Dauphin strana 19 z 38

Druhá sbírka "libereckého básníka", opět v redakci Víta Janoty. Ticho, klid, smíření a proto poesie výsostná. Světlo zpoza dveří Seděli jsme spolu u výčepu zády k oknu po půlnoci jen my dva a zpěv Roda Stewarta As Time Goes By Mluvils o minulosti a ukazoval na černobílé fotografie na zdi Ukázal jsem ti svou sbírku a ty jako bys ji potěžkával v rukách v těch rukách zvyklých na balíky cementu a cihel na krumpáče a sbíječky na zednické lžíce a špachtle na čepy a narážeče ale i na staré účetní knihy psané úhledným krasopisem ve kterých se vracíš roky zpět

Studie obsažené v této knize byly vybrány tak, aby postihovaly všechna základní témata Benvenistova myšlení o jazyce: polemiku se strukturalismem Kurzu obecné lingvistiky, řešení různých problémů morfologie a syntaxe za pomoci pragmatického pohledu na jazyk, otázku artikulace subjektivity v jazyce, vztah jazyka a společnosti a především teorii dvou modalit lingvistického bádání - sémiotiky a sémantiky. Émile Benveniste byl mnoho let považován pouze za indoevropeistu s několika pozoruhodnými vhledy do filosofie řeči. Souhrnný pohled na jeho dílo jej však představuje jako komplexního teoretika komunikace, usilujícího o podchycení základních otázek vztahu člověka, řeči a světa, a umožňuje správně zhodnotit jeho místo v dějinách myšlení 20.století.

Cyklus povídek zachycujícíh výřezy prostého života, života jedné Pavly, obyčejné ženy v obyčejném světě, výřezy v ne zcela tradičním formátu.

Sobectví ctnost? Učili vás celý život, že sobectví, egoismus je zlou morálkou? Že vzoremm morálky je ten, kdo se obětuje? Myslíte si, že jednat sobecky znamená chovat se bezohledně na úkor ostatních a nikdy nikomu nepomoci? Pokládáte si někdy otázku, proč je politika tak hanebná, zoufale hloupá a zkorumpovaná? Protože lidé odmítli sobectví a místo něj přijali obludnou morálku sebeobětování. Pojem sobectví, jeden z nejdůležitějších pojmů našeho slovníku, byl zcela překroucen. Ayn Randová tento pojmový chaos konečně odstraňuje.

Básnická prvotina ale též bilancování - ohlédnutí za dosavadním životem z perspektivy Kristových let, z perspektivity mateřství, civilního života, ohlédnutí z perspektivy "věcí budoucích".

Básnická sbírka Anny Beaty Háblové.

Civilní milostná poesie, rozsáhlý svazek veršů o lásce k jediné ženě, lásce pozdní, podzimní a proto bestrobarevné.

Druhá sbírka "novohradského básníka", lyrika nejen, přírodní, intimní, civilní..

Prvotina Jana Vozky Světlo zpoza dveří není nesmělým ťukáním začátečníka na postranní branku hradu poezie, ale mnohem spíše suverénní vstupem hotového básníka hlavní branou. Konzistence a soustředěnost témat, zřejmá jistota vyjadřovacích prostředků i určitá vyzrálost v obsahu i formě jednoznačně poukazuje na autora, který již nějakou dobu kráčí krajinou literatury, byť zatím mimo její oficiální publikační struktury. Vozka je představitelem civilní poezie v tom nejpozitivnějším slova smyslu, tedy poezie, jejímž inspiračním zdrojem je každodennost, rodina, přátelé a lidé vůbec a také místa, kterými autor prochází nebo na ni pobývá. Jeho literární jazyk si uchovává svou primární funkci, tedy být sdělovacím a výrazovým prostředkem a dokáže tak být podle potřeby prozaicky prostý, expresivně výbušný i lyricky jemný. Ale ať už jde o širší epické plochy, ve kterých se autor často vrací do dětství, či se noří do nejasného přediva rodinných a mezilidských vztahů, nebo o drobnější lyrické reflexe, kde zase spíše do popředí vystupuje krajina a její proměny v denních a ročních dobách, autor nikdy tak úplně neklouže po povrchu, ale vždy se poctivě snaží za prvotní vrstvou reality s její pomíjivostí, uplýváním a neklidným pohybem hledat něco víc. Ten skrytý pevný bod, který pohne zeměkoulí, to slavnou eleatskou neměnnou podstatu, tedy jinými slovy smysl naší existence, důvod našeho pobývání v tomto čase a v tomto prostoru.

