Epocha strana 5 z 107

Protektorátní etudy tvoří celkem třináct kapitol, jež zastřešuje velmi temné období a prostředí protektorátu Čechy a Morava (1939–1945). Ovšem tyto etudy nejsou ani tak o nacistických represáliích. I toto chmurné období totiž přinášelo nemálo situací tragikomických. Odehrávaly se zde pozoruhodné příběhy v kulturní sféře (zejména ve filmové branži), docházelo až ke směšným vyšetřováním přestupků (jakým bylo třeba bezděčné uplivnutí si před vozem německého pohlavára či klepání koberců v době k této činnosti neurčené), které v celkové obludnosti režimu působí až absurdně. Nacistický režim však chtěl kontrolovat do detailů každý aspekt lidského konání – včetně sexuálního života (i toho za úplatek). Některé z takových situací se již ve své době šířily v podobě anekdot (často jen ústně tradovaných), v čemž byli Češi vždy mistry.

Protektorátní etudy tvoří celkem třináct kapitol, jež zastřešuje velmi temné období a prostředí protektorátu Čechy a Morava (1939–1945). Ovšem tyto etudy nejsou ani tak o nacistických represáliích. I toto chmurné období totiž přinášelo nemálo situací tragikomických. Odehrávaly se zde pozoruhodné příběhy v kulturní sféře (zejména ve filmové branži), docházelo až ke směšným vyšetřováním přestupků (jakým bylo třeba bezděčné uplivnutí si před vozem německého pohlavára či klepání koberců v době k této činnosti neurčené), které v celkové obludnosti režimu působí až absurdně. Nacistický režim však chtěl kontrolovat do detailů každý aspekt lidského konání – včetně sexuálního života (i toho za úplatek). Některé z takových situací se již ve své době šířily v podobě anekdot (často jen ústně tradovaných), v čemž byli Češi vždy mistry.

Uprostřed válkou a revolucí rozvráceného Ruska se odehrálo další dějství dramatického příběhu československých dobrovolců, započatého v knize Bratrstvo: Všední a dramatické dny československých legií v Rusku (1914–1918). Po téměř čtyřech válečných letech se jejich řady rozrostly v celý armádní sbor, který měl podle Masarykova plánu zamířit na rozhodující frontu do Francie. Události se však začaly ubírat zcela jiným směrem. Tehdy, na jaře 1918, si nikdo nedokázal představit, jak ohromné dobrodružství na legionáře v Rusku ještě čeká… Kniha detailně vykresluje složitý obraz legendární sibiřské anabáze, během níž muži pod červenobílou vlajkou dosud neexistujícího státu dokázali vojensky ovládnout podstatnou část Sibiře. Podrobně analyzuje, jak toto dvouleté období prožívali ve dnech všedních i nevšedních. Líčení pokrývá dobu nejprudších bojů proti bolševikům, ukazuje krutost ruské občanské války i notná zklamaní, s nimiž se legionáři museli vyrovnávat, a nezapomíná ani na týdny plavby po světových oceánech během cesty domů. Jaro 1918 zastihlo československé legionáře v Rusku na samotném počátku jejich plánovaného přesunu do vzdálené Francie. V zemi zmítané revolučním chaosem a poté krutou občanskou válkou však nakonec měli zůstat ještě dlouhé dva roky… Jak legionáři vnímali otevřený vojenský konflikt s bolševickou mocí? Jaká válečná traumata si mnoho z nich neslo až do konce života? Co vše jim přinesla mnohotvárná ruská zkušenost? Proč vítězícím legionářům přiváželi místní obyvatelé celé vagony zásob a zvali je do rodin? Jak legionáři navazovali vztahy s ruskými ženami? Chtěli Čechoslováci skrze vlastní oběť opravdu obrodit Rusko, nebo je to pouze obraz pozdějších ideologů? Dokážete si představit československé obrněné vlaky brázdící nekonečnou Sibiř? Československé rozvědky na lyžích uprostřed zasněžené tajgy? Symfonický orchestr hrající Mou vlast na břehu Bajkalu? A co návrat do vlasti, ta neskutečně exotická plavba světovými oceány?

