Host strana 137 z 154

První díl série Akta Enzo představuje čtenářům učitele biologie Enza Macleoda, který se kvůli odvážné sázce pouští do řešení neobjasněného kriminálního případu. Předmětem sázky se stane deset let stará záhada — zmizení geniálního Jacquese Gaillarda, přednášejícího na elitní francouzské vysoké škole, která vzdělává budoucí premiéry a prezidenty. Enzo Macleod, který opustil Skotsko i slibnou kariéru ve forenzních vědách a nyní vyučuje biologii ve francouzském Toulouse, si ji nemůže dovolit prohrát. Doufá, že se mu s využitím nových vědeckých metod podaří zjistit, co se s Jacquesem Gaillardem stalo. Enzo přijíždí do Paříže, aby se tu setkal s novinářem Rogerem Raffinem, autorem knihy o sedmi slavných nevyřešených vraždách, mezi něž zařadil i případ Jacquese Gaillarda. Neidentifikovaná lebka v bedně nalezené v pařížských katakombách Enza záhy přivede na stopu rafinovaně ukrytých Gaillardových ostatků.

Je to téměř neuvěřitelný příběh. Autorka objevená až ve svých více než osmdesáti letech se takřka přes noc stává jednou z nejúspěšnějších a nejpřekládanějších českých spisovatelek. Za povídkový soubor Želary získává Státní cenu za literaturu a podle novely Jozova Hanule je natočen veleúspěšný film, který je nominován na Oskara. Kdo však je Květa Legátová (vlastním jménem Věra Hofmanová)? Jaké byly její osudy předtím, než se stala slavnou? Co dnes prožívá a o čem přemýšlí? Více než rok chodívala o několik generací mladší novinářka Dora Kaprálová na kus řeči ke Květě Legátové a nahrály spolu desítky hodin poutavého vyprávění o autorčině dětství, válce, učitelských štacích na Valašsku, literatuře a také zvířatech, která ji provázejí celým životem. Během té doby se staly přítelkyněmi a Dora Kaprálová tak mohla poznat skutečnou Věru Hofmanovou: „Tahle spisovatelka, dramatička, učitelka, ochránkyně zvířat je jako skála, jako Lucka Vojničková ze Želar, jako Květa Legátová, jako žena, která je někdy třeskutě vtipná, aby nebyla vzteklá. Která občas mentoruje, protože svět musí mít pevný řád. Která je silná jednoduše proto, aby nepropadala slabosti. Aby se svět nerozsypal jako to zrní, co jako malá tak ráda sypala svým milovaným slepicím v rodném Podolí.“

V císařství to vře, všude bují nepokoje, kacíři a mocní patriciové vzdorují moci císařského trůnu. Chaosu stojí v cestě pouze řád justiciárů. Sir Konrad Vonvalt je nejobávanějším justiciárem, který prosazuje zákon pomocí své bystré mysli, tajemných sil i šermířské obratnosti. Po boku mu stojí jeho nadaná osiřelá chráněnka Helena Sedanka. Během vyšetřování vraždy jedné provinční šlechtičny však odhalí spiknutí sahající až na sám vrchol císařské společnosti. Sázky se zvyšují a jsou stále osobnější a Vonvalt s Helenou se musejí rozhodnout: přestanou prosazovat zákony, na které přísahali, aby ochránili říši?

Alessu vybrali bohové, aby chránila svůj lid. Do vínku však dostala krutý dar, který celou situaci komplikuje. K dosažení moci k sobě totiž potřebuje partnera s magickým nadáním, jehož sílu by mohla čerpat a násobit. Naneštěstí však své potenciální partnery nemilosrdně zabíjí pouhým dotykem. A dokud nepotká toho správného společníka, bude je zabíjet dál. Jak ale zjistí, kdo je ten pravý, když se ho nemůže ani letmo dotknout? Ve svých osmnácti letech se Alessa stává už potřetí vdovou. A lidu dochází trpělivost. Zatímco za branami Citadely doutná povstání, její vlastní vojáci se obrátí proti ní. Zoufalá Alessa ve strachu o život přinutí neochotného pouličního vyvrhele Danteho, aby se stal jejím osobním strážcem. Dante však skrývá svá vlastní nebezpečná tajemství. Mohl by být tím, kdo Alesse pomůže ovládnout její dar? Nebo se naopak stane její zkázou?

Staré Brno, přelom šedesátých a sedmdesátých let. Na společnosti jsou stále znát poválečné šrámy, oficiálně se normalizují poměry a tuží se vítězství socialismu. A rodiny si při všeobecném nedostatku musí nějak poradit, ať už jde o bydlení, spotřební zboží, nebo dovolenou v zahraničí. Jedním z mála způsobů, jak tohle každodenní pinožení zvládnout, je brát všechno s humorem. Nebo alespoň s dětskou zvědavostí a naivitou. Kniha Doba chemlonová novináře Jaromíra Marka by se dala označit za kritickou nostalgii. Autor se vrací k neuvěřitelným historkám a zážitkům své poněkud potrhlé rodiny a s láskou a vtipem vzpomíná na dětství a dospívání v husákovském Brně. Má se však na pozoru, aby nepadl do známé pasti a nezaměnil vlastní sentiment za sympatie pro dobovou realitu. Při čtení si tam můžeme užívat všední život v pavlačovém domě, čekání na novou škodovku nebo dovolenou v Rumunsku, aniž by nám cokoli hrozilo. Tedy kromě namožené bránice.

