Dauphin strana 10 z 33

Stovky a stovky receptů pro všechny zájemce o kuchyni našich praprababiček, jejichž prostřednictvím lze nahlédnout do talířů vzdálených předků. Kuchařům u moderních sporáků poskytne rozkoš experimentovat podle jídel z dob dávno minulých. V této nedostižné kuchařce shromáždil Čeněk Zíbrt tisíce receptů z historických kuchařských knih - ohromující celek pomůže čtenářům s afinitou k vaření získat představu, jak se naši předci z vyšších tříd stravovali, co a v jaké úpravě jedli v průběhu staletí. Souhrnná kniha tohoto formátu u nás dosud nevznikla a je potřebným počinem zejména proto, že všechny zde shromážděné recepty pocházejí z doby před příchodem brambor a dalších zemědělských plodin, například rajčat, paprik, kukuřice, jež se do Evropy dostaly v důsledku zámořských objevů a dnes tvoří základ našeho jídelníčku, bez něhož si neumíme představit oběd ni večeři. Místo těchto cizokrajných ingrediencí se vařilo, s výjimkou exotického koření, převážně z místních zdrojů, ať už se jednalo o obilniny, luštěniny či zvěřinu a bobuloviny či houby z českých lesů nebo ryby z českých řek a různě upravované maso z domácích zvířat. Vaření z lokálních, původních zdrojů se znovu dostává ke slovu, a s ním i tato kniha. Staročeské umění kuchařské historika dr. Čeňka Zíbrta, je impozantním dílem. Nikdo neučinil pro zmapování dějin českého kuchařského umění více než on. Díky zachovaným kuchařkám, počínaje rukopisnou kuchařkou z 15. století a konče Knihou kuchařskou Kateřiny Koniášové z roku 1712, které shromáždil Čeněk Zíbrt ve svém nedostižném a nedoceněném díle, vydaném nepatrným nákladem "Staré gardy mistrů kuchařů" v Praze roku 1927, a pak znovu v malém nákladu v roce 1968, máme možnost si učinit představu, jak jedla v průběhu staletí šlechta, a bohatí měšťané, kteří ji napodobovali. Nové revidované vydání tohoto díla je třeba proto pokládat za podnětný a potřebný počin, který významně obohatí a prohloubí povšechnou informovanost o skutečné staročeské kuchyni, za kterou bývá často mylně vydávána lidová kuchyně po příchodu brambor. Pozornému čtenáři rovněž jistě neunikne důležitý fakt, jímž je hojné množství postních pokrmů. Byly to doby, kdy se žilo podle církevního kalendáře, a postních dnů v roce bylo mnoho. Kniha není věrným reprintem. Vzhledem k rozsahu Zíbrtem nashromážděnému materiálu byl kladen důraz na vlastní recepty a z textu byly vypuštěny dlouhé pasáže v latině a ve staré němčině, které by dnešnímu čtenáři mnoho neřekly nebo by byly pokládány za nudné a nepodstatné. Byly rovněž provedeny jazykové úpravy, aby se čtenáři dostalo toto dílo do rukou v současné češtině. Lze jen doufat, že se kniha stane nejen referenční příručkou a vhledem do kuchyně našich vzdálených předků, ale poskytne čtenářům i četné možn

Básník, prozaik, autor divadelních her, esejista František Listopad sice po roce 1948 odešel z komunistického Československa do Portugalska, ale nikdy nepřestal s českým prostředím spolupracovat a žít s ním v symbióze. Dokazují to mj. jeho návraty do literatury (svými nově vydanými básnickými knihami se zařadil do polistopadové poezie), do světa divadla (přednášel v Brně na JAMU) i do povědomí čtenářů. Není jen klasikem v oblasti poezie (kterou píše striktně v češtině), ale je též autorem portugalsky psaných knih pro děti, prozaikem... Vzhledem k tomu, že je na svůj věk mimořádně aktivní a zajímá se o dění v České republice, je nepřehlédnutelnou a významnou postavou české (i portugalské) kultury posledního půstoletí.

Kniha Kluci, kde jste?, kterou napsal Karel Rada je hudebně zábavnou generační výpovědí. „Jakmile jednou vypustíš džina z láhve, už těžko ho do tak úzkýho hrdla naženeš zpátky. Což si myslím, že platí i pro ty z nás, který se na hraní v kapele během těch let vybodli. Jestliže to celý začalo spíš jen jako pubertální touha po sebevyjádření, až teprve dneska můžeme pořádně docenit skutečnej význam toho všeho. A teprve až v souvislostech dnešní doby, v kontextu současnýho dění, nám to nakonec může v celý svý kráse docvaknout…“

Severočeský thriller made in Ústí nad Labem. V krajině lomů a rypadel bojuje stárnoucí intelektuál se slizkou mladoburžoasií i svými milostnými vzplanutími.

