Cesta strana 12 z 14

Kniha mistra pera Maxe Kašparů je sice vzhledem tak prostá a útlá, ale obsahově bohatá na životní příběhy, osobní zkušenosti, srozumitelnou víru, a především nepřehlédnutelnou radost ze života. Setkáme se s renesančním provokatérem, který je nápadně podobný svému Mistrovi, který vyrušoval a provokoval svoje současníky. Ne proto, aby je vytočil, ale dal jim prostor pochopit, co je důležité a co naopak lze možná tak trochu zanedbávat. Jednoduše řečeno, nenechat v klidu nic, co si žádá pohyb těla, ducha i srdce. Max kašparů: "Vím, že svět je krásný, v řadě směrů bohatý, a vím také, že v něm existuje řada podivínů, groteskních postaviček, samozvaných velikánů, ale také nečekaných a překvapivých situací. V publikaci, kterou držíte v ruce, dávám místo právě jim."

Nejen pro Marušky, Marjánky a Máří. Máří, Maruška, Mary, Márinka, Marjánka, Majka či Manka jméno Marie má ještě mnoho dalších podob. Víš, že to je úplně nejoblíbenější jméno v České republice? Víc než 316 tisíc žen a dívek u nás má tohle jméno. A víš, po kom to jméno nosí? Kdybyste na internetu hledali něco o Marii, mohli byste najít i například toto: Národnost: Židovská Manžel: Svatý Josef Děti: Ježíš Kristus Rodiče: Svatý Jáchym a Svatá Anna Narodila se v 1. století před naším letopočtem. Je zajímavé takhle to číst. Ale mnohem důležitější je si uvědomovat, že to je ta nejlepší přímluvkyně v nebi. Nejenom pro Marušky a Mařenky, ale třeba taky pro Anežky, Kačenky, Lucinky, Jany, Honzíky, Tomáše či Vojtíky... Nejen pro děti, ale i pro jejich rodiče a prarodiče a všechny lidi na celém světě.

Příručka pro biřmovance, jak přežít v drsném světě. Letmé nahlédnutí do hlubin pokladů katolické církve – tak charakterizuje Marek Orko Vácha svou novou knihu Radost z Boha, která je určena zejména biřmovancům.

„Já jsem ta cesta, pravda i život“ pronesl před svou smrtí Ježíš Kristus. Je to tvrzení, které má velkou hloubku a současně je odpovědí na základní životní otázku, kam směřujeme a jak tam můžeme dojít. Právě těmto třem pojmům jsou věnována první tři zamyšlení. Doufám, že v následujících dvanácti tisících slovech nalezne laskavý čtenář alespoň trošku naděje a povzbuzení.

Bývalý vězeň. Sprejer. Ten, který nevěděl, zda chce být knězem, či manželem. Ta, která byla závislá na přijetí druhých. Ten, který se rozvedl nedlouho po svatbě. A přece dnes vstupují do života mnoha lidí a svým jedinečným způsobem vnáší Boha do veřejného prostoru: v hospodě, u kadeřníka, skrze graffiti pod mostem, hlas z rádia nebo otcovskou péči o ty nejzanedbanější. Řeč je o Zdeňku Papouškovi, Janu Špilarovi, TIMOVI, Lucii Endlicherové a Matěji Novém. Pětici hostů si autoři podcastu Bez filtru pozvali proto, aby zjistili, co jmenované vede k tomu tvořit v jejich životech neobyčejné věci. Odpovědí jsou rozhovory o jejich nevšedním vztahu k Bohu, který se nevejde mezi chrámové zdi a prorůstá jimi do veřejného prostoru jako tráva asfaltem, jak říká TIMO skrze jednu ze svých básní. Nečekejte však, že se dočtete o tom, že s Bohem lze všechno překonat a že kdo se víc modlí, dělá méně chyb. Sdělení této knihy je, že důvěrný vztah s Bohem je pro všechny a že každý z nás dostal pozvání učinit ho jedinečným. Duchovní povolání totiž není jen zasvěcený nebo řeholní život. Duchovní povolání je každý život. Kadas mana la kréla sata se sekalámánia sála de karpalá sista kvera mar karvere… (Zdeněk Papoušek, modlitba jazyky při přípravě rozhovoru) Autoři knihy jsou přátelé a bývalí kolegové z Radia Proglas, kteří společně více než dva roky tvořili pořad Na dřeň. Teď na svoji práci navazují s podcastem Bez filtru. Chtějí otevírat témata, která cítí jako opomíjená nebo vyloučená z veřejného prostoru, především z církve. Snaží se rozvířit diskuzi a obrousit hrany vyhraněných. Za svou práci dostali Novinářskou cenu od Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a Cenu Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením. Více na www.bezfiltrupodcast.cz .