Dauphin strana 12 z 33

Psáno na vodu palbou kulometnou začal JEF psát v létě 2007 jako blog. Ojedinělý deník prvních let nového tisíciletí je velkolepou koláží událostí, textů, snů, diaologů prodchnutou neobyčejnou mravní silou a poctivostí. Text psaný poetikou Zábranových deníků, Divišovy Teorie (ne)spolehlivosti či Hančových Záznamů postupně začal oslovovat široký okruh obecenstva, které JEFův blog, slovy jednoho čtenáře "v této šílené době při duševním zdraví udržoval".

Dagmar Urbánková (*1972) je výtvarnice, básnířka a prozaička. Je autorkou knih pro děti: Byl jeden dům (2004), Adam a koleno (2007), Chlebová Lhota (2010), Cirkus ulice (2012), vydaných v nakladatelství Baobab povídkové knih: Fjertoch si vyšiju (Eman 2007) a básnické sbírky: Ta hlava větru vypadá jako pes (Host 2008).

Edice Korespondence Jakuba Demla soustřeďuje a zpřístupňuje některé rozsáhlejší soubory básníkových dopisů, jež dosud nebyly publikovány. Po prvních dvou svazcích Carissime, kde se touláte? Dopisy Jakuba Demla příteli Josefu Ševčíkovi do Babic (2010) a I tento list považujte za neúplný. Dopisy Jakuba Demla příteli Matěji Fenclovi (2011) následuje soubor shrnující jednu z nejrozsáhlejších korespondencí Jakuba Demla se sochařem Františkem Bílkem z let 1901 až 1928. Více než 350 dopisů vychází ve dvou knihách, které odděluje přestávka v letech 1906 až 1912.

Edice Korespondence Jakuba Demla soustřeďuje a zpřístupňuje některé rozsáhlejší soubory básníkových dopisů, jež dosud nebyly publikovány. Po prvních dvou svazcích Carissime, kde se touláte? Dopisy Jakuba Demla příteli Josefu Ševčíkovi do Babic (2010) a I tento list považujte za neúplný. Dopisy Jakuba Demla příteli Matěji Fenclovi (2011) následuje soubor shrnující jednu z nejrozsáhlejších korespondencí Jakuba Demla se sochařem Františkem Bílkem z let 1901 až 1928. Více než 350 dopisů vychází ve dvou knihách, které odděluje přestávka v letech 1906 až 1912.

Jen zřídkakdy se podaří to, co se poštěstilo italskému etnografu Ettore Bioccovi - získat pohled nejen pozorovatele, ale i přímého účastníka, ženy, která se stala součástí pro nás dosud neprobádaného světa Indiánů na Orinoku. Na svých výzkumných cestách se autor sešel s Helenou Valerovou, běloškou, která byla jako dítě v roce 1937 unesena indiány. Sdílela s nimi dvacet let tvrdého života a po dvaceti letech se vrací se svými dětmi do civilizace ke svým rodičům a sourozencům. Valerová vypověděla Bioccovi svůj příběh, bez přibarvování.

Přímý svědek listopadových událostí roku 1989 v Praze je po dvou desetiletích rozčarován současnými postoji a projevy nejen vysoce postavených osobností, ale i přátel, kamarádů či sousedů. Pokřivenými charaktery z duše pohrdá. Náhodné, anebo osudové setkání s neodbytnými postaršími manžely ho zatáhne do událostí vrcholících až poeovskou, hororovou atmosférou. Táchův hrdina není statečný ani kurážný, je jen zásadový a obrněný vůči tahání nitek velkých loutkářů. Je však takový skutečně, nebo jen zdánlivě? Kdo má v rukou konečné, nevratné řešení?

Nynějším pivařům ku poučení i bujarému zpěvu podle vydání z roku 1909 vyšlému jako příloha časopisu Sládek, neodvislého týdenníku pivovarského, podává znamenitý pivař Jakub Šofar, jenž knihu tuto též okomentoval a náležitostmi vybavil. "Kniha tato je připraveno jako četba "kratochvilná", což je další nepřekonatelná limita oddělující naši současnost od té Zíbrtovy. Připravit něco tak náročného jen z radosti k radosti druhých. Nemožné. Neslýchané. " J. Š. "A kdé se pívo pije, tam se dobře žije... " Tyto písně můžete békat, hulák, broukat si, vyřvávat, popěvovat ba i pěti a přitom se mlátit půllitrama do hlavy, lejt si do hlav plzničky, gambáče nebo staráče, škopkovat a pořádně zachlastat, bejt vylepenej u škopku, popojíždět, pít první i poslední ligu a sedět v lokálu až do židlí, až budou na ježky. A přitom si stále zpívat... Dr. Čeněk Zíbrt (1864-1932) jeden z nejplodnějších českých autorů, se pod vlivem profesora Jana Gebauera zabýval mnoha zdánlivě okrajovými oblastmi kulturní historie a jeho tematický záběr byl obdivuhodně široký - dějiny včelařství v českých zemích, dějiny hradu Zvíkova, dějiny šachové hry v Čechách, dějiny českého kroje, výskyt bobra u nás, staročeské výroční obyčeje, pověry, slavnosti a zábavy prostonárodní, myslivecké pověry a čáry za starých časů, skřítek v lidovém podání staročeském, seznam pověr a zvyklostí pohanských v VIII. věku, česká chalupa, staročeské rýmování o pernikářství, dějiny tance v Čechách, bibliografický přehled českých národních písní, rychtářské právo, palice, kluka, staročeské obyčeje a pověry pivovarské, staročeské obyčeje a pověry mlynářské, čeští blouznivci náboženští odvedení k vojsku v roce 1783, staročeská kniha cukrářská a kuchařská, Frantova práva aneb pijácké cechy, staročeské umění kuchařské a četná další díla. Pocházel z bohaté selské rodiny z Písecka a jeho ústřední zájem tvořilo studium života venkovského lidu. Nikdo z vědců Zíbrtovy generace nebyl tak pevně spjat se svými venkovskými kořeny jako on. Zároveň byl známým a uznávaným vědcem evropského formátu.