Supl je komorní příběh dvou mužů a jedné ženy, tří učitelů z gymnázia v jednom jihočeském městě, učitelského trojúhelníku, jehož definice nechce určovat velké dějiny, ale je jejich součástí, protože i malí lidé žijí velké dějiny, ať chtějí, nebo ne.

Tato kniha je pásmem deníkových záznamů, vzpomínek, zápisů z cest, reflexí, básní, fragmentů a snů.

Autor ve své studii analyzuje výrazové prostředky a rituály subkulturních skupin - teddy boys, mods a rockeru, skinheadu a punku -, které jsou střídavě přehlíženy, odsuzovány a svatořečeny, jednou se na ně pohlíží jako na hrozbu veřejnému pořádku a jindy jako na neškodné šašky. Význam subkultury je vždy sporný a styl je prostorem, v němž se protichůdné definice střetávají s největší silou. Velkou část knihy proto zabírá popis procesu, ve kterém se ty nejběžnější předměty stávají "stylem" subkultury. Spínací špendlík, špičatá bota, motorka, vlasy česané na patku nebo určitý druh oblečení tak nabývají symbolických rozměru, stávají se jistým druhem stigmat,známkou dobrovolně přijatého exilu, kterým příslušník subkultury oznamuje Odmítnutí. Text je doplněn černobílými ilustračními fotografiemi Karla Tůmy.

Nástin dějin evropského verše je knihou zcela výjimečnou – jedná se o první pokus komparativně postihnout dějiny evropského verše. Práce nezabírá jen široký geografický prostor (v potaz je vzato 30 jazyků), ale je cenná i svým rozměrem časovým – věnuje se evropskému verši od jeho počátků v antice až k volnému verši XX. století, resp. k experimentální poezii 50.-70. let. Dějiny verše nepředstavují uzavřenou oblast dostupnou jen úzkému okruhu odborníků – dějiny verše jsou dějinami poezie. Snaha po zpřístupnění této oblasti co nejširšímu okruhu odborníků (literárních vědců, literárních historiků, folkloristů, jazykovědců, kulturologů), ale i všem těm, kdo se o poezii hlouběji zajímají, je vedena přesvědčením, že odhlížením od formy básnického díla přicházíme o kus kulturního (a v tomto případě celoevropského) dědictví. Gasparovovva monografie si klade za cíl ukázat, že dějiny evropského verše nejsou oddělenými dějinami jednotlivých literatur, ale že se jedná o živý, vyvíjející se organismus, vzájemně propletenou tkáň. Geneze jednotlivých meter je pro Gasparova příležitostí vydat se na vzrušující pouť Evropou a staletími a poskládat doposud roztříštěnou mozaiku faktů. Kniha je cenná také tím, že obsahuje celou řadu konkrétních ukázek a bibliografii k jednotlivým národním literaturám. Pro českého čtenáře jsou zajímavé také kapitoly o českém verši, které zařazují naši literaturu do širšího celoevropského kontextu.

David ztratil paměť. Prostřednictvím inzerátu v novinách vyzve všechny, kdo ho znají, aby se mu pokusili vrátit vzpomínky. Ozvou se tři lidé z jeho minulosti - kamarád z mládí, nevlastní otec a bývalá přítelkyně. Začnou se rýsovat tři verze jeho života. Každá je jiná a více než o Davidovi vypovídá o svém vlastním pisateli. Ve třech oddělených příbězích kroužíme kolem hlavní postavy, jejíž obraz se nám postupně skládá. Absence jakéhokoliv měřítka objektivity vyústí zákonitě v to, že výsledkem nebude jasná (a plochá) portrétní fotografie, ale spíš trojrozměrný, byť mírně rozostřený pohled skrz 3D brýle. Všechny tři románové perspektivy jsou silně ovlivněny mezními situacemi, ve kterých se lidé z Davidovy minulosti právě nacházejí. Tiller mistrně zachycuje patologii rodinných vztahů, destruktivní partnerskou komunikaci i pocity vyhoření, tak bolestně známé limity současného života. Za román Kroužení autor obdržel Cenu Evropské unie za literaturu.

Intimní sbírka intimních básní prodchnutých vírou, venkovem, moudrostí. Svou skromností a civilností výjimečný jev na české poetické scéně.