ČAS strana 9 z 23

Autorka, známá svým citem pro jazyk a nevšední žánrové formy, zve tentokrát čtenáře za osobitým vnímáním severských zemí. Vyznává se tak ze svého vztahu ke zdánlivě drsným krajinám, různorodým, proměnlivým, plným kontrastů, s polární září stejně jako polárním sluncem. Především však sděluje pocity radosti, důvěry, vztahu k přírodě, veřejnému prostoru i moderní architektuře. Její putování není dobrodružné ani nebezpečné, naopak, pohybuje se všude tam, kde žijí lidé, zvířata a kvetou květiny, byť třeba arktické. Jednotlivé kapitoly jsou zastávkami v Dánsku, na jeho ostrovech včetně Bornholmu, autonomních Faerských ostrovech a Grónsku, v Norsku, Švédsku, na Islandu, ve Finsku a jeho autonomních Alandských ostrovech. Daniel Bambas v doslovu ke knize napsal: „Je to kniha o lásce. A my jako čtenáři máme štěstí, protože Zuzana umí pohlédnout do duše. Lidské, nicméně stejně tak do duše krajin, zemí, staveb… Do duše míst i předmětů. Zuzana je oduševnělá bytost. A Zuzana má schopnost oduševňovat.“ Tato publikace vychází při příležitosti autorčina životního jubilea a v mimořádné grafické úpravě z dílny Lucie Soutner Zelené.

Někdy to ženská prostě vydrží, strašně dlouho nic nenapsat. Jen tak žije, pracuje, stará se, pozoruje a přemýšlí o všem, co vidí, slyší a prožívá. Sem tam sice něco v duchu okomentuje a něco ji napadne, ale má tolik práce, že proud povinností odnese komentáře a nápady. Ale také se hodně směje a sní, celý život se směje a sní, nejen v mládí, to se málo ví. A především pořád čte, to patří k životu jako vzduch. A pak najednou pan Čas milostivě povolí vodítko – nebo otěže, chcete-li –, a ona se posadí ke klávesnici, která už neslouží jen k práci. A zničehonic se ty nápady, vzpomínky, pocity, sny a humor přenášejí na papír, až se sama diví, kdeže to vše bylo uloženo. Ale pozor, pan Čas už to dlouho nedovolí, takže je třeba nezahálet.

Deník malého fotbalisty je publikací, která na našem trhu dlouho chyběla, ačkoli tréninková základna našeho fotbalu je v případě předškolních a školních dětí velmi početná. Až donedávna však rodiče malých fotbalistů neměli možnost snadno, přehledně a stylově uspořádat své zápisy, dojmy a vzpomínky včetně obrazové dokumentace. Nyní už mohou zaznamenat vše, co se týká oblíbeného sportu jejich dětí, a získat tak krásnou a reprezentativní památku na jejich rané fotbalové krůčky. Po úspěchu prvního, druhého, třetího i čtvrtého vydání – všechna jsou vyprodaná – k Vám nyní přichází páté, které se skládá ze dvou částí. První je rozdělená do jednotlivých rubrik: jsou zde informace o malém fotbalistovi, jeho příbuzných a přátelích, kteří mu fandí, trenérech i spoluhráčích, o klubu, za nějž hraje, o jeho oblíbených fotbalistech, prvních fotbalových zážitcích, trénincích, zápasech a turnajích, dále údaje o tom, jak roste, o důležitých zápasech, turnajích či mistrovské soutěži v průběhu celého roku, o jiných oblíbených sportech, školních i mimoškolních sportovních aktivitách a mnohé další. Své místo tu mají také vzkazy od rodiny a přátel. Tato část nabízí spoustu prostoru pro fotografie. Druhá je kalendářem na jeden fotbalový rok. K jednotlivým dnům si zaznamenáte zápasy, turnaje, soustředění, návštěvy fotbalových utkání, tréninkové závazky a jejich plnění… stejně jako cokoli dalšího, co Váš malý fotbalista potká na své cestě fotbalovým rokem. Idea vydat tento deník vzešla přímo od rodičů, jejichž děti hrají fotbal. Jeho zpracování se ujal spisovatel, hudebník a cestovatel Josef Pepson Snětivý, sám otec dvou fotbalistů.

