Cesta strana 6 z 14

"Kéž je taková i tato kniha, snad svým způsobem legrační, lehká a nenáročná a snad i svým způsobem vážná." z úvodu.

Třetí cesta Františka z Assisi Všimli jste si, že František z Assisi, na rozdíl od svatých učitelů církve, na obrazech většinou nedrží knihu? Že nedrží kostel ani řeholi jako třeba Basil nebo Benedikt? Obvykle je vyobrazen nadšený, tančící, ve vytržení, se zvířaty, s rukama zvednutýma k nebesům. Jeho osvobozené tělo – blízké všemu a všem – je samo o sobě jeho hlavním atributem. Všiml jsem si, že na spoustě obrazů Františkovi chybí svatozář, což u svatých není obvyklé. Zdá se, že je tak zřetelně proměněn, že ani nepotřebujeme ujištění o tom, že je svatý. Velcí světci jsou odvážní i kreativní; říkají ano, ale i, nejsou dualisty, kteří žijí v zajetí malého světa buď, anebo. Výjimkou je u nich pouze láska a odvaha, ve kterých skutečně žijí podle přístupu všechno, nebo nic.

"Autoři knih o duchovním životě často hovoří o trojím naslouchání: naslouchání vlastnímu srdci, naslouchání Božímu slovu (Bibli) a naslouchání církvi. Všichni známe situaci, kdy jsme při bohoslužbě naslouchali kázání Co jsme při tom dělali? Počítali lidi v lavicích, listovali v kancionálu, modlili se, aby už kazatel řekl amen a nebo opravdu naslouchali? Všechno asi mělo nějaký význam, ale možná jsme při tom zapomněli na jednu věc, že kázání předpokládá naslouchání a to nejen u posluchačů, ale i u kazatele, přestože to nejdůležitější často není řečeno. Tato drobná knížka chce jen nepatrně přispět k naslouchání kázání v liturgickém roce C, zda se jí to podaří, nebo ne, posuďte sami ..."

Mým povoláním je být člověkem a tedy obrazem Boha. Jakou roli v tom chce sehrát modlitba. Čeho je schopna a co umí? A co umět má? Jak tomuto „pozdvižení mysli“ pomáhá to, co jsem, čím vládnu. Knížka Karla Satorii je zamyšlena, jako drobná pomoc…třeba někomu. Co je modlitba? Podle jedné z nejstarších a nejčastěji používaných definic je to pozvednutí mysli k Bohu. Už zde, v tomto jednoduchém vyjádření, lze narazit na úskalí či bludný kámen. Pozvednutí mysli totiž neznamená pozvednutí se. A už vůbec ne jakékoli pozvednutí ze světa či nad svět. Modlitbou nejsme v žádném případe zváni ani k opuštění těla či povznesení se nad něj. Jsem-li povolán žít jako člověk, pak jsem pupeční šňůrou připoután ke světu, k mému světu, a modlitba stojí ve službě tohoto povolání a ani ji nesmí napadnout něco na tom měnit. To cítím jako potřebné říci, aby bylo od počátku jasno. Modlitba se má, chce a musí podílet na mém dramatickém zápasu o člověčenství šlapající tento svět.

Je tomu již více než osm let, co se zrodil projekt křesťanské sociální sítě signály.cz a více než pět let od doby, kdy vyšla kniha složená z blogových příspěvků jejích uživatelů. Za tuto dobu bylo uživateli webu zveřejněno více než 24 000 dalších blogových příspěvků. A protože řada z nich rozhodně stojí za přečtení, rozhodli jsme se vám některé z nich zprostředkovat ve druhém díle knihy Klávesnicí mezi nebem a zemí, tentokrát s podtitulem Boží doteky. Snažili jsme se vybrat takové články, které by přinesly trochu radosti a povzbuzení nebo podněty k zamyšlení. Články, které mohou připomínat velikost Božích skutků a stát se inspirací, jak vnímat krásu Božího stvoření každý den. Často si pamatujeme dny, kdy se nám nedaří a všechno se na nás sype, a zapomínáme, že i v obyčejném všedním dnu přichází chvíle, ve kterých můžeme pocítit Boží dotek. Někdy se nás Bůh může dotknout skrze člověka, kterého nám pošle do cesty, jindy k nám promlouvá prostřednictvím přírodních krás nebo uměleckých děl. Právě pestrost způsobů, kterými se nás Bůh může dotýkat, nás inspirovala při tvorbě druhého dílu Klávesnicí mezi nebem a zemí.

"Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se!" (Flp 4,4) Není snad křesťana neznalého tohoto apoštolského povzbuzení. Ovšem zrovna tak neexistuje věřící, jehož život by byl jen růžencem nekonečných radostí. Víra může trpět bolestmi: bolestí z nezdarů, ze vztahů, z lidí, z církve - a nejvíce z hříchů… Nad těmito bolestmi, ale také nad tím, jak se s nimi vyrovnávat, se autor zamýšlí.

Každý z nás nosí ve svém srdci kousek mnicha. Už při našem stvoření jej do nás Bůh vložil. Můžeme se tedy vydat spolu s Malým mnichem na jeho cestu, kterou prochází první rok v klášteře. Musí tam vybojovat mnoho duchovních bitev - těch ve svém nitru i těch, které se odehrávají v okolním světě, při setkáních s druhými lidmi. Krátké příběhy jsou plné životních pravd, hovoří o zkušenostech každého z nás a mohou nás naučit, jak být - podle Ježíšových slov - dětmi bez toho, abychom se stali dětinskými. Kniha, která zaujme zvláštní atmosférou, s nádhernými ilustracemi a v mimořádném grafickém provedení.

Jean Vanier, teolog, filosof, spisovatel a zakladatel dvou významných mezinárodních organizací pro pomoc mentálně postiženým lidem, klade ve své nové knize základní otázky plynoucí z naší každodenní zkušenosti: Proč je na světě tolik utrpení? Proč existuje zlo? Proč žijeme? Končí všechno smrtí? Autor ve svém přemítání vychází ze svých vlastních prožitků, ze zkušeností s postiženými lidmi, z biblických textů i z historie. V jeho odpovědi na tyto otázky je obsažen důraz na společenství s lidmi z okraje lidské společnosti, které dává životu mnoha jeho následovníků obsah a smysl.

My, křesťané, jsme sužováni tisícem a jedním problémem bezprostředního i vzdálenějšího okolí. Trápí nás Ukrajina, válka v Iráku, Sýrie, vlny uprchlíků, modlíme se za mír v Nigérii, pomáháme v léčebnách alkoholiků, pomáháme mentálně nemocným, organizujeme kampaně za ochranu nenarozeného života, staráme se o budoucí matky, které okolí nutí k potratům, bojujeme proti eutanázii a podobně. Zdálo by se, že toho v agendě máme dost, a že to stačí. Evropa nikdy v novodobých dějinách nebyla tak rozvibrovaná, rozkolísaná jako je dnes, kdy se zřejmě poprvé v dějinách nesnažíme vybudovat něco nového, ale stůj co stůj alespoň udržet to staré. Encyklika Laudato si´ nepřináší ke všem těmto problémům a starostem ještě další starost navíc, encyklika to vše integruje, dává našemu snažení rámec a soustřeďuje nás na to, co je opravdu důležité. Když chránit život, tak veškerý.“

Knížka, je sbírkou typických reálných dotazů mladých lidí na besedách Martina Kvapilíka na téma: Proč spolu před svatbou nebydlet a nespat.