Dauphin strana 16 z 33

Výběr vychází ze souborného vydání Kommentierte Werkausgabe, které v letech 1974 - 1981 pro frankfurtské nakladatelství Suhrkamp edičně připravil Paul Michael Lützeler. Kromě literární tematiky jsou však do tohoto výboru zařazeny i eseje politické a filozofické, které obohacují Brochovy úvahy o další rozměry širšího myšlenkového a společenského záběru. Filozofická pojednání o fungování „rozpadlého světa“ či o možnostech světa bez platonské ideje se propojují s otázkami politickými a politologickými, vycházejícími ze zkoumání historicky vypjatého období evropských dějin první poloviny 20. století. Průzkum lidské individuality ve střetu s dobovými politickými praktikami nachází konkrétní odraz v v literárních tématech (např. v odkrývání občanské, politické i tvůrčí individuality Thomase Manna) a nabývají na zvláštní aktuálnosti (pozoruhodná je Brochova teorie demokracie a zvažování kompromisu mezi aspektem konfliktnosti uvnitř demokracie a zachováním premisy „humánní politiky“). Hloubkou myšlenek i jejich brilantní literární stylistikou Broch právem patří k mistrům esejistického žánru, a proto by bylo žádoucí seznámit české čtenáře s jeho tvorbou komplexněji.

Titul Nebezpečná mělčina se stal bestsellerem a v roce 2011 se dostal mezi finalisty na Pullitzerovu cenu v kategorii Literatury faktu. Carr názorně ukazuje, jak nové technologie mění způsob lidského myšlení a jednání. Uznává, že internet přinesl celou řadu pozitivních aspektů, ale vybral si nemilosrdnou daň v podobě poskytování roztříštěných informací, neschopnosti vnímat kontext, rozumět obsahu, soustředit se či informace hlouběji zpracovávat. Ke změně nedochází pouze na mentální úrovni, ale bohužel i v samotné struktuře lidského mozku. Historicko- vědecké důkazy prokazují, že změna struktury mozku je reakcí na zkušenosti. Technologie, které používáme dnes k hledání, ukládání a sdílení informací nás však od tohoto přirozeného vývoje odklánějí. Oproti tištěné knize, která vybízí ke koncentraci a hlubokému zamyšlení, umožňuje internet rychlé a roztěkané vyhledávání informací z mnoha zdrojů. Díky němu jsme rychlí a výkonní, máme optimalizovanou výrobu a spotřebu, texty dokážeme zběžně prolétnout a vytáhnout z nich jen potřebné informace, ale ztrácíme schopnost koncentrace, rozjímání a reflexe.

Psáno na vodu palbou kulometnou začal JEF psát v létě 2007 jako blog. Ojedinělý deník prvních let nového tisíciletí je velkolepou koláží událostí, textů, snů, diaologů prodchnutou neobyčejnou mravní silou a poctivostí. Text psaný poetikou Zábranových deníků, Divišovy Teorie (ne)spolehlivosti či Hančových Záznamů postupně začal oslovovat široký okruh obecenstva, které JEFův blog, slovy jednoho čtenáře „v této šílené době při duševním zdraví udržoval“.

Civilní poesie o lásce, zpověď či reminiscence.

Na Sibiři mezi Samojedy je ceněna etnologická publikace především kvůli autorový bohatým a detailním postřehům, týkajícím se duchovního života původních obyvatel, jejich obřadů a náboženství (šamanismus, totemismus). Na rozdíl od většiny svých současníků si Donner nedržel od těchto obřadů odstup, ale zúčastňoval se jich přímo a živě, na vlastní kůži. Pominout nelze ani jeho postřehy a poznámky o ryze praktických záležitostech života v tundře, jako je cestování, oblékání, vaření nebo výchova dětí a rodinný život v prostředí, kde teplota v zimě klesá k minus 60 °C. A koneckonců ani jeho - někdy docela tvrdé - srážky s realitou carského Ruska, policejní zvůlí, nevzdělaností a alkoholismem nepozbyly mnoho na aktuálnosti. V moderní antropologii se pro jednotlivá etnika původních obyvatel Sibiře používají názvy, jimiž tato etnika označují sama sebe (Něnci, Selkupové, Evenkové atd.). V překladu jsou ponechána označení, která byla běžná v Donnerově době (Samojedi, Osťáci, Tunguzové atd.). Siperian Samojedien keskuudessa je historický pramen a proto byla zachována jeho autentičnost.