Cesta strana 16 z 16

Miluji své nepřátele - proto se nebojím, že si nějaké udělám. Prázdných lidí je všude plno. Narcis prostě nechápe, proč by měl své ženě nosit květiny. Žijeme v době přebytku informací a nedostatku mozků. Lidé, kteří nosí hlavu vzhůru - katovi oblíbenci. Nikde se peníze tak neušpiní jako ve styku s lidmi.

Vybrané přednášky o logoterapii. Člověk je tvor hledající smysl, logos, a poskytnout člověku pomoc v jeho hledání je jeden z úkolů psychoterapie - je to právě úkol logoterapie.

Pouze když se spojí vnitřní a vnější autorita, teprve pak máme skutečnou duchovní moudrost. Až příliš dlouho jsme trvali pouze na vnější autoritě, bez učení se modlitbě, vnitřní cestě a zralé mysli. Výsledek pro svět a pro náboženství byl zničující... Nabízím tyto úvahy, aby se znovu sjednotilo to, co nikdy nemělo být rozděleno Písmo svaté a křesťanská spiritualita.

V roce 2006 otec Lízna vychází na pouť. Jde bez mobilního telefonu a s vědomím, že toto putování může být jeho poslední pozemské, neboť lékaři mu diagnostikovali nebezpečnou rakovinu. Nemoc však natolik ustoupila, že lékaři otce Líznu zařadili mezi vzácné případy. Sám jezuitský poutník dodává: "Jak říkám, pouť uzdravuje."

Kniha se zakládá na poznatcích Franklovy existenciální analýzy a logoterapie, které prezentuje tak, aby se jim dalo porozumět a aby se daly aplikovat v neterapeutické, mimoklinické oblasti.Záměrem není vyučovat, kniha chce poskytovat návod. Protože pojednává o smyslu, jde o to, aby se čtenář osobně vyrovnával se svým vlastním, konkrétním životem. Smysl se nedá předpisovat ani kniha jej nemůže poskytnout. Hledání smyslu je proces, který se musí dít trvale a nikdo jej z nás nemůže sejmout. Kniha nerozvíjí myšlenky přísně vědecky, nýbrž je koncipována se snahou navazovat na čtenářovy vlastní znalosti a zkušenosti.

Myšlenky a básně premonstrátského terciáře a psychiatra se dotýkají hlubokých problémů života.

Kniha dětské psycholožky Jiřiny Prekopové je zajímavá tím, že nedává nahlédnout pouze do terapie pevným objetím, tedy jejího vlastního terapeutického směru, ale nabízí i nová řešení pomocí rodinné systemické terapie. Devět příběhů obtížně vychovatelných dětí (např. Malá tyranka, hyperaktivní dítě či adoptované dítě) sesbírala autorka na společných seminářích se zakladatelem systemické terapie Bertem Hellingerem a jejich protagonisty pak sledovala i nadále.

Kniha se zaměřuje na práci Matky Terezy a Misionářek lásky - řádu, který založila. Píše se zde o práci i o životě, který žijí společně ve službě Kristu v Kalkatě a jinde. Jejich činnost má zvláštní charakter tím, že se věnují službě mezi nejchudšími z chudých, a to představuje skutečně široké pole působnosti.

Ve 2. polovině 14. století zaplavuje Evropu nový proud obnovy zbožnosti, který reaguje na neutěšený stav církve. Ona devotio moderna se šíří ze své nizozemské vlasti velmi silně též na Východ. V našich zemích poznamená myšlení předhusitských kazatelů. Po zmatcích husitských válek a papežského schizmatu je třeba znovu nalézt společnou křesťanskou vizi. Jeden z nejvypjatějších myšlenkových proudů představuje život a dílo Tomáše z Kempen, který svým evangelizačním úsilím vedl lidi k pokoře, poslušnosti a naprosté oddanosti Bohu. Ve čtyřech kapitolách: Užitečná napomenutí pro duchovní život Napomenutí k vnitřnímu životu O vnitřním potěšení a O svátosti oltářní, nastolil důležité otázky své doby, které ale promlouvají i k dnešnímu čtenáři, jinak by se sotva stala po Bibli nejrozšířenější knihou světa.

Originální pojetí duchovní cesty indického jezuity Anthony de Mella překračuje uzavřenost jednotlivých učení a odmítá jejich výlučnost navzájem. Každá z těchto nauk je cestou vedoucí k cíli, směřující k Bohu. De Mello tu předkládá způsoby meditace, kontemplace a rozvíjení vědomí, které nás odlučují od svázanosti s vezdejším světem a přibližují nás k universu.

Posmrtné vydání exorcičních promluv významného kněze a duchovního rádce.

Autorka mistrně uplatňuje logoterapeutické principy v konkrétním dialogu s lidmi, kteří potřebují radu, hledají smysl utrpení a potřebují útěchu v krizových situacích.

Biblické postavy zažívaly situace, kdy se zdálo, že dál už cesta nevede. Že je to totální konec. A přesto, když čteme jejich příběhy dál, vidíme, jak mocně Bůh v jejich životech zasáhl. Podobný pocit bezvýchodnosti zažíváme i my. Zkusme se na svoje životy podívat z Boží perspektivy. Z pohledu ne oné bezvýchodné situace, ale z pohledu jejího konce. A svěřme to všechno v naději do rukou Bohu, Otci.