Dokořán strana 3 z 78

Historicko-dobrodružný román, který bývá srovnáván s knihou Jméno růže od Umberta Eca, a mnohdy hodnocen výše, nás provádí různými obdobími a peripetiemi reformačního hnutí v Německu a Švýcarsku. Dvě hlavní postavy jsou anonymní – na jedné straně tajemný vypravěč, na druhé oddaný špeh kardinála a pozdějšího papeže Gianpietra Carafy, podepisující se iniciálou Q. Kardinálův špeh spřádá sítě, do nichž se vypravěč nevědomky zaplétá. Oba pak skládají dohromady pestrou mozaiku společenského a náboženského dění v Evropě první poloviny 16. století. Kniha sama je navíc opředena záhadami: Luther Blissett je jméno vypůjčené od známého fotbalisty, autoři jsou údajně čtyři... Vypravěčská vyzrálost a formální mistrovství však toto vysvětlení vyvrací. Vydání v umělecké vazbě.

Hlavou dolů je svazek esejů Stanislava Komárka, biologa a hvězdy současné české esejistiky. Kniha vychází v druhém, přepracovaném a doplněném vydání (první vydání 1999, Vesmír). Autor zaujme svým vhledem do různých kultur, bohatstvím námětů, stejně jako interpretací pozorovaných jevů. O tématech vypovídají i názvy některých esejů: Anatomie nemravnosti, Po větru, Vládcové kosmu, Proces dorozumívání, Sluje zapomnění, Mimo vědomí, Jméno a číslo šelmy, Moc, nemoc a normalita, Pravda nás osvobodí…

Stín větru, strhující příběh s prvky historického i gotického románu, se stal bestsellerem nejen ve Španělsku, ale i v ostatních evropských zemích. Vypravěč a zároveň hlavní hrdina Daniel Sempere již jako zralý muž vzpomíná na dětství a dospívání, výrazně ovlivněné románem Stín větru záhadného autora Juliána Caraxe. Hrdina knihu získá na tajuplném Pohřebišti zapomenutých knih v den svých desátých narozenin, a nastoupí tak na spletitou cestu iniciace do světa literatury i dospívání. Životní osudy hlavního hrdiny na jedné straně, a postav soustředěných kolem enigmatického Caraxe na straně druhé, se začnou protínat, až nakonec vytvoří složitý mnohavrstevný propletenec.

O Ludwigu Wittgensteinovi se mluvívá jako o jednom z největších filozofů 20. století, jeho texty však současně bývají charakterizovány jako složité a temné. Tato kniha nabízí úvod do Wittgensteinova myšlení přístupný i lidem bez filozofického vzdělání. Knihu profesora Londýnské univerzity Anthony Graylinga lze brát jako výraz stanoviska dnešních analytických filozofů k velkému mysliteli, který bývá běžně pokládán za jednu ze zakladatelských postav analytického přístupu ve filozofii.

Publikace podává přehledný a srozumitelný výklad složité problematiky vývoje a proměn státního zřízení Polska ve dvacátém století. Snahou autora přitom není jen deskriptivně seznámit českého čtenáře s u nás dosud v takovém rozsahu nepodanou látkou, ale rovněž na základě politické teorie analyticky rozebrat některé dílčí jevy polské dobové politiky a také zamyslet se nad otázkou kontinuity či diskontinuity politiky středoevropského státu.

Vladimír Syrovátka je znám svými dadavynálezy – dadaistickými groteskními výtvarnými objekty, které představil na nesčetných výstavách a o kterých bylo natočeno několik dokumentárních filmů. Uvěřil, že technický pokrok je ten pravý směr k vylepšení světa stal se vynálezcem. Po udělení desátého patentu ale došel k poznání, že pokrok není například vyrobit rychlé, pohodlné a třeba i ekologické auto, ale naučit lidi zase chodit pěšky – naučit je znovu ctít zákony přírody. Sentence a aforismy v této knize jsou další formou autorova pohledu na svět. V roce 2005 vydal autor knihu aforismů Štěstí na kolečkách.

