Cesta strana 10 z 14

Respekt ke vrozené spiritualitě dětí a snaha pomoci jim, aby vlastní zvědavostí a představivostí objevovaly tajemství a radost z Boha, jsou hlavní principy charakterizující metodu Hraní s Bohem (angl. Godly Play), která je založena na montessoriovské pedagogice. Kniha po obecném úvodu s radami, jak podle této metody učit, předkládá podrobné pokyny a text výkladu ke čtrnácti lekcím. Ty děti seznámí s biblickými příběhy od stvoření světa po působení starozákonních proroků, s průběhem církevního roku, se Svatou rodinou i s knihami, které Bibli tvoří. Výklad prostřednictvím biblických figurek a dalších pomůcek, po kterém děti přijatou látku tvůrčím způsobem samy zpracovávají, pomáhá rozvíjet jejich fantazii a podněcuje k hledání vlastních odpovědí na otázky spojené s vírou.

Dříve si lidé psali deníky, aby pomohli paměti a zachytili pomíjivé okamžiky. Rembrandt si občas kreslil rychlé skicy, pérovky, zachycení momentu pár čarami. Dnes si mladí fotí selfíčka, aby, snad, zachytili důležité momenty života. Naučil jsem se selfíčka nikoli fotografovat, ale psát. Chci teď spíše ustoupit do pozadí a nechat čtenářovu fantazii pracovat, chci ukázat jen náčrtky. Caspar David Friedrich u svých obrazů maloval postavy otočené zády k divákovi, aby ho vtáhl do děje. Dělám si velkou naději, že ty okamžiky, které jsou čímsi výjimečné, čtenář v té či oné podobě zažil taky, a že snad v něm mohou něco rozeznít, jako rozezněly ve mně.

Kapky vyprávějí příběhy, které se nejspíš někdy staly každému z nás. Protože kdo z nás někdy neprožil radost, kdo se nikdy něčeho neděsil nebo něco nepokazil a pak toho trpce nelitoval? Povídá se v nich také o Bohu. O Bohu, který se zajímá o každodenní patálie našeho života a záleží mu na nás. O Bohu, pro kterého není nikdo příliš malý nebo příliš nedůležitý. O Bohu, který nás miluje. Tyto příběhy vznikly na jaře v době karantény a byly součástí online bohoslužeb jedné brněnské církve. Měly být povzbuzením pro děti, ale nakonec jsem z nich povzbuzení čerpala já sama při jejich tvorbě a z reakcí vím, že ani dospělému posluchači nebyly cizí nebo vzdálené. Mým velkým přáním je, aby tyto příběhy byly otvíracím klíčem k rozhovorům s vašimi dětmi, vnoučaty, neteřemi, synovci a dalšími. Abyste skrze ně mohli poznat Boha, který je součást našich obyčejně neobyčejných životů. A v neposlední řadě, aby vás povzbudily.

Knižní vydání toho nejlepšího z novinářské tvorby Felixe Kulpy publikované na webu tisickrate.cz, který získal cenu Magnesia Litera blog roku. Nevěřící Tomášové ať čtou dále! Předmluva nezasvěceným objasní a zasvěceným přiblíží, co je účelem Felixova snažení. Samotné texty knihy vás provedou liturgickým rokem, představí okolnosti pojící se se slavením církevních svátků, či odhalí četné útrapy, se kterými se kněží i věřící mohou setkat. Nekárajícím prstem poukáží na mnohé fenomény objevující se v chrámech napříč republikou a zároveň nabídnou vysvětlení, která nejednoho katolíka povedou k narovnání stezek se svými bližními. V dalším oddíle knihy čtenář poodhalí roucho sutany a dozví se tak pikanterie ze života kněží a biskupů. Jelikož se stále nacházíme v době pandemie, Felix neopomněl reflektovat úlohu církve v těchto časech. A závěrem pak vybral texty, které se vám líbily nejvíce. Náladu knihy silně umocňují fotky z portálu Člověk a víra, kterými jsou texty doprovozeny. Kniha si klade za cíl posloužit jako interaktivní průvodce životem v katolické církvi. Protože jestli tohle není pravda, pak to musí být alespoň dobře vymyšleno! Kniha je vhodná pro všechny*, kdo chtějí mít nauku katolické církve ve své knihovničce kompletní a doplnit si trojici Bible Katechismus Tisíckráte. *Vhodné i pro ateisty, evangelíky a další hledající bratry a sestry.

Tato kniha je věnovaná všem ženám a dívkám, které se nemají rády, které si nevěří a připadají si podřadné. Možná mají pocit, že si musí všechno zasloužit a odpracovat, že musí neustále dokazovat sobě i jiným alespoň špetku své hodnoty. Ženám, které sužují pocity viny, které mají i strach, že kdyby byla jejich víra větší, nezažívaly by to, co zažívají. Domnívají se, že kdyby něco dělaly jinak, nemusí tak trpět. Jenomže nevědí co. A dávají si to za vinu. A kde je v tom všem Bůh? Co když toto dopouští, aby se mohl i na tobě oslavit? Co když stačí jen přijmout a zakusit, že jsi i Ty jeho milovaná dceruška?

Útlá publikace jezuity Jamese Martina, známého u nás mimo jiné díky jeho knize Jezuitský návod (téměř) na všechno, se soustředí na sedm výroků, které podle evangelií pronesl Kristus na kříži: od Žízním přes To je tvá matka a Proč jsi mě opustil až k Odpusť jim a Dnes budeš se mnou v ráji. Autor ukazuje, že jsou dokladem Ježíšova pochopení pro lidské problémy, trápení a bolesti, a v jednotlivých kapitolách se zabývá odpuštěním, pochybami, rodičovskou láskou, opuštěností, tělesnou bolestí, zklamáním a sebeobětováním. Náš Bůh má pochopení a soucit, umí se vcítit a rozumí našemu životu, protože ho sám prožil, píše.

Obsah této knížky vyťukali do klávesnice mladí lidé formou blogových příspěvků na signály.cz. Stejně jako je pestrý život uživatelů na komunitním webu, je pestré i použití žánrů v této knize. Je plná životních příhod, povzbudivých povídek i hlubších zamyšlení a jako celek tvoří obraz lidského života.

Jednoduchá cvičení, která spojují duchovní tradice Východu s psychologickými a filosofickými východisky Západu. Kniha pro všechny, bez ohledu na věk, vyznání či světonázorovou orientaci, jedinečná příležitost pro každého, kdo touží po duchovním růstu.