BizBooks strana 32 z 48

Deprese není nemoc. Je pouze signálem, že v těle není něco v ­rovnováze. Může jít například o potravinou intoleranci, nerovnováhu cukru v krvi, disfunkci štítné žlázy či chybějící živiny ve stravě. Doktorka Kelly Broganová v knize boří mýty, jimiž konvenční medicína opředla příčiny i léčbu deprese předepisováním zázračné pilulky na špatnou náladu. Autorka se rozhodla posvítit si na tento tmavý prostor a ukazuje, že většinu duševních chorob má na svědomí životní styl a jednoduchou změnou každodenních návyků se můžete deprese zbavit. Základem je upravit jídelníček, zařadit dostatek vhodného pohybu i spánku a naučit se pracovat se stresem. Staňte se pánem svého života a získáte více než jen odměnu v podobě duševní rovnováhy. Dostanete svůj život a své tělo pod kontrolu, budete mít jasnou mysl i ducha a více energie. Poslechněte svůj rozum a vydejte se na vlastní cestu. Své tělo můžete vyléčit i bez medikamentů.

Každý jsem to někdy zažili. Ten pocit, že dobré věci se dějí jen těm jiným. Nechápeme, že někdo může tvrdit, že svět je krásné místo. A právě takový čtenářům je určena tato kniha. A také tomu malému vyděšenému místečku, které v sobě máme všichni a které stále nemůže uvěřit, že by nás vesmír skutečně mohl mít rád a že je tady nějaká síla, která pracuje ve spolupráci s našimi největšími touhami. V této knize si ukážeme, jak zvýšit šířku pásma našeho vědomí. Snadnými a jednoduchými praktikami, které nezaberou více než pět minut denně, zajistíte svému nervovému systému nové vedení, přepíšete staré návyky a doslova změníte chemické vlastnosti svého mozku. A pak přijde na scénu vděčnost. Říkáte si: „Vděčnost? Není to trochu málo?“ Není. Rozhodně nejde o žádný sentimentální, sluníčkový nesmysl, vděčnost, o které je tato kniha, je divoká, absolutní, neomezená. Je to vděčnost za ty tisíce dobrých věcí, které se nám denně přihazují a které si musíme stále připomínat, aby si ty negativní, zbabělé hlasy vzadu v naší hlavě z nás neudělaly navždy své otroky.

Deprese není nemoc. Je pouze signálem, že v těle není něco v ­rovnováze. Může jít například o potravinou intoleranci, nerovnováhu cukru v krvi, disfunkci štítné žlázy či chybějící živiny ve stravě. Doktorka Kelly Broganová v knize boří mýty, jimiž konvenční medicína opředla příčiny i léčbu deprese předepisováním zázračné pilulky na špatnou náladu. Autorka se rozhodla posvítit si na tento tmavý prostor a ukazuje, že většinu duševních chorob má na svědomí životní styl a jednoduchou změnou každodenních návyků se můžete deprese zbavit. Základem je upravit jídelníček, zařadit dostatek vhodného pohybu i spánku a naučit se pracovat se stresem. Staňte se pánem svého života a získáte více než jen odměnu v podobě duševní rovnováhy. Dostanete svůj život a své tělo pod kontrolu, budete mít jasnou mysl i ducha a více energie. Poslechněte svůj rozum a vydejte se na vlastní cestu. Své tělo můžete vyléčit i bez medikamentů.

Zavzpomínejte na rok, kdy jste se narodili, nebo který vám utkvěl v paměti. O čem se psalo v novinách, kolik stál lístek do kina nebo jaké byly módní trendy? Připomeňte si dobovou reklamu i knihy, které se četly v roce 1978. Začal se natáčet Bob a Bobek, na obrazovkách se objevila Nemocnice na kraji města a naše země zažila největší úspěch v oblasti kosmonautiky, když se Vladimír Remek stal prvním československým kosmonautem vyslaným do vesmíru.