Uprostřed válkou a revolucí rozvráceného Ruska se odehrálo další dějství dramatického příběhu československých dobrovolců, započatého v knize Bratrstvo: Všední a dramatické dny československých legií v Rusku (1914–1918). Po téměř čtyřech válečných letech se jejich řady rozrostly v celý armádní sbor, který měl podle Masarykova plánu zamířit na rozhodující frontu do Francie. Události se však začaly ubírat zcela jiným směrem. Tehdy, na jaře 1918, si nikdo nedokázal představit, jak ohromné dobrodružství na legionáře v Rusku ještě čeká… Kniha detailně vykresluje složitý obraz legendární sibiřské anabáze, během níž muži pod červenobílou vlajkou dosud neexistujícího státu dokázali vojensky ovládnout podstatnou část Sibiře. Podrobně analyzuje, jak toto dvouleté období prožívali ve dnech všedních i nevšedních. Líčení pokrývá dobu nejprudších bojů proti bolševikům, ukazuje krutost ruské občanské války i notná zklamaní, s nimiž se legionáři museli vyrovnávat, a nezapomíná ani na týdny plavby po světových oceánech během cesty domů. Jaro 1918 zastihlo československé legionáře v Rusku na samotném počátku jejich plánovaného přesunu do vzdálené Francie. V zemi zmítané revolučním chaosem a poté krutou občanskou válkou však nakonec měli zůstat ještě dlouhé dva roky… Jak legionáři vnímali otevřený vojenský konflikt s bolševickou mocí? Jaká válečná traumata si mnoho z nich neslo až do konce života? Co vše jim přinesla mnohotvárná ruská zkušenost? Proč vítězícím legionářům přiváželi místní obyvatelé celé vagony zásob a zvali je do rodin? Jak legionáři navazovali vztahy s ruskými ženami? Chtěli Čechoslováci skrze vlastní oběť opravdu obrodit Rusko, nebo je to pouze obraz pozdějších ideologů? Dokážete si představit československé obrněné vlaky brázdící nekonečnou Sibiř? Československé rozvědky na lyžích uprostřed zasněžené tajgy? Symfonický orchestr hrající Mou vlast na břehu Bajkalu? A co návrat do vlasti, ta neskutečně exotická plavba světovými oceány?

Na první pohled panoval zákon, řád a systém. Občas ale někdo musel někoho střelit do hlavy. Občas někdo musel řádu a systému amputovat prst, aby celé tělo nezemřelo na infekci. To byla naše práce. Dělali jsem věci, které se dělat nesměly, ale musely. Které byly často zavrženíhodné, ale naprosto nezbytné. Které nezřídka byly v naprostém rozporu s tím, co jsme chtěli, ale nám to nevadilo, protože tohle my prostě dělám. Řešíme problémy. Nejsme normální. Nikdo normální by se nikdy nenechal nalejt k policii, ale my jsme extrém. Práce, co děláme, je špinavější než dvouhvězdičková štětka a za vrchol sociálního vyžití považujeme pozdravení se s někým, kdo si v posledních dvou hodinách nečistil zpod nehtů krev. Jsme PSZÚ – Policejní Sledovací a Zásahový Útvar (nebo taky Parta Slizkých Zkurvených Úchylů – což je vzhledem k tomu, že mezi námi jsou sériový vrah, pedofil, žhář, sadistka, nerd a další hříčky přírody, tak nějak přesnější). Vrána k vráně sedá – a my jsme hejno bílých vran. Neměli nás hledat, neměli nás najít, ale hlavně si neměli myslet, že jim tohle může projít! Je jedno, že jde o sektu převtělujících se telekinetiků, my totiž přicházíme s tou největší opthalmo-stomatologickou lekcí všech dob – oko za oko, zub za zub.

