Host strana 100 z 185

Pražská výtvarnice a „pokušitelka psaní“ Dagmar Urbánková (nar. 1972) ve své nové sbírce básní a krátkých próz opět využívá všech zbraní své poetiky vycházející z autorčiny mimořádné schopnosti pozorovat, ale i vciťovat se a rozumět. Všední hrdiny nenechává postávat za dveřmi svého světa, ale s důvěrou je zve k sobě a sama se nechává překvapovat tím, co se stane, když jemnými tahy načrtne střípek z jejich osudu. Někdy je výsledek takové literární drobnokresby laskavý až dojemný, jindy trochu ironický, ale nikdy karikující. Autorka věnuje pozornost též svému rodnému kraji, ale její pohled není folkloristicky pietní. S cestami mezi metropolí a rodným Valašskem souvisí také pozoruhodný oddíl knihy „Vlaky českých drah“. Neboť k čemu je poezie, která nezná svoje „domů“?

O Vánocích kdosi zavraždí starého muže. Mrtvého objeví jeho sedmnáctiletá vnučka Kateřina, která od té chvíle nepromluví ani slovo. Psychiatr Raffael Horn, který se ujímá léčení dítěte, je proti své vůli vtažen do vyšetřování vraždy. Kriminální komisař Lu

Souborné vydání povídkové tvorby jednoho z nejvýznamnějších českých autorů posledního dvacetiletí. Povídky nedávno zesnulého Jana Balabána patří ke klenotům české literatury, a to nejen podle kritiky, ale především podle čtenářů. Svazek obsahuje povídky z knih: Středověk Prázdniny Možná že odcházíme Jsme tady a několik povídek nezařazených.

Sigurbjörn je architekt s velkými sny. Na jaře roku 1953 věnuje všechen čas plánování prvního obchodního domu na Islandu. Od svého tchána získá pozemek v Reykjavíku a společně se svým přítelem zahájí stavbu. Jakmile však budova stojí a obchodní dům se má

Knížka rozhovorů Petry Dvořákové je dobrá. Proč? Především je to v podstatě dokument o jedné křesťanské generaci. Máme před sebou materiál, jehož platnost nepomine, protože prchavá svědectví „zezdola“ o církvi v osmdesátých a devadesátých letech budou jednou skutečnou kronikou toho, jak to bylo. Nikoli tedy protokoly ze zasedání biskupské konference či nějaké další dokumenty, které nikdo rozumný nečte. Tyto rozhovory jsou určitou „anatomií“ (většinou) mladých křesťanských životů a jejich nehod. Jednotlivá vyprávění přinášejí svědectví o tom, co je to duchovní moc a jakých destruktivních podob může nabýt.

Nová kniha mladého autora, jehož povídková prvotina (Ažumřeš, nikdo už ti nebude chtít sahat na prsa) vzbudila zaslouženoupozornost kritiky i čtenářů. Hliněné dny jsou novelou,o níž sám autor říká: „Kniha druhé poloviny století, ve kterémrozkvetlo salónní

Výbor si klade za cíl seznámit české čtenáře s některými texty tartuské školy, která se pod vedením Jurie Michajloviče Lotmana zformovala v 60. letech na univerzitě v estonském Tartu. Z dnešního hlediska se však podnětnější než kanonický soubor statí založených na sémiotické metodologii zdá pokus představit ty aspekty tartuského bádání, které výrazněji vybočily ze zavedené filologické a kulturologické praxe a otevřely tak humanitnímu studiu nové perspektivy. Výbor se proto soustředí na stati z různého hlediska „exotické“, ať už svou interdisciplinární povahou, tematicky nebo autorským přístupem. Literární vědu prostupuje netradičně pojatá folkloristika, sémiotika náboženství, pokusy o novátorskou historiografii, tematizace hry či města jako kulturních fenoménů. Editor Tomáš Glanc.

Příběh falešného mesiáše ze 17. století není klasickou historickou prózou, ale psychologickým podobenstvím o sociálních rolích, které jsou nám světem vnucovány, a ze kterých chceme vždy znovu a znovu vystoupit, abychom nakonec zjistili, že to lze jen za c

Sigurbjörn je architekt s velkými sny. Na jaře roku 1953 věnuje všechen čas plánování prvního obchodního domu na Islandu. Od svého tchána získá pozemek v Reykjavíku a společně se svým přítelem zahájí stavbu. Jakmile však budova stojí a obchodní dům se má

Básník a v občanském povolání učitel ve Velkém Týnci u Olomouce Stanislav Denk (nar. 1962) subtilně a osobitě rozvíjí odkaz spirituálně laděné tradice české poezie. Zdá se však, že si tuto poetiku nevybral jako dekorativní emblém, ale „vnutila“ se mu sama

