Herrmann & synové strana 8 z 9

Z. Kratochvíl svůj text označuje jako „pokus o sestup na nejistou a bohatou půdu zkušenosti přírody - na půdu přirozené zkušenosti“. V úvodu autor podává etymologický výklad pojmu příroda, respektive přirozenost, a zabývá se jejími jednotlivými aspekty (co vše k celku přirozenosti patří, jakým způsobem ji uchopujeme…). Z. Kratochvíl upozorňuje, že zasutí smyslu pro přirozenost se projevuje poškozením světa - proto je nutné zabývat se světem a jeho pluralitou - jako pozadím jevů a kontextem věcí, jako sounáležitostí horizontů, jako paradigmatem uchopování přirozeností. Avšak existuje i svět přirozený, ne jen jako problém filosofický, ale také jako problém životní. Kratochvíl dále podává výklad kategorií, pomocí kterých svět vnímáme: hmoty, prostoru a času. Další kapitoly Kratochvíl věnuje živé přírodě (ptá se po identitě živého organismu, vztahu života a bytí), evoluci (pokouší se o „zkušenostní popis evolučního dění, rozebírá Darwina a neodarwinistický evolucionismus) a noetické problematice (poznatelnost živého). Hovoří o paradigmatech skutečnosti, přičemž se zaměřuje na novověké paradigma.

Z. Kratochvíl svůj text označuje jako „pokus o sestup na nejistou a bohatou půdu zkušenosti přírody - na půdu přirozené zkušenosti“. V úvodu autor podává etymologický výklad pojmu příroda, respektive přirozenost, a zabývá se jejími jednotlivými aspekty (co vše k celku přirozenosti patří, jakým způsobem ji uchopujeme…). Z. Kratochvíl upozorňuje, že zasutí smyslu pro přirozenost se projevuje poškozením světa - proto je nutné zabývat se světem a jeho pluralitou - jako pozadím jevů a kontextem věcí, jako sounáležitostí horizontů, jako paradigmatem uchopování přirozeností. Avšak existuje i svět přirozený, ne jen jako problém filosofický, ale také jako problém životní. Kratochvíl dále podává výklad kategorií, pomocí kterých svět vnímáme: hmoty, prostoru a času. Další kapitoly Kratochvíl věnuje živé přírodě (ptá se po identitě živého organismu, vztahu života a bytí), evoluci (pokouší se o „zkušenostní popis evolučního dění, rozebírá Darwina a neodarwinistický evolucionismus) a noetické problematice (poznatelnost živého). Hovoří o paradigmatech skutečnosti, přičemž se zaměřuje na novověké paradigma.

Cílem knihy je představit českému čtenáři obor filmových studií jako rovnocenného partneraostatních společenských věd. K tomu má sloužit výběr vzorových textů reprezentujících nejdůležitější současné myšlenkové proudy a osobnosti filmové historiograf ie. Tyto proudy lze schematicky označit třemi termíny: nová filmová historie, socio-kulturní historie kinematografie a archeologie médií. Vybrané texty se seskupují do pěti skupin s pěti tématy: teorie filmové a mediální historiografie, raná kinemato grafie, přechod mezi klasickým a postklasickým filmem, filmový zvuk, intermedialita a dějiny médií.

Závěrečný díl rozsáhlého empedokleovského opusu nabízí detailní komentáře textů vydaných v předcházejícím druhém svazku. Autor se snažil podchytit všechny sporné a nejasné prvky, přehledně představit jejich možná řešení a zasadit je do kontextu minulého i současného bádání. Jedná se o nejpodrobnější a nejinformativnější výklad, jaký byl kdy předsókratovskému filosofu věnován.

Závěrečný díl rozsáhlého empedokleovského opusu nabízí detailní komentáře textů vydaných v předcházejícím druhém svazku. Autor se snažil podchytit všechny sporné a nejasné prvky, přehledně představit jejich možná řešení a zasadit je do kontextu minulého i současného bádání. Jedná se o nejpodrobnější a nejinformativnější výklad, jaký byl kdy předsókratovskému filosofu věnován.

Obsáhlý výklad všech zachovaných zlomků díla Hérakleita z Efesu chce ukázat, že tento myslitel není „Temný“, ale že „ve svém spise se vyjadřuje jasně a srozumitelně, ... stručnost a pádnost výkladu je totiž neporovnatelná“, jak tvrdí pozdně antický doxograf Díogenés Laertios. Výklad si podrobně všímá i zlomků s náboženskou a s astronomickou tematikou, které část novodobých interpretů pomíjí. Hérakleitos v kontextu uchování antických myslitelů otevírá příležitost k novému pochopení toho, o co jde ve filosofii, která je spojena s vědomím, a nikoliv s formální logikou. V přílohách čtenář najde český i řecký text veškeré Hérakleitovy pozůstalosti a rejstříky.

Súbor štúdií vznikajúci v priebehu tridsiatych a štyridsiatych rokov 20. storočia, je bezpochyby jednou z najvýznamnejších kníh, aké boli dielu Markíza de Sade venované.

Svazek shrnuje 3 filozofické listy a závěrečnou pasáž, v níž autor přibližuje svoji metodu filozofického myšlení.

Po teoretické studii, v níž se autor zaměřil na výklad života a díla předsokratovského filosofa Empedoklea (Praha 2002), přináší druhý svazek edici všech řeckých zlomků a svědectví, kterou provází paralelní český překlad. Svazek obsahuje také detailní analýzu filosofova jazyka, výklad edičních a překladatelských postupů a zvláštní studii o nově objeveném zlomku (jeho edice a překlad jsou připojeny rovněž).

Po teoretické studii, v níž se autor zaměřil na výklad života a díla předsokratovského filosofa Empedoklea (Praha 2002), přináší druhý svazek edici všech řeckých zlomků a svědectví, kterou provází paralelní český překlad. Svazek obsahuje také detailní analýzu filosofova jazyka, výklad edičních a překladatelských postupů a zvláštní studii o nově objeveném zlomku (jeho edice a překlad jsou připojeny rovněž).