Garamond strana 41 z 45

Bilingvní texty, součást moderní výuky jazyků, nabízejí: učení přirozeným způsobem- přímým kontaktem s jazykem, okamžitou zpětnou vazbu na mateřský jazyk porovnáním s překlady renomovaných překladatelů, lexikální a gramatický komentář pod čárou, slovní zásobu v kontextu, autentický text jako motivační element.

Kniha sestává ze dvou česky již vydaných knih povídek, kterými jsou soubory Jeruzalémské povídky a Kafka v Jeruzalémě. V obou knihách vypráví Viktor Fischl příběhy ze současného Jeruzaléma, kde autor již řadu let žije. Hrdiny nostalgických i humorných povídek jsou jeruzalémské postavičky jako krejčí Julius, který poté, co zapomněl číslo svého milionového konta, se jen šťastně směje, nebo tajemný cestující Josef K. Do tohoto magického světa vedou dvě cesty: stačí vejít Jaffskou branou, nebo otevřít tuto knihu.

První, nedokončený a v češtině dosud nepublikovaný autorův román, který je zárodkem celé další Camusovy filozofické tvorby. Vyhází s fundovaným doslovem Evy Beránkové.

Slavná novela autora Bílé velryby, která, ač vydaná v roce 1853, v mnohém předjímá postupy literární avantgardy či díla Kafkova. Vypravěčem Melvillova příběhu je majitel menší právnické kanceláře na Wall Streetu, přestože během své praxe už poznal pěknou řádku písařů, je zoufalým osudem svého nového písaře fascinován. Anti-hrdina Bartleby je sužován mnoha strachy, ale tím největším je strach z komunikace, z nemožnosti porozumění, z rizika bolestného fiaska. Všechno co následuje ode dne, kdy se Bartleby objeví ve dveřích kanceláře, je tak mnohotvárné a podivné, že příběh dočítáme se zatajeným dechem. Bilingvní text pro středně pokročilé. S komentářem.

Další z povídek představitele americké drsné školy z jeho tzv. předmarlowského období. Tentokrát je detektiv Ted Carmady, drsný chlapík, který má vždy blízko ke sklence brandy a svému lugeru ráže 7,65, najat starým ochrnutým generálem, aby vyřeštil náhlé zmizení jeho zetě. A stejně jako je město skryté neproniknutelnou oponou deště, tak je i případ, který Carmady řeší, zahalen oponou špinavých intrik. Bilingvní text.

Anglicko-český zrcadlový text pro mírně pokročilé. Bilingvní texty, součást moderní výuky jazyků, nabízejí: - učení přirozeným způsobem: přímým kontaktem s jazykem - okamžitou zpětnou vazbu na mateřský jazyk porovnáním s překlady renomovaných překladatelů - lexikální a gramatický komentář pod čarou - slovní zásobu v kontextu - přímý kontakt s literárními díly v originále a v nezkrácené podobě - autentický text jako motivační element

Klasický viktoriánský horor o dvou protikladných tvářích lidského charakteru ztělesněných dobrým doktorem Jekyllem a zlým panem Hydem. Když advokát pan Utterson začne řešit závěť svého starého přítele pana Jekylla, vyvstávají před ním znepokojivé otázky. Jaký byl vztah počestného dr. Jekylla a tajemného pana Hayda? Kdo zabil Sira Danverse? Bilingvní texty, součást moderní výuky jazyků, nabízejí: - učení přirozeným způsobem: přímým kontaktem s jazykem - okamžitou zpětnou vazbu na mateřský jazyk porovnáním s překlady renomovaných překladatelů - lexikální a gramatický komentář pod čarou - slovní zásobu v kontextu - přímý kontakt s literárními díly v originále a v nezkrácené podobě - autentický text jako motivační element.

První německo-české vydání dvojjazyčné řady doplněné lexikálním a gramatickým komentářem. Bilingvní texty, součást moderní výuky jazyků, nabízejí: - učení přirozeným způsobem: přímým kontaktem s jazykem - okamžitou zpětnou vazbu na mateřský jazyk porovnáním s překlady renomovaných překladatelů - lexikální a gramatický komentář pod čarou - slovní zásobu v kontextu - přímý kontakt s literárními díly v originále a v nezkrácené podobě - autentický text jako motivační element

Příběhy a bajky vycházející ze starých aztéckých mýtů a prehispánských legend z území dnešního Mexika, převyprávěné do češtiny Oldřichem Kašparem. Vychází v dvojjazyčné, španělsko-české verzi.

Pokračování mexických pohádek, které z původních předkolumbovských, aztéckých a jiných pramenů sestavil hispanista Oldřich Kašpar. Pro mírně pokročilé.

