějiny obrazu a vizuální kultury a Centrem pro transdisciplinární výzkum kulturních fenoménů ve středoevropských dějinách Masarykovy univerzity v Brně při příležitosti 150. výročí Warburgova narození v říjnu 2016. Ve svém souhrnu vypovídají o pokračující důležitosti a aktuálnosti myšlenkového odkazu velkého německého badatele nejen pro dějiny umění, ale celou sféru humanitního myšlení.

Je to konečně tady! Po letech, kdy na trhu byly pouze omalovánky absurdních postav z dětských pořadů a pohádek, pěkné leč složité a vyprázdněné omalovánky pro dospělé a všudypřítomný Krteček, přichází Vymalovánky svatých – desíti mužů a žen spolu s krátkým meditativním uvedením do jejich života na zadní straně vymalovánky. Takže jednoduše – ti, koho tíží stres dnešní doby, budou vyléčeni, ti, kdo se nestresují, budou potěšeni, malí se zabaví. A to vše pod záštitou patronů a svatých. Každý obrázek je opatřen drobnou modlitbičkou a kdo má chuť, může vybarvený obrázek někomu darovat. ODBORNÉ OKÉNKO: K čemu slouží antistresové omalovánky? Populárním novým lékem proti stresu se nyní stávají omalovánky pro dospělé, které usnadňují soustředění a uvolnění. Doba je uspěchaná, neustále kontrolujeme mobily, všelijaké zprávy se na nás valí ze všech stran... Omalovánky nám pomáhají vypnout, relaxovat a přijít na jiné myšlenky. Omalovánky jsou vhodné pro všechny, kteří se chtějí zbavit stresu, nebo se jen odreagovat. Navíc k tomu nemusí mít žádné speciální dovednosti či umět kreslit. Tím, že vybarvujete obrázky podle daných linek, mozek nejenom relaxuje, ale zapojují se v něm taková centra, která jsou určená pro kreativní vyjádření, čímž vyvažují logické myšlení či organizační procesy. Omalovánky jsou jasně zdravá volba, odplavují totiž stres zcela bez zdravotních následků.

Nejznámější a dnes již klasická kniha nositele Nobelovy ceny za ekonomii, který je právem považován za jednoho z největších myslitelů 20. století. Vznikla během druhé světové války v Anglii pro široké publikum a autor ji věnoval „socialistům všech stran“. Snažil se v ní svobodný západní svět varovat před snahami socialistů nejrůznějšího ražení uvědoměle řídit společnost a zavést centrální řízení veškeré ekonomické činnosti. Knihu by si měl prostudovat každý, kdo chce pochopit, co se stalo ve fašistické Itálii, nacistickém Německu, komunistickém Sovětském svazu nebo komunistickém Československu. Pozornému čtenáři by však také měla ukázat, že i v dnešním politickém soupeření mezi pravicí a levicí, mezi liberálními zastánci svobody a socialisty a plánovači nejrůznějších odstínů, ať již na národní či nadnárodní úrovni, stále běží o jedno a totéž – o naši budoucí svobodu a prosperitu.

V roce 2016 uplynulo sto let od narození K. O. Hrubého, významného českého fotografa, pedagoga, teoretika, kurátora, lektora a organizátora. S jeho jménem je spojeno nejen mimořádné dílo, ale i mnoho dalších aktivit, které ve druhé polovině dvacátého století ovlivnily tehdejší vnímání a pozici média fotografie. Fotografie K. O. Hrubého jsou spjaty s dobou svého vzniku, reflektují autorovy osobní zájmy a témata, která jej zvlášť oslovovala, dobové názorové trendy i aktuální společenskou situaci. Jeho začátky jsou spojené s českou meziválečnou avantgardou, byl mu blízký jeden z výrazných uměleckých proudů poválečných desetiletí, obracející se k poetice všedního dne. Později se krátce věnoval i inscenované fotografii, poslední desetiletí jsou spojena s malbou obrazů poetického naivizujícího pojetí. Jeho oblíbeným námětem byla krajina, dokumentoval folklór a tradice venkovského prostředí, fotografie byla i jakýmsi deníkem jeho života. K. O. Hrubý zanechal rovněž výraznou stopu jako pedagog, k jeho odkazu se dodnes hlásí řada českých fotografů. Rozsáhlá třísetstránková monografie, která vychází u příležitosti výstavy Hrubého díla v brněnském Domě umění, tak poprvé komplexně postihuje autorovu fotografickou tvorbu a její význam v kontextu české i světové fotografie.