Straat žije v době, kdy se společnost dělí na ty, co obývají zbytky pevniny, široširý oceán a vzduch. On sám slouží jako lampář na vzduchoplachetnici. A protože ho v životě moc věcí netěší, pije. Jednoho dne při bouři spadne přes palubu. Pád sice přežije, ale kdyby věděl, co bude následovat, radost by z toho neměl. Bude muset strpět společnost mořeplavkyně, které při pádu poničí plavidlo, zajmou ho piráti, ocitne se na pevnině bez potřebného povolení, stane se lovnou zvěří kruté otrokářky, setká se s klukem, který mezi vzduchoplavci hledá otce, pokusí se zmizet ze soupisu mrtvých lampářů… ale hlavně — málem způsobí rozpad křehkého příměří mezi vzduchoplavci, mořeplavci a suchozemci.

Imaginativní povídková sbírka od autora bestselleru Problém tří těles Liou Cch’-sin, nejznámější čínský autor science fiction, uchvátil svět svou rozsáhlou trilogií Vzpomínka na Zemi, avšak jeho povídková tvorba je neméně strhující a zajímavá. V těchto příbězích o sluneční smrti, mimozemských civilizacích nebo cestování časem a vesmírem najdou čtenáři podnětné meditace o technologii i umění, kontrastech rozlehlosti a mikroskopičnosti světů, ale i o nekonečném boji mezi životem a smrtí. Každá z těchto povídek jako by ve zkratce zachytila Liouovo soucitné chápání lidstva a hlubokou reflexi lidské povahy. Dohromady pak slouží jako úžasná a inspirující hostina pro fantazii.

Autistické ženy jsou jako nepolapitelné stíny. Dospělá žena s vysokofunkčním autismem je pro nás prakticky neznámým fenoménem — pokud se objeví ve filmu či literatuře, pak pravděpodobně jako ženská verze mužského nerda se zájmem o počítačové hry, matematiku, Rubikovu kostku nebo vlakové jízdní řády. Švédská spisovatelka Clara Törnvallová, jíž byl autismus diagnostikován ve dvaačtyřiceti letech, zjistila, že její prožívání a chápání se od běžných představ o autismu velmi liší. Proto vykresluje jiný obraz. Ve svém osobním vyprávění mísí prvky literatury faktu s rozhovory s autistkami a zpochybňuje náš pohled na normalitu a odchylky od normálu. Zaměřuje se na skupinu žen, které byly ve společnosti dosud neviditelné.

V průběhu německé okupace Holandska navštíví trafikanta Henriho Osewoudta pan Dorbeck. Dorbeck je Osewoudtovým zrcadlovým obrazem: Henri je blonďatý a dohladka oholený, s vysokým hlasem. Dorbeck má vlasy tmavé a hlas hluboký. Dorbeck určí Osewoudtovi řadu

Existuje střední Evropa, nebo je to jen fantom? A pokud existuje, jakou má podobu? Jde o historickou realitu, zeměpisný prostor, nebo spíše jen o snivou nostalgii či touhu po tom, co má teprve nastat, až se vymaníme z nelítostného sevření dějin? Předkládaná antologie na tyto otázky nedává jednoznačné odpovědi, ba někde je ještě zmnožuje otázkami dalšími. Kniha je rozdělena do tří částí: v první jsou obsaženy texty z okruhu historie a geopolitiky; ve druhé texty z okruhu kultury a literatury; závěrečnou část tvoří vývojový přehled jednotlivých koncepcí střední Evropy od editora svazku. Texty zahrnují období po druhé světové válce a jejich autory jsou mimo jiné maďarský politolog István Bibó, rakouský politik a politolog Erhard Busek, britský historik Norman Davies, český filozof Karel Kosík, slovinský spisovatel Drago Jančar či italský spisovatel a literární vědec Claudio Magris. Zasahují taková témata, jako je nesamozřejmost národa ve střední Evropě, tíže dějin, nejasné hranice střední Evropy — zeměpisné i pojmové, sémantické boje o středovou pozici, vznik románu ve střední Evropě, to, zda existuje středoevropská identita v literatuře, Švejk jako typický fenomén tohoto prostoru, Dunaj ad. Jde o pohledy bilanční i programové, osobně zabarvené i takové, jež se snaží o odborně nezaujatý přístup. Střední Evropa zažila intelektuální rozkvět v osmdesátých letech dvacátého století, přičemž předkládaná kniha se snaží ukázat časové, tematické i disciplinární rozpětí tohoto fenoménu. Snaží se rovněž ukázat, že debaty o střední Evropě je možno souvisle sledovat již od počátku devatenáctého století. Editorem svazku je Jiří Trávníček, literární vědec, vysokoškolský pedagog, literární teoretik a kritik.

Beatnickou poetikou nabitý Pašerák snů je volným pokračováním autorovy prvotiny Modrej soumrak nad městem; oba texty nyní vycházejí dohromady v jedné knize. Hlavním hrdinou Pašeráka snů je autorův literární dvojník Eduard Remody, který je posedlým vypravěčem svého života. Spontánní, osobitou a mnohdy surově cynickou pouliční řečí líčí Remody osudy svých přátel přežívajících na společenské periferii, různých snílků, zoufalců, hráčů, děvkařů, bláznů, ale i normálně „šílených“ lidí. Text je napsaný čtivým elektrizujícím stylem, který udržuje čtenáře v napětí. Autorova prvotina Modrej soumrak nad městem má meditativnější charakter, je jakousi vizuální rekonstrukcí určité části života a autorovou subjektivní synestezií barev a konotací.