Konec si našel všechny postavy v této knize ve stejný okamžik. Byly ale připraveny, když přišel dřív, než čekaly? Smířila se Anna s tím, že nebude dokonalou matkou, a Marie, že lidem, jako je ona, se prostě dobré věci nedějí? Došlo Benovi, že bez otcových peněz by nepřežil, a Šarlotě, že není jedinou osobou na světě? Žijeme život s vědomím, že jednou skončí. Stejně jako v této knize. Někde v průběhu naší cesty na to zapomeneme, hrajeme si na nesmrtelné a doufáme… Nyní je na čase si to připomenout a rozmyslet si, jak chceme strávit krátké intermezzo před nevyhnutelným koncem, ve kterém stejně všichni umřou.

Obludné vraždy diktované zvráceným pojetím sexuální touhy, deviantní uvažování pachatelů… Třetí svazek ojedinělého a mimořádně rozsáhlého díla mapuje historii tuzemské vraždy v letech 1993 až 1999. A stejně jako první díl série, také druhý se dočkal velmi častého pětihvězdičkového maxima čtenářů-hodnotitelů i nadšených vzkazů: „Musím číst. Pořád! Čtu dokonce i při čištění zubů. Manžel si ťuká rukou na čelo, jestli jsem se nezbláznila. Ale já tu knihu nedokážu odložit!“ „Skvělá kniha. Absolutně na dřeň. Autor je mistr v daném žánru… Každopádně budu třetí díl netrpělivě vyhlížet.“ „První dva svazky jsou výjimečným dílem. Jestli máte rádi detektivky, tak tohle je skutečné krimi ze života.“ A kam nás Panoptikum tentokrát zavede? Tak třeba k patricijské hrobce olšanského hřbitova. Na prázdninově opuštěné školní hřiště. Projdeme se po střeše severomoravského věžáku… Zaposloucháme se do ozvěny pachatelových kroků, ustrneme nad posledním výkřikem oběti… Seznámíme se s uvažováním kriminalistů na místě činu, s poznatky soudních lékařů, se zkušenostmi expertů zkoumajících vražednou mysl. Dveře třetí ponuré panoptikální chodby se otevírají s přízračným skřípotem… Odvážíte se vstoupit?

Konec si našel všechny postavy v této knize ve stejný okamžik. Byly ale připraveny, když přišel dřív, než čekaly? Smířila se Anna s tím, že nebude dokonalou matkou, a Marie, že lidem, jako je ona, se prostě dobré věci nedějí? Došlo Benovi, že bez otcových peněz by nepřežil, a Šarlotě, že není jedinou osobou na světě? Žijeme život s vědomím, že jednou skončí. Stejně jako v této knize. Někde v průběhu naší cesty na to zapomeneme, hrajeme si na nesmrtelné a doufáme… Nyní je na čase si to připomenout a rozmyslet si, jak chceme strávit krátké intermezzo před nevyhnutelným koncem, ve kterém stejně všichni umřou.

Praha City je šťastné město. Deset milionů obyvatel zde přežívá díky výdobytkům moderních technologií, zatímco zbytek Evropy se propadl do chaosu. Nikdo nepochybuje, že je to pravda, tvrdí to přece City News! Jenže Petr Vachten ty sračky ignoruje. Přišel o nohu ve válce s Poláky, a když hořela Ostrava, v CN hlásili, že jeho divize táhne na Krakov. Ale ta válka už nikoho nezajímá. Stejně jako Ostrava. Protože Praha City je šťastné město. Jen v něm nějak snadno umírají lidé, kteří si to nemyslí. Třeba ženy z kultu digitálních čarodějek. Postapunkový román, futuristický, temný a divoký jako podzemí stanic U-metra. Svět, který Kotleta vykreslil, by se totiž až velmi snadno mohl v ne tak vzdálené budoucnosti stát realitou. A to, že v něm i přes vší pochmurnost a krvavost nakonec zvítězí dobro, je dobrá zpráva. František Kotleta se v rozhovorech může tvářit jako ten největší prasák pod sluncem, ale jádrem jeho knih bývá cesta ze tmy ke světlu. A Underground není výjimkou, spíše naopak. Jiří Göth, idnes.cz Kotleta chytil čtenáře za ruku a protáhl ho cyberpunkovou Prahou, od nejhlubších kanálů až po střechy mrakodrapů. A jízda to je perfektní! Detektivní, ba až noirová zápletka vtahuje do děje, ale nebojte, Kotleta nezklame – vzduchem lítají kulky i veškeré tělní tekutiny a na ulicích po vás pomrkávají svůdné digitální čarodějky. BlackMira, cbdb.cz

