Dauphin strana 6 z 38

První svazek knihy navazuje na předchozí autorovu práci Ekonomie přírodních národů, tentokrát se však zaměřil na Český lid, což je nejen historické vymezení předmětu zájmu, ale také hold etnologickému časopisu s tímto názvem, který vychází od roku 1891. Jestliže v ekonomii přírodních národů šlo především o řešení vztahů mezi přírodou a kulturou v malých společnostech, potom jejich početnější následníci se už museli zabývat palčivými problémy velké hierarchizované society, ať měla jakoukoliv sociální formu a podobu. Proto se tentokrát pozornost autora přesouvá na vztah přirozenost versus svoboda a sleduje jeho posuny na životě zdejší society za posledních tisíc let.

Období, kdy končí zima a začíná jaro, je odjakživa silným poutem spojeno s půdou, probouzející se přírodou a plodivou sílou. To vše se prolnulo i do křesťanského prožívání, které pevně formovalo duchovní i materiální svět našich předků. Na tříkrálové koledy na sklonku do vánočního období plynule navazuje začátek masopustu – první předzvěsti počínajícího jara. Jak moc bujarý masopust býval a co naši předci během následujícího postního období jedli, když příprava na velikonoční slavnost ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista vyžadovala skromnost a odříkání? Jak tedy naši předkové prožívali svátky jara? Co znamená paškál nebo apoštol a proč říkáme houby s octem? Co je to chození s Dorotou a co ušelo? Jak se vypočítává termín Velikonoc? Co si křesťané připomínají v pašijovém týdnu a jak věroučné pokyny uchopila lidová tvořivost? A proč v některých regionech chodí chlapci na pomlázku už na Bílou sobotu? To všechno si můžete přečíst v této knize.

Akademické vydání Jámy rekonstruuje původní text bez nánosů a deformací z předchozích edic – jak zahraničních, tak ruských – a respektuje poslední autorovy opravy strojopisu při srovnání s jinými strojopisnými kopiemi a autorovými rukopisy, uchovanými ve státních archivech a ve spisovatelově domácím archivu. Z akademického vydání byl pořízen přítomný český překlad románu. Na nespočet obsahových i jazykových zvláštností Jámy, ať vzhledem k dobovým politickým souvislostem či k autorovým tvůrčím postupům, upozorňuje stať Natalji Dužinové Průvodce Jámou, vydaná roku 2010 Nakladatelstvím Moskevské univerzity. Představuje zasvěcený, a přitom přehledný úhrn dosavadního platonovského bádání nad románem. V naší edici plní úlohu obsáhlého doslovu.

Kotkinovy dějiny Magnitogorsku jsou monstrózní mikrohistorickou sondou do stalinské každodennosti. V polovině dvacátých let se kolem Magnetické hory rozkládala pustá step. O pár let později tu již stálo gigantické průmyslové centrum pulzující životem. Jak se to mohlo stát? Jací lidé se k tomuto místu vydali a budovali jej? A proč? A jak v krajině bičované mrazivými větry dokázali přežít a zabydlet se? Stephen Kotkin si všímá každičkého detailu životů magnitogorských obyvatel. Strašlivé zimy, vítr, nehygienické životní podmínky, tvrdá práce na vysokých pecích, volnočasové aktivity, bytová nouze, šmelina, zbur¬žoaznění městské stranické elity, udávání, teror konce třicátých let atd. – Kotkinově pozornosti neunikne nic. Jeho magnitogorská sága inspirovaná Michelem Foucaultem bezesporu započala novou fázi ve výzkumu sovětských sociálních dějin.

Dvojjazyčné vydání básníka z Jestřábí věže. Vybaveno doslovem básníkova vnuka Lindsaye Jefferse a studii Roberta Kafky z mezinárodní Jeffersovské společnosti.

Název knihy ...a potom je inspirována mnoha vyslechnutými příběhy. Ať už byly určené mně nebo jsem je na zapřenou zaslechla třeba v autobuse. Byly to osobní zážitky, obsahy filmů či knih. A vždy vypravěč příběh předěloval tím známým ...a potom. Květa je přebornice v disciplíně jak si zkazit život. Ne že by na své výkony byla sama, má jednoho stálého trenéra a další se brzy přidá… Ještě že má i přátele, protože přátelé jsou andělé bez křídel. Co je realita, a co pouhý sen? Bude Květin „začátek znovu“ tentokrát konečně šťastný?

