Host strana 182 z 186

Autor knihy Překlad jako kreativní proces představuje různé překladatelské strategie, které nabízí současná teorie a didaktika překladu. Zaměřuje se zejména na tzv. funkcionalistické strategie, pro které je rozhodujícím kritériem předpokládaná komunikační

Básně J. H. Krchovského, jednoho z nejvýraznějších tvůrců vzešlých z pražského undergroundu, se staly kultovními a některé doslova zlidověly. Svědčí o tom i fakt, že nemálo z nich bylo zhudebněno a jeho dosud vydané knihy jsou dnes beze zbytku rozebrány. Uhrančivost Krchovského poezie, působící napříč generacemi čtenářů, vzlíná z všudypřítomného tajemna a jakéhosi oparu smrti, jenž obestírá děje zdánlivě všední a samozřejmé. Mnoho již bylo napsáno o jeho inspiraci dekadentní poezií a vůbec atmosférou fin de siecle, ale veškerá morbidita a nihilismus jsou tu zároveň zdrojem zdrcujícího sarkasmu a sebeironie. Předchozí souborné vydání Krchovského veršů Básně vyšlo již v roce 1998 a od té doby se ho v několika dotiscích prodalo více než osm tisíc. Básně sebrané tento kánon rozšiřují o dvě později vydané sbírky Poslední list (Petrov 2003) a Nad jedním světem (Host 2004).

Čtvrtý svazek neocenitelné a vyčerpávající slovníkové příručky. V chronologickém pořadí přiřazuje ke každému roku data narození a úmrtí autorů, důležitá vydaná díla a nejdůležitější události literárního života, a to vše ve velmi širokém záběru české a světové literatury. Svazek dále obsahuje abecední seznam všech zmiňovaných autorů a uváděných děl.

Po pěti svazcích básnického díla (vydaných v nakladatelství Vetus Via) přichází náš přední básník, příslušník havlovské generace šestatřicátníků, s novým svazkem. Zatímco předchozí V. svazek (Blíženci v krvi [1982–1986]) obsahoval verše zrcadlící básníkov

Práh věcí tušených… k němu se přibližuje kontemplativní lyrika Ladislava Puršla (nar. 1976). Snově zárodečná poloha, charakteristická pro jeho první sbírku Paměť vody, začíná v Mločí mapě nabývat kontury: potemnělé vnitřní vize polymorfních útržků a torz

Knížka rozhovorů Petry Dvořákové je dobrá. Proč? Především je to v podstatě dokument o jedné křesťanské generaci. Máme před sebou materiál, jehož platnost nepomine, protože prchavá svědectví „zezdola“ o církvi v osmdesátých a devadesátých letech budou jednou skutečnou kronikou toho, jak to bylo. Nikoli tedy protokoly ze zasedání biskupské konference či nějaké další dokumenty, které nikdo rozumný nečte. Tyto rozhovory jsou určitou „anatomií“ (většinou) mladých křesťanských životů a jejich nehod. Jednotlivá vyprávění přinášejí svědectví o tom, co je to duchovní moc a jakých destruktivních podob může nabýt.

Román odehrávající se v Berlíně na konci osmdesátých let vypravuje o neochvějné lásce Soji, toho času pracující jako výpomocná síla v květinářství, a Harryho, nespoutaného muže na okraji společnosti s temnou a propastnou minulostí. Kronikou jejich lásky je školní deník s nedatovanými zápisky, kde si Harry zaznamenával, čím se zabýval v dobách, kdy byl se Sojou. Jen jedno však deníku schází: zmínka o Soje. Soja se po letech rozhodne tuto mezeru vyplnit a vyprávět jejich společný příběh. Vzpomíná na muže, jehož milovala obětavou a nezištnou láskou, avšak jen poskrovnu opětovanou. Věděla leccos o Harryho temné drogové a kriminální minulosti a v každé chvíli stála při něm, její láska vytrvala i po jeho smrti. Stíny Harryho minulosti se však vracejí a Soja zjišťuje, že jí Harry přece jen mnohé zamlčel. Knihou prolíná téma „německo-německé" minulosti, především pozdních osmdesátých let, autorka ukazuje, jak se starý západní Berlín stával bezútěšným místem a „ostrovem neblahých". Román končí událostmi podzimu 1989, politická dimenze však zůstává oproti emocionálním zkušenostem hrdinky v pozadí.

Čtvrtý svazek neocenitelné a vyčerpávající slovníkové příručky. V chronologickém pořadí přiřazuje ke každému roku data narození a úmrtí autorů, důležitá vydaná díla a nejdůležitější události literárního života, a to vše ve velmi širokém záběru české a světové literatury. Svazek dále obsahuje abecední seznam všech zmiňovaných autorů a uváděných děl.

Knihu Smysl moderního umění vydal autor v roce 1968. Nabídl v ní interdisciplinárně koncipovaný výklad, v němž rysy moderního umění spatřuje především ve sféře nově konstituované subjektivity autora i vnímatele. Projevy této subjektivity vykládá jak na základě jejích rysů ve vybraných dílech výtvarných, literárních, fotografických či architektonických, tak i na základě uceleného filozofického konceptu, založeného především na Heideggerově učení. Kniha tak kromě jiného nabízí i výkladově koherentní „příběh" vývoje umění od antických a raně křest'anských kořenů až po nástup abstraktního umění v rámci evropské avantgardy. Interpretační pozorování rysů jednotlivých děl je schopna zobecnit až na úroveň abstrahujících soudů o moderním umění „tak vůbec", ale zároveň se při tom neztratit v tvrzeních vágních a paušálních.