Sbírka více než sedmdesáti mýtů, legend a pohádek třiceti tří etnických skupin nabízí průřez ústní tradicí původních obyvatel Sibiře a ruského Dálného východu. Čtenář zde najde mýty o stvoření a uspořádání světa, o původu smrti či nebeských těles, legendy o lásce, hrdinech, démonech a šamanech i pohádky o zvířatech a šibalech. Příběhy vážné, mystické, strašidelné, zábavné i napínavé pocházejí z rozličných končin severní Asie mezi Uralem a Kamčatkou a z různých období od počátku 18. století po současnost. Všechny ale hovoří o životě lidí a zvířat v přírodě tak drsné, že přežití může zajistit často jen šaman se svou moudrostí a kouzly. Atmosféru jednotlivých příběhů dokreslují půvabné lustrace V. Křivánkové vycházející z uměleckých tradic původních obyvatel Sibiře.

Kniha povídek českého diplomata a novináře. Reálné povídky z reálných světů (Kuby, Brazílie, Venezuely, Portugalska, Chile), nepřímo navazuje na knihu Domy radosti, cesty smutku, útlou knihu, kterou Ondřej Abrahám vydal v roce 2009. Ta si našla cestu nejen k řadě čtenářů ale i do programů četby v Českém rozhlase. Ukázka z knihy: Jiří beze slov ukázal pohledem na muže připoutaného řetězy k plotu parku. To je Orestes Lorenzo Pérez, bývalý major Castrova vojenského letectva. Loni v březnu jim uletěl z Kuby na Floridu s Migem 23. Už to tam na ostrově nemohl vydržet. Ale jeho rodina, manželka a dvě děti, ti zůstali na Kubě. To víš, do kabiny migu je vzít nemohl. Požádali potom o možnost vystěhování z humanitárních důvodů sloučení rodiny. A Raúl Castro, ministr obrany, jim vzkázal, že když měl Orestes cojones uletět z Kuby, ať má teď taky cojones na to, aby si pro ně přišel zpátky. Jinak řečeno, řekli jim, že je za ním nikdy nepustí. Jsou tam jako rukojmí, mají zaplatit za to, co udělal Orestes. A tak jsme začali mezinárodní kampaň, abychom režim na Kubě dostali pod tlak. Orestes drží protestní hladovku, aby pustili jeho rodinu ven z Kuby. Pepe se na okamžik odmlčel a vyndal z kapsy kostkované košile krabičku cigaret. Pak se zkoumavě zahleděl na cigaretu, chvíli ji mnul v prstech a pak tiše dodal: Já osobně se bojím, že bratři Castrové nejsou lidi, co se nechaj přesvědčit nějakým tlakem veřejnýho mínění, ale něco musíme zkusit. Tak děláme tohle. Třeba to k něčemu bude, když je tady teďka ten iberoamerickej summit.

Básnický debut na česko-slovenském pomezí. Až prevértovské ohlédnutí za ženou, která i největší hrdiny sladce houpala na kolenou, babičkou, babičkou osobní i babičkou archetypální.

Krásný tisk finalisty Magnesii litery 2015, 10. sbírka vynikajícího českého básníka doprovozená kresbami Jindry Vikové .

Barvitá cesta v čase do osmdesátých let minulého století, kde lze pořád najít něco nového, a pokud snad ne, je možné se dívat na věci ze strany, z které se příliš neznají. Jemné ohlížení začíná rodinnou tragédií, která nechce pustit své aktéry či svědky ze svých spárů ani v pozdějším životě. Směsí tragikomických prvků vzniká zvláštní druh humoru, který prolíná celou knihou. Silnou stránkou této prózy je hra s jazykem, neskrývaná radost z této hry, vzniká tak zvláštní, až tajemný rytmus vyprávění, nálada, atmosféra. Mimo jiné kniha pootvírá i zákulisí výtvarné tvorby, která tvoří rámec příběhu. Jde o mimořádně zralou prvotinu, skvělé přiblížení doby nedávno minulé.

Prostořeký gentleman, chce se říci po přečtení básní Jana Bradáče. Špičkový manažer, pilot, otec tří dětí a sportovec tělem i duší vás v nich zavede do svého nitra velmi nevtíravým a hlavně neotřelým způsobem. Slovo po slovu přibývající na řádcích jako prádlo na šňůře zručné hospodyňky si můžete užívat jeho práci s jazykem a vášeň pro obsah. Dokáže vás vzít do oblak, ale také uzemnit pomyslnou pěstí, kterou umí použít i jako boxer.

Civilní poesie, zatím vrcholná sbírka stárnoucího básníka, poesie vyrovnání.