Dva výsostní intelektuálové dvacátého století, vyrostlí na kultuře první republiky, dávají nahlédnout v rozhovoru, natočeném v šedesátých letech minulého století v exilu, do svých vzpomínek, postřehů a literárněvědných a filozofických úvah. Jejich hovor se točí mimo jiné kolem německé a české literatury, pražské německo-židovské umělecké společnosti a literární kavárny Arco či kolem Franze Kafky, jeho díla a vztahu k ženám, zejména k Mileně Jesenské. Hodnotí také vztah Karla Čapka a světové literatury, J. W. Goetha a lidové poezie nebo českou a německou výtvarnou avantgardu, zvláště Jana Zrzavého a Tvrdošíjné. Velmi aktuálně zní jejich úvahy o národním charakteru a problematice češství v umění, o významu česko-německého soužití pro kulturu obou etnik a rovněž o stále živém tématu nacionalismu a nacismu. Tento poprvé vydávaný, významný osobní i dobový dokument odkrývá mnoho detailů z kulturního i politického zázemí československé společnosti po první světové válce a svými přesahy má co říct i k dnešku: budoucnost soužití Čechů a Němců nevidí autoři totiž pouze v "odčiňování" či "narovnávání" historie, ale v evropském sjednocení

V roce 1968 se československé a polské dějiny výrazným způsobem ovlivňovaly -stačí připomenout, že se polské jednotky podílely na srpnové okupaci Československa. Čeští a polští historikové v této knize přibližují nejdůležitější otázky vzájemných vztahů a jejich různých podob, všímají si také širšího mezinárodního kontextu. Vycházejí většinou ze studia teprve nedávno zpřístupněných archivních pramenů, které vedle jiného dokládají překvapivě široký odpor části polské veřejnosti proti násilnému potlačení Pražského jara. Základem sborníku jsou příspěvky z mezinárodní konference, kterou při příležitosti 25. výročí invaze vojsk pěti států Varšavské smlouvy připravil polský Ústav národní paměti.

O Ludvíku Vaculíkovi (1926) je známo, že rád a dobře zpívá. Zpěv patří k jeho životu, s pěsničkami se potkával od dětství na Valašsku (učil se hrát na housle), jako disident ve Zlíně, kam jezdil za přáteli kromě jiného si také zazpívat, později se s pěsničkami setkával u cimbálu Jana Rokyty, nazpíval s jeho kapelou dokonce kazetu, a dodnes zpívá s přáteli. Shromáždil rovněž mnoho zpěvníků, v nichž stále hledá a čerpá z nich. Je proslulý i tím, že pěsničky „polepšuje“, píše jim nové sloky, podle nálady a potřeby či politické situace. Jako disident takto po příkladu Karla Havlíčka Borovského psal na melodie lidových písní satirické politické texty, které v roce 1988 sám vydal. Dodnes se prý lidé po tom útlém samizdatovém zpěvníčku (v této knize třetí oddíl) shánějí. Nedávno ho napadlo, že by mohl o zpěvu napsat knihu o tom, jaký význam má v životě člověka: že mu otevírá jiná poznání, přináší jiné vztahy a události. A taky o tom, co přinesl zpěv do jeho vlastního života. A napsal knihu zvláštní, nevídanou, knihu-hru, kterou můžete číst od začátku do konce anebo v ní listovat z jednoho oddílu do druhého, vracet se v textu, srovnávat, ověřovat si, knihu, s níž si můžete zpívat, vzpomínat, dovídat se. Pěsničky také souvisejí s příběhy a osudy lidí: přátel i neznámých, muzikantů, spisovatelů, a vůbec umělců, stejně jako rodiny, a Ludvík Vaculík o nich i o sobě podle „své chuti“ píše a psané ilustruje fotografiemi, notami, texty pěsniček původními i polepšenými… Knihu doprovází CD, na němž uslyšíte „to nejlepší z Vaculíka“, pěsničky, které zpívá s muzikou Technik.

