Dauphin strana 22 z 38

Autor navazuje ve své tvorbě na odkaz morav¬sky´ch Židů, jeho pradědeček Elkan Moses Hayek von Gaya (1844–1904) působil jako neoficiální chasidsky´ rabín na východní Moravě. Hayekova intelektuální poezie, plná kulturních odkazů, v sobě – v dialogu se současností – odráží komplikované a mnohovrstevné tradice střední Evropy. Česky vyšla Hayekova sbírka Rozdělování nebe (Barrister & Principal, 2010).

Kniha citlivá i krutá, ve které můžeme postřehnout stopy hořkosti, ale také něhy a lásky. Texty jsou to však především lidské. A to natolik lidské, že snad nelze nenajít v nich cosi blízkého, známého a povědomého, cosi z nás samotných. A právě pro toto cosi stojí za to knihu číst.

Prvotina Tomáše Klášterského. Autor publikoval v Revue Weles, více než tištěnou formou však svoji tvorbu doposud prezentuje na četných autorských čteních.

Životní cesta kněze. Civilní zpověď o váze kněžství. Zápisky a krásách, úskalích a hlubinách i nekonečných prostorách kterými prochází muž, který se rozhodl pro povolání Sluhy Božího.Ukázka z textu:Jako čerstvý magistr teologie, absolvent teologické fakulty Univerzity Karlovy, jsem sloužil ještě před kněžským svěcením u starého kněze Františka, jednoho z posledních u nás z řádu těšitelů. Měl silnou cukrovku, špatně chodil, přestával mluvit... Se soucitem jsem ho skrytě pozoroval, jak se z posledních sil snaží plnit své kněžské povinnosti. Jednou při večeři (po překonání ostychu a přirozeného pocitu mladické soběstačnosti) jsem přerušil mlčení otázkou: „Otče, povězte mi svou životní zkušenost, dejte mi nějakou moudrou radu do života.“ Otázka jej překvapila. Pomalu dojídal sousto, dlouho se sklopenou hlavou přemýšlel... Čekal jsem souvislé vyprávění, něco opravdu teologicky a kněžsky hodnotného, musel přece za svůj dlouhý mnišský a farářský život studovat, přečíst mnoho knih a mnoho kázat... Jeho významné mlčení slibovalo tučnou odměnu, když se tak připravoval. Byl jsem v té chvíli pyšný sám na sebe, že jsem se k takové otázce odhodlal, že tohoto mlčenlivého, záhadného člověka otevírám dialogu, a s napětím jsem čekal na odpověď. A pak otec František řekl zcela prostě, bez afektu: „Zůstat věrný.“ Kdo se bojí Hospodina, připraví svá srdce, budou se před ním pokořovat. (Sírachovec 2,17) Jako se zkoumává totiž to zlato žlutavé v ohni, tak se poznává věrnost za časů tíživých běd. (Publius Ovidius Naso)

Krajanská poezie která radostně vnímá naši českou současnost. Aurorova čtvrtá sbírka.

Laureát Nobelovy ceny za literaturu, osmdesátník Tomas Tranströmer (nar. 1931) je jako básník známý po celém světě - jeho básně vyšly v překladech do 60 jazyků, přičemž jen v angličtině existuje víc než 20 vydání jeho veršů. Nepříliš známý či úplně neznámý je v Evropě zřejmě jen v České republice, protože do češtiny bylo přeloženo jen asi deset jeho básní, v jedné antologii a v časopisech. Tranströmerova silná a vznešená poezie z něj dokonce udělala kultovního autora: ve Slovinsku a na Dálném východě existuje několik kaváren, které nesou jeho jméno. Ve Švédsku a na severu vůbec je tento básník miláčkem početného čtenářského publika. Jeho verše i básníka osobně však znají i na Slovensku, kde vydali jeho sebrané básně a kam přijel, aby převzal Cenu Jána Smreka. V Bratislavě se Tranströmer seznámil s několika českými básníky, L. Kunderou, J. Štroblovou, J. Hrubým a J. Žáčkem.

Josef Horák (1883 -1968) učitel a řídící učitel na školách v Jablonci nad Jizerou, Kruhu u Jilemnice a v Martinicích. Byl zakladatelem a sbormistrem Pěveckého sdružení učitelů krkonošských, zároveň také amatérským regionálním etnografem, především sběratelem lidových koled, osvětovým pracovníkem a spisovatelem. Vydání se dočkaly Krkonošské koledy a Vánoční povídání o koledách z Podkrkonoší a příručka Občanská výchova. V rukopise zůstalo šest knížek povídek a postřehů z hor i "kraje" a vzpomínkový sborník Rožd'alovice na přelomu století. V rodných Rožďalovicích, kam se vrátil na penzi, založil a dirigoval pěvecký sbor a dal podnět ke vzniku tamního muzea.

Všem lovcům, myslivcům, hajným, forštům, lesníkům českým i moravským přátelům lesních samot i plných kouřících mís, jejich chotím i hospodyňkám přinášíme knihu staročeských receptů jak chutnou krmi z darů našich hvozdů připraviti.