Oceán v kapce rosy je soubor nejen zenových příběhů, ale i pohádek a bajek z Dálného východu, který sestavil francouzský odborník na zen Henri Brunel. Zenové učení bylo zpočátku předáváno ústně zenovými mnichy, kteří si vypomáhali nejrůznějšími příběhy, aby zpřístupnili zdánlivě jednoduché, a přesto záhadné myšlenky zenu i nejprostším lidem. Příběhy vyprávějí o dracích, slonech, krásných moudrých dívkách, o mniších žijících v nuzných chýších, o zádumčivém císaři, kouzelném zrcadle nebo o volavce popelavé... Pod rouškou tajemného okouzlujícího světa se skrývá jádro věcí, absolutno, sama podstata Buddhy.`

Román Chilské nokturno (2000) se z celku Bolañ,ova díla nevymyká tematicky - zachycuje spisovatele konfrontovaného s totalitním režimem -, ale stylem. Monolog umírajícího kněze, básníka a literárního kritika Sebastiána Urrutiy Lacroixe alias Ibacacheho je méně věcný, než bývá u Bolañ,a obvyklé, o to je však hudebnější, má spád a těžko se dá přerušit. Kněz si v horečce na smrtelné posteli promítá klíčové okamžiky života ve snaze obhájit se před nařčeními `zestárlého mladíka`, jímž je pravděpodobně on sám.

Román Evangelium podle Piláta se skládá ze dvou částí. V první, nazvané Zpověď odsouzence na smrt večer před zatčením, je mluvčím sám Ježíš (zde Ješua), který koná zázraky, ale stále má pocit, že sám své kroky neřídí. Rychlý sled událostí ho zavede do Jeruzaléma, kde se má stát to, v co všichni kromě jeho samého věří a v co doufají: příchod Mesiáše. V Getsemanské zahradě čeká Ješua na své zatčení a z jeho úvah vyvstává otázka, která bude po dva tisíce let znepokojovat vykladače Písma: Byl si Ježíš vědom svého mesiášství? V druhé části, psané formou dopisů Piláta Pontia bratru Titovi do Říma, se dozvídáme o postavě jakéhosi Ješuy, který byl špatným truhlářem a špatným Židem, bratříčkoval se s opilci i s lehkými ženami a svého bratrance Jóchánána považoval za podvodníka. Po intimně laděné první části získává román v části druhé takřka detektivní spád. Pilát a tetrarcha Herodes viditelně znervózní poté, co se ztratí ukřižované tělo a začnou se šířit první zvěsti o Ješuově zjevování.

Šalomoun, Saltiel, Michael, Matitjáš a Pinhas Solal, přezdívaný Hubomlat, žijí poklidný život v židovské komunitě na ostrově Kefallénii. Ovšem jen do chvíle, kdy přijde tajemný dopis z Ženevy obsahující pozvání a šifru, za níž okamžitě všichni tuší poklad nesmírné ceny. Příběh je ale pouhým pozadím pro to hlavní, o co A. Cohenovi jde: vylíčit portréty fantaskních postaviček kefallénských židů a zejména jejich hlavního předtavitele: užvaněného, prolhaného, vychytralého, ale zároveň své spolubratry milujícího Hubomlata. V roce 1988 natočil podle románu režisér M. Mizrahi stejnojmenný film a P. Richardem, B. Blierem a Ch. Aznavourem v hlavních rolích.

Šalomoun, Saltiel, Michael, Matitjáš a Pinhas Solal, přezdívaný Hubomlat, žijí poklidný život v židovské komunitě na ostrově Kefallénii. Ovšem jen do chvíle, kdy přijde tajemný dopis z Ženevy obsahující pozvání a šifru, za níž okamžitě všichni tuší poklad nesmírné ceny. Příběh je ale pouhým pozadím pro to hlavní, o co A. Cohenovi jde: vylíčit portréty fantaskních postaviček kefallénských židů a zejména jejich hlavního předtavitele: užvaněného, prolhaného, vychytralého, ale zároveň své spolubratry milujícího Hubomlata. V roce 1988 natočil podle románu režisér M. Mizrahi stejnojmenný film a P. Richardem, B. Blierem a Ch. Aznavourem v hlavních rolích.

Vydání své poslední knihy Tvář baroka v mnichovském nakladatelství Arkýř se Zdeněk Kalista už nedočkal, zemřel jen několik měsíců předtím. „Poznámky, které zabloudily na okraj života, skicář problémů a odpovědí“, jak autor sám knihu představuje v podtitulu, nevznikaly snadno: tehdy už slepý Kalista je vyťukával do psacího stroje bez možností oprav, závislý na práci svých přátel a spolupracovníků. Historické prameny mu byly nedostupné, a tak jediným zdrojem, z něhož mohl čerpat při promýšlení svého celoživotního tématu – baroka – byla jeho obdivuhodná paměť. Baroko a jeho duchovní rozměr zaměstnávalo Kalistu už od třicátých let, ale teprve v Tváři baroka nabývají jeho úvahy působivě emotivního, osobního rázu. Kalista zkoumá svůj vlastní vztah k barokní epoše a uvědomuje si, že základ jeho vnitřního spříznění s barokem leží v principech, které utvářely jak charakter epochy, tak jeho, tedy nikoliv v činitelích vnějších, nýbrž v osudových danostech hlubinného rázu. A onou osudovou daností