Doron

Mám naději, že díky tomuto počinu si někteří moji mladší přátelé možná poprvé v životě dobrovolně pročtou evangelia – a třeba časem objeví krásu a hloubku Božího slova v solidním překladu. Ale i kdyby ne, studium Mega dobré zprávy v rodinách, kdy se rodiče a prarodiče nechají pokorně poučovat a osvěcovat od svých teenagerů, může přinést spoustu legrace i cenné mezigenerační sblížení. (z úvodu autora) Pavel Helan (nar. 1979 v Brně) vystudoval krajinné inženýrství na VŠ lesnické, ale stal se z něj oblíbený písničkář a občas i „bavič“ či moderátor společenských akcí. Koncertuje po celé České republice i na Slovensku a mívá velmi různorodé publikum: poslouchají ho snad všechny generace, od dětí až po seniory. Překlad vybraných příběhů z evangelií do jazyka generace Z je jeho literární prvotinou.

Jádro křesťanské víry spočívá v tom, že Ježíš byl vzkříšen, je živý a mocí Ducha svatého působí ve světě i dnes. Tato kniha je sbírkou pětatřiceti skutečných příběhů, které dosvědčují znamení živé Boží přítomnosti uprostřed tohoto světa. Náš nebeský Otec si ze všeho nejvíc přeje, abychom uvěřili v jeho Lásku k nám. Cílem křesťanské víry není vidět znamení všude a ve všem, rozhodně nejde o jediný projev Božího působení. Jsou však „záchytnými body“, které nás mohou otevřít a vést k tomu, abychom vírou objevili živého Boha tam, kde ho zatím nevnímáme. Chci vám nyní vyprávět o událostech, které před několika lety změnily můj život. Díky nim jsem začal úplně jinak vnímat Boží přítomnost ve svém životě i všude kolem. (z úvodu autora, kněze a misionáře pařížské diecéze

Fantaskní, lehce humorný příběh o hledání stálosti v nestálé době. Do mého sebechlácholení se náhle ozval známý hlas: „Zestárni u svého díla.“ Byl to zas pouštní otec narušitel. Pohlédl jsem na něj a pomyslel si, jak je ten chlap neaktuální. Sedí celý život v nějaké jeskyni – nejspíš kdesi na Sahaře, kde každý den trvá dvanáct horkých hodin a noc dvanáct hodin mrazivých. A když vyhlédne ven z jeskyně, vidí jenom kamení. Prožívá léta stále stejných dní na stále stejném místě v rytmu stále stejných činností – tisíce odezpívaných žalmů, tisíce odpletených košíků, a rozptýlení žádné. Klidně by si mohl jít do Alexandrie nebo jinam, ale on zůstává. Proč to dělá? A jak to může snést? „Jsi zvědavý?“ usmál se soused. „Však brzy uvidíš. Povedu tě.“

Kněz Jan Bosco (1815–1888) působil v Turíně v politicky napjaté době, kdy veřejnost nebyla církvi vůbec nakloněná. Navíc se začal zajímat o chudé chlapce ztracené v průmyslovém městě, což se tehdy od kleriků rozhodně nečekalo; mnohdy je doslova sbíral z ulice. Nejdřív s nimi trávil nedělní odpoledne, později pro ně zakládal domy, dílny a školy. Nevěnoval jim jen svůj čas, ale především sám sebe. Když umíral, jeho salesiáni už působili nejen po celé Itálii i jinde v Evropě, ale také v daleké Jižní Americe. Dnes najdeme jejich komunity v téměř 140 zemích světa včetně několika míst v České republice.

Text této knihy vznikl z blogů Roberta Bergmana na webu Signaly.cz a dotýká se podstatných oblastí křesťanského života, s nimiž se všichni potýkáme: duchovního života, modlitby, odpuštění a čistoty. Jde o bitevní pole, která se částečně prolínají, ale s různou intenzitou je řešíme stále dokola. Život není procházka růžovou zahradou, ale cesta, na níž je třeba překonávat různé překážky; bojiště, kde válčíme se zlem, se svými slabostmi, ve vztazích s druhými, ale mnohdy i sami se sebou. Knížka je určena (nejen) mladým lidem. Možná ji ocení také ti, kteří je v jejich zápasech duchovně doprovázejí. V každém případě přijměte pozvání k boji o autentický duchovní život, opravdovou modlitbu, odpuštění a čistotu srdce. (z úvodu autora)

Dnes už klasické dílo nabízí jednoduchý návod, jak žít s Bohem uprostřed ruchu a nároků tohoto světa. Bratr Vavřinec OCD (1614-1691) sloužil v pařížském klášteře karmelitánů jako kuchař, jeho mystický život se odehrával doslova „mezi hrnci“. Díky své spiritualitě života v Boží přítomnosti dospěl k mimořádné duchovní zralosti, takže se stal vyhledávaným duchovním průvodcem. Knížka jeho myšlenek na dané téma vychází ve stále nových vydáních a jazycích, dodnes z ní čerpají křesťané různých církví. Toto druhé vydání je rozšířené o předmluvu papeže Lva XIV.

