Dauphin strana 8 z 33

Stěžejní témata svého myšlení rozvinul Hermann Broch v četných esejích, z nichž ty nejvýznačnější ve výboru Milana Kundery přináší soubor Román - mýtus - kýč.

Narozen 20. ledna 1877 v Paříži, hudebně nadaný Raymond Roussel vystudoval konzervatoř, ale již velice záhy se cele oddal poezii. V roce 1897 vydal svůj první román ve verších (La Doublure), jehož naprostý neúspěch se stane příčinou neurastenie z níž se j

Deníky Josefa Kocourka (1909–1933) z let 1927–1932, z nichž byla dosud veřejnosti představena pouze část ve výboru Extáze (1971), jsou podle znalců Kocourkova díla jedním z vrcholů jeho tvorby. Jak ostatně napsal literární vědec Jiří Skalička: „Extáze (...) otřásla i znalci a ctiteli Kocourkova díla. Autor tu byl odhalen (...) v celé nahotě svého tragického životního, uměleckého i milostného osudu, s otevřeností, jaká nemá v naší literatuře obdoby. Snad jenom Máchovy deníky a listy jsou mu v tomto směru adekvátní.“ Josef Kocourek je, přestože zemřel velmi mladý, výraznou postavou české meziválečné literatury, v mnohém předbíhající svou dobu fascinací erotikou či předjímáním existenciálních tónů v literatuře. Excentrik, v počátcích ovlivněný poetismem i expresionismem, doplňoval své erotické vize motivy zmaru a bezvýchodnosti, později v jeho díle převažovaly náměty sociální a politické. V tomto vydání přinášíme poprvé úplný přetisk všech dochovaných Kocourkových deníků, které jsou uloženy ve Vlastivědném muzeu v Šumperku, bez úprav, doplňků či vynechávek.

Básnická sbírka.

Básnická sbírka současného jugoslávského básníka (nynějšího velvyslance Svazové republiky Jugoslávie v ČR).

Mluvím a čtu ukázky, bojím se přitom, že mě zradí můj hlas, nalomený dojetím z té nádhery... nezradil, nabírám dech a mrknu do publika: a žasnu, že lidé nežasnou, šílím, že nešílí nádherou tryskající z těch liturgických vět, z těch myšlenek, které jsem si

Sborník básnické skupiny GLORET.

Nic nemá vyrůst tak, aby svojí domnělou důstojností přehradilo odvěkou cestu spojující posvátnou prázdnotu mezi dvěma domy a mezi dvima bližními. Je to mravní povinnost, kterou bychom měli mít na zřeteli při budování našich domovů, a tím spíš by měla být údělem sakrálních staveb, vládních budov, univerzit a škol.

Jméno Julien Gracq zůstávalo až do roku 1951 pro naprosto drtivou většinu francouzských čtenářů něčím zcela neznámým, byť ho v té době je bylo možné nalézt na titulní straně již šesti vydaných publikací. Tou šestou byl román Pobřeží Syrt, v češtině vydaný v roce 1971, který získal velmi váženou Goncourtovu cenu, jíž se však Julien Gracq rázně zřekl, i když by mu byla bývala předána velice ceněnými literárními osobnostmi: Sidonií-Gabriellou Colette a Raymondem Queneauem. Pro literární svět to byl naprostý šok, neboť podobného gesta se dosud žádný francouzský spisovatel nedopustil. Julien Gracq tak konečně vstoupil ve známost. Svou první knížku, Na argolském zámku, přitom začal psát v roce 1937, aby vyšla v roce 1939 (česky Dauphin v roce 1996), kdy mu bylo 29 let a kdy se jí dostalo nepředstíraně nadšeného přijetí u André Bretona, jenž ji vnímal jako první skutečný surrealistický román.

Wankova poéma Máj je ojedinělým útvarem v současné české poesii. Odkazuje k Máchovu dědictví přesto je však nesmírně současná, civilní, lyrická. Ve známost vešla především ze stejnojmenného hudebně recitačního projektu s Pavlem Fajtem, který zaznamenal světový úspěch. Vychází s frontispicem Martina Velíška u příležitosti 25. výročí kapely UJD.

Novela Jsme tady s tebou vznikala spontánně v překotném rytmu a naléhavosti vypovědět příběh naší současnosti. Příběh lidí, které denně potkáváme a o jejichž hluboké bolesti netušíme. Až do doby, než se sami staneme účastníky osudů, které bychom rádi změnili.

"Druhá sbírka básní. Minimalistické verše inspirované starou čínskou poezií. Autorská koncepce knihy s xerografiemi."

Lidská touha po poznání nedosažitelných a nevysvětlitelných jevů nekončí ani s rozvinutým vědeckým poznáním a představou, že "už vlastně všechno víme". Jedním z prostředků takového poznání může být užívání psychoaktivních látek. V této knize autorka nahlíží na chování uživatelů marihuany a alkoholu jako na rituál, který chápe jako zdroj a zároveň výsledek lidské kreativity umožňující prožívání něčeho, co jde za běžnou každodenní zkušenost a co člověk nedokáže snadno popsat slovy. Pomocí aplikace teorií kulturního antropologa Victora Turnera a psychologa Roye Baumeistera a na základě vlastního dotazníkového šetření odhaluje motivy užívání a vliv těchto látek na dosahování spirituálních a mystických prožitků. Radmila Lorencová, Ph.D., absolvovala doktorské studium na Ústavu etnologie FF UK, od roku 2006 působí jako asistentka na Katedře sociálních věd Fakulty filozofické Univerzity Pardubice. V roce 2005 realizovala terénní výzkum u původních obyvatel Kalimantanu, Benuaqů Idatn. Zabývá se především) studiem rituálů a jejich významu v životě jednotlivce i společnosti.