Epocha strana 4 z 107

Samuel Drops má za sebou pekelné dobrodružství. Zabil pár ohavných zrůd, zlikvidoval živoucího boha a zachránil Celsior i s jeho obyvateli. Na závěr pak ještě stanul proti samotnému Chaosu, bohyni stvořené z pozůstatků tříštících se sil starého světa. Nyní ho žene kupředu slib učiněný před odjezdem – má pomoci osvobodit Vary od tyranie bohů. Podle všeho by se totiž právě tam mohl střetnout se svým dávným úhlavním nepřítelem. Na cestě k jeho cíli nicméně leží nejedna překážka a nejhorší z nich představuje Prágl, město postavené na kostech dávné civilizace. Místo, kde lidé, bohové a jejich monstra žijí pohromadě, skrývajíce vzájemnou nenávist za masku nulové diskriminace. Volné pokračování románu Likvidátor.

Turecké nebezpečí a vývoj v Nizozemí patřily na počátku 17. století k nejdůležitějším událostem své doby, avšak pouze do okamžiku, kdy čeští protestantští stavové provedli roku 1618 defenestraci. Tato pražská demonstrativní reakce na snahu Habsburků o absolutismus, centralismus a rekatolizaci uvolnila mohutnou lavinu nahromaděných problémů v celé Evropě. Tehdy začala třicetiletá válka – strastiplný konflikt, o kterém již bylo tolik napsáno. Na pozadí celoevropské válečné vřavy se odehrávalo velké množství dramatických událostí. Třicet let bitev, sporů, diplomatických jednání, intrik, porážek a vítězství si vybralo svoji daň. Každodenní boj o přežití zákonitě poznamenal smýšlení všech. V průběhu těchto nešťastných let se transformoval jejich postoj ve společenském, politickém, ekonomickém, kulturním a v neposlední řadě také vojenském ohledu. Třicetiletá válka změnila Evropu. Barvité líčení tohoto neuskutečněného snu o odplatě seznamuje čtenáře s krutým průběhem války, velkými postavami neustále se přelévajících střetnutí a s nadějemi i osudy českých, moravských a slezských emigrantů.

Co mají společného krásná učitelka Miriam Kocsisová, boubelatá hospodyně Otýlie Hustolesová a nezletilé gymnazistky Líza, Andula a Vendula? Všechny se zamilovaly do nevhodných mužů, na které by neměly z nejrůznějších důvodů správně ani pomyslet. Osmdesátá léta 20. století spěchají ke své polovině a v ospalém městečku pod hradem dávají lišky dobrou noc. Klid je ovšem jen zdánlivý, pod povrchem tiká nejedna časovaná bomba. Láska je mocná čarodějka, schopná zamilované ženy vykolejit ze zajetých drah. Nešťastné lásky existovaly i za socialismu spolu s dalšími prokletími, jako jsou přísní tatínkové, počítající každou korunu, maturita či zpackané amatérské divadlo. Osmdesátá léta 20. století byla okouzlující i příšerná, a tak se od dnešních bláznivých časů vlastně ani tolik nelišila, není-liž pravda?

Co udělá člověk, který najde zavražděné své děti i zbytek rodiny? Většina lidí by sáhla na život i sama sobě, a to trápení ukončila. Tristan ovšem už člověk není. Mění se v něco, o čem sám pochyboval, že vůbec může existovat. S temnotou uvnitř sebe musí bojovat rychle, protože se vydává na cestu msty. Jeho paměť o té osudné noci ale zarytě mlčí, a tak musí dílek po dílku skládat mozaiku událostí, během nichž záhadně přišel o celou rodinu. Jeho touha po odplatě ho zavede daleko za hranice možností obyčejných smrtelníků. Hranice, na kterých se pohybují i dvě velmi mocné čarodějky, jejichž osud byl psán společně s tím Tristanovým, a které pomalu ale jistě odhalují stín zrady šířící se napříč kontinentem. Vítejte ve světě dark fantasy, jako by se hrabě Monte Christo narodil ve světě Zaklínače.

