Barrister & Principal strana 36 z 37

Giuseppe Alberigo, emeritní profesor církevních dějin na Fakultě politických věd Boloňské univerzity, jako přímý účastník koncilních událostí ve své knize vzpomínek umožňuje osobitým způsobem nahlédnout do víru událostí, které přinesly zásadní změny v katolické církvi a které ani po více než čtyřiceti letech od svého uvedení v život nepřestaly budit živý zájem. Českému čtenáři se tak dostává do rukou zajímavé svědectví vzdělaného laika, spolupracovníka významného teologa Giuseppa Dossettiho, zakladatele Institutu pro náboženská studia v Bologni, kde autor dosud působí.

Jedenáct mi bylo v Praze, dvanáct v Terezíně, třináct v Osvětimi, čtrnáct na pochodu smrti,“ napsala o svém dětství Evelina Merová, autorka autobiografických Opožděných vzpomínek. Terezínem, Osvětimí a pochodem smrti však pohnuté osudy malé Eveliny nekončí, ale spíše začínají... Osvobození ji zastihuje ve Východním Prusku, odkud je evakuována vojenským vlakem Rudé armády do SSSR. Děvčátka se ujme vojenský lékař, který ji adoptuje. Následují čtyři desetiletí života v Sovětském svazu, ve válkou zničeném a posléze znovu budovaném Leningradě, s novou identitou a starými vzpomínkami, které nikdo nechce slyšet. Se svým traumatem zůstává sama, musí se s ním vyrovnat, protože nic jiného nezbývá a budoucnost mnoho neslibuje... Mimořádně poutavá a dojemná kniha, vydaná poprvé v roce 2008, vychází nyní ve třetím vydání.

Kniha pojednává o osobnosti a uměleckém mecenátu Antonia Rambalda hraběte z Collalto a San Salvatore (1681–1740), dvořana a diplomata císaře Karla VI., jehož vláda je spojována s dobou středoevropského vrcholného baroka. Hrabě přišel roku 1707 z rodné Itálie na Moravu, aby se ujal správy jemu svěřeného rodinného majetku, který zahrnoval panství Brtnice, Černá a statek Německý Rudolec. Svůj život však naplnil i z jiné stránky. Sám nadšený vzdělanec (erudita) a básník se stal vyhledávaným a štědrým mecenášem v literárních a uměleckých kruzích mezi Moravou a Itálií. U císařského dvora ve Vídni se kolem jeho osoby utvořil malý klan italských literátů a umělců (Apostolo Zeno, Daniel Antonio Bertoli, Giovanni Antonio Pellegrini aj.), četné významné styky udržoval i na Apeninském poloostrově (Ludovico Antonio Muratori, Antonio Bellucci, Rosalba Carriera, Antonio Lucino, Giuseppe Maria Crespi aj.). Ve svém mecenátu se stal zvláště na Moravě výjimečným, ale osamoceným jedincem. Proto se nám Collaltova činnost a jeho moravsko-rakouská casa jeví jako jakýsi izolovaný ostrov (isola) italských mentalit a uměleckého stylu v kulturně zcela odlišném prostředí česko-moravského pomezí.

Osobnosti jsou zde ukázány v souvislostech s jinými obory lidské činnosti: někteří z nich vyšli z medicíny, fyziky či matematiky. Jednotlivé medailony mají podobnou strukturu: uvádějí základní životopisná data, intelektuální vlivy ve vývoji představovaných osobností, podávají informaci o kritickém ohlasu jejich výzkumu. Všechny jsou uzavřeny přehledem hlavních prací daného psychologa a doporučením další literatury.

