Dauphin strana 4 z 38

...klobouk měkký, v létě slaměný, nikdy cylindr! ...k odpoledním vycházkám, schůzím i shromážděním se hodil dlouhý tmavošedý kabát (císařský neboli redingot) s vestou v téže látce, vesta ovšem mohla být i barevná. Černý se nosil k odpoledním zábavám nebo slavnostnějším návštěvám, také ho pán mohl vzít večer do divadla či pro jinou večerní příležitost, kde nebyl předepsán frak nebo smokink. Takto se pánové oblékali i na přednášky, hostiny a svatby denní i večerní, nebylo-li přikázáno jinak.

Výbor z poesie 1955 - 2022

Náhodný výběr mansijského mýtu, který vykazoval určité podobnosti s mýty jiných národů, mne přivedl na stopu prastarého příbuzenství. Linie, která propojuje staré i současné populace velmi vzdálených míst, která leží na různých kontinentech, přes něž jsme schopni sledovat nejen stopy našeho mýtu, ale také stopy příbuzenských vazeb. Podobnost starobylých vyprávění tedy není náhodná, ale vyjadřuje pradávnou příbuzenskou spojitost, která se ovšem v našem případě vztahuje na tak odlišné a geograficky vzdálená etnika, jako jsou některé skupiny původních obyvatel Sibiře, dalších oblastí Asie, ale také Ameriky, Evropy, a dokonce i Afriky. Těžko uvěřitelná se jeví představa, že by mohly sdílet nejen příběhy, geny, ale i další kulturní prvky.

Kniha nahrazující celou knihovnu o nacismu. Picard v něm nevidí osamocený jev, nýbrž symptom degenerace a deformace moderního člověka, kterého vnímá jako člověka naprosté diskontinuity, manipulovatelného každým, kdo této roztříštěnosti dá byť zkarikovanou jednotu.

Cyklus přednášek nesoucích jméno lorda Gifforda přednesených na Univerzitě St. Andrews roku 2010 na téma hledání Boha v ateistickém světě.

Nový, moderní překlad klasiky filsofie i filozofie v bilingvním vydání.

Myslitel a básník ojedinělé myšlenkové kvality a hloubky. Dosud neobjevený autor, příčící se zařazení do jakéhokoli systému, povyšující myšlení na svébytnou kategorii mimo jakýkoli filosofický systém. Svou originalitou básnickou stavbou textu a zároveň ne-známostí a ne-uchopitelností se nabízí srovnání například s Ladislavem Klímou či Jakubem Demlem, ne však s filosofy školních škamen, kteří ho až doposud nebyli schopni ani reflektovat.

Esej z roku 1995, v níž autor rekapituluje nejen šest let svého pobytu v Indii v roli mexického velvyslance (1962–1968), ale také zážitky a setkávání s indickou kulturou při několika cestách před vykonáváním této funkce i po jejím ukončení. Pobyty v Indii zanechaly v Octaviu Pazovi hluboké stopy a ovlivnily nejen jeho básnickou tvorbu, ale také nahlížení na kulturu, umění, politiku a filosofii. Své osobní prožitky člověka patřícího do západního kulturního okruhu při setkávání s touto východní kulturou zpracoval v knize Indické odlesky, v jednom z posledních děl, které napsal. Esej nejen rozšiřuje naše znalosti o tak odlišné realitě, jako je ta indická v porovnání s tou západní, ale nutí nás rovněž nahlížet na plodné rozpory (někdy i soulad) mezi naším viděním světa a tím orientálním, nutí čtenáře hledat analogie na jedné straně, na straně druhé kontrasty. Octavio Paz v textu na mnoha místech srovnává mexickou a indickou společnost, upozorňuje na to, co je oběma kulturám společného a v čem se liší. Čtení eseje narušuje naše rutinní smýšlení o světě a nebyl by to Octavio Paz, kdyby v knize nevedl dialog s námi samými jako lidskými bytostmi.

Dvakrát jedinečná Eleny Poniatowské přináší vnitřní drama výjimečné ženy, které se odehrává na pozadí historického a kulturního kvasu Mexika i Evropy před druhou světovou válkou i po ní: Maríi Guadalupe Marínové Preciadové známé jako Lupe Marínová (1895–1983).

Básnická sbírka.

Zatím poslední sbírka českého herce, básníka a bývalého poslance.

Deník běžence je volné pokračování Válečného deníku (Dauphin 2021). Autor v něm líčí více než dvouleté období zoufalého čekání na možnost vycestovat z Evropy. Zápisky jsou vedené ještě nemilosrdnějším tónem. Není divu, jako běženci a cizákovi, navíc židovského původu, mu jde o život. Smyčka zátahů a perzekucí se pozvolna stahuje. Je otázkou času, kdy definitivně sklapne past – pět týdnů poté, co se mu spolu s ruskou přítelkyní Galy podařilo odplout do Venezuely, německé jednotky obsadily i dosud neokupovanou zónu Francie...

Oficiální prvotina Martina Brože, básníka z Brna

Prvotina brněnské básnířky a bioložky

Druhá sbírka hanáckého autora, kniha poesie prosté a krásné.

„Obyčejný“ den jednoho „obyčejného“ obyvatele Prahy během něhož se hlavní hrdina setkává s každodenními problémy dnešního městského člověka a reaguje na ně s přehnanou, až groteskní zarputilostí. Vyprávění plné absurdity a komických výjevů, jež mohou čtenáře dovést až k prozření a porozumění zákonitostem chodu současného světa. Úžasně nápaditá kombinace Nabokova, Joyceho a Prousta, předkládaná s neuvěřitelnou lehkostí a nadhledem. Postmoderní klenot, který by neměl chybět v knihovně žádného intelektuála 21. století.Martinko se řadí do kánonu moderního evropského románu vedle Musila, Brocha nebo Kafky.