Klubová sága Bohemka je a bude nemá svým rozsahem a hloubkou záběru v české fotbalové literatuře obdoby. Obsáhlé první dva díly kroniky vršovického klubu Bohemians Praha 1905 zpracoval Miloslav Jenšík, uznávaný sportovní historik i osvědčený autor literatury faktu, nositel stále se rozrůstající řady prestižních ocenění. V prvním dílu – vydaném roku 2019 a oceněném Mezinárodní cenou Egona Ervína Kische – autor provedl čtenáře historií zelenobílého klubu od jeho založení v roce 1905 až do roku 1973, kdy se Klokani po tříletém druholigovém exilu vrátili do nejvyšší domácí soutěže a vykročili do zatím nejúspěšnější éry klubu. Slavné časy zápasů v pohárové Evropě a zisk mistrovského titulu československé ligy ze sezony 1982/1983 popisuje druhá Jenšíkova kniha – vydaná v roce 2022. Zahrnuje kritická léta, kdy se tradiční klub dostal na hranu existence, i znovuzrození díky pomoci věrných fanoušků, kteří nenechali svůj klub padnout. Třetí kniha z pera sportovního novináře Martina Haška dokončuje trilogii v symbolický okamžik sto dvacátých narozenin klubu a také v čase stoletých oslav vzniku profesionální fotbalové ligy. V dlouhých dějinách Bohemians je to jen malý mžik, ovšem bohatý na události. Vršovický klub se v něm během jediného roku propracoval z hrany pádu z ligy do evropských pohárů, kam se navrátil po 36 letech. Nová kniha zachycuje Bohemians v přelomové chvíli příprav na přestavbu jejich milovaného Ďolíčku. Obsahuje rozsáhlé výpovědi výrazných klubových osobností – legendárního kapitána Josefa Jindřiška, mecenáše Dariusze Jakubowicze a Arnošta Navrátila, architekta ikonické hlavní tribuny Ďolíčku i autora moderní přestavby stadionu. Přináší také dosud nezveřejněné nákresy z její architektonické studie.

Co udělá člověk, který najde zavražděné své děti i zbytek rodiny? Většina lidí by sáhla na život i sama sobě a to trápení ukončila. Tristan ovšem už člověk není. Mění se v něco, o čem sám pochyboval, že vůbec může existovat. S temnotou uvnitř sebe musí bojovat rychle, protože se vydává na cestu msty. Jeho paměť o té osudné noci ale zarytě mlčí, a tak musí dílek po dílku skládat mozaiku událostí, během nichž záhadně přišel o celou rodinu. Jeho touha po odplatě ho zavede daleko za hranice možností obyčejných smrtelníků. Hranice, na kterých se pohybují i dvě velmi mocné čarodějky, jejichž osud byl psán společně s tím Tristanovým, a které pomalu ale jistě odhalují stín zrady šířící se napříč kontinentem. Vítejte ve světě dark fantasy, jako by se hrabě Monte Christo narodil ve světě Zaklínače.

Kapitán Bouchač a Lord Mrdák, hrdinové každého, kdo ve vesmíru trpí nesvobodou, zmizeli. Zůstaly jen příběhy a čím dál víc bytostí si začíná myslet, že nikdy ani neexistovali. Možná na tom ale nezáleží a porobení a zotročení všechny ty příběhy o velkých vítězstvích nad enlilským impériem potřebovali, aby mohli věřit v něco lepšího. Jenže legendy neumírají, vy sráči, nikdy. Přijde den, kdy muž v petragunovém kabátě přijde do baru, potáhne z divaku a řekne: „Nastal náš čas.“ Je tohle konec největšího vesmírného dobrodružství od Velkého třesku?

