Dauphin strana 9 z 38

Třetí antologie současné česko-německé a německo-české poezie vybrané a přeložené Klárou Hůrkovou zahrnuje široké spektrum zajímavých básnických hlasů z obou zemí. Obsahuje příspěvky více než 60 autorek a autorů, mimo jiné Kateřiny Bolechové, Renaty Bulvové, Jarmily H. Čermákové, Pavla Herota, Kamila M. Hodáčka, Michala Horáčka, Jany F. Jiráskové, Petra Maděry, Olgy Stehlíkové, Romana Szpuka, Ireny Šťastné, básníka Ticho, Aleny Vávrové, Jany Witthedové, Jakuba Zahradníka, Michaela Augus-tina, Safiye Can, Marianne Glaßer, Angeliky Janz, Matthiase Kehle, Barbary Marie Kloos, Stana Lafleu¬ra, Antona G. Leitnera, Undine Materni, Hartwiga Mauritze, Marcuse Roloffa, Wolfganga Schiffera, Sabine Schiffner, Ludwiga Steinherra, Christopha Wenzela a mnoha dalších.

Kniha vychází z africké pověsti, podle níž má každý člověk dvojníka ze zvířecí říše. Většinou je to dvojník dobrý, mírumilovný, v některých případech však zlý, škodlivý. Příběh jednoho neobyčejného dikobraza, škodlivého dvojníka jistého Kibandiho, který ho donutil spáchat s pomocí mocných ostnů celou řadu roztodivných vražd. Dikobraz je připravený splnit jakýkoli rozkaz svého krvelačného pána. Od jisté doby však začíná pochybovat… S ironickým nadhledem sepsaná bajka s poučením, že nikdy není pozdě sebrat odvahu a vzepřít se zlému osudu. Román Paměti dikobraza získal v roce 2006 druhou nejprestižnější literární cenu ve Francii – prix Renaudot.

Kniha o tom, jak se ekologie vrací ke svým základům, o novém vztahu lidí a zvířat a také o tom, jak internet, k tomu může být velmi velmi užitečný (a jak se to celé děje). Ekologie se musí vrátit ke svým základům, ke konkrétnímu vztahu člověka a divokého zvířete. Pouze nová forma komunikace se zvířaty zase dokáže nadchnout lidi pro zvířata. Dnes lidem připadá, že pokrok, jenž je spojen s konkrétním zlepšením kvality života, stojí za podstatně větší námahu a je pochopitelnější než nějaký program na ochranu žab pralesniček v Kostarice. Naše kniha ukazuje novou cestu. Vypráví o onom disruptivním momentu technologie, v němž investiční bankéř z Frankfurtu na okamžik zapomene na své porsche a spřátelí se na internetu s pralesničkou. Po celém světě vybavují vědci tisíce zvířat od šneků až po žraloky bílé vysílači, aby je mohli sledovat a kontrolovat přes satelit a na počítači. Výsledky jsou pak všem zájemcům okamžitě přístupné na facebookových profilech, jež vědci zvířatům vytvořili. Co se může jevit jako sci-fi, je ve skutečnosti již dávno realitou: mezinárodní výzkumné projekty pracují na plné obrátky na co nejúplnějším internetu zvířat, jenž by lidem umožnil zužitkovat zvířecí schopnosti. V budoucnosti však nebudou jen vodní hadi varovat před tsunami a horské kozy před sopečnými erupcemi - internet zvířat radikálně přemění i náš vztah k přírodě. Stane se z celé živočišné říše globální kontrolní laboratoř? Zbude nám z toulek přírodou brzy jen pohled na smartphone? Potřebují zvířata právo na ochranu dat, aby byla chráněna před pytláky? Internetový expert Alexander Pschera nás názorně a erudovaně seznamuje s internetem zvířat a diskutuje o nebezpečí digitálního odkouzlení přírody. Dospívá při tom k překvapivému závěru: nová technika nás od přírody neodcizí, nýbrž vytvoří nový, úzký vztah mezi člověkem a přírodou, jemuž bude dominovat důkladná znalost přírody a respekt k ní.

Opulentní burleska nás zavede zpět do času povodní, gründerského kapitalismu s českou tváří či komunity bývalých disidentů-čerpačů, zcela beztvárné. Podíváme se též do Ameriky a zažijeme spoustu úchvatných dobrodružství.

Román se odehráva v jakémsi minulém bezčasí totality a konzumu. Obyčejní hrdinové chtějí žít své obyčejné životy všudy přítomný Mejnstrým jim

Děj posledního románu rakouského modernisty Hermanna Brocha (1886–1951), koncipovaného netradičně jako soubor jedenácti vyprávění, z nichž řada byla v různém časovém odstupu uveřejněna časopisecky během autorova života, zobrazuje v rozpětí dvaceti let život a společnost předhitlerovského Německa. Žádná z románových postav se sice aktivně neúčastní politického života, a tudíž není přímo odpovědná za vzestup nacistické ideologie, přesto to byli právě tito „nevinní“, kteří jí svou úzkoprsostí a lhostejností poskytli živnou půdu. Podobně jako ve své románové prvotině Náměsíčníci (1932) tak Broch znovu podniká sondu do duše maloměšťáka, aby v ní odhalil podstatu a předpoklady nehumánnosti moderního člověka. Současně však jde ještě dál; svou komplexností a složitě propracovanou symbolikou, jež v mnohém připomíná jeho předchozí román Smrt Vergilova (1945), otevírá toto veskrze filosoficky laděné dílo rovněž otázku (ne)existence platónské ideje a s tím spojené krize hodnot moderní společnosti.

Iniciační text o číselných poměrech, lidské tělesnosti a duchu. Úvod do "zednářského" myšlení vycházející z původních principů starých řemesel.