Doktor Takaši Nagai z Nagasaki (1908–1951) je dnes ve světě vnímaný jako Gándhí Japonska. Léta se věnoval výzkumu radiologie, a to i přes riziko, že může onemocnět leukémií. Koncem 2. světové války byla na Nagasaki svržena atomová puma a on v mžiku přišel téměř o všechno: celá čtvrť lehla popelem, během několika vteřin zahynuly tisíce lidí včetně jeho milované manželky Midori, z katedrály i z jejich domu zbyla jen hromada sutin. V troskách byla i nemocnice, shořely všechny jeho výzkumy... On sám s dvěma dětmi výbuch přežil a spolu s několika kolegy pak pomáhali ošetřovat raněné. Kvůli nemoci z ozáření věděl, že nebude dlouho žít, přesto však ve zbývajících letech dodával ve své chatrči naději mnoha lidem, kteří za ním přijížděli z celého Japonska i ze zahraničí. V Římě už probíhá proces jeho blahořečení

Autor se s námi v této knize podělil o mimořádně poutavé příběhy několika lidí, kteří v extrémních podmínkách osvědčili odvahu, vytrvalost i věrnost svým zásadám: - Ernest Shackleton (1874–1922) a jeho druhové obstáli v téměř dvouletém zápase s ledovou pustinou u břehů Antarktidy. - Desmond Doss (1919–2006) se stal prvním vojákem, který za svou statečnost obdržel Medaili cti, aniž by někdy vzal do ruky zbraň. - Josef Hasil (1924–2019) byl v počátcích komunistické totality noční můrou strážců hranic i Státní bezpečnosti. - Joe Simpson (1960) dokázal po těžkém zranění zvítězit ve zdánlivě beznadějném boji o život uprostřed jihoamerických And. - Immaculée Ilibagiza (1972) zázračně přežila tři měsíce trvající genocidu ve Rwandě.

Jak se to stalo, že nesmělý mladík z jakési zapadlé skotské vesničky založil a řídí mezinárodní organizaci, která dnes poskytuje denně jídlo více než třem milionům hladových dětí po celém světě? Celé tohle dobrodružství Magnus vypráví v knize Bouda, která krmí miliony dětí (Doron 2022). Je to napínavé čtení, plné zajímavých příběhů o tom, jak i pár korun může někomu zachránit život. V komiksovém provedení se teď Magnusova „Bouda“ otvírá i školním dětem a všem milovníkům tzv. devátého umění.

Objevit pod nánosem legendy živého člověka – to bylo záměrem otce Marca Joulina, který se zjevně zdařil. Autor vychází z dobových pramenů obsahujících svědectví lidí, kteří byli J. M. Vianneyovi nejblíž. Nabízí nejen obraz neutěšeného stavu církve v porevoluční Francii, ale i plastické vykreslení povahy a duchovního zrání faráře z Arsu, jeho spirituality a díla, byť jeho největší dílo – ovoce v lidských duších – zůstává očím skryté. Životopis je prokládán sériemi inspirativních výroků světce, což nám dovoluje ještě lépe nahlédnout do vzácné duše kněze, z jehož zapadlého působiště, respektive zpovědnice, se stalo jedno z nejvyhlášenějších poutních míst Francie.

Bruno Delaroche vystudoval teologii a literaturu a sám je knězem. Už léta si zaznamenává vtipy z církevního prostředí, kde jich koluje opravdu hodně, a ty nejlepší zařadil do sbírky Farářské perly. Tematicky zahrnují Bibli, vatikánské kruhy, katecheze pro děti, krize víry, faráře i řeholníky, ale i perličky z kazatelny a zpovědnice. Samozřejmě nechybí ani ožehavý vztah k penězům… Zkrátka dokud se umíme zasmát sami sobě, není to s církví až tak špatné!

