Cesta strana 9 z 16

Kniha mistra pera Maxe Kašparů je sice vzhledem tak prostá a útlá, ale obsahově bohatá na životní příběhy, osobní zkušenosti, srozumitelnou víru, a především nepřehlédnutelnou radost ze života. Setkáme se s renesančním provokatérem, který je nápadně podobný svému Mistrovi, který vyrušoval a provokoval svoje současníky. Ne proto, aby je vytočil, ale dal jim prostor pochopit, co je důležité a co naopak lze možná tak trochu zanedbávat. Jednoduše řečeno, nenechat v klidu nic, co si žádá pohyb těla, ducha i srdce. Max kašparů: "Vím, že svět je krásný, v řadě směrů bohatý, a vím také, že v něm existuje řada podivínů, groteskních postaviček, samozvaných velikánů, ale také nečekaných a překvapivých situací. V publikaci, kterou držíte v ruce, dávám místo právě jim."

Kniha mistra pera Maxe Kašparů je sice vzhledem tak prostá a útlá, ale obsahově bohatá na životní příběhy, osobní zkušenosti, srozumitelnou víru, a především nepřehlédnutelnou radost ze života. Setkáme se s renesančním provokatérem, který je nápadně podobný svému Mistrovi, který vyrušoval a provokoval svoje současníky. Ne proto, aby je vytočil, ale dal jim prostor pochopit, co je důležité a co naopak lze možná tak trochu zanedbávat. Jednoduše řečeno, nenechat v klidu nic, co si žádá pohyb těla, ducha i srdce. Max kašparů: "Vím, že svět je krásný, v řadě směrů bohatý, a vím také, že v něm existuje řada podivínů, groteskních postaviček, samozvaných velikánů, ale také nečekaných a překvapivých situací. V publikaci, kterou držíte v ruce, dávám místo právě jim."

Jsou skutečnosti, které vyvolávají všeobecný potlesk, a skutečnosti odvržené na okraj, které nikdo nepochválí. Právě k nim, na periferii, se vydává padesát krátkých statí velebících mimo jiné kněžské žvásty, zasmušilé lidi, vánoční bahno, rutinu, alkohol, čekání, zaostávání, politickou pasivitu nebo manželku svatého Petra.

Příručka je vhodným pomocníkem pro práci s knihou Živo(t) v kostele. Najdete v ní popis a podstatu každého liturgického období a seznam v knize zobrazených svátků, které v daném období slavíme. Příručka obsahuje několik otázek a odpovědí týkajících se liturgie, symboliky, sakrálních prvků, tradic, ale i života jednotlivých farníků, otázek a odpovědí, které možná nejsou na první pohled viditelné.

Budu v této knize často používat jméno Wakan Tanka. Moc se omlouvám všem ortodoxním katolíkům, klidně si pokaždé dosaďte to naše staré dobré Bůh, přesně to tím myslím. Wakan Tanka by snad šlo přeložit jako Velké Tajemství. Jméno jsem zvolil z osobních důvodů. Jestli budeme mít otevřené supermarkety, a nebudeme mít otevřené kostely, nač ještě žít? Co by na nás řekli jezuité, ptám se, ti, co přijeli do Gran Chaca a založili první reducciones a vydřeli to potem a krví a nechali tam svá těla, pohřbená kdoví kde v bažinách, nebo ti z Québecu, sevřeni mezi Huróny a Irokézy? Co by na nás řekli Jean de Brébeuf a Isaac Jogues? Když nebudeme umírat my, kdo bude? Ukázka: Představuji si, že jsem v tolkienovské Středozemi, s městy, kde vlastně nejsou žádné svatyně ani kostely a kde se nepíše o žádných náboženských rituálech, že jsem se ocitl na Zemi v tom letopočtu, který právě teď máme, se státy, které jsou dnes, ale byla by to Země, na které nikdy nebylo žádné náboženství. Žádné chrámy, žádná posvátná místa, žádný Vatikán, žádná Mekka, žádné hinduistické chrámy v Indii, žádné svatyně lovců mamutů. Žádná historie. Žádná inkvizice. Žádné katedrály. Žádné sakrální umění. Žádní preláti, žádní mystici. Žádné předsudky, ani ty špatné, ani ty dobré. Bílá deska. Začínám teď. Věřím, že, aspoň když bychom byli v noci v přírodě, začali o věcech přemýšlet, že by to přišlo, to něco, shora, tak, jak o tom tolkienovští hrdinové tu a tam mluví. Vesmír, který vznikl, vesmír, který zanikne, a v mezičase my, trápící se, milující, šťastní a nešťastní, se tu chvilku, na vteřinku času, na drobek věčnosti potácíme v akváriu vesmíru, než si nás zase hmota stáhne do sebe zpět, než se od narození atomy mého mozku seskládané v hrobě rozejdou zpátky do hlíny. Věřím, že by se nás to dotklo. V absolutně tmavém vesmíru, který je hromadami štěrku poházenými po prostoru, slunce zasvítilo na kalužinu a vznikli jsme. Věřím, že když bychom se v noci dívali na hvězdy, že by nás to proniklo, to cosi, v čem žijeme, pohybujeme se a jsme, to cosi. Že bychom se spontánně začali modlit. Že bychom pochopili, že náš život má smysl, že nejsme produktem biologické náhody náhodného setkání našich rodičů někde na střední nebo v tanečních, ve vesmíru, který bez důvodu vznikl a bez důvodu zanikne, nýbrž že jsme nějak a jaksi chtění, že jsme od věčnosti. Že život je důležitý. Ještě bychom nebyli pohoršeni či pozraňováni od církevních činovníků, protože by zde ještě žádní nebyli.