Jak vypadal svět v roce, který tak zásadním způsobem změnil životy několika generací? Do jaké reality vstoupili ti, kteří mají tento přelomový rok našich dějin uveden v kolonce „Narozen(a)“? A jak vypadal běžný život obyčejných lidí na pozadí „velké“ historie? I v těch nejvypjatějších okamžicích dějin žijí lidé své každodenní životy – nakupují, chodí do kina, scházejí se v kavárnách i hospodách, sportují, pracují…Kniha, kterou držíte v ruce, vám ukáže rok 1968 z trochu jiného úhlu. Přečtete si, čím se lidé tehdy bavili, jaká divadelní představení hýbala kulturní veřejností, co se nosilo a proč z oběhu mizely tříkorunové mince. Připomeneme vám olympijské hry v Mexiku a v Grenoblu, na kterých naši sportovci slavili nemalé úspěchy, vrátíme se do časů, kdy diváci psali do televize, aby nevysílala zábavné pořady, protože politické dění je mnohem zajímavější a zavzpomínáme na doby, kdy se pánům doporučovalo, aby si silný doutník přeci jen ve vlaku vykouřili raději na chodbičce. Nemůžeme se, samozřejmě, vyhnout osudnému datu 21. srpna. Rozhodli jsme na něj podívat netypickýma očima – očima těch, kterým bylo toho dne sedm, osm, deset let. Většinou nechápali tragiku událostí, ale ta vzpomínka je tak silná, že ani po padesáti letech nevymizí. Ponořme se tedy do hlubin času, do roku, kdy Donald Trump získává bakalářský diplom na Pennsylvánské univerzitě, Ivana Trumpová studuje střední školu v Gottwaldově a věnuje se lyžování, Vladimír Putin navštěvuje osmý ročník základní školy č. 193 v Leningradu, Sergej Lavrov studuje sinhálštinu na Státním institutu mezinárodních vztahů v Moskvě a Terry Pratchett se žení.

Trpí vaše dítě potravinovou alergií? Pokud se donedávna tvrdilo, že bychom měli děti od potravinových alergenů chránit co nejdéle, tak nejnovější klinické výzkumy ukazují pravý opak. Tajemství spočívá v postupném řízeném a opatrném přijímání alergenů v potravě, takže se s nimi tělo může pomaličku seznámit a zvyknout si na ně. Namísto vyhýbání se vajíčkům, ořechům, mléku, lepku a dalším alergenům, se doporučuje zavádět alergeny do stravy dětí co nejdříve, velmi opatrně a často, alespoň po dobu prvních pěti let života. Tento postup přijal a doporučuje také americký Státní zdravotní ústav a další významná lékařská sdružení. V knize najdete: Srozumitelný přehled výzkumu v oblasti prevence a léčby potravinových alergií Praktický návod, jak pomoci svým dětem vyhnout se celoživotnímu boji s potravinovými alergiemi 70 jednoduchých a lahodných receptů, které vám pomohou zařadit potravinové alergeny do stravy vašich dětí Recepty rozdělené podle alergenů a také podle věku dětí (od kojenců až po předškolní děti) Podporu v situaci, která může být pro celou rodinu velmi obtížná Když byla dceři Robin Nixon Pompové diagnostikována silná alergie na určité potraviny, vyhledala Gideona Lacka, lékaře, který se zabývá klinickým výzkumem prevence a léčby alergií v jedné londýnské nemocnici. Doktor Lack se ujal její dcery a později i synů a pomohl celé rodině vystoupit z koloběhu alergických reakcí a strachů z toho, že dítě někde sní normální jídlo.

Nenápadný, ale důležitý. Tak by se dal stručně charakterizovat rok 1958. Žádná mimořádně převratná událost naši zemi nepostihla, ale ti, kteří jej pamatují, o něm mluví jako o prvním roce, kdy začal být ve společnosti cítit aspoň mírný závan svobody. Ti, kteří se v tomto roce narodili, vkročili do světa, který se sice pomalu, ale přeci jen zlepšoval. Trvalo to do jejich desátých narozenin. Jaký tedy byl rok, ve kterém Československo slavilo velký úspěch na výstavě Expo 58 v Bruselu? Svět se po válce vzpamatoval z nejhoršího a lidé začínají zase naplno žít. I v Československu doznívají nejhorší excesy ranných padesátých let. Domovní důvěrníci, fronty před obchody a budovatelská hesla kam se podíváš jsou sice stále běžnou realitou, ale kultura už se nadechuje k obrovskému rozmachu, který se naplno rozvine v následujících několika letech. Lidé začínají pošilhávat po luxusu – móda a kosmetika přestávají být tabu a Pražanky si dokonce mohou nechat ušít prádlo na míru. Prodej fotografií spoře oděné Giny Lollobrigidy či Marilyn Monroe sice uvědomělý čtenář Večerní Prahy včas nahlásí, ale jinak bdělost a ostražitost polevují. Zavzpomínejme tedy na rok, kdy Mao v Číně zahajuje politiku Velkého skoku, Fidelovi spolubojovníci unášejí mistra světa F1 a v USA přichází do prodeje obruč hula-hop. V Československu začíná televize vysílat každý den, na brněnském výstavišti vyrůstá Pavilon Z a hospodyňky si konečně mohou usnadnit život pomocí oddělovače bílků. A na závěr pak pro ty, kdo se v roce 1958 narodili, přinášíme několik vzpomínek na dobu, kdy jim bylo krásných osmnáct let. Takže připomeňme si spolu „kristusky“, „muchy“ i „pohřebné“….