Felix Jonáš udělal v životě spoustu chyb. Někdy s pomocí magie, někdy sám o sobě. Ale teď si hodlá vylepšit karmu a všechno napravit jedním jediným činem. Oživením mrtvého. Záchranou Vincence. Ovšem pokud chce způsobit zmrtvýchvstání, bude muset jít přes mrtvoly. Bude muset vykrást přísně střežený sejf plný magických artefaktů. A – což bude ještě náročnější – přesvědčit všechny své zbývají parťáky, aby se toho účastnili. Felix Jonáš bude muset zapojit všechny své schopnosti, triky i přesvědčovací talent, aby dokázal tuhle akci alespoň rozjet. A pak… pak teprve začnou ty opravdové problémy. A ještě navíc bude muset jít s přítelkyní do galerie. Klid. Je to vraždící galerie..

V únoru 1944 osvobodila Rudá armáda ukrajinskou Volyň, kde žila početná česká menšina. Tisíce mužů a žen následně vstoupily do československé armády, aby bojovaly za osvobození rodné země svých předků. Byl mezi nimi i učitel Václav Kalcovský, který byl jako kancelářský rotmistr přidělen k oddílu samohybných děl, z něhož se později stal 3. tankový prapor. S ním se následně účastnil tažení do Československa – prošel boji na Dukle, v Polsku a při osvobozování Ostravy. Nevzpomíná ale jen na střety s Němci, popisuje každodenní život vojáků na frontě a v týlu či soužití s obyvateli v oblastech, kterými procházeli. A také na své velitele, mezi nimiž nechybí Hrdina Sovětského svazu Richard Tesařík, a na příjezd do Prahy, jež ale nebyla taková, jakou ji očekávali. Následně se se svým praporem podílel na konsolidaci pohraničí na severní Moravě, načež odešel ke své předválečné profesi. Rozsáhlé vzpomínky doplňuje na 250 unikátních fotografií a dokumentů, které přibližují i osudy dalších, dnes již téměř zapomenutých československých účastníků druhé světové války.

Felix Jonáš udělal v životě spoustu chyb. Někdy s pomocí magie, někdy sám o sobě. Ale teď si hodlá vylepšit karmu a všechno napravit jedním jediným činem. Oživením mrtvého. Záchranou Vincence. Ovšem pokud chce způsobit zmrtvýchvstání, bude muset jít přes mrtvoly. Bude muset vykrást přísně střežený sejf plný magických artefaktů. A – což bude ještě náročnější – přesvědčit všechny své zbývají parťáky, aby se toho účastnili. Felix Jonáš bude muset zapojit všechny své schopnosti, triky i přesvědčovací talent, aby dokázal tuhle akci alespoň rozjet. A pak... pak teprve začnou ty opravdové problémy. A ještě navíc bude muset jít s přítelkyní do galerie. Klid. Je to vraždící galerie.

Protektorátní etudy tvoří celkem třináct kapitol, jež zastřešuje velmi temné období a prostředí protektorátu Čechy a Morava (1939–1945). Ovšem tyto etudy nejsou ani tak o nacistických represáliích. I toto chmurné období totiž přinášelo nemálo situací tragikomických. Odehrávaly se zde pozoruhodné příběhy v kulturní sféře (zejména ve filmové branži), docházelo až ke směšným vyšetřováním přestupků (jakým bylo třeba bezděčné uplivnutí si před vozem německého pohlavára či klepání koberců v době k této činnosti neurčené), které v celkové obludnosti režimu působí až absurdně. Nacistický režim však chtěl kontrolovat do detailů každý aspekt lidského konání – včetně sexuálního života (i toho za úplatek). Některé z takových situací se již ve své době šířily v podobě anekdot (často jen ústně tradovaných), v čemž byli Češi vždy mistry.

