Dauphin strana 12 z 38

Kniha Provincionalistovy nepochybně pochybné pochybnosti nad nezpochybnitelností demokracie po formální i obsahové stránce navazuje na předcházející Filosofii provincionalismu. Soustřeďuje se na rozličná hlediska, která mapují dějinnou podmíněnost takového společenského uspořádání, které bývá nazýváno demokracií. Ústřední tezí přitom je tvrzení, že demokracie odhaluje pravdu o člověku. Touto pravdou ovšem je tíhnutí člověka k zakrývání si povahy skutečnosti ideály. Právě takovýmto ideálem je idea demokracie, jejíž předstih před skutečností brání pochopení skutečnosti samotné. Proto demokratický systém ve své uskutečňované podobě přináší řadu principiálních rozporuplností. Tyto rozporuplnosti vyčerpávají potenciál lidského odhodlání, který by byl zapotřebí k odvrácení všech aktuálních hrozeb. Emancipační vývoj tak člověka západní civilizace přivádí na pokraj vyčerpání perspektiv. Situace bezradnosti, která je důsledkem přílišného přecenění touhy člověka po seberealizaci, může nabídnout pouze lpění na samoúčelných stereotypech. Tím se demokracie stává sebeobranným zastíráním prosazující se totality, jejímž nosným principem je technokratizace společnosti.

Španělský režisér, dramatik, literát, přítel Pabla Picassa a muž, který cestoval s Jimem Morrisonem po Mexiku - Fernando Arrabal... Jeho dílo bylo ovlivněno surrealismem, dadaismem, absurdním divadlem, ale i španělskými tradicemi. Najdeme v něm nejen černý humor, ale i vylíčení vlastních zážitků ze španělské občanské války. Slovo Panique v názvu má odkazovat k bohu Panovi a člověk Panique je ten, který vše odmítá a neumírá jako hrdina. Arrabalův Kámen Bláznivosti vychází v roce 1962 a vůbec jako první v podnadpisu nese název „kniha panická“. Nikoho tedy neudivuje, že první historická črta o Paniku váže k tomuto datu i založení celého „hnutí“ – již Bretonův „První Manifest Surrealismu“ přiřkl snu zásadní, činnou roli v zázračném lidském objevování, jemuž je ozvěnou: „Já do budoucna věřím v nová prolínání obou těchto zdánlivě tak protikladných stavů, jakými je sen a skutečnost, v počátek jakési absolutní reality, surreality, mám-li to tak říct. Přesně o její dobývání usiluji.“

Za román Hlídač (De bewaker, 2009) autor obdržel Cenu Evropské unie za literaturu. Děj se odehrává v blízké budoucnosti, kdy svět postihla blíže nespecifikovaná katastrofa. Michel a Harry jsou hlídači v ohromných prostorách podzemních garáží luxusního čtyřicetipatrového domu. Dva hlídači ve službách tajemné organizace, která je v jejich představách neustále sleduje a kontroluje, plní vzorně předepsané povinnosti a soustředí se na drobnosti každodenního života v podzemí. Dokonce ani když všichni obyvatelé až na jednoho opustí budovu a nastanou potíže se zásobováním, Michel s Harrym neopustí stanoviště. Realita, klamné představy a sny se střídají a prolínají a barvitě popsané detaily nabývají na intenzitě. Rovnováhu v jejich vztahu naruší až příchod třetího hlídače. Ale existuje vůbec poslední obyvatel domu, existuje Harry? Vším prostupuje všudypřítomný skličující strach. Jak dopadne výprava do nitra budovy?

Do Gdaňska se v polovině 90. let vrací z emigrace v Německu spisovatel. Na balkóně svého bytu ve věžáku se právě vítá se sousedy, když silný výbuch plynu promění budovu v ruiny. Jen zázrakem zachránění nájemníci, kteří přišli o střechu nad hlavou, se rozhodnou vydat na cestu… do Německa. Přidají se ke skupině dělníků nuceně nasazených za III. říše vedené agilním Mleczarzem, který chce vymoct od německé vlády vyšší odškodnění. Akce se roztáčí na plné obrátky: uvěznění na hranici, dopravní nehoda, výstřely na polském konzulátu a nevybuchlá bomba, jejíž zneškodnění způsobí gigantickou dopravní zácpu. Bez ohledu na překážky pokračuje groteskní procesí dál. Klusající narace, slova klopýtající o sebe, bezedné útroby hovorového jazyka. Próza prosáklá atmosférou karnevalu, šílená a očišťující.