Výbor z díla – pozůstalosti – lékařky, matky, básnířky...

Fričovy litanické samomluvy jsou nejen svébytným pokračováním beatnické poezie, ale též originálním spirituálním gestem – trpělivým, hledajícím gestem, které s určitostí ví, že těžkosti a samoty převyšuje vždy krása, víra a snad i ta navždy už zprofanovaná láska.

Jak postupně odcházejí naše babičky a dědečkové, spolu s nimi nenápadně a nenávratně mizí staletí udržované obyčeje, tradice i nenapodobitelné sváteční pokrmy. V této knize vám představíme sváteční dny konce roku, ve kterých se jedinečným způsobem mísí lidová křesťanská tradice s tou mnohem starší předkřesťanskou, prosycenou znalostí přírodních zákonitostí i touhou naklonit si osud třeba za pomoci magie. Vše je doplněno recepty na tradiční slavnostní pokrmy. K Mikuláši například neodmyslitelně patří kořeněné perníčky, k vánočním svátkům cukroví, vánočka či kapr na černo.

Hlavní tématem knihy je člověk, ve všech jeho záporech a kladech, bez ohledu na věk či společenskou roli, člověk, který tvrdohlavě čelí svému osudu. Co by se stalo, kdyby Ježíš odmítl hrát svou roli? Jak by se změnil on a jeho nejbližší? Kam až může zajít stvořitel a spisovatel, aby dosáhli svého cíle? Jedná se o prvotinu. Děj je zasazen do přítomnosti. Román má dvě části. V první části bezejmenný vypravěč v deseti povídkách soudí člověka, ve druhé je pak sám souzen.

Krátké čtenářům přístupné příběhy, které můžete snadno přijmout za své. Jejich jazyk a prostý způsob jeho vyprávění jsou to, co můžeme vyprávět u ohně, v hospodě nebo na řece... nebo číst v této knize.

Sbírka básní prodchnutých vírou, venkovem, moudrostí. Svou skromností a civilností výjimečný jev na české poetické scéně.

Sbírka A spánek je ztráta času otevírá prostor pro hledání a nacházení analogií mezi krajinnými sférami a sférami niternými či emocionálními. V jedné rovině lze básně vnímat jako environmentální lyriku, ovšem v rovinách jiných texty umožňují probádat obecně přenositelné duševní pochody, zkušenosti a příběhy i kontrast lidské existence a nezměrného časoprostoru. Básně se povětšinou obejdou bez metafor a jiných klasických básnických prostředků, vše je podáno s odzbrojujícím nadhledem, místy i lehce cynickým humorem.

Debut Prosvítám obsahuje reprezentativní průřez autorčinou tvorbou za posledních deset let – odráží se v ní tedy celá dekáda lidského života. Jsou tu básně, které otevřeně reflektují zkušenost s psychickým onemocněním, ale je tu také láska – ať už k muži, k blízkým bytostem, k sobě samé, anebo k místům, která jsou pro autorku důležitá a promlouvají k ní.

Název Spády odkazuje nejen k veršovému spádu, tedy formálnímu aspektu básní, ale také ke sklonu svahů, vodních koryt a cest a – v přeneseném významu – k tíhnutí mysli člověka, který na oněch cestách hledá bezpečný přístav.

Texty ve sbírce Někoho mi připomínáš, označené rokem vzniku, jsou dosud nepublikované básně, na které jsem náhodou ve svých rukopisech narazil. Setkal jsem se tak sám se sebou, asi o třicet let mladším. A připadá mi, že si celkem rozumíme. Setkat se sám se sebou může člověk různě. Zahlédnete se v odrazu lidské postavy míhající se ve výlohách ulice, ve tváři na fotografii, o které jste netušili, že ji někdo kdysi udělal, ve zvuku otravné ozvěny v telefonním hovoru, ve změnách které nastaly v důsledku nějakého dávno zapomenutého vašeho činu, ve vyhrocené situaci, kdy s údivem pozorujete, co ten člověk, oblečený do vašeho těla, vlastně dělá. A nebo...