Zrychlila doba? Kdo ví... Ale Miloň Čepelka, alespoň pokud jde o poetickou formu v této knize, zrychlil bezesporu. Mezi druhým a třetím svazkem čekali haikumilové dlouhých osm let, a teď na čtvrtý jen dvě. A je to dobře. Znovu se mohou ponořit do magické triády pět-sedm-pět a nahlédnout do básníkovy duše mezi rozletem a úsporností. Mění se doba? Opět to není jisté. Ovšem měníme se my, a je to přirozené. Už svatý Augustin říkal: „Jací jsme my, taková je doba.“ V Deníku haiku 4 ubylo nymf – a zůstala ta jediná, věrná a milující průvodkyně. Ubylo střídání nálad, a zůstala na první počtení možná temnější, přesto optimistická; a víra, že nás Bůh ani dobří lidé nenechají na holičkách. A snad ubylo i soukromých postřehů ve prospěch veřejných – leč kdo autorovu tvorbu zná, ten se nemusí obávat, že by snad pro lidstvo zapomínal na člověka. „Vnímejte, čtěte, přemýšlejte… a žijte!“ – jako by nám říkal básník, který se jistě neloučí nadlouho. Ani vy se s Deníkem haiku 4 nelučte po prvním přečtení. Vychutnejte si ho podruhé, objevíte nové tóny a vrstvy.

Praha je oslnivá pokladnice historických slohů. Oslněni touto nepřebernou krásou, mohli bychom přehlédnout zajímavé stavby zrozené v pozdějších stylech. Pravda, některé tomu vzdorují díky faktu, že jsou nepřehlédnutelné svou velikostí či určením. Máme tu však i četné příklady drobnější architektury, které stojí za bližší a okouzlený pohled. Pokud jsme Prahu historickou nazvali pokladnicí, její rezidenční čtvrti můžeme považovat za pokladničky vrchovatě naplněné vilami. Mnohé nabízejí čistý příklad konkrétního směru, jiné zase půvabnou směsici nejrůznějších stylů. Tam či onde nás potěší historismus romantický, přísný i eklektický, na něj navazující secese a beuronská škola, dále kubismus a rondokubismus, funkcionalismus, purismus, art deco, eklektický styl… a rovněž sorela či zdařilé ukázky nejmodernějších přístupů. Tucet vilových čtvrtí projdeme se zasvěceným průvodcem, novinářem Pavlem Švecem, který nezapře, že architekturu studoval a je jeho celoživotní láskou. Dává nám do ruky „cestovní mapu“ jednotlivých oblastí, díky níž naše toulky – a to i do míst, o kterých jsme si mysleli, že je dobře známe – získají nový rozměr. Autor nám v drtivé většině případů představuje obytné domy – textem, mapami a fotografiemi. Uvědomuje si při tom, že takový objekt má historii nejen architektonickou a technickou, ale také lidskou. Díky tomu nás seznamuje i s osudy jednotlivců, kteří jsou podepsáni pod architektonickým projektem, a zejména těch, kteří si vilu nechali vystavět a obývali ji.

Isabel Prestonová byla v osmi letech obviněna ze žhářství a vraždy. Měla založit požár v sídle hraběte Hamiltona, při kterém zahynul jeho zeť a byl jím navždy poznamenán i jeho nejstarší syn Nicholas. Isabel ani po deseti letech nenachází klid – trýzní ji noční můry, které považuje za vzpomínky, a společnost jí ten skandál nedokáže odpustit. Když ji Nicholas Hamilton, nynější hrabě z Corby, požádá o ruku, je zmatená. Má se stát jeho ženou a odjet s ním na Zimní zámek, místo tragického neštěstí? Nicholas před ní něco tají… Ví, že jeho nastávající byla ze žhářství obviněna neprávem, ale jelikož je vázán přísahou, nemůže jí nic prozradit. Isabel si po příjezdu na sídlo začíná postupně vzpomínat. A zjišťuje, že nočním můrám není radno důvěřovat. Klamou ji stejně jako lidé, kteří jsou schopni udělat vše, aby utajili rodinný skandál. Jakou má však Nicholas jistotu, že zná skutečnou pravdu, že se nestal stejnou obětí jako Isabel a nelapil se do spletité pavučiny lží?