Souboru povídek dominují obrazy obyčejných osudů ve všedních situacích, které tak často odhalují marnost, bezvýchodnost, úzkost z budoucnosti. Postavy své banální rutiny provázejí dialogy plnými intrik, zástěrek i manipulací, komentáři, jimiž klamou sebe i své blízké. Jen tak mohou v tomto světě obstát. Protože jinak nic není.

Souboru povídek dominují obrazy obyčejných osudů ve všedních situacích, které tak často odhalují marnost, bezvýchodnost, úzkost z budoucnosti. Postavy své banální rutiny provázejí dialogy plnými intrik, zástěrek i manipulací, komentáři, jimiž klamou sebe i své blízké. Jen tak mohou v tomto světě obstát. Protože jinak nic není.

Souboru povídek dominují obrazy obyčejných osudů ve všedních situacích, které tak často odhalují marnost, bezvýchodnost, úzkost z budoucnosti. Postavy své banální rutiny provázejí dialogy plnými intrik, zástěrek i manipulací, komentáři, jimiž klamou sebe i své blízké. Jen tak mohou v tomto světě obstát. Protože jinak nic není.

Supl je komorní příběh dvou mužů a jedné ženy, tří učitelů z gymnázia v jednom jihočeském městě, učitelského trojúhelníku, jehož definice nechce určovat velké dějiny, ale je jejich součástí, protože i malí lidé žijí velké dějiny, ať chtějí, nebo ne.

Severočeský thriller made in Ústí nad Labem. V krajině lomů a rypadel bojuje stárnoucí intelektuál se slizkou mladoburžoasií i svými milostnými vzplanutími.

Kniha Od Rusi k Rusku je poslední Gumiljovovou publikací (ze začátku 90. let). Dějiny Ruska nechápe Gumiljov jako kontinuální vývoj, nýbrž zcela novátorsky jako dva odlišné procesy: závěrečnou fázi východoslovanské etnogeneze, zakončenou rozpadem Kyjevské Rusi ve 12. století, a následně pak zcela novou etnogenezi Ruska

Je obětí, nebo je viníkem? Je jeho trest zasloužený? Ublížil rodině, když trval na svých principech? Lze ďábla obelstít? Tyto a další otázky řeší Josef, hlavní hrdina politického románu Evy Kantůrkové, v dopisech určených dceři. V komentářích k nim se dozvídáme více o situacích, postavách a činech v nich zmiňovaných. A také o době od poloviny padesátých do konce osmdesátých let minulého století.

Šklovského fenomenální román - vzpomínka Sentimentální cesta podává drsný válečného obraz Ruska zmítaného rudou revolucí, zmatky i hrdinstvími utopenými v krvi a vodce, vše podbarveno orientální rafinovaností tehdejší Persie interpretováno šarmem již téměř vyhynulé klasické ruské inteligence. Neobyčejný vhled do ruské duše a dějin z pera spisovatele, který je známý spíše jako význačný literární vědec.

Vše v jednom, jedno ve všem. Rozsáhlá skladba z pera pražského básníka.

V pořadí druhá autorova povídková sbírka je řadou brilantních jemných minimalistických vyprávění oslňujících jednoduchostí a čistotou jazyka. Ve výhradně mužských vyprávěních se jaksi mimochodem stává hlavním skutečným hrdinou žena a její vnitřní, nevyslovený svět plynoucí mezi řádky, v pomlkách mezi slovy. Drobnokresby ženských postav jsou předzvěstí Stammových románových hrdinek, jako je Agnes ve stejnojmenné novele, Agnes (Dauphin, 2008), a Kathrine v románu Krajina náhodného žití (Dauphin, 2009).

Wankova poéma Máj je ojedinělým útvarem v současné české poesii. Odkazuje k Máchovu dědictví přesto je však nesmírně současná, civilní, lyrická. Ve známost vešla především ze stejnojmenného hudebně recitačního projektu s Pavlem Fajtem, který zaznamenal světový úspěch. Vychází s frontispicem Martina Velíška u příležitosti 25. výročí kapely UJD.

Nic nemá vyrůst tak, aby svojí domnělou důstojností přehradilo odvěkou cestu spojující posvátnou prázdnotu mezi dvěma domy a mezi dvima bližními. Je to mravní povinnost, kterou bychom měli mít na zřeteli při budování našich domovů, a tím spíš by měla být údělem sakrálních staveb, vládních budov, univerzit a škol.