Cesta strana 11 z 16

Pokud budu svět zkoumat jen z vnějšku, jako nezávislý a nezaujatý novinář, nikdy jej nepostihnu. Životem procházíme dnes tak, jako se v sobotu procházíme po zoologické zahradě. Takto se ale s Bohem nikdy nesetkám - jako nezainteresovaný turista, který si během své životní vycházky po Zemi sem tam zmáčkne spoušť a vytvoří fotografii. Jsem vášnivá bytost, toužící a hladovějící po Bohu, toužící nalézt smysl věcí, jsem uvnitř světa, nikoli mimo něj."

Příběhy o církvi, o lásce, manželství a rodině, o pokoře a pýše, o životě na faře v Žakovce. "Pán Bůh nás nebude soudit za to, co jsme nemohli udělat. Ale za to, co jsme mohli, a neudělali jsme." V duchu neobyčejné velkorysosti se nese text otce Mariána Kuffy, inspirovaného pastýřem, který jde za zbloudilou ovcí kamkoli, jen aby ji dovedl zpátky. Jde do veřejného domu mluvit s prostitutkami, otevře nové a lepší obzory dezorientovaným mladým lidem, jede si v noci pro mnohokrát zbloudivšího bezdomovce, který mu potolikáté volá odkudsi z telefonní budky, osloví s nabídkou pomoci i mafiána, postará se o umírající lidské trosky. “Pro mě je zajímavá každá nesmrtelná duše,” říká. Hříšníkům vrací důvěru v Boží milosrdenství, věřícím pak připomíná, že hříšníci opustili církev právě proto, že křesťané nežijí, jak by měli. Vyzývá křesťany především k opravdové pokoře před Bohem a k nesobecké lásce. Naléhavě věřícím doporučuje, aby se nad nikoho nepovyšovali a nepomlouvali druhé, ale raději se za ně modlili a prokazovali jim dobro.

"Autoři knih o duchovním životě často hovoří o trojím naslouchání: naslouchání vlastnímu srdci, naslouchání Božímu slovu (Bibli) a naslouchání církvi. Všichni známe situaci, kdy jsme při bohoslužbě naslouchali kázání Co jsme při tom dělali? Počítali lidi v lavicích, listovali v kancionálu, modlili se, aby už kazatel řekl amen a nebo opravdu naslouchali? Všechno asi mělo nějaký význam, ale možná jsme při tom zapomněli na jednu věc, že kázání předpokládá naslouchání a to nejen u posluchačů, ale i u kazatele, přestože to nejdůležitější často není řečeno. Tato drobná knížka chce jen nepatrně přispět k naslouchání kázání v liturgickém roce C, zda se jí to podaří, nebo ne, posuďte sami ..."

Kniha je kultovním dílem tzv. logoterapie - léčbou smyslem. Moderní psychoteraupetická metoda je v publikaci vyložena nejsystematičtěji a nejinstruktivněji v obecném i specifickém plánu.

Vysokoškolský profesor psychologie osobnosti předkládá čtenářům vědecké poznatky i vlastní postřehy o povahových vlastnostech a stavech osobnosti, a to jak o těch, které nám komplikují naše vztahy k druhým a k světu, tak o těch, díky nimž dokážeme vést svůj život ke spokojenosti své i bližních. Ve svých zamyšleních klade důraz na poznání a respektování psychických a duchovních podmínek kvality života současného člověka.

Viktor Emanuel Frankl byl ve svém životě nadšeným horolezcem a alpinistou. Strach z lezení působil na známého neurologa a psychiatra jako koření života. Copak si člověk musí od sebe nechat všechno líbit? Nemůže být silnější než strach? V horách dostávají myšlenky volný průběh a vlastně není žádné větší podstatné rozhodnutí v mém životě, které bych tam neučinil? Veškeré zážitky, za které jsme horám a stěnám a horským hřbetům vděčni, se podle Frankla svážejí a ukládají jako životní úroda do stodol, kde jsou chráněny před pomíjivostí. Hluboké myšlenky k horolezectví jsou doplněny působivými snímky Jana Zahradníčka.

De Mellovy exerciční promluvy, které sám pečlivě připravil, ale nestihl publikovat. Velmi působivě zde osvětluje tři základní témata: modlitbu, pokání a Kristovu lásku.

Autorka knih Přežila jsem, Odpustila jsem, Panna Maria kibežská a Chlapec, který se setkal s Ježíšem (spolu se Stevem Erwinem), se narodila ve Rwandě a studovala na Rwandské národní univerzitě. Genocida v roce 1994 ji připravila o většinu rodiny. V této knize se s námi svěžím, prostým i vtipným způsobem dělí o své osobní zkušenosti s celoživotním objevováním moci a krásy růžence: své seznamování s ním ve vlastní rodině, která se růženec pravidelně společně modlila, studium růžence při přípravě na biřmování, jeho každodenní modlitbu během tří měsíců skrývání před zabijáky. Věří, že tato prastará modlitba ji v době, kdy bylo zavražděno přes milion nevinných lidí, zachránila před smrtí. I dnes, dvacet let po těchto událostech, se Immaculée modlí denně růženec, který ji bohatě odměňuje: posiluje její víru a naplňuje ji štěstím. Ukazuje, jak může každého bez rozdílu vyznání obohatit objevování tajemství a příslibů modlitby, která jí skutečně zachránila život.