V novele Pokrývač, kterou vydává Nakladatelství ČAS k jeho pětaosmdesátým narozeninám, se Miloň Čepelka ohlíží do dob husákovské normalizace, kdy si lidé s uměleckými ambicemi v tzv. šedé zóně namlouvali, že přes všechny strachy a úhybné manévry mají své životy pod kontrolou. Příběh s podtitulem Obrazy ze života ing. Řezníčka, vyprávěný s ironickým nadhledem, je autorovým holdem češtině, slovně i stylisticky tak rozmanité.

Přijměte pozvání na místa, kde se po staletí odehrávaly jevy nevšední až zázračné; vypravíme se do areálů okrášlených vynikajícími architekty a umělci, kam míří poutníci zblízka i zdaleka, kde modlitba střídá obdivuhodné počiny… Přijměte pozvání do čtveřice pražských klášterů na Hradě a Hradčanech. Každý z nich nabízí úchvatné příběhy, okamžiky triumfů i ponížení, tajemná a neprobádaná zákoutí… Stejně jako celou paletu půvabů, za něž vděčíme architektům a stavitelům, sochařům, malířům, šikovným mistrům svého řemesla a v neposlední řadě sestrám či bratřím, kteří v nich sídlili či dodnes sídlí. Vydejme se za tajemstvím a krásou kláštera benediktinek u baziliky sv. Jiří, bosých karmelitek u kostela sv. Benedikta, kapucínů u kostela Panny Marie Andělské se sousední Loretou a nakonec voršilek u kostela sv. Jana Nepomuckého. Autor o knize říká: „Předsevzetí, že se budu coby píšící cestovatel a milovník historie, architektury a umění věnovat klášterům, ve mně zrálo dlouho. K činu jsem přikročil poté, co jsme s kolegou a přítelem Otomarem Dvořákem dopsali knihu Krajinou Karla IV. (aneb S Otcem vlasti Prahou, Čechami a Moravou). Při práci na ní ještě zesílilo mé povědomí o tom, jak zásadní roli kláštery hrály v rozvoji umění, vzdělanosti, ale i hospodářství, státní správy a kultivace území – čehož si byl tento císař a král dobře vědom, a proto je zakládal a všemožně podporoval. Můj prvotní záměr se týkal Prahy; zdejší kláštery jsem hodlal popsat ve dvou knihách, věnovaných levému a pravému břehu Vltavy. Začátek jsem si stanovil v centru české státnosti – na Hradě – a současně u našeho nejstaršího kláštera, Svatojiřského. Jakmile jsem se však ponořil do studia pramenů a shromažďování podkladů a přibral několik klášterů v okolí, bylo mi jasné, že kniha popisující celou levobřežní Prahu by příliš nabyla na objemu. Po zralé úvaze jsem se tudíž rozhodl věnovat tento svazek čtveřici klášterů na Hradě a Hradčanech. Pravda, dočítáme se o nich leckde – z pohledu jednou historických událostí, jindy architektury, umění a uměleckých řemesel, pak zase církevních dějin a řádového života… Prostudoval jsem dlouhou řadu pramenů a pokusil se propojit jednotlivé aspekty v textu, který má být nejen obsažný a komplexní, ale také čtivý. A přidal jsem pohled svůj: jak vidím kláštery a jejich svatyně očima okouzleného poutníka, který v úžasu hledí na veliká díla, stvořená stovkami proslulých umělců i bezejmenných mistrů, a váží si toho, co nám řehole zanechaly.“