Jsou skutečnosti, které vyvolávají všeobecný potlesk, a skutečnosti odvržené na okraj, které nikdo nepochválí. Právě k nim, na periferii, se vydává padesát krátkých statí velebících mimo jiné kněžské žvásty, zasmušilé lidi, vánoční bahno, rutinu, alkohol, čekání, zaostávání, politickou pasivitu nebo manželku svatého Petra.

V dnešní době mnoho lidí využívá homeopatickou léčbu. Přitom jsou na homeopatii velmi rozdílné názory, zejména kvůli nezvyklému způsobu výroby homeopatik pomocí opakovaného ředění a protřepávání. Setkal jsem se s lidmi, kteří byli zcela přesvědčeni, že jim tato léčba pomohla, ale také s lidmi tvrdícími, že je to pouhé placebo, protože v homeopatikách není žádná látka, která by mohla léčit. Sám jsem si kladl otázku, proč je velké množství lidí přesvědčeno, že je vyléčilo něco, co se připravovalo téměř nekonečným ředěním a průběžným protřepáváním. Také mezi křesťany jsem se setkal s odlišnými pohledy na homeopatii. Někteří v ní neviděli problém, jiní se naopak obávali její okultní podstaty. Četl jsem také, že některým křesťanům mělo užívání homeopatik způsobit nejrůznější problémy, které odezněly po modlitbě přímo se vymezující vůči homeopatii. Jednou z motivací pro sepsání této publikace byla snaha potvrdit nebo vyvrátit následující úvahu. Osobní rozvoj, profesní růst a prohlubování znalostí patří mezi základní snahy každého zodpovědného člověka. V současné době pociťujeme zahlcení informacemi. Jejich vhodný výběr je proto nezbytný. V problematice homeopatie nám tato publikace přináší přehledné a ucelené informace se širokými aspekty. Není mnoho podobných prací, ve kterých by autor tak nezaujatě a objektivně předkládal čtenáři fakta. Mohu tak tuto knihu doporučit nejen křesťanům, ale i zdravotníkům napříč všemi obory. MUDr. Václav Šplouchal Málokdy se stane, že při obhajobě diplomové práce uslyší absolvent teologické fakulty výzvu, aby svůj text co nejdříve publikoval. Už vůbec je nevídáno, aby smlouva o knižním vydání byla podepsána čtyřiadvacet hodin poté. U knihy, kterou držíte v ruce, platí obojí. Téma křesťan a homeopatie je aktuální, zajímavé, potřebné a výbušné! Kolik už zaznělo názorů, varování, černobílých zjednodušení i emotivních výkřiků Práce Milana Werla je důkladná, věcná, vyvážená a celistvá. Čtenář díky ní získá nejen teologicky fundovanou informaci o celé problematice, nýbrž i do širšího kontextu zasazený pohled na fyzické i duchovní zdraví Bohem stvořené bytosti jménem člověk. P. Mgr. Petr Vrbacký