Po likvidaci mužských řádů a kongregací v roce 1950, bylo v církvi jasné, že budou postiženy i řeholní sestry. Proti sestrám, hlavně představeným, se konala celá řada zinscenovaných procesů. Mnoho sester pak bylo odsouzeno na dlouhé roky vězení. Mezi těmito sestrami byla uvězněna i boromejka sestra Vojtěcha Antonie Hasmandová. V monstrprocesu byla odsouzena na osm let komunistického vězení. Z tohoto místa napsala mnoho dopisů, které tvoří obsah knihy. "Vždyť každý den našeho života je velkým darem Božím a bylo by škoda, abychom jej nechali vyznít naprázdno. A zde v silně zjednodušeném životě, hlavně v duchovním ohledu tím větší nebezpečí. Konečně všude aby se člověk s Hálkem modlil: Jen zevšednět mi nedej, Bože! Abychom k těm pokladům, jimiž jsme z Boží lásky zasypáni, nebyli vlažní, abychom nezklamali očekávání nebe i země!" Dopis z Pardubic 19. 11. 1954

V této knize nás chce americký františkán a autor mnoha knih, Richard Rohr, skrze příběhy, meditace a svoji zkušenost, opřenou i o vlastní neúspěchy a chyby na duchovní cestě, vést k tomu, abychom v sobě probudili větší touhu po Bohu, abychom se osvobodili od všech strachů a obav, které nás mnohdy paralyzují, abychom se otevřeli proměně a tím inspirovali i druhé, abychom se naučili vidět jako vidí mystikové. K tomu všemu můžeme dojít, když se naučíme žít v nahotě přítomného okamžiku. "Dokážete-li žít v přítomnosti, poznáte Toho, který je skutečně přítomný." 22 krátkých kapitol není třeba číst popořadě, autor radí, abychom použili k meditaci nejprve ty, jejichž téma je nám bližší.

Úvahy pramenící z hledání odpovědí na provokující otázky. Knihu tvoří třicítka autorových esejí. Některé vznikly úpravou kázání, jiné ze zamyšlení publikovaných v internetových diskuzích a některé byly tzv. "psány do šuplíku". Autor v sobě nezapře psychologa, ale přesnější je říci, že eseje zúročují jeho rozhled získaný studiem teologie v zahraničí, zkušenost z pastorace a duchovního doprovázení v rámci manželských setkání i poznatky získané dálkovým studiem psychologie. To vše tvoří zajímavou mozaiku, v níž se autor snaží aplikovat křesťanské poselství do dnešní doby a nevyhýbá se přitom aktuálním (a někdy provokativním) tématům.

Probouzet lidi a odhalovat jim pravdu o jejich vlastní velikosti – to je cíl, který si Anthony de Mello kladl při své práci s lidmi, a tedy i cíl této knihy, která jeho práci s lidmi zpětně zachycuje. Jeho schopnost odhalovat mylnost našich přesvědčení a scestnost našich sebeklamů a iluzí nám nemusí být vždy příjemná, ale přesto je to dar. Dar pravdy, která čistí a léčí naše rány, dar inspirace k novému životu, dar láskyplné pobídky k probuzení a k bdělosti.

Zamyšlení P. Ing. Mgr. Pavla Konzbula, spirituála Biskupského gymnázia v Brně nad křehkým obdobím života mladých lidí - pubertou, ve které se začínají ozývat hlubší existenciální otázky buď přechodu dětské víry k dospělé nebo otázky prvního setkání s neznámem, Bohem.

Ve vzpomínkách a reflexích autor popisuje své dětství a mládí ve Vídni a svou činnost jako mladý lékař nervové kliniky mezi oběma světovými válkami. Zvlášť aktuální je popis jeho pobytu ve čtyřech různých koncentračních táborech, zejména v Osvětimi.

Želivský premonstrát, pelhřimovský psychiatr, žirovnický divadelní ochotník, vysokoškolský učitel, spisovatel a světoběžný esperantista se tentokrát na chvíli zastavil, aby posbíral svá rozhlasová, časopisecká a novinová zamyšlení. Naprostou většinu z nich tvoří pořady Jak to vidí ?, které s ním vysílal Český rozhlas 2 , Praha. Menší část je sestavena z jiných mediálních pramenů včetně článků z Týdeníku Rozhlas. Zvláště jeho rozhlasové pořady bylo potřeba přeložit z podoby mluvené do podoby písemné, dokončit již v éteru otevřené myšlenky a dát jim tím pádem pevnější tvar a rychlejší spád.

Co je smyslem našeho života? Je důležitější cíl anebo cesta k němu? Dělá nás bohatství šťastnějšími? Kniha brněnského genetika Eduarda Kejnovského nabízí zamyšlení nad otázkami, které si během života klade každý - o úloze lásky, víry, přátelství, důležitosti dětství, významu rituálů, plynutí času nebo o omezenosti našeho poznání. Autor zvolil čtivou formu krátkých esejů a prezentuje své myšlenky na pozadí putování horami Evropy, divočinou Skandinávie nebo přírodou Ruska. Eseje nabízejí zajímavé přesahy do genetiky, historie či astronomie.