Hlemýždě konzumuje lidstvo od nepaměti. Přesněji řečeno, šneky jedli už naši chlupatí lidoopí prapředkové, a pak už nám to tak zůstalo. S hlemýždi se můžeme setkat na jídelních lístcích vybraných restaurací mnoha zemí. Pokud si chcete hlemýždě připravit doma sami, naleznete zde základní receptůru i celou řadu receptů z různých zemí.

Sebrané rozhovory s Vladimírem Körnerem z let 1964-2009 jsou mimořádnou ukázkou autorovy trvalosti v názorech a postojích. I když se v nich repetitivně opakují některá témata z Körnerova života, chápeme je jako podstatnou kapitolu pro poznání spisovatelova světa i jeho originálního myšlení. Svazek zahrnuje většinu publikovany?ch rozhovorů s Vladimírem Körnerem z denního tisku, filmovy?ch i literárních časopisů. Přestože je zdez dnešního pohledu citelná mezera ze 70. let 20. století, kdy Körner nebyl vzhledem k tehdejší situaci příliš zpovídany?m autorem, můžeme si díky sebrany?m rozhovorům udělat vcelku přesny? obraz o životě a díle tohoto vy?razného prozaika druhé poloviny 20. století. A můžeme je brát též jako předstupeň k jeho Vzpomínkám...

Detektivní novela v níž vražda se odehrává na pomezí reality a textu. Uspokojí klasické čtenáře detektivek i milovníky textů v textu, realit v metarealitách..., příběhů v příběhu.

Kniha Kino Lika obsahuje šest povídek, které se odehrávají v Karakašově rodném kraji Lika. Příběhy jsou syrové, drsné, místy až kruté a vulgární, vidění prostředí i osudů lidí je zbaveno veškerého patosu a nostalgie. Stejně okleštěně působí také styl vyprávění. Popisy a charaktery hrdinů jsou představeny jen v náznaku, těžiště spočívá naopak v dialozích, které zvyšují spád a dramatičnost děje. Zvláštní svět Kina Lika dotváří i specifická nářeční mluva postav.

Nedotknutelní byli napsáni v rámci ambiciózní mezinárodního projektu Mýty Jamieho Bynga. Jako výchozí mýtus svého románu si Feri Lainšček vybral příběh o čtvrtém hřebu Kristova kříže, o stigmatu, který si pro svou údajnou vinu na Kristově smrti v sobě nesou Cikáni. Lainšček v románu sleduje osudy tří generací cikánského rodu v průběhu 20. století, jejich cestu Balkánem od skutečného kočování přes vstup cikána Lutviji do komunistické strany, pašování džín z kapitalistické Itálie, prostituci až po nejmladšího z pokolení, po člena "ztracené" generace bez vzdělání, práce, budoucnosti, který si na vlakovém nádraží na hajzlu píchá heroin.

Novela Čertowa kowarnja zastupuje v lužickosrbské literatuře vzácný žánr fantasy a tak ji také beze všeho lze číst: jako pohádkově laděný dobrodružný příběh, v němž nechybí kouzla, tajemství a daleká cesta do neznáma pro záchranu toho nejcennějšího. Ve skutečnosti je to dílo vícevrstevné: znalec lužickosrbských reálií rychle objeví nejen určitý krabatovský prvek, ale především alegorickou a zároveň ekologickou rovinu – téma Lužice nemilosrdně ničené povrchovými doly. Za oběť jí padá jak příroda a krajina, tak tradiční způsob života, kultura a dokonce i mezilidské vztahy. Pro každého je však srozumitelné klíčové poselství příběhu: poselství o moci zlata, moci strachu a především moci lásky mezi otcem a syny.

Zápisky z ruského zajetí, které dosud nemohly vyjít jinak, než autorovým vlastním nákladem, naposledy v třicátých letech minulého století. Pravda o českých zajatcích v Rusku, krutá a absurdní. Humoristická kniha, ze které mrazí.

Reprezentativní výbor mladého nadějného a již veleúspěšného lotyšského básníka jak jej vypravil a přeložil Pavel Štoll. Výbor je členěn chronologicky podle autorových básnických sbírek: Ledoborci (básně z let 1997–2000), Tvaroh se smetanou (2000–2004), Já (2004–2008), My (2001–2011) a Dospělí (2008–2011, lotyšsky dosud nevyšla). Vydal sbírky Ledoborci (Ledlauži, 2001, rozšířené vydání 2009), Tvaroh se smetanou (Biezpiens ar kre-jumu, 2004) a Já (Es, 2008), které shrnul a doplnil pod názvem My (Me-s, 2012), a knihu básní pro děti Písmenková polévka (Burtin,u zupa, 2007). Přeložil ukázky poezie několika desítek autorů z angličtiny (T. S. Eliot, W. Whitman), ruštiny (J. Brodskij, S. Chanin), němčiny (G. Trakl) a přebásnil také Bieblova Nového Ikara (2006). Je autorem řady libret a písňových textů, editorem, redaktorem a literárním kritikem. Doktorát filologie získal za svou práci o dějinách lotyšské básně v próze, vydanou pod názvem Bastardní forma (Bastarda forma, 2011, v upravené podobě též anglicky). Jeho tvorba byla představena ve více než dvaceti jazycích, v češtině časopisecky a v Antologii současné lotyšské poezie (2006).