Dauphin strana 12 z 38

Manuál záchrany všech přpepracovaných, přegooglovaných,přefacebookovaných, přecomputerovaných, přemobilovaných a přemailovaných, tedy nás všech, kterým život protéká skrze prsty nikoli prožitky nýbrž daty, které mizí kdesi v nenávratnu spolu s našim štěstím. Jak zahálet a tím si uchovat svěžet a zdravý rozum. Jak přežít v době computerů bez antidepresiv. Chvála pomalosti a rozumu.

Nikdo je nezval, a přesto je komunální politika více méně mlčky toleruje: partyzánské zahradníky ve městech, zelené anarchisty, okupanty nevyužívaných pozemků. Mladí i staří obyvatelé měst, unaveni všudepřítomnou šedí, zabrali komunální půdu, založili zahrady a záhonky, aby zde pěstovali zeleninu a květiny. Živelní zahradníci dobývají města. Na jedné straně touha po návratu k přírodě, na druhé straně asfalt. Z těchto protikladů vznikala, jak na mnoha konkrétních případech ukazuje novinář Martin Rasper, po celém Německu malá sdružení, která zakládala zahrady všude tam, kde se našlo volné místo. K takovým plochám patří například zanedbané parky, stavební proluky mezi domy, opuštěné průmyslové plochy, dvorky v zadních traktech, dopravní ostrůvky. V Berlíně si městští zahradníci dokonce přivlastnili kousek nepoužívané části letiště Tempelhof. Protože však nikdo neví, jaké škodlivé látky mohly půdu kontaminovat, vyrábí si noví zahradníci ze starých umělohmotných pytlů, zbytků fólie a plastových popelnic bedničky na pěstování zeleniny a budují vyvýšené záhony. Výběr rostlin záleží na jen a jen na náladě zahradníka: najdete zde sléz a měsíček, stejně jako rajčata, různé druhy salátů, cukety a samozřejmě i bylinky do kuchyně. Vedle bobulovitých keřů a ovocných stromů rostou brambory a dýně. V samotných komunách mezitím nastala změna způsobu myšlení. Autor píše s nadšením o městě Andernach, kde na zelených plochách roste místo květin zelenina, kterou si mohou obyvatelé města zadarmo sklízet. Na okrajích měst vznikají nové formy zemědělství. Jejich obyvatelé si mohou pronajímat předpěstované záhony a za pevnou částku dostanou tolik ovoce a zeleniny, kolik potřebují. Za obhospodařené záhony získají i podílové listy. Autor velmi názorně popisuje, jak různé projekty fungují, jaké jsou mezi nimi rozdíly a jaké se nabízejí možnosti pro vlastní aktivity. Dává praktické tipy na zakládání vyvýšených záhonů, vysvětluje, jak získat sadbu a vyrobit kompost, zakládat smíšené kultury a pěstovat včely. Není to jen pouze radost z kontaktu s přírodou, co se do města zpátky vrací. Autor vysvětluje, že se jedná také o získání kousku nezávislosti cestou samozásobení, o zachování původních druhů rostlin, které by v průmyslové krajině neměly žádnou šanci na přežití. A máme tu nové hobby. Amatéři s chutí zkouší, jak a co roste a čemu se nedaří. Chuť experimentovat doprovází radost z úspěchu. Vítáni jsou všichni, Němci stejně jako migranti. Děti se začínají znovu učit, jak vypadá a roste to, co se později objeví na jejich stolech. Vandalismus tady neznají. Vládne zde duch společné odpovědnosti. Martin Rasper právem považuje tento druh městského zahradničení za politickou záležitost, protože probouzí pocit společenství, sdílené odpovědnosti a spolurozhodování. Lidé si opět berou kousek svého života do svých rukou. Kniha o netradičním zahradničení inspiruje a láká k napodobování.

Edice Korespondence Jakuba Demla soustřeďuje a zpřístupňuje některé rozsáhlejší soubory básníkových dopisů. Po knihách listů Josefu Ševčíkovi Carissime, kde se touláte? (2010), Matěji Fenclovi I tento list považujte za neúplný (2011) a dvou svazcích vzájemné korespondence s Františkem Bílkem Číslo jednací: láska (2012) následuje soubor 129 dopisů důvěrnému příteli, knězi, archiváři a autorovi první Demlovy bibliografie Evermodu Vladimíru Balcárkovi. Jádro téměř celoživotní korespondence tvoří léta 1912 a 1913, pro Demla převratná. Po sporu s církevními nadřízenými a rozchodu s Josefem Florianem marně hledá domov, zároveň horečně tvoří, prosazuje se jako básník i vydavatel. Balcárkovi líčí, jak vznikají knihy Rosnička, Život svaté Dympny, Hrad Smrti, Domů, Moji přátelé či deník Pro budoucí poutníky a poutnice. Podrobně ho zpravuje o hovorech s Otokarem Březinou. Dopisy však především přinášejí Demlovo bezprostřední svědectví o tragické lásce k Elišce Wiesenbergerové.