Odvážný a osobitý román, který odhaluje slabiny erotických vášní i touhy po duchovním naplnění. Každé dva roky, při bienále, se Benátky stávají centrem kulturního světa. Přijíždí sem i Heft Atman, unavený a zpustlý novinář, jehož vášní jsou večírky a hudba. Životní rytmus mu narušuje jen občasná povinnost napsat článek, Když potká okouzlující Lauru, má pocit, že se mu do žil vrací život,a cítí se jako znovuzrozený. Oba jsou mžiku strženi do víru milostného vztahu….

Tato kniha je výborem z dosud nevydané básnické tvorby Ivana Jelínka (1909-2002). Jelínkův dlouholetý přítel, esejista monsignor Karel Vrána v poděkování za jeho báseň Na závěr do prázdna z roku 2002 autorovi napsal: "Dotýkáš se a vyslovuješ nejhlubší taj

Mladá literární vědkyně Ariel Mantová se ve své výzkumné práci věnuje obskurnímu spisovateli z 19. století Thomasi E. Lumasovi, jehož dílo Konec pana Y obestírá tajemství. Podle legendy každý, kdo si tento zapomenutý román přečetl, zanedlouho zemřel. Kniha je ovšem ztracená. O to víc je Ariel překvapená, když náhodou výtisk objeví v antikvariátě. Vědecký i literární zájem nakonec v racionálně uvažující Ariel zvítězí nad obavami ze smrtonosné kletby. Přitažlivá doktorandka se vydá na napínavou cestu za odhalením tajemství skrytého v knize. Ačkoli musí často jednat na vlastní pěst a riskovat život, v nesnázích jí pomohou její přátelé i kolegové z univerzity. Jejich erudice v současné přírodovědě, ale také teologii a homeopatii jí pomůže překonávat překážky na cestě prostorem i časem. Ariel ve svižném tempu vypráví napínavý příběh poznání vlastního nitra, sexuality i lásky.

Tato kniha je výborem z dosud nevydané básnické tvorby Ivana Jelínka (1909-2002). Jelínkův dlouholetý přítel, esejista monsignor Karel Vrána v poděkování za jeho báseň Na závěr do prázdna z roku 2002 autorovi napsal: "Dotýkáš se a vyslovuješ nejhlubší taj

Vypravěč novely je typickým nehrdinou. Žije s manželkou a dětmi ve fungující rodině, má dobře placenou práci i přátele. Zdá se mu však, že jeho život postrádá hlubší smysl. Vertikálu. Zpočátku uniká s kamarády do hor, kde cítí alespoň závan něčeho vyššího, posléze stále častěji do hospody. Jeho útěky budí na malém městě čím dál větší pohoršení a končí vyhazovem z práce, rozpadem rodiny a ústavní léčbou. Až se za plotem objeví Svědci Jehovovi, aby dali jeho životu nový smysl..

Muriel Barberyová píše o hlubokých věcech se svůdnou lehkostí, ironickým jazykem vypráví prostý a dojemný příběh o setkávání a míjení, o slepotě a vidění, o pomíjivosti i věčnosti. Mezinárodní bestseller / ve Francii prodáno 1 100 000 výtisků / vychází v 35 zemích. Jmenuju se Renée. Je mi padesát čtyři a už sedmadvacet let dělám domovnici v čísle 7 na ulici Grenelle. Je to pěkný soukromý dům se dvorem a zahradou uvnitř, který je rozdělený na osm velmi luxusních bytů. Všechny jsou obrovské a v každém někdo bydlí. Jsem malá, ošklivá, tlustá vdova, mám kuří oka a někdy, když mám těžké ráno, sípu jako mamut. Naprosto přesně odpovídám tomu, co obecné společenské vědomí označilo paradigmatem domovnice, takže nikoho by ani ve snu nenapadlo, že jsem sečtělejší a vzdělanější než všichni bohatí obyvatelé našeho domu. Jmenuju se Paloma, je mi dvanáct a bydlím v Paříži v jednom drahým bytě v čísle 7 na ulici Grenelle. Navzdory všemu tomuhle štěstí a všemu tomuhle bohatství už dost dlouho vím, že konečná stanice je stejně akvárko. A jak to, že to vím? Já jsem totiž dost inteligentní. Dokonce výjimečně inteligentní. Proto jsem se taky rozhodla. Na konci tohohle školního roku, v den svých třináctých narozenin, tedy přesně 16. června, spáchám sebevraždu.