Host strana 182 z 185

Vypravěčem románu je londýnský novinář Redmond Hatch, který se v osmdesátých letech 20. století vrací do krajiny svého dětství, zapadlého irského městečka, aby zde zdokumentoval změny, jimiž prochází moderní irská společnost. Setká se s lidovým hudebníkem

Jaká je vlastně země, která dnes vládne světu? Je to ještě demokracie? Kniha francouzské intelektuální celebrity, která na tyto a další otázky hledá odpovědi, se v USA i ve Francii stala bestsellerem ihned po svém vydání. Na počátku byl nápad vlivného časopisu Atlantic Monthly: požádat některého francouzského intelektuála, aby navštívil Ameriku a vydal se po stopách Alexise de Tocquevilla, který počátkem XIX. století podnikl slavnou cestu, na jejímž základě sepsal dnes klasické dílo Demokracie v Americe. B.-H. Lévy tak celý rok brázdil Spojené státy. Urazil většinou po silnici více než dvacet tisíc kilometrů z východu na západ, ze severu na jih: od věznice Rikers Island po Chicago, od muslimských obcí v Detroitu po amišskou komunitu v Iowě, a kladl otázky ohledně původu amerického vlastenectví, soužití svobody a náboženství, vězeňského systému, "tyranie většiny", vzkříšení ideologie… Lévy spatřil nejrůznější tváře Ameriky: slavné i neznámé, lidi z pouště i obyvatele megalopolí. Setkal se s Sharon Stoneovou i s horníkem z Wisconsinu, s filantropickým miliardářem i s Normanem Mailerem, s Woody Allenem i s kalifornským bezdomovcem, s Hillary Clintonovou i s fanatickým nespokojencem, s Barackem Obamou, stoupající hvězdou Demokratické strany, i s obyvatelkou bordelu v Nevadě, a napsal o této nesmírné zemi lidskou komedii. Právě z ní pramení zázračná síla této reportáže, kterou hltáme s nadšením, jež ani na chvíli nepoleví. A závěry, které z cesty vyplynuly? Lévy k nim dospívá doslova za pochodu a jsou často rozporuplné. V době, kdy je "demokracie v Americe" stále více zpochybňována, tato kniha naopak svědčí o její zázračné vitalitě. Zásadní roli zde hraje epilog, který "filozofovi" umožnil převzít štafetu od "žurnalisty" a na závěr knihy čtenáře uvést přímo do srdce velkých debat současnosti? od Fukuyamových a Huntingtonových tezí až po postranní myšlenky neokonzervativců, jejichž zákruty namnoze určují osud světa.

Krátké prózy Jana Balabána se odehrávají v současnosti, ale nestrádají publicisticky sezónní aktuálností; lokalizovány jsou více či méně čitelně do moravsko-slezských končin, nesvazují je však regionalistická připoutání. Po přečtení povídek Uršula, Kolotoč, U komunistů, Kluk nebo Hořící dítě zůstáváme v ustrnutí: obyčejní lidé, obyčejné děje, ale zcela neobyčejné vystižení toho, co se odehrává v myslích postav, co může být autentickým životním pocitem našich současníků.

Catalanova obsáhlá monografie je zevrubným výkladem českého literárního života od konce druhé světové války do roku 1959. Hlavním kladem knihy je mimořádná faktografická nasycenost a schopnost uskupit jednotlivé osobnosti i texty do vývojových konfigurací, z nichž bezprostředně vyvstávají jejich hodnotové charakteristiky. Kniha byla určena původně pro italského čtenáře, ale řada tezí, jež Catalano předkládá, míří i do českého kontextu a je zaostřena polemicky (zrušení bariéry mezi vydanou a ineditní literaturou, důraz na formální výboje na úkor obsahů, nepolitická četba Hostovského, hodnotový soud nad katolickými básníky apod.).

Erich Roučka patřil k mimořádně nadaným osobnostem, které ve 20. století příznivě ovlivnily český, evropský i světový technický rozvoj. Svoji životní pouť zasvětil bádání, vynalézání a hledání nových řešení. Stal se autorem grandiózního počtu (celkem osm

Buduje se brněnské metro? Ano, tajně, již od roku 1996... Bogdan Trojak byl až dosud jedním z čelných představitelů básnické generace 90. let. Získal řadu literárních ocenění, ale právě když se ocitl na vrcholu tvůrčích sil, odjel do vesnice Bořetice pěstovat víno. Teď se však ukázalo, že v ústraní také prověřoval na první pohled fantaskní teorii: Je v Brně metro? Jeho povídkový cyklus přináší svérázné příběhy z prostředí brněnské básnické „bohémy“ 90. let. Trojakovo alter ego — poeta Kojál — zažívá nejrůznější bizarní příhody s kumpány z hospod a brněnského podzemí, ale i umělecké smetánky. A i když jsou některé historky stěží uvěřitelné, víme, že skutečná realita byla mnohem horší.

Ilustrované útržky paměti. Kresby a náčrty situací, pocitů i obrazů, se kterými se zcela jistě již kdekdo setkal. Někdy banální, jindy poetické a jindy zas zcela obyčejné.

Také u nás hojně překládaní a čtení autoři Alejo Carpentier a Gabriel Garcia Márquez vstoupili do povědomí čtenářů na celém světě především jako představitelé tzv. magického realismu. Pojem „magický realismus“ byl a je dosud používán a nadužíván nejen pro označení specifické hispanoamerické prózy dvacátého století. Velmi často bývá také zaměňován či ztotožňován s termínem „zázračné reálno“. Práce Evy Lukavské mapuje genezi obou pojmů a na základě podrobné analýzy reprezentativních děl Aleja Carpentiera a Gabriela Garcíi Márqueze stanoví podstatné znaky, které oba pojmy spojují a odlišují.

