Dauphin strana 13 z 33

V první polovině své desáté knížky přichází autor s kratičkými prozaickými útvary, jejich poetičnost a jemný humor si nachází větší porozumění u „nečtenářů“ básní, aby je v druhé polovině přesvědčil, že poezie je zrcadlem duše básníků, ale i čtenářů!

Životní cesta kněze. Civilní zpověď o váze kněžství. Zápisky a krásách, úskalích a hlubinách i nekonečných prostorách kterými prochází muž, který se rozhodl pro povolání Sluhy Božího.Ukázka z textu:Jako čerstvý magistr teologie, absolvent teologické fakulty Univerzity Karlovy, jsem sloužil ještě před kněžským svěcením u starého kněze Františka, jednoho z posledních u nás z řádu těšitelů. Měl silnou cukrovku, špatně chodil, přestával mluvit... Se soucitem jsem ho skrytě pozoroval, jak se z posledních sil snaží plnit své kněžské povinnosti. Jednou při večeři (po překonání ostychu a přirozeného pocitu mladické soběstačnosti) jsem přerušil mlčení otázkou: „Otče, povězte mi svou životní zkušenost, dejte mi nějakou moudrou radu do života.“ Otázka jej překvapila. Pomalu dojídal sousto, dlouho se sklopenou hlavou přemýšlel... Čekal jsem souvislé vyprávění, něco opravdu teologicky a kněžsky hodnotného, musel přece za svůj dlouhý mnišský a farářský život studovat, přečíst mnoho knih a mnoho kázat... Jeho významné mlčení slibovalo tučnou odměnu, když se tak připravoval. Byl jsem v té chvíli pyšný sám na sebe, že jsem se k takové otázce odhodlal, že tohoto mlčenlivého, záhadného člověka otevírám dialogu, a s napětím jsem čekal na odpověď. A pak otec František řekl zcela prostě, bez afektu: „Zůstat věrný.“ Kdo se bojí Hospodina, připraví svá srdce, budou se před ním pokořovat. (Sírachovec 2,17) Jako se zkoumává totiž to zlato žlutavé v ohni, tak se poznává věrnost za časů tíživých běd. (Publius Ovidius Naso)

Edice Korespondence Jakuba Demla soustřeďuje a zpřístupňuje některé rozsáhlejší soubory básníkových dopisů. Po knihách listů Josefu Ševčíkovi Carissime, kde se touláte? (2010), Matěji Fenclovi I tento list považujte za neúplný (2011) a dvou svazcích vzájemné korespondence s Františkem Bílkem Číslo jednací: láska (2012) následuje soubor 129 dopisů důvěrnému příteli, knězi, archiváři a autorovi první Demlovy bibliografie Evermodu Vladimíru Balcárkovi. Jádro téměř celoživotní korespondence tvoří léta 1912 a 1913, pro Demla převratná. Po sporu s církevními nadřízenými a rozchodu s Josefem Florianem marně hledá domov, zároveň horečně tvoří, prosazuje se jako básník i vydavatel. Balcárkovi líčí, jak vznikají knihy Rosnička, Život svaté Dympny, Hrad Smrti, Domů, Moji přátelé či deník Pro budoucí poutníky a poutnice. Podrobně ho zpravuje o hovorech s Otokarem Březinou. Dopisy však především přinášejí Demlovo bezprostřední svědectví o tragické lásce k Elišce Wiesenbergerové.

Nikdo je nezval, a přesto je komunální politika více méně mlčky toleruje: partyzánské zahradníky ve městech, zelené anarchisty, okupanty nevyužívaných pozemků. Mladí i staří obyvatelé měst, unaveni všudepřítomnou šedí, zabrali komunální půdu, založili zahrady a záhonky, aby zde pěstovali zeleninu a květiny. Živelní zahradníci dobývají města. Na jedné straně touha po návratu k přírodě, na druhé straně asfalt. Z těchto protikladů vznikala, jak na mnoha konkrétních případech ukazuje novinář Martin Rasper, po celém Německu malá sdružení, která zakládala zahrady všude tam, kde se našlo volné místo. K takovým plochám patří například zanedbané parky, stavební proluky mezi domy, opuštěné průmyslové plochy, dvorky v zadních traktech, dopravní ostrůvky. V Berlíně si městští zahradníci dokonce přivlastnili kousek nepoužívané části letiště Tempelhof. Protože však nikdo neví, jaké škodlivé látky mohly půdu kontaminovat, vyrábí si noví zahradníci ze starých umělohmotných pytlů, zbytků fólie a plastových popelnic bedničky na pěstování zeleniny a budují vyvýšené záhony. Výběr rostlin záleží na jen a jen na náladě zahradníka: najdete zde sléz a měsíček, stejně jako rajčata, různé druhy salátů, cukety a samozřejmě i bylinky do kuchyně. Vedle bobulovitých keřů a ovocných stromů rostou brambory a dýně. V samotných komunách mezitím nastala změna způsobu myšlení. Autor píše s nadšením o městě Andernach, kde na zelených plochách roste místo květin zelenina, kterou si mohou obyvatelé města zadarmo sklízet. Na okrajích měst vznikají nové formy zemědělství. Jejich obyvatelé si mohou pronajímat předpěstované záhony a za pevnou částku dostanou tolik ovoce a zeleniny, kolik potřebují. Za obhospodařené záhony získají i podílové listy. Autor velmi názorně popisuje, jak různé projekty fungují, jaké jsou mezi nimi rozdíly a jaké se nabízejí možnosti pro vlastní aktivity. Dává praktické tipy na zakládání vyvýšených záhonů, vysvětluje, jak získat sadbu a vyrobit kompost, zakládat smíšené kultury a pěstovat včely. Není to jen pouze radost z kontaktu s přírodou, co se do města zpátky vrací. Autor vysvětluje, že se jedná také o získání kousku nezávislosti cestou samozásobení, o zachování původních druhů rostlin, které by v průmyslové krajině neměly žádnou šanci na přežití. A máme tu nové hobby. Amatéři s chutí zkouší, jak a co roste a čemu se nedaří. Chuť experimentovat doprovází radost z úspěchu. Vítáni jsou všichni, Němci stejně jako migranti. Děti se začínají znovu učit, jak vypadá a roste to, co se později objeví na jejich stolech. Vandalismus tady neznají. Vládne zde duch společné odpovědnosti. Martin Rasper právem považuje tento druh městského zahradničení za politickou záležitost, protože probouzí pocit společenství, sdílené odpovědnosti a spolurozhodování. Lidé si opět berou kousek svého života do svých rukou. Kniha o netradičním zahradničení inspiruje a láká k napodobování.

Murray identifikoval čtyři podmínky potřebné k tomu, abychom mohli svůj život považovat za dlouhodobě šťastný: pevná rodina, přátelé nebo fungující sousedská komunita, náboženství (nebo filozofie, která jej nahrazuje) a práce, která nás naplňuje. Hmotné zabezpečení je důležité, pokud nám pomáhá vést takový život. Sociální programy, které se pokoušejí kteroukoliv z těchto institucí nahradit, se nakonec ukážou jako destruktivní. Ch. Murray je autorem kontroverzním, jeho knihy vyvolávají bouřlivé a protikladné reakce, je předmětem ideologických útoků a profesionální kritiky stejně jako vysokého obdivu. Předmluvou vybavil Roman Joch.