Dauphin strana 4 z 38

Třicet let od napsání ústředních veršů sbírky Jarní chodec (Dauphin 2009) vychází Petru Mazancovi sbírka s názvem Podzimní chodec. Je to jeho devátý soubor, nakladatelství stále stejné. Za tři desetiletí se změnil věk autora, změnilo se mnohé ve světě i doma, ale Mazancovo psaní moc ne – skoro vůbec. Bez pózy, bez verbalistní bezobsažnosti, zaumného jazyka, křečovité obraznosti, bez markýrování metahloubek. Jen věrně pokračující sebevyjádření pobytu a údělu, jen jeho vidění a prožívání světa.

První souborné vydání poesie Paula Leppina, vyvoleného pěvec bolestně mizící staré Prahy, umělce, který považoval citovou rozpolcenost člověka za hlavní příčinu veškerého zla, byl slovy Maxe Broda poety christianissimuse. Tato kniha se těší laskavé podpoře MK, NČLF a Státního fondu kultury

Privátní genocida, je autorovou prvotinou, ukázka z ní vyšla v roce 2021 v Revolver Revue pod titulkem Imago. Kratší povídky poté publikoval například v literárních časopisech Tvar či Pandora.

Kniha z rodu povídek Jana Balabána. Mihotavé záznamy dávné slávy a patřičnosti s nadhledem i ironií zachycující třpytivost našich životů. Postavy, které potkáváme denně na ulicích, ale nic o nich nevíme, naše strachy a pocity, které mizí nebo v hlubině setrvávají. Ach Tygře, tygře!

Jedenáctá sbírka bytostného milostného civilisty a nejstaršího básníka Dauphinu (ročník 1934).

Sborník spřízněných autorů vycházející u příležitosti životního jubilea přední osobnosti české iberoamerikanistiky, historie a etnologie – Oldřicha Kašpara V roce 2022 oslavil kolega, učitel, přítel, Oldřich Kašpar významné životní jubileum. Tato událost přivedla autory sborníku k myšlence sestavit tuto monografii autorů spřízněných s touto významnou osobností české iberoamerikanistiky, historie a etnologie.

Jak naši předkové uchovávali potraviny? A lze se dnes vůbec obejít bez „elektriky“? Můžeme tyto ryze přírodní postupy používat i v našich moderních domácnostech? Ano! – a v této knize se to dozvíme. V této knize se dozvíme jak nejlépe: skladovat ovoce, zeleninu, brambory, obilniny, mouky, luštěniny, olejniny, rýži, trvanlivé pečivo, uchovávat máslo a sádlo, konzervovat vejce, sterilovat ovoce, zeleninu a houby, ale i ovocné a zeleninové nápoje, máslo, mléko, ořechy, luštěniny, masné výrobky i hotové pokrmy, a to vše v domácích podmínkách. Závěrečná část je věnována uchovávání slunce a tepla našich sadů – výrobě destilátů a likérů. Pocitu z dobře vykonané práce se nic nevyrovná. Vytváření dostatečných zásob pro svou rodinu znamená potravinovou nezávislost, ale i zodpovědné využívání potravin beze zbytku, zhodnocování vstupních surovin i konec plýtvání, které jsou dnes mimořádně aktuální. Dvoudílná kniha Uchováváme potraviny bez elektrické energie volně navazující na úspěšné Domácnosti našich babiček podrobně seznámí čtenáře jak zpracovávat, konzervovat a dlouhodobě skladovat prakticky všechny druhy potravin bez použití tolik oblíbeného zamrazování. Při jejím sestavování bylo využito především osobních praktických zkušeností autorky, která se tomuto tématu úspěšně věnuje více než dvacet let.

...klobouk měkký, v létě slaměný, nikdy cylindr! ...k odpoledním vycházkám, schůzím i shromážděním se hodil dlouhý tmavošedý kabát (císařský neboli redingot) s vestou v téže látce, vesta ovšem mohla být i barevná. Černý se nosil k odpoledním zábavám nebo slavnostnějším návštěvám, také ho pán mohl vzít večer do divadla či pro jinou večerní příležitost, kde nebyl předepsán frak nebo smokink. Takto se pánové oblékali i na přednášky, hostiny a svatby denní i večerní, nebylo-li přikázáno jinak.

Výbor z poesie 1955 - 2022

Náhodný výběr mansijského mýtu, který vykazoval určité podobnosti s mýty jiných národů, mne přivedl na stopu prastarého příbuzenství. Linie, která propojuje staré i současné populace velmi vzdálených míst, která leží na různých kontinentech, přes něž jsme schopni sledovat nejen stopy našeho mýtu, ale také stopy příbuzenských vazeb. Podobnost starobylých vyprávění tedy není náhodná, ale vyjadřuje pradávnou příbuzenskou spojitost, která se ovšem v našem případě vztahuje na tak odlišné a geograficky vzdálená etnika, jako jsou některé skupiny původních obyvatel Sibiře, dalších oblastí Asie, ale také Ameriky, Evropy, a dokonce i Afriky. Těžko uvěřitelná se jeví představa, že by mohly sdílet nejen příběhy, geny, ale i další kulturní prvky.

Kniha nahrazující celou knihovnu o nacismu. Picard v něm nevidí osamocený jev, nýbrž symptom degenerace a deformace moderního člověka, kterého vnímá jako člověka naprosté diskontinuity, manipulovatelného každým, kdo této roztříštěnosti dá byť zkarikovanou jednotu.

Cyklus přednášek nesoucích jméno lorda Gifforda přednesených na Univerzitě St. Andrews roku 2010 na téma hledání Boha v ateistickém světě.

Myslitel a básník ojedinělé myšlenkové kvality a hloubky. Dosud neobjevený autor, příčící se zařazení do jakéhokoli systému, povyšující myšlení na svébytnou kategorii mimo jakýkoli filosofický systém. Svou originalitou básnickou stavbou textu a zároveň ne-známostí a ne-uchopitelností se nabízí srovnání například s Ladislavem Klímou či Jakubem Demlem, ne však s filosofy školních škamen, kteří ho až doposud nebyli schopni ani reflektovat.

Nový, moderní překlad klasiky filsofie i filozofie v bilingvním vydání.

Esej z roku 1995, v níž autor rekapituluje nejen šest let svého pobytu v Indii v roli mexického velvyslance (1962–1968), ale také zážitky a setkávání s indickou kulturou při několika cestách před vykonáváním této funkce i po jejím ukončení. Pobyty v Indii zanechaly v Octaviu Pazovi hluboké stopy a ovlivnily nejen jeho básnickou tvorbu, ale také nahlížení na kulturu, umění, politiku a filosofii. Své osobní prožitky člověka patřícího do západního kulturního okruhu při setkávání s touto východní kulturou zpracoval v knize Indické odlesky, v jednom z posledních děl, které napsal. Esej nejen rozšiřuje naše znalosti o tak odlišné realitě, jako je ta indická v porovnání s tou západní, ale nutí nás rovněž nahlížet na plodné rozpory (někdy i soulad) mezi naším viděním světa a tím orientálním, nutí čtenáře hledat analogie na jedné straně, na straně druhé kontrasty. Octavio Paz v textu na mnoha místech srovnává mexickou a indickou společnost, upozorňuje na to, co je oběma kulturám společného a v čem se liší. Čtení eseje narušuje naše rutinní smýšlení o světě a nebyl by to Octavio Paz, kdyby v knize nevedl dialog s námi samými jako lidskými bytostmi.