Ve dvou novelách navštívíme svět, v němž vládnou neúprosné přírodní cykly, spalující léto střídá pochmurná zima, a kde život i smrt patří neoddělitelně k sobě. Jeho obyvatelé mu čelí silou zbraní i svého ducha a jeho pravou podstatu teprve začínají chápat. Hrdinové Poslední hlídky stojí před nejtěžším úkolem svého života. V nadcházející kruté zimě mají stát na stráži, aby chránili spící město Awaor před nepřítelem, kterého nikdo z živých dosud neviděl. Netuší, co vše je čeká, ani zda uspějí — vědí jen to, že odcházejí na Poslední hlídku, z níž se už nikdy nevrátí. Možná ale na této cestě odhalí část tajemství svého světa… Ve vzdáleném městě Harynře byla prý otevřena brána do podsvětí — a awaorský Mistr doprovázený malým chlapcem se vydává zjistit, kolik je na těchto zvěstech pravdy. Na konci dobrodružné cesty je možná čeká Druhá strana světa, ale možná i něco docela jiného…

Autor vydal v Nakladatelství Epocha dvě knihy, v jejichž titulech se objevilo slovo „pohraničí“: Boj o pohraničí a My, hoši z pohraničí. Projevilo se tak nejen autorovo tu menší, tu větší zakotvení v místech při česko-německé hranici, ale hlavně jeho zájem o lidi, události a souvztažnosti, jež jsou (nebo byly) pohraničí vlastní, charakterizovaly je a zase jím byly zpětně ovlivňovány. Kniha Vraždy v pohraničí navazuje na obě předchozí nikoli tematicky, ale právě svou prostorovou determinací. Vybrané kriminální případy pocházejí z dvacátých až padesátých let minulého století. Některé z nich by se mohly odehrát i kdekoli jinde, za mnohými však byla právě ona česko-německá hranice, ta neviditelná, ale reálná čára krajinou a s ní spojené území. Text vhodně doplňují a ilustrují dobové i současné fotografie.

Publikace obsahuje přes tisíc hesel k dějinám novověku, jež jsou doplněna o odkazy na relevantní českou či zahraniční literaturu. Jednotlivá hesla jsou věnována jak klíčovým událostem obecného významu, tak dílčím záležitostem. Války, bitvy, mírové smlouvy, konvence, mezinárodní krize, kongresy a konference, spojenecké svazky, aliance a spolky, spiknutí, povstání, politické strany a hnutí, zastupitelské sbory, církve a další jsou přehledně popsány a pro snadnou orientaci opatřeny křížovými odkazy. Kniha je doplněna jmenným rejstříkem a řadou obrazových materiálů a poskytuje detailní vhled do světových novověkých dějin.

Bezčasí. Dvanáct hodin, během nichž se svět mění k nepoznání a bohové kráčejí mezi lidmi. Dvanáct hodin, během nichž ztrácejí svou nesmrtelnost a mohou se stát obětí kohokoliv. V Československu roku 1932 se kněžka Dorota ocitá v centru událostí, které mohou změnit osud celého lidstva. O sto let později se mladá dívka Meda vydává proti proudu času, aby zabránila smrtící pandemii. Ale minulost skrývá tajemství schopná zničit budoucnost... Uprostřed Bezčasí se rozehrává hra o život i smrt, která ovlivní osudy generací. Hra, v níž se prolínají úděly bohů a smrtelníků a v níž má každé rozhodnutí své následky.