Kniha manželů Maillardových je výjimečná tím, že obsahuje nejen všechny důležité momenty Carlova života, ale i začátky jeho nebeského působení: zahrnuje příběhy velkého množství lidí, kteří díky němu našli víru v Krista, zažili tělesné uzdravení nebo osvobození od závislosti. Pro mnohé je tento současný světec mocným povzbuzením, aby podle jeho vzoru zatoužili nepromarnit své životy a přinášet ovoce pro věčnost. Z předmluvy Antonie Salzano Acutis, Carlovy maminky: Lidé se mě často ptají: „Jaké to je, mít kanonizovaného syna?“ Vždycky mám chuť odpovědět, že nejdůležitější je, aby se každý z nás stal svatým a stejně jako Carlo si zamiloval Pána Ježíše, Boží slovo, Pannu Marii a svátosti. A v tom zřejmě spočívá i jeho poslání v nebi: udělat všechno pro to, abychom i my po jeho vzoru milovali Ježíše v Eucharistii.

Kniha představuje výbor z duchovního deníku, kam si Gabriela zapisovala, co jí říkal hlas, jejž slyšela po čtrnáct let ve svém nitru a jenž, jak věřila, patřil samému Ježíši Kristu. V roce 1944 dala souhlas ke zveřejnění těchto rozhovorů její duše s Pánem Ježíšem. Ve Francii začaly vycházet od roku 1949 s předmluvou otců jezuitů a také s církevním schválením. Dnes jsou přeloženy do mnoha jazyků a úryvky z nich lze zaslechnout rovněž v homiliích renomovaných kazatelů. „Chovej se ke každému, jako bych to byl já. Je stvořený k mému obrazu a podobě. A především nepohrdej! Nikým nepohrdej! Ani těmi největšími hříšníky! Tím bys mě zranila. Mohou se obrátit a v mém království nakonec být výše než ty.“ (ukázka z knihy)

Tuto knihu jsme napsali ve víře, že projevy Boží milosti a moci by neměly být v životě církve vzácností, nýbrž součástí běžného křesťanského života. Ode dne Letnic Kristus vylévá svého Ducha, aby věřící vybavil nadpřirozenými dary pro jejich poslání, kterým je šíření evangelia a budování církve. Tyto dary nejsou určeny jen obzvlášť kvalifikovaným nebo svatým lidem. Jsou k dispozici všem, kdo jsou ochotni Pánu dovolit, aby je použil, jak sám chce, a stát se tak nástroji jeho lásky v tomto světě, který ji tolik postrádá. Účelem této knihy je ukázat pozoruhodnou moc duchovních darů a vysvětlit, jak je aktivovat v sobě i v širší církevní rodině. Tato naše příručka je jedinečná tím, že jde o ekumenický přístup k charismatům, který reaguje na hlubokou touhu po jednotě, jež se dnes probouzí v mnoha křesťanech.

Přinejmenším od poloviny 20. století jsme svědky rostoucího zájmu o Ducha svatého a jeho charismata, přesněji o službu evangelizace v moci Boží. Patrick Reis je katolický laik z USA, otec početné rodiny, který této službě zasvětil svůj život. Snaží se do ní uvádět i mnohé další, dnes i pomocí Školy služby (Encounter School of Ministry), kterou vede a jež má širokou mezinárodní působnost. V této knize s námi sdílí několik krásných inspirací ze životů svatých, kteří měli v tomto směru velké zkušenosti: oslovili ho Vincenc Ferrerský, Filip Neri, Kateřina Sienská, František Xaverský, otec Pio a Serafim Sarovský. Od každého z nich se můžeme naučit něčemu jinému, ale především se nechat povzbudit v tom, že Duch svatý touží zprostředkovávat Boží lásku a moc i v naší době, a to nejen skrze duchovní velikány.

Jak můžete rozvíjet a udržovat důvěrný, láskyplný vztah se svou dcerou? Jak se jí přiblížit a oslovit její srdce? Možná je už větší a máte spolu srdečné pouto, ovšem jak si ho udržet během jejího dospívání a první dospělosti? Chcete pro ni jen to nejlepší: jak ale tuto svou touhu přetavit v trvalý vztah? Tahle knížka vám může posloužit jako pramen inspirace co dělat, co říkat a jak zacházet se svými dcerami, a to v jakémkoli věku. Máte-li si s dcerou uchovat krásný, stále se prohlubující vztah, vězte, že potřebuje průběžně zakoušet vaši lásku: a to je důvod, proč jsme sepsali své podněty.