Píseň o Abendlandu v próze. Uhrančivý text, chvála civilizace Západu a jejího vrcholu, křesťanského středověku. Kniha myšlení, které snese jediné srovnáni v esejistice Josefa Šafaříka a odvaze a rytmu Luise Ferdinanda Célina.

Novela Čertowa kowarnja zastupuje v lužickosrbské literatuře vzácný žánr fantasy a tak ji také beze všeho lze číst: jako pohádkově laděný dobrodružný příběh, v němž nechybí kouzla, tajemství a daleká cesta do neznáma pro záchranu toho nejcennějšího. Ve skutečnosti je to dílo vícevrstevné: znalec lužickosrbských reálií rychle objeví nejen určitý krabatovský prvek, ale především alegorickou a zároveň ekologickou rovinu – téma Lužice nemilosrdně ničené povrchovými doly. Za oběť jí padá jak příroda a krajina, tak tradiční způsob života, kultura a dokonce i mezilidské vztahy. Pro každého je však srozumitelné klíčové poselství příběhu: poselství o moci zlata, moci strachu a především moci lásky mezi otcem a syny.

Nedotknutelní byli napsáni v rámci ambiciózní mezinárodního projektu Mýty Jamieho Bynga. Jako výchozí mýtus svého románu si Feri Lainšček vybral příběh o čtvrtém hřebu Kristova kříže, o stigmatu, který si pro svou údajnou vinu na Kristově smrti v sobě nesou Cikáni. Lainšček v románu sleduje osudy tří generací cikánského rodu v průběhu 20. století, jejich cestu Balkánem od skutečného kočování přes vstup cikána Lutviji do komunistické strany, pašování džín z kapitalistické Itálie, prostituci až po nejmladšího z pokolení, po člena "ztracené" generace bez vzdělání, práce, budoucnosti, který si na vlakovém nádraží na hajzlu píchá heroin.

Antologie povídek deseti brazilských tvůrců.

Penis pravdy je příběhem dvou mužů a jedné ženy. Všichni tři se živí námezdní prací, tudíž něčím, co lze vydržet jen po dobu jednoho lidského života. Naši hrdinové však mají smůlu, neboť příběh novely se odehrává na motivy pohádky Dařbuján a Pandrhola, situované do dnešních časů. Takže se, jak všichni víme, ocitají tváří v tvář hrozící nesmrtelnosti. A to je to poslední, oč by stáli. Řečeno slovy jednoho z nich: " Taky život, jaky je naš, se da vydržet maximalně do smrti, dyl ne!" Vydají se tedy na pátrání po ztracené smrti, aby vše navrátili do starých dobrých, dočasných kolejí. Během této odysey nezažijí žádné výraznější dobrodružství, vyjma politicky nekorektního výletu do Rozprávkové krajiny. Tam potkají kouzelné artefakty, které jim nakonec pomůžou.

Vítejte v Místečku. Lidé se tady milují, nenávidí, podvádějí, udávají a pomlouvají, rvou, lžou, kradou a mohou i zabít! Ano, jsou od rány a často se řídí heslem: Na hrubý pytel hrubá záplata. Nejsou bez bázně a hany, a tak nejsou svatí. Jiří Bigas vás zavede do jejich kuchyně i do jejich postelí. Půjde s vámi za štamgasty do nádražní knajpy i do výčepu s kořalkou, za milenci k temné kaňce rybníku Kaňka, do holičovy oficíny i k prťákovi do ševcovny, všude, kam se stékají zlé řeči jako špinavé stoky, a třeba i na blízký hřbitov, kamkoli, kde lidé hledají své místečko. Ale zatáhne vás i do slepých uliček… Místečko je místo k žití i k nežití. Vítejte.

V drsném, nesentimentálním pandánu Skupinového snímku s dámou se evangelijní postavy vydávají na začátku 21. století do Srbska zjistit pravdu o kosovské válce. Tři desítky zpovědí aktérů z nejrůznějších sociálních a profesních vrstev odkrývají nejen hrůzy a nesmyslnost války, nýbrž i neradostné poměry obyčejného života. Autentický příběh, moderní forma, vysoká erudice a vyprávěcí talent autora, který na kosovském bojišti působil jako ošetřovatel, charakterizují jeden z vrcholů současného evropského románu.

Básně II. jsou shrnutím všech knižně vydaných Listopadových básnických sbírek z let 1992-2012. Jedná se tedy sbírky Final rondi (1992), Oprava houslí a kytar (1995), Krleš (1998), Příští poezie (2001), Milostná stěhování (2001), Rosa definitiva (2007), Hymny zkratky (2010), Curricula (2011), Soukromé západy slunce (2012) a Andělské schody (2012).