Eminent strana 29 z 54

Soumrak bílého muže sleduje vývoj západního myšlení od slavného Kiplingova imperiálního "břemene bílého muže" konce 19. století přes totalitní ničivé politické ideologie 20. století po psychologii sebemrskačství a ztráty pudu sebezáchovy počátku století tohoto. V mezerách mezi nimi se pokouší vystopovat paralelně probíhající a často opomíjené proudy filozofie a psychologie tvoření, sebezlepšování a duchovní a morální obnovy navazující na kreativní tradice Západu, od biblické etiky, přes protestantskou etiku kapitalismu, vědeckou a technickou revoluci, po nejnovější psychologické objevy, které by mohly západní civilizaci zachránit a posunout na další stupínek úspěšného vývoje.

Sarajevo, hlavní město Bosny a Hercegoviny schoulené na březích říčky Miljacky uprostřed svahů malebných hor, bylo Čechům blízké už od počátku 19. století. I když není zcela jasné, čím je tento odlišný svět tak fascinoval, je jisté, že to bylo především okouzlení evropským Orientem, úzkými uličkami provoněnými kávou, zvláštní architekturou, ale také krásnými dívkami, jejichž kouzlo tvořily rysy formované staletími míchání ras a národů.Tato kniha vypráví o jednom z Čechů, kteří se do této části Evropy dostali snad osudovou náhodou na konci 19. století, těsně po okupaci Bosny rakousko-uherskou armádou, v době snahy vídeňské vlády vyrovnat mohutnými přesuny obyvatelstva civilizační úroveň ve všech částech monarchie. Ten muž se jmenoval Karel Pařík. Pocházel z malé vesničky nedaleko Jičína, byl absolventem vídeňské Akademie výtvarných umění. Do Sarajeva se dostal osudovou náhodou, ale v mimořádné době, jež přála mladým a talentovaným tvůrcům, kteří věděli, co chtějí. Paříkovi se Sarajevo stalo druhým domovem, který jako architekt dlouhá léta budoval. Jeho dílem jsou nejvýznamnější sarajevské budovy: Národní divadlo, Zemská banka, Zemské muzeum, Aškenázská synagoga, katolická katedrála, Šerijatská soudcovská škola a mnoho dalších zdejších staveb. Přestože architekt Karel Pařík patří svým způsobem k předním evropským architektům, jeho jméno bylo ze záhadných důvodů dlouhá desetiletí zcela zapomenuto. Tato kniha je jen jedním z příspěvků ke splacení dluhu této výjimečné osobnosti.

Úspěšný evergreen nás vrací do tragikomických událostí české historie se všemi jejími falešnými představami o vesnické idyle a "mírumilovných a laskavých lidech".

Známá čínská zpěvačka odhaluje ve svém autorizovaném vyprávění tajemství čínské kultury a pomocí prostředků, jako je hlas a dech, objevuje metody a techniky umění čchi, nezbytné pro kultivaci lidského těla. Zatímco v předchozí knize Ze mě, jež vznikla ve spolupráci s hercem a improvizátorem Jaroslavem Duškem, představuje Pavlína Brzáková mnohastránkovou meditaci nad současným stavem civilizace, v knize Hlas a dech se spisovatelka pouští do zcela odlišného tématu. Společně se zpěvačkou Feng-yün Song nahlížejí "pod pokličku" lidské sexuality, poznávají mystiku ženského a mužského principu a čtenáře vedou k hlubší zkušenosti tělesného prožívání a přirozenosti.

Motivace je slovo, které se stalo mantrou současné doby. Je provázena tlakem na výkon, a to především v podobě jeho konečného efektu, čísla nebo množství vydělaných peněz. K tomu, aby člověk v této honbě mohl obstát, potřebuje energii, kterou často hledá v motivaci. Lze jí ale naučit, když jí někdo nemá v sobě? A co je jejím cílem? Jak vlastně vypadá správně motivovaný člověk? Není to zrovna ten, kdo provádí danou činnost bez vnější motivace? Na tyto otázky nabízí další otázky a odpovědi výpravná, meditativní kniha, v pořadí třetí od autorské dvojice Jelínek-Kuchař.

Procházíme krajinou a vnímáme úžasnou harmonii. Všechno je jako v pohádkovém zámku, uspořádané a připravené pro hosta, který se z nabízených darů umí těšit. Nitro porozumí, ztiší se a naše srdce a celá bytost rezonuje s láskou skrytou v té nádheře kolem. Neváhejme okusit plané rostliny, plevele i lesní plody. Je to zábavné, zdravé a zdarma. Nemusíme čekat, až dozrají první borůvky nebo maliny, protože příroda předkládá svoje dary po celý rok. Blanka Jarošíková miluje volnou přírodu a ze své dlouholeté praxe ví, co nám nabízí a jak si vaření z jejích darů co nejlépe užít. V její zasvěcené knize najdete recepty se "starými známými", jako jsou například houby, kopřivy, křen, máta, lichořeřišnice, polníček nebo smetanka. Vedle nich ovšem otevírá svět bylin, které jste v kuchyni nejspíš ještě neokusili. Jahodník obecný, jeřabiny, jetel luční, jitrocel, kuklík, lopuch, merlík všedobr, potočnice lékařská, růže šípková, sedmikráska chudobka, sléz, šťavel nebo vojtěška setá. Tyto a řada dalších obohatí a zpestří váš jídelníček, dodají vám vitalitu a posílí vaše zdraví jednoduchým způsobem, který jste dosud nepoznali.

Nebýt Golema studuje spisy pražského rabína Jehudy Löwa a vnímá ho jako renesančního filosofa spíš než legendárního mága. V jeho kabalisticky formulovaných popisech tvoření jako nadvlády myšlenky nad hmotou, v etice střední cesty a ve výkladech biblických zázraků nachází předchůdce kvantové fyziky, teorie relativity, postfreudovské motivační a transpersonální psychologie a systému vzdělání, který téměř v identické podobě o století později světu předal Komenský. Prokládá je událostmi z židovských dějin, strukturou židovské vzdělanosti a židovskými anekdotami. Místo obvykle zdůrazňovaných židovských dějinných tragédií zaostřuje na historické židovské úspěchy a snaží se vystopovat psychické a kulturní prvky, které k úspěchu přispívají. Zaznamenává Löwovo prolínání s českými dějinami, českou kulturou, českou psychikou a českými osudy a nalézá v něm několik prvků, které mají Češi se Židy společné a jimiž by mohli posílit svoji cestu k národnímu úspěchu. "Lehkým a přátelským tónem, čtivě a přehledně přispívá k občanské a náboženské spolupráci a ke vzájemnému sdílení mezi Židy a jejich okolím. Jeho humor je příjemný a usnadňuje čtení." (Ivan O. Štampach, DINGIR)