Kapky vyprávějí příběhy, které se nejspíš někdy staly každému z nás. Protože kdo z nás někdy neprožil radost, kdo se nikdy něčeho neděsil nebo něco nepokazil a pak toho trpce nelitoval? Povídá se v nich také o Bohu. O Bohu, který se zajímá o každodenní patálie našeho života a záleží mu na nás. O Bohu, pro kterého není nikdo příliš malý nebo příliš nedůležitý. O Bohu, který nás miluje. Tyto příběhy vznikly na jaře v době karantény a byly součástí online bohoslužeb jedné brněnské církve. Měly být povzbuzením pro děti, ale nakonec jsem z nich povzbuzení čerpala já sama při jejich tvorbě a z reakcí vím, že ani dospělému posluchači nebyly cizí nebo vzdálené. Mým velkým přáním je, aby tyto příběhy byly otvíracím klíčem k rozhovorům s vašimi dětmi, vnoučaty, neteřemi, synovci a dalšími. Abyste skrze ně mohli poznat Boha, který je součást našich obyčejně neobyčejných životů. A v neposlední řadě, aby vás povzbudily.

Jako rodiče máme povinnost svým dětem vytříbit povědomí o tom, co je dobré a co špatné. Učíme je překonat se. To člověk někdy musí, překročit svoje pocity a potřeby a udělat Dobrý skutek. Dobrým skutkům nás nejlépe učí osobní příklad, ale co kdyby na to existovala obrázková příručka? A tak vznikla Encyklopedie dobrých skutků, abecední seznam několika způsobů, jak překročit vlastní touhy a potřeby a udělat něco dobrého pro své okolí. Doufám, že bude užitečná vám i vašim dětem. KRISTÝNA PLÍHALOVÁ je ilustrátorka a autorka komiksů. Už mnoho let kreslí komiksy pro časopis Tarsicius, pracuje na pořadech pro Českou televizi Déčko, a když nemusí kreslit pracovní zakázky, kreslí si pro radost. Přes její dlouholetou kariéru je Encyklopedie dobrých skutků Kristýninou první autorskou knihou. Nakreslila jí především pro své dvě děti, které si strašně rády prohlížejí obrázky.

Kniha o čase, který je darem, je ojedinělá. Autorkami jsou Amy, novinářka a matka, a Deborah, vývojová psycholožka a odbornice na novorozeneckou lékařskou etiku a perinatální smrt. Výsledkem autorské spolupráce je osobní, čtenářsky poutavá a velmi působivá kniha o tom, jak se vyrovnat s perinatální ztrátou nebo smrtí novorozence v důsledku smrtící anomálie. Podrobně vysvětluje koncept perinatálního hospice a vybízí rodiče, aby prožili s odvahou a odevzdanou radostí ten zvláštní, i když krátký čas se svým dítětem. Amy prožila zkušenost, kdy se během těhotenství dozvěděla, že její dítě se narodí těžce nemocné a bude žít jen velmi krátce. Na základě této své zkušenosti a s pomocí vzpomínek dalších rodin koncipovala knihu, která přináší podrobné výpovědi od více než 120 matek a otců, kteří se ocitli v této situaci, rozhodli se proti potratu, přijali jako danost, že jejich dítě trpí nemocí neslučitelnou se životem. V lásce a péči dítě donosili a po narození o ně starostlivě a něžně pečovali až do jeho přirozené smrti. Autorky přibližují nový koncept úlevné péče o smrtelně nemocné nenarozené dítě - tzv. "perinatální hospic".

Proč se neustále znepokojujete a staráte? Přenechejte mi starost o své záležitosti a všechno se uklidní. Říkám vám popravdě, že se vyřeší všechny spletité situace, když se mi opravdově, slepě a úplně odevzdáte. "Ježíši, zcela se Ti odevzdávám, postarej se o všechno!" Pomůže vám v tom KPZ proti strachu úspěšné autorky Kateřiny Šťastné.

