Dauphin strana 2 z 38

Portugalské pohádky jsou často často velmi podobné známým pohádkám českým.Jejich rozuzlení však bývá mnohdy nečekané, pro nás až překvapivé. Odlišnosti, exotičnost a bohatá historie této malé země, která se dlouho nacházela na samé výspě tehdejšího známého světa nám přinášejí podivuhodnou zasněnou poetiku a nečekané dějové zvraty. Portugalské pohádky ne vždy končí dobře a některé – často poněkud rozverné anebo drsné – ani nejsou určeny ani pro děti. Čtenář však nepochybně ocení příběhy vynikající nápaditostí a svěžestí, jejichž hrdinové, ať lidští či zvířecí, vítězí nad zlými silami důvtipem.

Sbírka Víta Kolmačky je lyrickou meditací o lásce, ztrátě a duchovním hledání. Přírodní obrazy se prolínají s existenciálními otázkami. Intimní a syrové verše zachycují křehkost vztahů i touhu po smyslu a přijetí.

Vůbec první Charmsův životopis se zcela novými překlady jeho jurodivé poesie Studie, jejíž autor patří mezi přední znalce a editory Charmsova díla, „rukověť charmsologie“ pro laiky i znalce. Doplněno novými překlady Charmsova básnického díla. Roku 2008 zaplnil doktor filologických věd Alexandr Kobrinskij (*1967) mezeru ve všeobecné znalosti díla i života leningradského básníka, prozaika a dramatika Daniila Charmse. Jeho kniha s prostým názvem Daniil Charms plní úlohu literárněvědné studie, úplného básníkova životopisu i reflexe doby, v níž žil. Ve své obsáhlosti je vůbec první faktograficky podloženou Charmsovou biografií.

Kniha nabízí českému čtenáři zcela ojedinělý vhled do světa kočovných cikánských kmenů, zaměřený na léčitelské praktiky. Pierre Derlon jakožto skvělý a vtipný vypravěč nepředkládá suchopárný výčet receptů, předpisů a léčebných postupů, nýbrž komplexní pohled na životní styl kočovníků se všemi radostmi i strastmi všedních i svátečních dní. Derlonovo psaní vychází z bohatých životních zkušeností, mezi kočovnými kmeny a u cirkusu pobýval od svých dvaceti let. Zaznamenal tak cenné osobní svědectví o kultuře ve Francii i západní Evropě již zcela vymizelé, tím spíše v České republice, kde byli kočovní Cikáni násilně nuceni k usedlému způsobu života již koncem devatenáctého století, definitivně po komunistickém převratu. Knihu doprovodili komentáři českých a botanických reálií Alena A. Gajdušková a Jiří Sádlo.

Sbírka Tomáš Míky Kleina představuje ztišené, introspektivní verše, v nichž autor s výjimečnou křehkostí a existenciální naléhavostí zachycuje svět v jeho tichém úpadku i prchavé kráse. Básně se pohybují na pomezí osobního mýtu a obecně sdílené melancholie. Míka mistrně využívá střídmost výrazu, ticho mezi slovy a obrazy k tomu, aby promlouval o ztrátě, samotě i smrti — ale i o touze zůstat živý navzdory všemu. Lesk sazí není sbírkou útěšnou, ale pravdivou: podává svědectví o křehkosti člověka, který v prázdnotě hledá smysl a v sobě poslední zbytky světla.

Náhradní mateřství je prostitucí verze 2.0. Jen s tím rozdílem, že moderní pasák už nepracuje ve čtvrti červených luceren, ale provozuje daleko lukrativnější zprostředkovací agenturu v reprodukčním byznysu. Své „holky“ už neposílá na ulici shánět klienty, ale na porodní sál rodit. Zatímco dříve byla vykořisťována „pouze“ sexualita ženy, je dnes cílem vydělat na její schopnosti rodit. Tady vůbec nejde o zapůjčování nějakých matek, nýbrž o zneužívání žen jako inkubátorů. Novodobým domem rozkoše pro reprodukční prostituci je gynekologická ordinace.