Bichselovo Povídání pro děti (Kindergeschichten, 1969) patří k nejčtenějším dětským knihám a po právu bylo oceněno Německou výroční cenou za nejlepší dětskou knihu. Od té doby vyšlo v mnoha reedicích. S mistrovskou jednoduchostí vypráví Bichsel příběhy, na jejichž počátku stojí obyčejná lidská pochybnost: Je to doopravdy tak? A proč? Hrdiny Bichselových příběhů jsou podivíni, rebelové vzpírající se přijímat všeobecně sdílené pravdy o světě a věcech v něm — jsou to zvědavé hlavy nepřestávající se dětsky ptát: Je Země doopravdy kulatá? A proč se vlastně stolu říká stůl?

Říká se, že každý obraz vypráví příběh — je to však skutečně pravda? Dokážeme číst obraz stejně, jako bychom četli knihu? Existuje řeč, jíž se můžeme naučit a jež nám umožní vytáhnout z obrazu jeho význam? A chce sám obraz, abychom jej rozluštili, dešifro

Monografie navazuje na knihu České literární romantično (Host 2012). Soustředí se na literaturu vycházející z francouzského Parnasu a představující v českém prostředí jeden z klíčových diskurzů konce devatenáctého a počátku dvacátého století. V prolegomenách Aleš Haman rekapituluje historii užití pojmu parnasismus v české literární vědě a osvětluje motivaci jeho znovuzavedení, Jiří Pelán resumuje podobu francouzského Parnasu, Dalibor Tureček a Peter Zajac podávají návrh modelu českého a slovenského parnasismu. Oddíl případových studií je věnován klíčovým autorům, obecnější problematice parnasistní prózy či modifikaci parnasismu dekadencí. Apendix se zabývá žánrovou problematikou balady v síti diskurzů konce devatenáctého století.

Rozsáhlá monografie je věnována této jedné z nejzajímavějších a nejinspirativnějších individualit české kultury. Pavel Janoušek přitom Ivana Vyskočila nevnímá pouze tak, jak je dnes zvykem, tedy jako mimořádného divadelníka a pedagoga, ale také jako výrazného spisovatele, jehož povídky a texty měly od šedesátých let podstatný vliv na podobu české literatury a spoluformovaly proud poetiky absurdity a literárních experimentů. Těžiště knihy neleží v životopise, ale v podrobných analýzách textů a autorových programových vystoupení a také jejich průmětů do jednotlivých knižních publikací. Kniha je doplněna kalendáriem a bibliografií Vyskočilova díla.

Novinář Mikael Blomkvist má za úkol vyšetřit starý kriminální případ: Harriet Vangerová, vnučka průmyslníka Vangera, zmizela beze stopy téměř před čtyřiceti lety. Blomkvist se seznámí s Lisbeth Salanderovou, mladou svéhlavou ženou, nepřekonatelnou hackerkou, která se stane pro jeho pátrání nepostradatelnou. Blomkvist a Salanderová tvoří neobvyklý pár, ale dokonalý tým. Společně začnou brzy rozkrývat temnou a krvavou rodinnou historii. Trilogie Milénium hvězdy švédské kriminální literatury Stiega Larssona sklidila ihned po svém vydání mimořádný úspěch u čtenářů i kritiky. První díl (Muž, který nenáviděl ženy) dostal v roce 2005 cenu za nejlepší skandinávský kriminální román, druhý díl (Dívka, která si hrála s ohněm) byl oceněn jako nejlepší švédský kriminální román roku 2006, a poslední (Ztracené vzdušné zámky) získal cenu Kniha roku. Larsson není autorem, který by se spokojil s naplněním žánrových konvencí, píše se silným zanícením pro problémy současnosti, uvažuje o vztahu politiky a morálky, klade otázky a hledá zodpovědnost. Šíře jeho znalostí odpovídá hloubce pohledu na věc, což činí příběh velmi věrohodným. Má fantastickou schopnost udržet napětí v mnoha komplikovaných paralelně se odvíjejících zápletkách a současně je brilantně propojovat. Svým bohatým jazykem a stylem navazuje na tu nejlepší severskou vypravěčskou tradici. Globální bestseller / vychází v 35 zemích / dosud prodáno více něž 6 000 000 výtisků.

Rozsáhlá monografie je věnována této jedné z nejzajímavějších a nejinspirativnějších individualit české kultury. Pavel Janoušek přitom Ivana Vyskočila nevnímá pouze tak, jak je dnes zvykem, tedy jako mimořádného divadelníka a pedagoga, ale také jako výrazného spisovatele, jehož povídky a texty měly od šedesátých let podstatný vliv na podobu české literatury a spoluformovaly proud poetiky absurdity a literárních experimentů. Těžiště knihy neleží v životopise, ale v podrobných analýzách textů a autorových programových vystoupení a také jejich průmětů do jednotlivých knižních publikací. Kniha je doplněna kalendáriem a bibliografií Vyskočilova díla.

Více než sedmdesátileté usilování o českou podobu Puškinova Evžena Oněgina představuje jednu z nejzajímavějších kapitol v dějinách českého překládání poezie. Nejprve nastiňuje postupné pronikání Puškina do českého kulturního povědomí, pak se pokouší dobra