Když jim bylo patnáct, František opustil po sedmé třídě základní školu a Viktor počal dítě s prostitutkou. Jeden lámal holkám srdce, druhý klukům kosti, bloudili novým tisíciletím, až se polámáni potkali na výrobní lince. A začaly se dít věci Romské rozhovory o temné minulosti a radostné každodennosti dvou chlapů vytažených ze dna. Co dovede Bůh se vzpurným materiálem jménem člověk? Ukazují to Cikánský evangelia, otevřená výpověď o cestě ke Kristu z prostředí plného drog, sexu a okultních praktik. Viktor a František, kteří vyrůstali v romské komunitě, se v rozhovoru s knězem Štěpánem Smolenem zamýšlejí nad svým dřívějším životem. Patřily do něho chudoba rodiny na okraji společnosti, pletky se zákonem i davy žen a také boje s temnými silami. Záchranou se pro ně stalo setkání s milujícím Kristem, díky kterému dostali šanci začít znovu.

Tato kniha je dobrou zvěstí: podívejte, co zažívá jeden řidič trolejbusu a jak ho to proměňuje. Duch totiž vane, kam chce. Vane i v trolejbuse, pronikne kamkoliv - nikdy a nikde nejste odříznuti od zdroje. Tomášova práce řidiče je prostoupena reflexí. Soustavně v sobě vnitřně zpracovává prožívané napětí mezi póly egocentrismu, tuposti a agresivity na jedné straně a nadosobních hodnot lidské vzájemnosti, solidarity a velkorysosti na straně druhé; mezi dodržováním životu prospívajícího řádu - a překračováním předpisů vždy, když to tak člověku poslouží lépe; mezi laciným odplácením zla zlem a plodnější volbou laskavosti, rozpouštějící útočníkovu zlobu. Tomáš je otevřený životu i myšlenkám, což zázračně odemyká i jeho okolí: stejně jako má pootevřené dveře kabiny, aby mohl dovnitř proudit vzduch, stejně jako svůj vůz otvírá i mimo předpisové limity, aby mohl svézt obzvlášť potřebné cestující, tak otvírá i lidská srdce nečekanou inspirací, kterou jim přináší svým nekonvenčním, nepředpisovým a nezvykle velkorysým myšlením a jednáním. Šťastnou jízdu!

Reflexivní, autobiograficky laděné eseje o setkání s Bohem, fascinaci Božím stvořením, o hledání smyslu života a jeho duchovních dimenzí. Osloví jak člověka zakotveného v křesťanství, tak toho, kdo v sobě tuší spirituální dimenzi a chtěl by svému životu dát hlubší rozměr. Čte Marek Vácha, hudebně doprovází Štěpán Rak.

Výběr kázání brněnského světícího biskupa Pavla Konzbula volně provází čtenáře liturgickým rokem. Svým typicky svižným, čtivým jazykem autor nabízí vhled do duchovních souvislostí na pozadí aktuálního společenského dění. Neotřelé paralely se špetkou humoru, které se snoubí s křesťanským pohledem na svět kolem nás, jistě ocení nejen praktikující křesťan, ale i nevěřící čtenář. "Doufám, že tato útlá knížečka přispěje svými úvahami a kázáními laskavému čtenáři k radostnému vychutnání si nejen roku církevního. Pokud některé recepty a pohledy nebudou po chuti, přijměte moji omluvu. Přeji čtenáři dobrou chuť. Pavel Konzbul

Pokud byste zvonili u dveří, kde bydlí Max Kašparů, dočetli byste se na jeho zvonku, že tam bydlí nepřizpůsobivý občan. Řeckokatolický kněz Max Kašparů je známý svými knihami, pořady v rozhlase, v televizi, jako vysokoškolský učitel, ochotnický herec, esperantista, psychiatr, exercitátor a kazatel. V jednom rozhovoru se přiznal, že se pozorně chrání před třemi chorobami současnosti. Před diktaturou korektnosti, bezbřehým liberalismem a zblázněnou tolerancí. Odmítá se jim přizpůsobit. Pokud jde o jeho názory v oblasti církevního života, odmítá žasnout, tleskat a přizpůsobit se, jde-li například o postupující neúctu ke svátostem, hlavně k Eucharistii. Odmítá se přizpůsobit ústupkům a povrchnostem při takzvaném hledání nových, široce otevřených pastoračních cest a podbízení se v tomto směru dnešní době, světu, který se chce hlavně bavit. A když se bavit, tak už i v kostele. Max Kašparů proto bývá nesrozumitelný těm, kteří v duchovním životě preferují rádoby intelektuální pozérství, kavárenský snobismus, jalový jakobysmus a hru na katolickou víru.