Dauphin strana 7 z 38

Název Spády odkazuje nejen k veršovému spádu, tedy formálnímu aspektu básní, ale také ke sklonu svahů, vodních koryt a cest a – v přeneseném významu – k tíhnutí mysli člověka, který na oněch cestách hledá bezpečný přístav.

Ségurian, vesnice v horách, čtyři sta obyvatel, lovci, tradice. Do tohoto odlehlého kraje přichází Guillaume Levasseur, odhodlaný muž, plný ideálů, který se rozhodne, že tu bude chovat ovce. Tady, v místech, kde vládne a rozhoduje příroda. Vesničané na něj hledí s nedůvěrou která přeroste v otevřený boj, boj s lidskou omezeností, xenofobií a primitivismem. Jistota skal je poutavé a působivé dílo, které zkoumá lidské duše vystavené osamění, jednotvárnosti všedních dnů, drsnému životu v horách, obyčejné ubohosti i strachu z cizího a neznámého. Jérôme Bonnetto nám ve svém silném poetickém textu ukazuje, jak je myšlení lidí omezené, jejich sny nevyzpytatelné a jejich šílenství bezbřehé.

Válečný deník je drsné a syrové svědectví o podivné válce mezi Německem a Francií v letech 1939–1940. Vojín Malacki si nebere servítky a navýsost literárním stylem podává obraz válečné mizérie, zbavený všech ilusí o hrdinství. To v západoevropské literární tradici není vůbec obvyklé a nakolik Malaquais svým Válečným deníkem šokoval Francii, svědčí i skutečnost, že po publikaci v exilovém nakladatelství v USA v roce 1943 se „řádného“ vydání na francouzské půdě dočkal až v roce 1997.

Životní pouť Václava Šimáka, vojáka, legionáře a vlastence, od narození přes studia, rakousko-uherskou armádu a legie až po službu v československé armádě v Sudetech a na Slovensku tak, jak ji zapsal vlastní rukou. Jedinečný a autentický záznam osudů „malého člověka“ v soukolí velkých dějin první poloviny dvacátého století.

Ojedinělý, smutný i nadějeplný samotář slovenské poezie. Neopakovatelný melancholik, nevyléčitelný lyrik i romantik, to vše je slovenský spisovatel Erik Jakub Groch. Tadeáš Dohňanský. Vychází jako čtvrtý svazek krásné edice JednaVelkáBáseň.

Johann Sebastian Bach je jedním z nejnepochopitelnějších skladatelů v dějinách. Jak mohl tak vznešenou hudbu složit člověk, který vypadá tak obyčejně, tak neprůhledně - a občas netečně?

Kniha líčí životní dobrodružství Mattea Ricciho (1552-1610) ctěného jako symbol prvního setkání Evropy a Číny. Tento jezuitský misionář jako první Evropan dlouhodobě pobýval v Říši středu. Oplýval nejen silnou osobností, ale také výjimečnou pamětí, ovládal dokonale čínskou řeč a stal se i prvním překladatelem děl klasického čínského kánonu do latiny, prvním zprostředkovatelem čínské kultury Západu. V této velmi důkladné biografii se autorce, uznávané historičce vědy, podařilo shrnout důležité peripetie nekonečné cesty, kterou Li Madou, jak je Ricci čínsky nazýván, v čínské zemi a kultuře na konci významné dynastie Ming podnikl. Portrét, který životopis načrtl, ukazuje energického, odvážného misionáře obdařeného silnou láskou k vědě a podivuhodnou intelektuální zvídavostí, díky níž pronikl do tajů konfuciánské filozofie, čínské mentality a zároveň významně přispěl k vývoji matematicko-astronomického poznání v tehdejším čínském světě. Na rozdíl od předchozích pokusů o Ricciho biografii tento životní příběh neglorifikuje hrdinu či světce, neupřednostňuje apoštola či vědce, nýbrž ukazuje Ricciho jako člověka, historické a lidské rozměry kolosálních výzev, kterým musel v Číně čelit. Možná nejzajímavějším objevem však bude, jak relevantní jsou Ricciho poznatky, které nám i dnes, navzdory dobovým předsudkům, umožňují osvětlení toho, co se děje v Číně současné.

Domácnosti našich babiček jsou skromným návodem ke zdravému nezávislému životu, prověřenému denodenní snahou generací žen vést důstojný a přirozený život v souladu s přírodou a svou přirozeností. Kniha přináší ucelený soubor unikátních informací z praktického života našich předků, které sahají minimálně sto let do historie, mnohdy však ještě dále. Při sestavování Domácnosti našich babiček bylo využito historických kuchařských knih, dobových živnostenských receptářů, odborných publikací i archivu rodinných, ručně psaných receptů z konce 19. a první poloviny 20. století.