Čas zabijáků můžeme vnímat coby oslavnou píseň na Rimbauda, na mládí a nevinnost, jako konfrontaci jednoho umělce s druhým, jako temnou vizi budoucnosti i jako kritiku umění dvacátého století. Eseje představují Henryho Millera jako pronikavého a odvážného myslitele, bořitele model, obhájce zázračnosti života a proroka nadaného ostrou jasnozřivostí. Civilizační zlo a ideologické bludy své i naší doby pojmenoval s nemilosrdnou přesností a v nadčasové perspektivě, a směle se tak zařadil k velikánům západního myšlení. Henryho Millera známe především jako autora autobiografických románů, avšak nemalou část jeho díla lze označit za esejistickou. Tak tomu je i u Času zabijáků: studie Rimbauda, dvojité „eseje“, kterou napsal v polovině čtyřicátých let poté, co jej uchvátilo dílo Arthura Rimbauda. Ačkoli má však kniha v podtitulu slovo „studie“, nejde o literární kritiku v pravém slova smyslu, jakou Miller nikdy ani nepsal, ale spíše o srovnání sebe samého s francouzským básníkem. Miller se v knize sice pokouší o osobitý výklad Rimbaudovy poesie, avšak ten rozhodně není jeho hlavním cílem. Rimbaud mu primárně slouží jen jako prostředek k dalšímu sebehledání, jako zvětšovací sklo při odhalování vlastní identity.

Vyprávění o Jónovi a listy, které psal své těhotné manželce, když jedné zimy přebýval v jeskyni a chystal příchod její a nových časů.

Autor je francouzský básník žijící v Praze. Jeho prvotina Oheň tvých blízkostí vychází dvojjazyčně, v češtině a francouzském originálu. Ve svých básních klade důraz na práci s jazykem a hledá to, co se nachází za hranicemi bytí. Poezie se tak stává metafyzickým zkoumáním, cestou k jinému, ať je to Bůh, milovaná osoba, přítel, čtenář nebo samotný autor.

Remington, poetická sbírka próz se skládá ze dvou částí, Údolí mrtvých motýlů se odehrává v předpokladu mezi skutečností a fikcí, kdežto Gibraltar je tajemné území mezi Homérem a Neptunem. Vychází česky poprvé.

Autorka se na svět dívá sympaticky civilně, ale její pohled není triviální. Nevšímá si jen atmosfér světlých, šťastných dní, ale nahlíží také do temných proluk vztahů a života, často tak neslitovného. Základním jejím gestem je úžas. Otázky jsou zde plaše formulované, tiše vydechnuté i vykřičené. „Jak se poznáme, až se narodíme příště?“ „Kolik dětí a milenců přijde a pomine?“ „Jak dlouho trvá odpuštění?“ „Kdo z nás promluví v nových jazycích?“ Ano, poezie je jazykem úžasu, plná volání, která jsou možná marná, ale ne zbytečná. A odpověď? „Nebojuj, miluj!“, říká básnířka, která si také v tomto souboru drží dobrou míru pro chvění i pevné tahy svých obrazů.

Analýza smyslu či ne-smyslu státu, jeho existence, fungování, budoucnosti. Rousseauovo dílo O společenské smlouvě bývá často chápáno příliš zkratkovitě na to, aby se vyjevilo komplexnější pozadí některých provokativních tezí. Provincionalistovo přemítání nad souvislostmi tohoto díla vede úzkými cestičkami až tam, kde může docházet k ozřejmování niterných příbuzností, které vracejí tak snadno odmítané do centra zájmu o skutečné porozumění. Proto se po cestách rozestavují rozličné kulisy, jejichž nejvlastnější náplní je přibližovat to, co si až příliš umanutě říká o odsouzení. V těchto kulisách se otevírají nejen záhadné obrysy úvah o nejlepším státě, ale i důvody, proč se člověk uchyluje k tak mnohoznačným přeludům, které tak často přestávají respektovat lidská očekávání.

Analýza smyslu či ne-smyslu státu, jeho existence, fungování, budoucnosti. Rousseauovo dílo O společenské smlouvě bývá často chápáno příliš zkratkovitě na to, aby se vyjevilo komplexnější pozadí některých provokativních tezí. Provincionalistovo přemítání nad souvislostmi tohoto díla vede úzkými cestičkami až tam, kde může docházet k ozřejmování niterných příbuzností, které vracejí tak snadno odmítané do centra zájmu o skutečné porozumění. Proto se po cestách rozestavují rozličné kulisy, jejichž nejvlastnější náplní je přibližovat to, co si až příliš umanutě říká o odsouzení. V těchto kulisách se otevírají nejen záhadné obrysy úvah o nejlepším státě, ale i důvody, proč se člověk uchyluje k tak mnohoznačným přeludům, které tak často přestávají respektovat lidská očekávání.

Tato kniha je prvním pokusem prozkoumat fenomén Živé mrtvoly (rozuměj korporátního člověka, jeho slovníku, dress codu, sexuality, stravovacích návyků) naprosto otevřeně, přímo a seriózně. Kniha pro věčné snílky, kteří věří, že pracovní život může být radostnější a hlavně lidštější.

Čtyři části z románu-fragmentu (Smrt nad ním nepanuje; Městečko Ostružná; Ves Chomoutov; Hlavou zed neprorazíš), životního díla Vesjolého, ve dvacátých a třicátých letech velmi populárního spisovatele, který zahynul v žaláři jako jedna z obětí kultu osobnosti. Osobitým jazykem, přímo s živelnou chutí na základě osobních prožitků vypráví o hrůzách první světové války, Říjnové revoluci, občanské válce, vzniku sovětské Rusi, zhroucení starého a zrodu nového světa.