Chlapci a řeka

Román tvoří vlastně dvě knihy, které s třicetiletým odstupem vyprávějí dva téměř identické příběhy. Oba se odehrávají v Alenteju, portugalském vnitrozemí, a oba končí tragicky. První kniha vypráví o Josefovi-otci, druhá o Josefovi-synovi. Láska a ženy, avšak ženy anonymní, bezejmenné, jsou velice důležitou součástí nejen jejich životů, ale i celého románu. Magické opakování a cykličnost jsou základem autorovy vyprávěcí techniky a současně jako by vyjadřovaly jakousi osudovost lidského života a jeho koloběh. Román na sebe upoutal pozornost literárního světa a dostal se na přední místa v literárních soutěžích APE a PEN klubu. V roce 2001 získal Cenu Josého Saramaga, která se uděluje za nejlepší portugalsky psané dílo autorovi mladšímu 35 let.

Jeden ze zakladatelů dějin umění jako odborné disciplíny Carl Friedrich von Rumohr (1785-1842) odpověděl kdysi ve společnosti na dotaz, jaký smysl má zabývání se dějinami umění: "Umělecké dílo nelze zcela prožít, pokud nebudou ozřejměny všechny okolnosti a vztahy, za nichž a z nichž vzniklo." Studie uspořádané v tomto svazku se snaží některé z těchto okolností ukázat. Jiří Kroupa, brněnský profesor dějin umění, představuje různorodá témata, kterými se zabývá, ale též různá období vzniku uměleckých děl (důraz ovšem klade na svou barokní specializaci) a svůj přístup k umění založený na Rumohrově tradici. Většina textů vznikla původně ve formě přednášek pro veřejnost v cyklu "před originály ze sbírek Moravské galerie v Brně" v 90. letech 20. století. Některé z těchto přednášek se později staly základem důkladněji přepracovaných odborných prací, ale určitý "vyprávějící" přístup jim přece jen zůstal vlastní. Studie jsou sestaveny do částí, které se snaží ukázat různorodé okolnosti vzniku výtvarných děl: "sapere" a "pratica" (tvůrčí praktiky a znalosti), umělecká úloha a forma na příkladu dějin valtického zámku, "bel composto" (propojení architektury s ostatními uměleckými obory), emblematika v barokním malířství, "disegno" a různé způsoby kresby, ale též úvahy o moderním umění. Autor přitom neusiluje o jediný recept na vnímání umění, ale snaží se ukázat někdy značně různorodé způsoby, jak můžeme pochopit význam uměleckého díla.

Žádný politik - s výjimkou Václava Havla - nezanechal tak výrazný otisk v české polistopadové politice jako Václav Klaus. Jeho kariéra se dá nahlížet jako pozoruhodný obraz výjimečné schopnosti získat moc, šachistického myšlení několik tahů dopředu a silné vůle v boji o politické přežití. Žádný z českých politiků nebudí takový odpor nebo naopak vřelé sympatie. Žádný politik dnes není tak viditelný mimo Českou republiku. To vše společně tvoří pozoruhodný "fenomén Václav Klaus".Kniha známého brněnského politologa se soustřeďuje především na Klausovu politickou kariéru. Mapuje jeho strmý vzestup po sametové revoluci, obratnou strategii, která mu zajistila dominantní postavení v české politice devadesátých let, dobu vládnutí a následného pádu spojeného s hledáním cest z politických pastí. Zvláštní pozornost je věnována některým zásadním dějinným momentům, jako byla Klausova role při dělení Československa nebo při prosazování kupónové privatizace. Zohledněn je i vztah k Václavu Havlovi, s nímž dlouhá léta politicky soupeřil, a k dalšímu ideovému rivalovi Miloši Zemanovi. Kniha dále plasticky přibližuje Klausovo prezidentské působení včetně vztahu k vládám a řešení vládních krizí. Zasvěcený pohled na politickou kariéru je doplněn o nástin některých klíčových aspektů jeho myšlení, jako jsou ostrá kritika Evropské unie nebo boj proti registrovanému partnerství.Nesporným bonusem knihy je i to, že přináší čtivé a přehledné shrnutí více jak dvou desetiletí české polistopadové politiky, na jejímž pozadí se příběh úspěšné kariéry Václava Klause utvářel.