Protektorátní etudy tvoří celkem třináct kapitol, jež zastřešuje velmi temné období a prostředí protektorátu Čechy a Morava (1939–1945). Ovšem tyto etudy nejsou ani tak o nacistických represáliích. I toto chmurné období totiž přinášelo nemálo situací tragikomických. Odehrávaly se zde pozoruhodné příběhy v kulturní sféře (zejména ve filmové branži), docházelo až ke směšným vyšetřováním přestupků (jakým bylo třeba bezděčné uplivnutí si před vozem německého pohlavára či klepání koberců v době k této činnosti neurčené), které v celkové obludnosti režimu působí až absurdně. Nacistický režim však chtěl kontrolovat do detailů každý aspekt lidského konání – včetně sexuálního života (i toho za úplatek). Některé z takových situací se již ve své době šířily v podobě anekdot (často jen ústně tradovaných), v čemž byli Češi vždy mistry.

Uprostřed válkou a revolucí rozvráceného Ruska se odehrálo další dějství dramatického příběhu československých dobrovolců, započatého v knize Bratrstvo: Všední a dramatické dny československých legií v Rusku (1914–1918). Po téměř čtyřech válečných letech se jejich řady rozrostly v celý armádní sbor, který měl podle Masarykova plánu zamířit na rozhodující frontu do Francie. Události se však začaly ubírat zcela jiným směrem. Tehdy, na jaře 1918, si nikdo nedokázal představit, jak ohromné dobrodružství na legionáře v Rusku ještě čeká… Kniha detailně vykresluje složitý obraz legendární sibiřské anabáze, během níž muži pod červenobílou vlajkou dosud neexistujícího státu dokázali vojensky ovládnout podstatnou část Sibiře. Podrobně analyzuje, jak toto dvouleté období prožívali ve dnech všedních i nevšedních. Líčení pokrývá dobu nejprudších bojů proti bolševikům, ukazuje krutost ruské občanské války i notná zklamaní, s nimiž se legionáři museli vyrovnávat, a nezapomíná ani na týdny plavby po světových oceánech během cesty domů. Jaro 1918 zastihlo československé legionáře v Rusku na samotném počátku jejich plánovaného přesunu do vzdálené Francie. V zemi zmítané revolučním chaosem a poté krutou občanskou válkou však nakonec měli zůstat ještě dlouhé dva roky… Jak legionáři vnímali otevřený vojenský konflikt s bolševickou mocí? Jaká válečná traumata si mnoho z nich neslo až do konce života? Co vše jim přinesla mnohotvárná ruská zkušenost? Proč vítězícím legionářům přiváželi místní obyvatelé celé vagony zásob a zvali je do rodin? Jak legionáři navazovali vztahy s ruskými ženami? Chtěli Čechoslováci skrze vlastní oběť opravdu obrodit Rusko, nebo je to pouze obraz pozdějších ideologů? Dokážete si představit československé obrněné vlaky brázdící nekonečnou Sibiř? Československé rozvědky na lyžích uprostřed zasněžené tajgy? Symfonický orchestr hrající Mou vlast na břehu Bajkalu? A co návrat do vlasti, ta neskutečně exotická plavba světovými oceány?

Uprostřed válkou a revolucí rozvráceného Ruska se odehrálo další dějství dramatického příběhu československých dobrovolců, započatého v knize Bratrstvo: Všední a dramatické dny československých legií v Rusku (1914–1918). Po téměř čtyřech válečných letech se jejich řady rozrostly v celý armádní sbor, který měl podle Masarykova plánu zamířit na rozhodující frontu do Francie. Události se však začaly ubírat zcela jiným směrem. Tehdy, na jaře 1918, si nikdo nedokázal představit, jak ohromné dobrodružství na legionáře v Rusku ještě čeká… Kniha detailně vykresluje složitý obraz legendární sibiřské anabáze, během níž muži pod červenobílou vlajkou dosud neexistujícího státu dokázali vojensky ovládnout podstatnou část Sibiře. Podrobně analyzuje, jak toto dvouleté období prožívali ve dnech všedních i nevšedních. Líčení pokrývá dobu nejprudších bojů proti bolševikům, ukazuje krutost ruské občanské války i notná zklamaní, s nimiž se legionáři museli vyrovnávat, a nezapomíná ani na týdny plavby po světových oceánech během cesty domů. Jaro 1918 zastihlo československé legionáře v Rusku na samotném počátku jejich plánovaného přesunu do vzdálené Francie. V zemi zmítané revolučním chaosem a poté krutou občanskou válkou však nakonec měli zůstat ještě dlouhé dva roky… Jak legionáři vnímali otevřený vojenský konflikt s bolševickou mocí? Jaká válečná traumata si mnoho z nich neslo až do konce života? Co vše jim přinesla mnohotvárná ruská zkušenost? Proč vítězícím legionářům přiváželi místní obyvatelé celé vagony zásob a zvali je do rodin? Jak legionáři navazovali vztahy s ruskými ženami? Chtěli Čechoslováci skrze vlastní oběť opravdu obrodit Rusko, nebo je to pouze obraz pozdějších ideologů? Dokážete si představit československé obrněné vlaky brázdící nekonečnou Sibiř? Československé rozvědky na lyžích uprostřed zasněžené tajgy? Symfonický orchestr hrající Mou vlast na břehu Bajkalu? A co návrat do vlasti, ta neskutečně exotická plavba světovými oceány?