Lagom, švédské slovo, které znamená ani moc, ani málo, nebo také všeho s mírou. Zkrátka akorát. Lagom není jen obyčejné slovo, je to životní styl. Představuje filozofii, jež prostupuje všechny sféry života – promítá se do rodiny, partnerských vztahů, práce, výchovy dětí a také do vztahu k ? přírodě. Lagom vás naučí nacházet potěšení a ?krásu ve zdánlivě jednoduchých věcech. Zjistíte, že k ?vychutnávání radostí života nepotřebujete přepychové kulisy. Když budete vědomě usilovat o větší klid a rovnováhu, začnete nacházet dokonalost v nedokonalosti, zvolníte a ?získáte to ?nejvzácnější – čas pro sebe i své blízké.

Po dvojici bestsellerů přichází Ladislav Zibura s novým dobrodružstvím – tentokrát se vydává do Arménie, Gruzie a Náhorního Karabachu. Princ Ládík putuje po těch nejzapadlejších vesnicích, aby mohl naslouchat příběhům místních a načerpat něco z jejich moudrosti. Alkohol teče proudem a mladý dobrodruh důvěrně poznává kulturu plnou pohostinnosti, rozhodných slov a nostalgie po sovětských časech. Své zážitky z kavkazského putování líčí Zibura s humorem a ironií, pro které si získal popularitu nejen u příznivců cestopisů. Ať už je zrovna ztracený v horách, bojuje s nepřízní počasí, nebo omylem jí grilovaného ježka, vše přijímá s dokonalým nadhledem. Ziburův příběh je svědectvím o půvabu svobody a lehkosti života na cestách. O čem to je: Mladý poutník se vydá pěšky probádat Kavkaz. Očekává nenáročný výlet, situace se mu ale brzy vymkne z nohou. Komu to můžu koupit: Všem příznivcům cestování, poutavých příběhů a humoru. Co se mi na tom může líbit: Vtip, dobrodružství, hodně obrázků a krátký text. Jak to skončí: Přežije a vrátí se domů stopem.

Laco Déczi je sprosťák, hulvát, křikloun, a tak trochu hovado, říká novinář Tomáš Poláček, autor neobvyklého knižního rozhovoru Totálně vytroubený mozek. Slavný jazzový trumpetista pozval Poláčka v létě roku 2017 do amerického Connecticutu, kde posledních třicet let žije. Ráno spolu lovili mušle v oceánu, po nocích seděli u ohně, poslouchali jazz, a celou dobu vedli rozhovor, ve kterém se Laco Déczi naprosto otevřel. „Po čase odhodil svou známou masku burana,“ říká Poláček, „a já tak poznal jeho velmi svobodnou, něžnou a hravou duši.“ A taková je i kniha Laco Déczi - Totálně vytroubený mozek - sprostá, urážlivá, politicky nekorektní a místy buranská, ale zároveň hravá a něžná.

Z temnoty a ticha našej lebky ovláda mozog každodenné príbehy reality a určuje, kým sme. V priebehu svojich výskumov a experimentov sa David Eagleman vydáva do sveta extrémnych športov, trestného práva, neverbálnej komunikácie, genocídy, operácií mozgov, intuície, robotiky a hľadania nesmrteľnosti. Pripravte sa na napínavú výpravu do vnútorných svetov. V zdanlivo nekonečnej sieti miliárd mozgových buniek a biliónov synapsií vzniká niečo, čo by ste tam nečakali: vy sami. Pridajte sa k známemu neurovedcovi Davidovi Eaglemanovi na jeho ceste za odpoveďami na otázky o podstate našej existencie: Čo je vlastne realita? Čo som „ja“? Ako sa rozhodujeme? Prečo náš mozog potrebuje iných ľudí? Ako premenia technológie fyzickú podstatu človeka v budúcnosti? DAVID EAGLEMAN je neurovedec, ktorý sa špecializuje na otázky plasticity mozgu, vnímanie času, synestéziu a prelínanie vedy a sociálnej politiky. Je autorom viac ako deväťdesiatich publikácií a držiteľom niekoľkých patentov. Okrem toho je autorom dvoch medzinárodných bestsellerov: novely Suma a knihy Inkognito, alebo tajný život mozgu. Tiež píše scenáre a uvádza televíznu reláciu The Brain.