Deviant ubíjející ženy kamenem do hlavy. Zrůda znásilňující oběti vrbovým prutem. Přízrak vraždící havíře v hlubinném dole. Důchodce řešící svou frustraci semtexem… To je jen zlomek případů bývalého vyšetřovatele a vedoucího odboru obecné kriminality Krajského ředitelství PČR MSk Luboše Valeriána, který do roku 2022 šéfoval ostravskému oddělení vražd. Za svou kariéru se podílel na vyšetřování více než tisícovky nejzávažnějších trestných činů na Ostravsku – v kraji, který v žebříčcích násilné kriminality občas předstihl i Prahu. Lovil zrůdy vraždící své oběti bez mrknutí oka, jež hnala ziskuchtivost, žárlivost i sexuální deviace. Dvanáct příběhů, které zanechaly nesmazatelnou stopu v historii české kriminalistiky, vyděsí, šokuje a donutí čtenáře přemýšlet o hodnotě lidského života. Mnohé z nich nebyly dosud blíže publikovány a jsou širší veřejnosti téměř neznámé. Spoluprací novináře Tomáše Lánského a plukovníka Luboše Valeriána vznikl titul přibližující příběhy vrahů, ale též jejich obětí i opomíjených pozůstalých. Jednotlivé kapitoly předkládají čtenáři způsoby dopadení a usvědčení pachatelů či metody, které byly použity, stejně tak rozebírají podobné případy z historie české kriminalistiky. Knihu doprovází přes 170 dosud nevydaných fotografií z policejních archivů.

Kdyby nebe chtělo žalovat Lucifera, nemá jak. Všichni advokáti totiž končí v pekle. Martinu Riegrovi se ale pod drn ještě nechce. Ostatně když je vaším klientem sám Ďábel, je nevyléčitelná nemoc v podstatě něco jako zaměstnanecký motivační benefit. Možná že existuje cesta k vykoupení, jenže pro Martina by to znamenalo zapojit se do odvěké války zla proti… ehm… většímu zlu. Ještě že jsou na to advokáti zvyklí. Obvykle totiž nemají čisté svědomí. Teď však přišel čas ušpinit si i ruce. Humor, nadpřirozeno, akce, paragrafy, a to vše v prostředí Plzně.

Jedné noci se celý svět změnil. Lidské dějiny se roztříštily a střípky civilizací od pravěku až po vzdálenou budoucnost se znovu složily do chaotické koláže. Do přímého kontaktu se tak dostaly kultury, které předtím oddělovala propast stovek, nebo i tisíců let. Osud vynesl bývalou studentku archeologie Toňu až do čela římských legií, které dokázaly za výrazného přispění Serenina bitevního robota porazit nacisty. Toňa v doprovodu legií nakonec vstoupila do zchátralého Říma, kde byla provolána vládkyní impéria. Nyní ji čeká nelehký úkol – konsolidovat říši a vrátit Věčnému městu slávu. Legionáři přicházejí do kontaktu s dalšími časovými enklávami, mimo jiné se Sicílií budoucnosti, již ovládají islamisté toužící do Itálie rozšířit pravou víru. V Toskánsku mezitím roste vliv církve, která za svého úhlavního nepřítele považuje pohanský Řím. Na scénu také přichází experimentální vojenský tvor Viktor, kyborg s primárním instinktem bojovat. A v neposlední řadě je tu touha po moci staré římské aristokracie v čele se Septimiem Severem, který se – nebýt Propadu času – měl stát císařem. Odolá Toňa vnějším i vnitřním nepřátelům? Dostane Serenin bitevní robot rovnocenného soupeře? A dokáže se římské impérium v novém světě prosadit, nebo ho čeká zánik?