Dauphin strana 10 z 38

Opulentní burleska nás zavede zpět do času povodní, gründerského kapitalismu s českou tváří či komunity bývalých disidentů-čerpačů, zcela beztvárné. Podíváme se též do Ameriky a zažijeme spoustu úchvatných dobrodružství.

Román se odehráva v jakémsi minulém bezčasí totality a konzumu. Obyčejní hrdinové chtějí žít své obyčejné životy všudy přítomný Mejnstrým jim

Děj posledního románu rakouského modernisty Hermanna Brocha (1886–1951), koncipovaného netradičně jako soubor jedenácti vyprávění, z nichž řada byla v různém časovém odstupu uveřejněna časopisecky během autorova života, zobrazuje v rozpětí dvaceti let život a společnost předhitlerovského Německa. Žádná z románových postav se sice aktivně neúčastní politického života, a tudíž není přímo odpovědná za vzestup nacistické ideologie, přesto to byli právě tito „nevinní“, kteří jí svou úzkoprsostí a lhostejností poskytli živnou půdu. Podobně jako ve své románové prvotině Náměsíčníci (1932) tak Broch znovu podniká sondu do duše maloměšťáka, aby v ní odhalil podstatu a předpoklady nehumánnosti moderního člověka. Současně však jde ještě dál; svou komplexností a složitě propracovanou symbolikou, jež v mnohém připomíná jeho předchozí román Smrt Vergilova (1945), otevírá toto veskrze filosoficky laděné dílo rovněž otázku (ne)existence platónské ideje a s tím spojené krize hodnot moderní společnosti.

Iniciační text o číselných poměrech, lidské tělesnosti a duchu. Úvod do "zednářského" myšlení vycházející z původních principů starých řemesel.

Čas zabijáků můžeme vnímat coby oslavnou píseň na Rimbauda, na mládí a nevinnost, jako konfrontaci jednoho umělce s druhým, jako temnou vizi budoucnosti i jako kritiku umění dvacátého století. Eseje představují Henryho Millera jako pronikavého a odvážného myslitele, bořitele model, obhájce zázračnosti života a proroka nadaného ostrou jasnozřivostí. Civilizační zlo a ideologické bludy své i naší doby pojmenoval s nemilosrdnou přesností a v nadčasové perspektivě, a směle se tak zařadil k velikánům západního myšlení. Henryho Millera známe především jako autora autobiografických románů, avšak nemalou část jeho díla lze označit za esejistickou. Tak tomu je i u Času zabijáků: studie Rimbauda, dvojité „eseje“, kterou napsal v polovině čtyřicátých let poté, co jej uchvátilo dílo Arthura Rimbauda. Ačkoli má však kniha v podtitulu slovo „studie“, nejde o literární kritiku v pravém slova smyslu, jakou Miller nikdy ani nepsal, ale spíše o srovnání sebe samého s francouzským básníkem. Miller se v knize sice pokouší o osobitý výklad Rimbaudovy poesie, avšak ten rozhodně není jeho hlavním cílem. Rimbaud mu primárně slouží jen jako prostředek k dalšímu sebehledání, jako zvětšovací sklo při odhalování vlastní identity.

Autor je francouzský básník žijící v Praze. Jeho prvotina Oheň tvých blízkostí vychází dvojjazyčně, v češtině a francouzském originálu. Ve svých básních klade důraz na práci s jazykem a hledá to, co se nachází za hranicemi bytí. Poezie se tak stává metafyzickým zkoumáním, cestou k jinému, ať je to Bůh, milovaná osoba, přítel, čtenář nebo samotný autor.

Vyprávění o Jónovi a listy, které psal své těhotné manželce, když jedné zimy přebýval v jeskyni a chystal příchod její a nových časů.

Remington, poetická sbírka próz se skládá ze dvou částí, Údolí mrtvých motýlů se odehrává v předpokladu mezi skutečností a fikcí, kdežto Gibraltar je tajemné území mezi Homérem a Neptunem. Vychází česky poprvé.