Obludné vraždy diktované zvráceným pojetím sexuální touhy, deviantní uvažování pachatelů… Třetí svazek ojedinělého a mimořádně rozsáhlého díla mapuje historii tuzemské vraždy v letech 1993 až 1999. A stejně jako první díl série, také druhý se dočkal velmi častého pětihvězdičkového maxima čtenářů-hodnotitelů i nadšených vzkazů: „Musím číst. Pořád! Čtu dokonce i při čištění zubů. Manžel si ťuká rukou na čelo, jestli jsem se nezbláznila. Ale já tu knihu nedokážu odložit!“ „Skvělá kniha. Absolutně na dřeň. Autor je mistr v daném žánru… Každopádně budu třetí díl netrpělivě vyhlížet.“ „První dva svazky jsou výjimečným dílem. Jestli máte rádi detektivky, tak tohle je skutečné krimi ze života.“ A kam nás Panoptikum tentokrát zavede? Tak třeba k patricijské hrobce olšanského hřbitova. Na prázdninově opuštěné školní hřiště. Projdeme se po střeše severomoravského věžáku… Zaposloucháme se do ozvěny pachatelových kroků, ustrneme nad posledním výkřikem oběti… Seznámíme se s uvažováním kriminalistů na místě činu, s poznatky soudních lékařů, se zkušenostmi expertů zkoumajících vražednou mysl. Dveře třetí ponuré panoptikální chodby se otevírají s přízračným skřípotem… Odvážíte se vstoupit?

Na první pohled panoval zákon, řád a systém. Občas ale někdo musel někoho střelit do hlavy. Občas někdo musel řádu a systému amputovat prst, aby celé tělo nezemřelo na infekci. To byla naše práce. Dělali jsem věci, které se dělat nesměly, ale musely. Které byly často zavrženíhodné, ale naprosto nezbytné. Které nezřídka byly v naprostém rozporu s tím, co jsme chtěli, ale nám to nevadilo, protože tohle my prostě dělám. Řešíme problémy. Nejsme normální. Nikdo normální by se nikdy nenechal nalejt k policii, ale my jsme extrém. Práce, co děláme, je špinavější než dvouhvězdičková štětka a za vrchol sociálního vyžití považujeme pozdravení se s někým, kdo si v posledních dvou hodinách nečistil zpod nehtů krev. Jsme PSZÚ – Policejní Sledovací a Zásahový Útvar (nebo taky Parta Slizkých Zkurvených Úchylů – což je vzhledem k tomu, že mezi námi jsou sériový vrah, pedofil, žhář, sadistka, nerd a další hříčky přírody, tak nějak přesnější). Vrána k vráně sedá – a my jsme hejno bílých vran. Neměli nás hledat, neměli nás najít, ale hlavně si neměli myslet, že jim tohle může projít! Je jedno, že jde o sektu převtělujících se telekinetiků, my totiž přicházíme s tou největší opthalmo-stomatologickou lekcí všech dob – oko za oko, zub za zub.