Z temnoty a ticha našej lebky ovláda mozog každodenné príbehy reality a určuje, kým sme. V priebehu svojich výskumov a experimentov sa David Eagleman vydáva do sveta extrémnych športov, trestného práva, neverbálnej komunikácie, genocídy, operácií mozgov, intuície, robotiky a hľadania nesmrteľnosti. Pripravte sa na napínavú výpravu do vnútorných svetov. V zdanlivo nekonečnej sieti miliárd mozgových buniek a biliónov synapsií vzniká niečo, čo by ste tam nečakali: vy sami. Pridajte sa k známemu neurovedcovi Davidovi Eaglemanovi na jeho ceste za odpoveďami na otázky o podstate našej existencie: Čo je vlastne realita? Čo som „ja“? Ako sa rozhodujeme? Prečo náš mozog potrebuje iných ľudí? Ako premenia technológie fyzickú podstatu človeka v budúcnosti? DAVID EAGLEMAN je neurovedec, ktorý sa špecializuje na otázky plasticity mozgu, vnímanie času, synestéziu a prelínanie vedy a sociálnej politiky. Je autorom viac ako deväťdesiatich publikácií a držiteľom niekoľkých patentov. Okrem toho je autorom dvoch medzinárodných bestsellerov: novely Suma a knihy Inkognito, alebo tajný život mozgu. Tiež píše scenáre a uvádza televíznu reláciu The Brain.

Vzpomínáte na punčocháče za totáče? Ty, co nosilo každé dítě, blbě se oblékaly, neustále rolovaly dolů a pokud jste si na ně šlápli, následoval zaručený držkopád? Každý kousek oděvu, hračka nebo stroječek má svůj příběh a díky unikátnímu projektu, ve spolupráci s webem Starý Páky, se na tyto předměty nezapomíná. Digitálky, tuzexy, brigády, mléčné bary a věci, které možná dobře pamatujete. Jsou to i vaše vzpomínky, vaše příběhy, naše společná kniha!

Vzpomínáte na punčocháče za totáče? Ty, co nosilo každé dítě, blbě se oblékaly, neustále rolovaly dolů a pokud jste si na ně šlápli, následoval zaručený držkopád? Každý kousek oděvu, hračka nebo stroječek má svůj příběh a díky unikátnímu projektu, ve spolupráci s webem Starý Páky, se na tyto předměty nezapomíná. Digitálky, tuzexy, brigády, mléčné bary a věci, které možná dobře pamatujete. Jsou to i vaše vzpomínky, vaše příběhy, naše společná kniha!

Vzpomínáte na punčocháče za totáče? Ty, co nosilo každé dítě, blbě se oblékaly, neustále rolovaly dolů a pokud jste si na ně šlápli, následoval zaručený držkopád? Každý kousek oděvu, hračka nebo stroječek má svůj příběh a díky unikátnímu projektu, ve spolupráci s webem Starý Páky, se na tyto předměty nezapomíná. Digitálky, tuzexy, brigády, mléčné bary a věci, které možná dobře pamatujete. Jsou to i vaše vzpomínky, vaše příběhy, naše společná kniha!

Jsem banánové dítě – zvenku žlutá, uvnitř spíše bílá. Na svůj žluto-bílý svět se snažím dívat s nadhledem a psát o něm lehkým perem. Politicky nekorektní (sebe)ironie, švejkovský humor, nadsázka, prořízlá huba, která by ve Vietnamu byla okamžitě zalepena izolepou – to vše tvoří moji osobnost a knihu. Ta obsahuje dvacet příběhů z mého života. Píšu o svých rodičích, o tom, jak mě vychovali. Píšu o tom, jak jsem se s tím, jak mě vychovali, prodírala životem v české společnosti. Píšu také o tom, jak jsem si v životě nevěděla rady a chtěla to vyřešit útěkem do Francie. Píšu o hledání muže, o vyhazovu z práce, o depresích a mániích, o Vietnamu, o babičce, zkrátka o všem, co se mi z dnešního pohledu zdá pro můj život důležité. K některým zásadním událostem přidal svůj pohled na věc můj český muž. O autorce: Papírově jsem čistokrevná Vietnamka, ale míchá se ve mně jak asijská, tak evropská kultura. Jsem totiž Vietnamka made in Czechoslovakia. Byla jsem počata v Litvínově, narodila jsem se v Hanoji a v osmi letech jsem se s rodiči odstěhovala do východních Čech. Bydlím s českým manželem v Lysé a od narození mám na hlavě dvě lysinky. Miluji švejkovský humor, nadsázku a politicky nekorektní sarkasmus skoro stejně jako stračenky z Českého ráje a cukrovou třtinu z hanojského trhu.