Dauphin strana 15 z 38

Portugalsko leží na jihozápadním cípu Evropy, omýváno Atlantickým oceánem a vyhřívané sluncem Středozemního moře. Portugalsko má v dnešní době zhruba stejný počet obyvatel jako Česko a jen o něco málo větší rozlohu. Přesto po staletí ovlivňovalo naše životy mnohem více než větší a mocnější země. Portugalci dali Angličanům nejen odpolední čaj, ale i Bombaj, klíč k jejich impériu. Do Afriky přinesli ochranu před malárií, do Ameriky otroky, do Indie vysokoškolské vzdělání či kari a samosu, do Japonska tempuru a střelné zbraně. A byli to, mimochodem, zase oni, Portugalci, kdo radili čínskému císaři dříve, než se do Číny dostal Marco Polo. Portugalci se svými loděmi propojovali svět dávno předtím, než ho začaly propojovat moderní technologie. Portugalci tak vytvořili první globální vesnici.

Básnická sbírka Alexandry Brockové Číhat na mech je sebevědomým debutem. Promyšleně komponovaná kniha nenápadně vrací do současné české poezie vysoký básnický styl. Brocková ráda střídá pestré formální rejstříky: od vznešeného patosu k „mileniálsky“ potutelné větě. Nebojí se spájet vysoké s nízkým, jistou „učenost“ s rozpustilostí, pozorování nepostřehnutelných dějů a bytostí, rostlin, ptactva i živlů s precizní básnickou formou. Brocková mluví za věci i živé bytosti, nikdy není povýšená, vždy je účastná. Lidstvo vnímá jako jednoho z mnoha tvorů obývajících Zemi a s delikátní ironií glosuje jeho absurdní hemžení. Jako by v jejím pohledu současná civilizace byla přehlídkou zvolna se rozpadajících památek-ruin, o kterých autorka jako užaslý cestovatel podává zprávu. V poezii Alexandry Brockové je možné zakusit to, co Petr Král nazýval „rozdýcháním vjemu“ – schopnost rozehrát zjitřený počitek či stav, který se při čtení doslova rozklene před očima.

Třetí sbírka českého básníka žijícího v zahraničí, důsledně chránícího si svou identitu. Sbírka civilní, bilancující, střídmá a přesná, slovy autora: Básně se sbírají, až když jsou.

Textová imaginace prahů (iluzivně prostoupena básnickým otiskem Mallarméa) je vyjádřena texty o dvaceti řádcích s téměř přesným ustavením řádku samého: ideální součet písmen a mezer je 52 (neúplný počet písmen někdy doplňuji dualizujícím slovem v závorce). Čtenář se může stát měkkým strojem i iluzorní porno¬ bytostí opusového vyznění textů modelových prahů… Jde opět, jako u Modelových porno¬ lesů , o textovou skladbu intencionální aproximace, o poezii přirozenou.

První český překlad pilíře vrcholné středověké aristotelské arabské filosofie zvaného druhý mistr Abú Násra al-Farábího. Ústředním tématem Ctihodného města je ctnostný režim, politický řád, jehož hlavní zásadou je vytváření dokonalosti člověka prostřednictvím ctnosti. Al­-Fárábí chápe společenské nebo politické vědy jako prostředek ke zkoumání člověka v té míře, v jaké se liší od ostatních živých bytostí i od bytostí božských. Snaží se porozumět jeho specifické povaze, jež vytváří jeho dokonalost, a způsobu, jakým ji může dosáhnout. Na rozdíl od jiných živočichů se člověk nestává dokonalým jen díky přírodním principům, jež v sobě má, a na rozdíl od bytostí božích není dokonalý odjakživa, ale musí své dokonalosti dosáhnout prostřednictvím činností, vycházejících z rozumového chápání, z úvah a volby mezi různými alternativami, jež mu jeho rozum předkládá. Společnost rozděluje al­-Fárábí do dvou skupin: dokonalou (kámila) a nedokonalou (náqisa). Město považuje za nejmenší společnost, jež je schopna zabezpečit štěstí svým jednotlivcům, a ideální město je takové, v němž lidé vzájemně spolupracují na dosažení štěstí stejně tak jako společenství (umma) a osídlení (macmúra). Dokonalé společenství je takové, v němž lidé usilují o dosažení štěstí, a dokonalé osídlení je takové, v němž lidé usilují o dosažení štěstí.

Druhá básnická sbírka Šimona Petáka, sbírka zrání a usebrání, doplněná ilustracemi Katariny Kadijević. Tato kniha se těší laskavé podpoře MK ČR.