V románu, který vypráví o temném srdci italského severovýchodu a obecněji o mizející a nastupující Itálii, Carlotto zúročil vědomosti i známosti, jež získal ve vězení, v kontaktu se světem zločinu a také mezi úředníky ze státních institucí, a nabízí první

Jan Skácel byl slovy Jiřího Opelíka „překvapivě osobitý a osobní autor, silně úporný a úsporný, silně citový a etický mytizátor dětství a rodné vesnice, pokračovatel moderní české lyriky.“ Výbor Zlé laně odcházejí k ránu přináší do edice Mocca ochutnávku

Provokativní básník, prozaik a výtvarník židovského původu František Gellner bývá označován za anarchistu, bohéma a buřiče. Hlavní osou jeho veršů je skutečně hořká ironie. Často deziluzivním osobním zpovědím se nejlépe daří v prostředí šantánů, kaváren, pivnic a nočních ulic na předměstí. Až dychtivá touha po lásce ale pravidelně naráží na prodejnou sexuální podstatu a tragickou banalitu milostných vztahů. Výbor obsahuje texty z Gellnerových sbírek Po nás ať přijde potopa a Radosti života i ze sbírky Nové verše a několik básní z pozůstalosti.

Výpisky z literatury lze sestavovat podle řady klíčů a z řady důvodů. Existují klasické čtenářské deníky, přehledy obsahů povinné četby ke zkouškám, sbírky aforismů, mouder a výroků slavných postav stejně jako třeba přehledy receptů vybraných z detektivní literatury nebo žebříčky nejhloupějších smrtí. Následující „slovník“ je sestaven trochu jinak – jediným kritériem pro výběr citátů bylo, že autorovi přišly zábavné či jinak působivé. Podařilo se mu vytvořit jakousi mnohovrstevnatou koláž textů z různých žánrů i období, která může být pro čtenáře odrazovým můstkem k dílům samotným. Knihu doprovázejí ilustrace akademického malíře Karla Marxe.

Básník Christian Morgenstern (1871­–1914) pojímal humor jako hru fantazie. Výbor s názvem Estetická lasička obsahuje texty ze sbírek Šibeniční písně, Palma Kužel a Šlasi, které byly česky otištěny v knize Beránek měsíc (Odeon, 1990). Podle překladatele Josefa Hiršala vznikly Morgensternovy skvosty groteskní lyriky jako předobraz budoucích německých kabaretů a scén Maxe Reinharta a zásadně ovlivnily i další literární velikány například Joachima Ringelnatze, Ericha Kästnera či Ernsta Jandla. Ačkoli sám Morgenstern přikládal této linii své tvorby jen malou váhu, jsou to právě básně „duševního ráje oddychu“, které se svým poetickým humorem nesmazatelně zapsaly do dějin poezie.

Tato kniha je medailonem Pěveckého Sdružení Učitelů Kocourkovských, nejprve amatérského, později poloprofesionálního souboru činného a velmi úspěšného za první republiky a krátce po druhé světové válce, který parodoval jiná pěvecká tělesa. Kocourkovští natočili 25 gramofonových desek, vystupovali v několika celovečerních filmech a působili v řadě úspěšných vystoupení ve známém kabaretu Červená sedma. Kniha mapuje historii Kocourkovských, přináší texty všech jejich písní, jimiž se zabývá po melodické i jazykové stránce, soupis kompletní gramotéky a filmotéky. Vše je podáno čtivým a vtipným jazykem, který je autorovi mnoha humoristických knih vlastní.

Jü Chuův román je sondou do života obyčejného čínského člověka v období hospodářského experimentu Velkého skoku, následujícího hladomoru, chaotického období Kulturní revoluce a postupného otevírání Číny na konci 70. let 20. století. V dobách hladu je pro továrního dělníka Xu Sanguana prodej krve místní nemocnici často jediným způsobem, jak uživit rodinu. Uchyluje se k němu pokaždé, když se jeho rodina ocitne vinou politických a hospodářských katastrof na mizině. Situace se zhoršuje a Xu Sanguan stále častějším prodejem ohrožuje své zdraví. Kromě těchto problémů se dostává i do krize osobní... Krev je v románu nejen obchodovaným zbožím, ale také symbolem oběti, vazby mezi manželi a vazby mezi otcem a synem.