Prvotina Tomáše Klášterského. Autor publikoval v Revue Weles, více než tištěnou formou však svoji tvorbu doposud prezentuje na četných autorských čteních.

V první polovině své desáté knížky přichází autor s kratičkými prozaickými útvary, jejich poetičnost a jemný humor si nachází větší porozumění u „nečtenářů“ básní, aby je v druhé polovině přesvědčil, že poezie je zrcadlem duše básníků, ale i čtenářů!

Detektivní novela v níž vražda se odehrává na pomezí reality a textu. Uspokojí klasické čtenáře detektivek i milovníky textů v textu, realit v metarealitách..., příběhů v příběhu.

Přímý svědek listopadových událostí roku 1989 v Praze je po dvou desetiletích rozčarován současnými postoji a projevy nejen vysoce postavených osobností, ale i přátel, kamarádů či sousedů. Pokřivenými charaktery z duše pohrdá. Náhodné, anebo osudové setkání s neodbytnými postaršími manžely ho zatáhne do událostí vrcholících až poeovskou, hororovou atmosférou. Táchův hrdina není statečný ani kurážný, je jen zásadový a obrněný vůči tahání nitek velkých loutkářů. Je však takový skutečně, nebo jen zdánlivě? Kdo má v rukou konečné, nevratné řešení?

Edice Korespondence Jakuba Demla soustřeďuje a zpřístupňuje některé rozsáhlejší soubory básníkových dopisů, jež dosud nebyly publikovány. Po prvních dvou svazcích Carissime, kde se touláte? Dopisy Jakuba Demla příteli Josefu Ševčíkovi do Babic (2010) a I tento list považujte za neúplný. Dopisy Jakuba Demla příteli Matěji Fenclovi (2011) následuje soubor shrnující jednu z nejrozsáhlejších korespondencí Jakuba Demla se sochařem Františkem Bílkem z let 1901 až 1928. Více než 350 dopisů vychází ve dvou knihách, které odděluje přestávka v letech 1906 až 1912.

Edice Korespondence Jakuba Demla soustřeďuje a zpřístupňuje některé rozsáhlejší soubory básníkových dopisů, jež dosud nebyly publikovány. Po prvních dvou svazcích Carissime, kde se touláte? Dopisy Jakuba Demla příteli Josefu Ševčíkovi do Babic (2010) a I tento list považujte za neúplný. Dopisy Jakuba Demla příteli Matěji Fenclovi (2011) následuje soubor shrnující jednu z nejrozsáhlejších korespondencí Jakuba Demla se sochařem Františkem Bílkem z let 1901 až 1928. Více než 350 dopisů vychází ve dvou knihách, které odděluje přestávka v letech 1906 až 1912.

Tohle je kniha o moderním šílenství. Tohle je kniha o nás a lidech kolem nás, hrdinech nového milénia, o jakých si čteme v mediálních zkratkách černých kronik, barevných magazínů a všetečných bulvárních plátků, kde každý z nás může být na kratičký okamžik zářící superstar. Tohle je kniha o nás, o vás, vás i vás…

Světově ojedinělá výpravná kniha o hospodaření u "přírodních národů" odkud můžeme odvozovat i základy ekonomik dneška. A také kniha o tom jakým epochálním vynálezem je kuchyně a také o tom jak dar se stal zbožím a proč vznikly sociální nerovnosti a nekončící války. Od domácností bratří Neandrtálců přes domácnosti Austrálců, Indiánů obou Amerik, Melanésanů či Afričanů k domácnostem našich pradědů na počátku novověku. A o konci přirozeného světa a věčné touze po něm.