Autorka se na svět dívá sympaticky civilně, ale její pohled není triviální. Nevšímá si jen atmosfér světlých, šťastných dní, ale nahlíží také do temných proluk vztahů a života, často tak neslitovného. Základním jejím gestem je úžas. Otázky jsou zde plaše formulované, tiše vydechnuté i vykřičené. „Jak se poznáme, až se narodíme příště?“ „Kolik dětí a milenců přijde a pomine?“ „Jak dlouho trvá odpuštění?“ „Kdo z nás promluví v nových jazycích?“ Ano, poezie je jazykem úžasu, plná volání, která jsou možná marná, ale ne zbytečná. A odpověď? „Nebojuj, miluj!“, říká básnířka, která si také v tomto souboru drží dobrou míru pro chvění i pevné tahy svých obrazů.

Analýza smyslu či ne-smyslu státu, jeho existence, fungování, budoucnosti. Rousseauovo dílo O společenské smlouvě bývá často chápáno příliš zkratkovitě na to, aby se vyjevilo komplexnější pozadí některých provokativních tezí. Provincionalistovo přemítání nad souvislostmi tohoto díla vede úzkými cestičkami až tam, kde může docházet k ozřejmování niterných příbuzností, které vracejí tak snadno odmítané do centra zájmu o skutečné porozumění. Proto se po cestách rozestavují rozličné kulisy, jejichž nejvlastnější náplní je přibližovat to, co si až příliš umanutě říká o odsouzení. V těchto kulisách se otevírají nejen záhadné obrysy úvah o nejlepším státě, ale i důvody, proč se člověk uchyluje k tak mnohoznačným přeludům, které tak často přestávají respektovat lidská očekávání.

Analýza smyslu či ne-smyslu státu, jeho existence, fungování, budoucnosti. Rousseauovo dílo O společenské smlouvě bývá často chápáno příliš zkratkovitě na to, aby se vyjevilo komplexnější pozadí některých provokativních tezí. Provincionalistovo přemítání nad souvislostmi tohoto díla vede úzkými cestičkami až tam, kde může docházet k ozřejmování niterných příbuzností, které vracejí tak snadno odmítané do centra zájmu o skutečné porozumění. Proto se po cestách rozestavují rozličné kulisy, jejichž nejvlastnější náplní je přibližovat to, co si až příliš umanutě říká o odsouzení. V těchto kulisách se otevírají nejen záhadné obrysy úvah o nejlepším státě, ale i důvody, proč se člověk uchyluje k tak mnohoznačným přeludům, které tak často přestávají respektovat lidská očekávání.

Tato kniha je prvním pokusem prozkoumat fenomén Živé mrtvoly (rozuměj korporátního člověka, jeho slovníku, dress codu, sexuality, stravovacích návyků) naprosto otevřeně, přímo a seriózně. Kniha pro věčné snílky, kteří věří, že pracovní život může být radostnější a hlavně lidštější.

Čtyři části z románu-fragmentu (Smrt nad ním nepanuje; Městečko Ostružná; Ves Chomoutov; Hlavou zed neprorazíš), životního díla Vesjolého, ve dvacátých a třicátých letech velmi populárního spisovatele, který zahynul v žaláři jako jedna z obětí kultu osobnosti. Osobitým jazykem, přímo s živelnou chutí na základě osobních prožitků vypráví o hrůzách první světové války, Říjnové revoluci, občanské válce, vzniku sovětské Rusi, zhroucení starého a zrodu nového světa.

Něco o mém životě (pro přátele známé i neznámé) je Kiplingova poslední kniha, začal ji psát zhruba půl roku před smrtí. Je to kniha milých vzpomínek, která vrhá zajímavé světlo na jeho život a práci. Začíná popisem dětství v Indii a poté v Anglii, kam ho rodiče – jak bylo tehdy obvyklé – poslali do školy už v pěti letech. Líčí svá školní léta, novinářskou práci a první literární pokusy v Indii a poté začátek úspěšné kariéry v Anglii. Zmiňuje rozličné drobné příhody a události, které měly vliv na jeho díla. Poutavě popisuje svá setkání s mnoha pozoruhodnými lidmi, např. se svým strýcem, malířem Burne-Jonesem, bratrancem a pozdějším ministerským předsedou Stanley Baldwinem, jihoafrickým politikem C. Rhodesem či americkým presidentem T. Rooseveltem. Kiplingovi čtenáři nepochybně ocení ty části vzpomínek, v nichž se autor rozepisuje o své spisovatelské metodě. Dovědí se tak, jakým způsobem vznikala Kiplingova nejznámější díla.

Psáno na vodu palbou kulometnou IV

Civilní poesie civilního básníka. Neviditelný vrchol ledovce české poesie tentokrát jakýsi alpský.