Lední hokej prožíval na olympiádě v Naganu 1998 svůj Turnaj století. Čeští hokejisté si na něm splnili sen a vstoupili do historie. A drtivá většina národa nikdy nezapomene na chvíle štěstí a hrdosti na rodnou zemi. Je to nádherný příběh sportovního umění, štěstí, kterému šli naši hráči naproti, a sebevědomí spojeného s pokorou. S odstupem třiadvaceti let, ale jako by se odehrál včera, ho vyprávějí hráči, kteří se na tomto mimořádném triumfu podíleli: brankář Dominik Hašek, obránce Jiří Šlégr a útočník Martin Procházka. Doplňují je oba žijící členové trenérského triumvirátu Slavomír Lener a Vladimír Martinec - a všech pět vzpomíná také na Ivana Hlinku. A nakonec jsou tu rozhovory s dalšími dvěma hokejovými legendami: hráčskou představuje útočník Jiří Holík, který byl od olympijského zlata jen krůček, rozhlasovou Aleš Procházka, jehož hlas znají z vysílání Československého a Českého rozhlasu všichni, kteří v uplynulých desetiletích propadli kouzlu tohoto nádherného sportu.

Julie Walkerová není jako ostatní dívky. Vdát se? Připravit se o nezávislost a stát se domácí puťkou? Ani náhodou! Odmítla už osm nápadníků… a devátý jí rozhodně nebude překážkou! Když markýza Knightová začne hledat novou společnici, kterou by dohodila svému synovi Brandonovi jako vhodnou nevěstu, Julie vymyslí plán: vymění si role s komornou a bude zpovzdálí ovlivňovat vývoj situace, aby zůstala svobodná a zbavila se dalšího namyšleného hejska. Její záměry jsou však vzápětí odhaleny, a Julie se ocitá v moci intrikánky, na kterou jsou všechny hry a lsti krátké. A ke všemu se objeví i samolibý Brandon Knight! Nesnáší ho a snaží se mu zprotivit, aby ji nevyhledával. Jenomže proti markýziným mocným tahům nemá nikdo šanci. A už vůbec ne, když jde o lásku…

Otomar Dvořák a Josef Pepson Snětivý věnovali sedmou společnou knihu Karlu IV. Vydali se v jeho stopách Prahou, Čechami a Moravou, aby navštívili Karlovy stavby, ukázali jejich význam pro naše země i pro něj osobně a popsali, jak vypadají dnes. Některé z jeho počinů, např. Karlštejn, chrám sv. Víta či Karlův most, zná každý. Existuje však spousta dalších, méně známých hradů, klášterů a kostelů, o nichž se příliš neví, že je založil, nebo alespoň zásadním způsobem upravil, poznamenal je svou přítomností a prožil na nich důležité, ba osudové chvíle své pozemské pouti. Karlova snaha učinit z Čech a Prahy centrum Římské říše nás obohatila o celou řadu skvělých, jedinečných staveb. Otomar a Pepson vyprávějí jejich historii, zařazují je do souvislostí s jeho životem a záměry, popisují jejich další osudy i zajímavosti v okolí… Díky tomu vznikl plastický a unikátní pohled na našeho největšího panovníka, který svou formou navazuje na úspěšnou knihu Krajinou prvních Přemyslovců. Nechybí ani souhrn zahraničních objektů, jejichž výstavbu či přestavbu Karel inicioval, a text doplňuje téměř 400 fotografií a obrázků. Autoři o této publikaci říkají: „Doufáme, že se i tato knížka, podobně jako naše řada Utajené hrady a zámky anebo zmiňovaní ,první Přemyslovci‘, stane Vaším oblíbeným průvodcem, až vyrazíte na výlety po stopách Otce vlasti. Třeba si povšimnete i drobností, které se Vám předtím nezdály tak důležité. A možná si na těchto cestách – právě tak jako my – uvědomíte, že Karel IV. zásadním způsobem ovlivnil tvář Českých zemí a že dodnes těžíme z jeho odkazu.“