Hadotův úvod (Vnitřní tvrz) do Hovorů Marka Aurelia lze číst v jistém smyslu jako úvod do antického stoicismu. Neexistuje nakonec věčný stoicismus, který je napříč časem a prostorem jedním z možných postojů lidského vědomí? Jeho neustálá ozvěna ve filozofických koncepcích dvou tisíciletí tomu napovídá. „Nech knihy knihami, nerozptyluj se jimi, není ti to dovoleno “ (M. A.: II, 2, 2). Při psaní Hovorů si Marcus Aurelius budoval vnitřní tvrz nepřístupnou citům, vášním. Prostor klidu, ne však věž ze slonoviny, kam by se uchyloval, spíše výšinu, z níž hledí k obzorům lidského ducha. Jinými slovy Hovory jsou zápisky člověka činu, který hledá vnitřní klid a pro něhož časné lidské jednání nemá trvalou hodnotu, pokud není v sounáležitosti celého vesmíru a lidského společenství. To jest pravý stoicismus podobě, v jaké jej zjevil Marku Aureliovi Epiktétos. Císař se ve své knize snaží praktikovat tři základní disciplíny: vidění skutečnosti takové, jaká je, oproštění se od všech předsudků; přijímání jevů a událostí s láskou a podřízeností běhu přírody i lidského společenství. Hovory jsou uspořádány podle tohoto trojčlenného schématu.

Textová imaginace prahů (iluzivně prostoupena básnickým otiskem Mallarméa) je vyjádřena texty o dvaceti řádcích s téměř přesným ustavením řádku samého: ideální součet písmen a mezer je 52 (neúplný počet písmen někdy doplňuji dualizujícím slovem v závorce). Čtenář se může stát měkkým strojem i iluzorní porno¬ bytostí opusového vyznění textů modelových prahů… Jde opět, jako u Modelových porno¬ lesů , o textovou skladbu intencionální aproximace, o poezii přirozenou.

Velká a především pestrá africká pátrací a iniciační road movie nás zavede po slavné státní silnici smrti č. 3 z Doualy do vykřičených čtvrtí v Youndé a dál až na samý sever země k hranicím s Nigérií, do kraje čarokrásné přírody, sužovaného teroristy patřícími k islamisticko separatistickému hnutí Boko Haram. Autobusy, vlaky a prorezivělými taxíky, které „pamatují Němce v Kamerunu“, podnikneme divokou jízdu napříč zemí plnou kontrastů a paradoxů, z níž navzdory přírodnímu bohatství i krásám mladí lidé hromadně odcházejí za štěstím do Evropy, od čehož je nemohou odradit ani houfy těch, kteří se odtud s hanbou a nepořízenou vracejí. Na cestě plné barev, chutí, pachů a zvuků potkáme nejrůznější bizarní postavy: transsexuální Gazelu z Melenu, místního bosse Omara z Benghází, obchodníka s drogami i lidmi, kafkovskou policejní inspektorku „špínoložku“ nebo šejdířského pastora Ndžoha Sola. Pochopitelně nechybí ani fotbalisté v čele s národní legendou, Rogerem Millou, vždyť fotbal je v „Kamerunu povýšený na náboženství“.

Česká ekonomika je v pozici závislosti. Masivní odlivy zisků ze země, nedůstojná pozice ve světové ekonomice, ztráta kontroly nad hospodářstvím, disproporčně nižší úroveň mezd, než je hospodářský výkon. Dá se s takovou situací bojovat? Jakou roli při obnově naší ekonomické suverenity bude hrát průmyslová politika? V tomto sborníku ukazujeme nejen inspirativní zkušenosti naší minulosti, zkušenosti jiných zemí v podobné situaci, ale zejména cestu k budoucí silnější, národní ekonomice.

Sbírka Kruh z tabáku je reflexí tradičního indiánského obřadu Vision Quest, který David Jan Žák prožil v lesích Šumavy pod vedením zkušeného šamana.