Po pěti svazcích básnického díla (vydaných v nakladatelství Vetus Via) přichází náš přední básník, příslušník havlovské generace šestatřicátníků, s novým svazkem. Zatímco předchozí V. svazek (Blíženci v krvi [1982–1986]) obsahoval verše zrcadlící básníkov

Kniha reflektuje autorův vztah k islámu. Od počátečního idealismu dospěl Nedim Gürsel ke kritickému pohledu na Muhammada i na jeho zjevení. Na prahu šedesátky se tak podle vlastních slov snaží vyrovnat se se svým vztahem k Bohu, a odpovědí je právě t ento román, v němž se Muhammad stává kontroverzní literární postavou. Kniha obsahuje jak příběhy z autorovy současnosti a nedávné minulosti, tak příběhy ze života proroka Muhammada a arabské legendy z období počátku islámu. Muhammadův nárok na výsadn í zastupování jediného Boha je konfrontován s fiktivní výpovědí tří předislámských ženských božstev, "Alláhových dcer". O těchto nejuctívanějších pohanských bohyních se Muhammad původně zmínil v Koránu (tzv. satanské verše), aby se smířil se svými od půrci, ale později je zavrhl. Řada příběhů má silně erotický podtext, vyprávění čerpající z arabských legend nabývá charakteru žánru fantasy. Pro svou nekonvenční interpretaci posvátných muslimských textů a literární zpodobení proroka Muhammada, kter é islám v jakékoliv formě přísně zakazuje, je autor v Turecku stíhán za "podněcování k nepřátelství, nenávisti a hanobení náboženství". Proti soudnímu stíhání Nedima Gürsela protestovala řada světových literátů. V roce 2009 byla Svazem tureckých nakl adatelů Gürselovi udělena Cena za svobodu projevu.

Odvážný a osobitý román, který odhaluje slabiny erotických vášní i touhy po duchovním naplnění. Každé dva roky, při bienále, se Benátky stávají centrem kulturního světa. Přijíždí sem i Heft Atman, unavený a zpustlý novinář, jehož vášní jsou večírky a hudba. Životní rytmus mu narušuje jen občasná povinnost napsat článek, Když potká okouzlující Lauru, má pocit, že se mu do žil vrací život,a cítí se jako znovuzrozený. Oba jsou mžiku strženi do víru milostného vztahu….

Marie Curie-Sklodowská, spoluobjevitelka radia a dvojnásobná nositelka Nobelovy ceny, a Blanche Wittmanová, její asistentka, předtím oblíbené médium a milenka pařížského profesora Jeana Martina Charcota, který se v poslední čtvrtině 19. století proslavil

Petr Hruška je nejen výraznou osobností básnickou, ale také respektovaným literárním historikem a interpretem. Jeho mnohaletý zájem o dílo Karla Šiktance vyústil v monografii, která je důležitá hned v několika ohledech. Hruška sleduje vývoj Šiktancova básnického díla od rozpačitých počátků (Tobě, živote) až po vrcholy (Český orloj) a nedávno vydané sbírky (Vážná známost). Dokáže nejen mimořádně citlivě interpretovat básníkovy texty, ale také je zasazovat do kontextu doby a vnímat v souvislostech literárně-společenských. Součástí monografie je i podrobně rozebíraný kontext literárních časopisů (Květen a Orientace), které měly na básníka podstatný vliv. A jakkoliv je Hruškova monografie především literárněhistorickou a interpretační prací, v řadě pozorování a nenásilných syntézách vyjevuje i cosi podstatného o poezii vůbec.

Země literatury (Editions du Seuil 2002) mapující na půdorysu dějin Francie a francouzské literatury obecný vztah literatury a moci vzbudila ihned po svém vydání velký ohlas. Lepape ve čtyřiceti čtyřech kapitolách vypráví o Francii jako o zemi, která vždy pěstovala vášnivý zájem o literaturu a svůj jazyk, ukazuje ji jako zemi, kde změny pravopisu jsou předmětem parlamentních debat, kde je literatura nerozlučnou součástí národní identity. Nejde tedy o dějiny francouzské literatury, spíše vypráví příběhy, v nichž se literatura prolíná s politickou mocí.

Petr Hruška je nejen výraznou osobností básnickou, ale také respektovaným literárním historikem a interpretem. Jeho mnohaletý zájem o dílo Karla Šiktance vyústil v monografii, která je důležitá hned v několika ohledech. Hruška sleduje vývoj Šiktancova básnického díla od rozpačitých počátků (Tobě, živote) až po vrcholy (Český orloj) a nedávno vydané sbírky (Vážná známost). Dokáže nejen mimořádně citlivě interpretovat básníkovy texty, ale také je zasazovat do kontextu doby a vnímat v souvislostech literárně-společenských. Součástí monografie je i podrobně rozebíraný kontext literárních časopisů (Květen a Orientace), které měly na básníka podstatný vliv. A jakkoliv je Hruškova monografie především literárněhistorickou a interpretační prací, v řadě pozorování a nenásilných syntézách vyjevuje i cosi podstatného o poezii vůbec.

Kožmínovým se podařilo odkrýt řadu podstatných detailů v Komenského postupech při zpracování témat a v jejich myšlenkovém pozadí. Čtenář má nevšední možnost nahlédnout jednak do literární dílny Komenského, jednak i hlouběji do jeho osobnosti, a zejména do jeho dynamických vztahů k člověku a ke všemu, co člověka dělá člověkem.