Domácnosti našich babiček jsou skromným návodem ke zdravému nezávislému životu, prověřenému denodenní snahou generací žen vést důstojný a přirozený život v souladu s přírodou a svou přirozeností. Kniha přináší ucelený soubor unikátních informací z praktického života našich předků, které sahají minimálně sto let do historie, mnohdy však ještě dále. Při sestavování Domácnosti našich babiček bylo využito historických kuchařských knih, dobových živnostenských receptářů, odborných publikací i archivu rodinných, ručně psaných receptů z konce 19. a první poloviny 20. století.

Perníková srdce z pouti, lité perníkové řezy, drobné perníčky pečení perníků je úzce spjato se vzpomínkami na dětství, na vánoční čas, rodinu i všechny blízké. Kořenná vůně perníku neomylně připomene domov a maminku s kormoutkem v ruce, jak trpělivě zdobí jeden perníček za druhým. Nové, upravené vydání knihy Čeňka Zíbrta Staročeský perník, opatřené poznámkovým aparátem, přináší ucelený soubor stosedmdesáti receptů z historických rukopisů a knih na přípravu perníků, perníkových omáček (staročeské odvářky), marcipánu a jiných dobrot.

Malá paměť je memoár, napsaný v trysku za první koronavirové karantény, komponovaný na přeskáčku, komicky vzpomínající na události a osobnosti, které Bejamina Kurase přivedly k psaní jako celoživotnímu řemeslu. V knize zažíváte s autorem komedii českého komunismu, emigrujete do Londýna, vysíláte v české redakci BBC, bavíte se recesistickým humorem maďarských kolegů a pouštíte se do psaní her v angličtině, podle osobních rad anglo-maďarského humoristy George Mikese. Poznáváte zevnitř anglické divadlo, cestujete s ním po Evropě a Izraeli a potkáváte všude inspirující osobnosti a sledujete jeho zdráhavé vstupy do postkomunistického Česka a českého písemnictví, vnímané ne jako návrat domů, ale jako nová pozvolná emigrace do neznámé země.

Duch tajgy je kniha o hledání. O touze po poznání a pochopení života obyvatel tajgy, světa zvířat, rostlin, lidí a duchů. Duch tajgy je kniha o životě lesa a jeho lidí, který vábí, ale zároveň i nahání strach. Tomáš Boukal navštěvoval přes dvacet let Západní Sibiř a Ural, prostor obývaný málopočetným etnikem lovců a rybářů Mansů. Za tu dobu se v těchto místech odehrála řada změn, které vedly až téměř k zániku některých společenství. Rodová území původního obyvatelstva byla výrazně zasažena těžbou dřeva či přítomností trestaneckých kolonií. Plánované hospodářství, do kterého byli nuceně začleněni i Mansové, s pádem Sovětského svazu zaniklo. Domorodí lovci však byli ponecháni na pospas živelnému kapitalismu, který pro ně byl zcela devastující. V současnosti odcházejí zbývající obyvatelé tajgy do měst, kde jsou asimilováni majoritním obyvatelstvem, a staré tradice odumírají. Jedním z jejich posledních očitých svědků je právě Tomáš Boukal.

Druhá oficiální sbírka zlínského básníka.

Prvotina, texty z let 2008-2017 jsou jakýmisi intimními dialogy z míst, kde se vnitrozemí hlučné, obsesivní každodennosti vzdává své gravitace a otevírá se prostor kontemplativnímu přešlapování, tápání a ponoru.

Patrick Leigh Fermor v Čase mlčení putuje po tajemných krajinách ducha, ducha křesťanského mnišství. Je to cesta po podivuhodných místech i cesta časem. V tichu širokých zdí objevuje hlubokou krásu mnišského života, strohosti, kázně a kontemplace. Žije spolu s benediktiny v opatstvích St. Wandrille a Solesmes. Tíhu bažin a definitivního mlčení sdílí s cisterciáky přísné observance, trappisty v La Grande Trappe. Díla cenobitů východního mništsvtí navštíví ve skalních monastýrech v Kappadokii, v Ürgübu, odkud křesťanství bylo vyhnáno, jeho duch však vane stále krajinou. Spíše než rytmen kroků se zde setkáme s rytmem dechu, tajícího se v úžasu nad velkým dílem modlitby, práce a kontempamce.

Devátá sbírka bytostného milostného civilisty a nejstaršího básníka Dauphinu (ročník 1934).