Kniha Provincionalistovy nepochybně pochybné pochybnosti nad nezpochybnitelností demokracie po formální i obsahové stránce navazuje na předcházející Filosofii provincionalismu. Soustřeďuje se na rozličná hlediska, která mapují dějinnou podmíněnost takového společenského uspořádání, které bývá nazýváno demokracií. Ústřední tezí přitom je tvrzení, že demokracie odhaluje pravdu o člověku. Touto pravdou ovšem je tíhnutí člověka k zakrývání si povahy skutečnosti ideály. Právě takovýmto ideálem je idea demokracie, jejíž předstih před skutečností brání pochopení skutečnosti samotné. Proto demokratický systém ve své uskutečňované podobě přináší řadu principiálních rozporuplností. Tyto rozporuplnosti vyčerpávají potenciál lidského odhodlání, který by byl zapotřebí k odvrácení všech aktuálních hrozeb. Emancipační vývoj tak člověka západní civilizace přivádí na pokraj vyčerpání perspektiv. Situace bezradnosti, která je důsledkem přílišného přecenění touhy člověka po seberealizaci, může nabídnout pouze lpění na samoúčelných stereotypech. Tím se demokracie stává sebeobranným zastíráním prosazující se totality, jejímž nosným principem je technokratizace společnosti.

Největší ponorka na světě - báječná detektivka do které je snadno se ponořit! V námořním přístavu kdesi v Belgii se objeví obří ruská ponorka. Nikdo netuší, že je to největší ponorka na světě a nikdo také netuší, že nese nebezpečné tajemství. Hrabalovské postavičky ji okukují a neví. Žijí si své životy na hraně a netuší, že ponorka brzy vypluje a s ní i oni... Thriller plné bolestivé krásy z prosté lidské soudržnosti.

Španělský režisér, dramatik, literát, přítel Pabla Picassa a muž, který cestoval s Jimem Morrisonem po Mexiku - Fernando Arrabal... Jeho dílo bylo ovlivněno surrealismem, dadaismem, absurdním divadlem, ale i španělskými tradicemi. Najdeme v něm nejen černý humor, ale i vylíčení vlastních zážitků ze španělské občanské války. Slovo Panique v názvu má odkazovat k bohu Panovi a člověk Panique je ten, který vše odmítá a neumírá jako hrdina. Arrabalův Kámen Bláznivosti vychází v roce 1962 a vůbec jako první v podnadpisu nese název „kniha panická“. Nikoho tedy neudivuje, že první historická črta o Paniku váže k tomuto datu i založení celého „hnutí“ – již Bretonův „První Manifest Surrealismu“ přiřkl snu zásadní, činnou roli v zázračném lidském objevování, jemuž je ozvěnou: „Já do budoucna věřím v nová prolínání obou těchto zdánlivě tak protikladných stavů, jakými je sen a skutečnost, v počátek jakési absolutní reality, surreality, mám-li to tak říct. Přesně o její dobývání usiluji.“

Za román Hlídač (De bewaker, 2009) autor obdržel Cenu Evropské unie za literaturu. Děj se odehrává v blízké budoucnosti, kdy svět postihla blíže nespecifikovaná katastrofa. Michel a Harry jsou hlídači v ohromných prostorách podzemních garáží luxusního čtyřicetipatrového domu. Dva hlídači ve službách tajemné organizace, která je v jejich představách neustále sleduje a kontroluje, plní vzorně předepsané povinnosti a soustředí se na drobnosti každodenního života v podzemí. Dokonce ani když všichni obyvatelé až na jednoho opustí budovu a nastanou potíže se zásobováním, Michel s Harrym neopustí stanoviště. Realita, klamné představy a sny se střídají a prolínají a barvitě popsané detaily nabývají na intenzitě. Rovnováhu v jejich vztahu naruší až příchod třetího hlídače. Ale existuje vůbec poslední obyvatel domu, existuje Harry? Vším prostupuje všudypřítomný skličující strach. Jak dopadne výprava do nitra budovy?

Do Gdaňska se v polovině 90. let vrací z emigrace v Německu spisovatel. Na balkóně svého bytu ve věžáku se právě vítá se sousedy, když silný výbuch plynu promění budovu v ruiny. Jen zázrakem zachránění nájemníci, kteří přišli o střechu nad hlavou, se rozhodnou vydat na cestu… do Německa. Přidají se ke skupině dělníků nuceně nasazených za III. říše vedené agilním Mleczarzem, který chce vymoct od německé vlády vyšší odškodnění. Akce se roztáčí na plné obrátky: uvěznění na hranici, dopravní nehoda, výstřely na polském konzulátu a nevybuchlá bomba, jejíž zneškodnění způsobí gigantickou dopravní zácpu. Bez ohledu na překážky pokračuje groteskní procesí dál. Klusající narace, slova klopýtající o sebe, bezedné útroby hovorového jazyka. Próza prosáklá atmosférou karnevalu, šílená a očišťující.