Aladinův problém je posledním z řady velkých beletristických děl Ernsta Jüngera, zabývajících se otázkou bytí člověka v tomto světě. Aladinův problém je kouzelná lampa nesoucí materiální, duchovní a erotickou moc nečekaně proudící k jedinci. Jak s ní člověk naloží a co mu tato moc umožní? Nebo na ni ztroskotá a zahyne? Aladinův problém je v příběhem mýtickým, vyprávěním o nástupu doby titánů, o smrti bohů a konci nadčasovosti. Aladinův problém je snahou uchopit kosmos a obnovit kulturu v její finální expresi: ve službě mrtvým – jako teskné zření na nevratně mizející bytí. Aladinův problém je výpravou do duchovní krajiny současného světa, kterou titanismus proměnil v poušť. Objevují se oázy, tak malé, že si jich čtenář sotva všimne – ostrůvky zeleně v podobě starých knihoven plných zaprášených knih, malých kostelíků v krajině s opuštěnými hřbitůvky, nečekaných dionýských slavností nezřetelně vystupujících z mlhy vzpomínek. Snaha hlavního hrdiny o návrat k dobám předtitánským, o návrat do náruče bohů, končí neslavně v duchovním suchopáru obchodních plánů a účetních uzávěrek. Zbývá jen teskné zření na nevratně mizející bytí. Nevratně?

Verše intenzivní i snové, z času a místa mezi spánkem a bděním, kde kaluže polykají stíny a dny se plazí jako šepot nemoci. Verše psané strachem. Hmoždíře drtí věty a otázky se kladou před stromy. S vírou, že melodie dokážou léčit. Že v pozvání smrti k večernímu stolu může žít naděje.

Seznamte se, hlavní hrdina novely Poslední voják lásky se jmenuje Gustík. Gustík je sirotek trpící zvláštní poruchou: „ Vlastně neumím prožívat přítomnost. Vždycky pro mě všechno existuje teprve ve chvíli, kdy to ztratím, kdy na to můžu už jen vzpomínat. “ Gustíka sice nyní potkalo nečekané štěstí, nová láska, ale není si jist tím, zda není přece jen příliš pozdě, jelikož se už patrně ocitl v druhém poločase svého života. Gustík je spisovatel, a tak velmi často potřebuje být sám. Navíc teď musí přijímat i podivné zakázky, protože uživit dva, když je člověk neúspěšný autor, to dá skutečně zabrat.

Květiny v hlavních pušek jako jediná munice revoluce a její pozůstatky jako metafora vyhasínající paměti dějinné události jsou pouze jedním z mnoha působivých motivů románu Nezapomenutelní (v originálu Os Memoráveis) portugalské spisovatelky Lídie Jorge. Její román paměti se věnuje karafiátové revoluci v Portugalsku v roce 1974 a přináší literární rekonstrukci vojenského převratu, který během jediného dne nenásilným způsobem ukončil jednu z nejdéle trvajících diktatur v Evropě. Tři mladí reportéři zpovídají o desítky let později několik přímých účastníků této historické události. Narážejí přitom na zapomnění, do něhož aktéři revoluce ve své zemi upadli, na nedocenění jejich role, leckdy ale i na příběhy nemilosti a ostrakizace.

Malý výběr z povídek Andreje Platonova - zahrnuje pět povídek z let 1926-1936: – Formanská ves, Hliněný dům v okresním parku , Nezbadatelný člověk, Řeka Potudaň a Hnojný vítr. Nezbadatelný člověk (Sokrověnnyj čelověk ) je zčásti autobiografické vyprávění z dob ruské občanské války, v němž se střídá podání bezprostřední surovosti bojů s okamžiky až bájně dobrodružnými (plavba dobrovolníků na Krym). – Formanská ves (Jamskaja sloboda) zachycuje autorovy vesnické vzpomínky z předrevolučního dětství. Hlavní postava reprezentuje typicky platonovský typ hrdiny, jímž je nejposlednější z posledních – prostoduchý nádeník bez ambicí a cílů. Hnojný vítr ukračuje do ciziny, do Německa těsně po Hitlerově nástupu k moci, ale při hrůzostrašném líčení nacistických zvěrstev jaksi na zapřenou pranýřuje sovětský hladomor z počátku třicátých let 20. století.– Řeka Potudaň zastupuje autorovu tvorbu z třicátých let, kde předrevoluční dětství i občanská válka ustupují do dějinného pozadí ve prospěch doby po vítězství bolševiků. Budování mírového života v SSSR je však opět zcela po platonovsku podáno na příkladu nejprostších lidí, nevybavených znaky hrdinství, unavených dlouholetým utrpením a hledajících štěstí jen v nejzákladnějších prvcích lidské komunikace. I ta však z nedostatku zkušeností bezmála selhává, než se nakonec jakoby zázrakem – na pozadí tajuplné řeky coby svědkyně – zdvihne z popela.