Host strana 180 z 186

Arnošt Kolman (1892–1979) prožil dlouhý a neobyčejně pohnutý život. Vyrůstal v pražském intelektuálním prostředí, v roce 1916 upadl do ruského zajetí, připojil se k Říjnové revoluci a vstoupil do bolševické strany. Ve dvacátých a třicátých letech zaujímal vysoká místa ve stranickém i státním aparátu SSSR a ve vědeckém životě; po druhé světové válce také v Československu. Po kritickém vystoupení v roce 1948 byl deportován a vězněn v SSSR. Byl propuštěn a opět zastával vysoké vědecké funkce v Praze a Moskvě. Po roce 1968 znovu upadl v nemilost. V roce 1976 mu bylo nečekaně umožněno navštívit dceru ve Švédsku, kde požádal o politický azyl a odkud napsal proslulý otevřený dopis Brežněvovi o tom, že — po osmapadesátiletém členství — vystupuje ze strany. Kolmanovy paměti představují nejen cenné historické svědectví, ale i psychologickou sondu do osobnosti „revolucionářů první hodiny“, kteří přišli do revoluce s nejvyššími etickými nároky a ideály a kterým se nepodařilo zabránit degeneraci systému (někteří z nich ani nikdy nepochopili, jak hluboké a tragické), jejž sami pomáhali budovat.

Základním tématem sbírky V já mě Dagmar Čaplyginové je básnící jazyk slov. Slov zbavených obvyklé služebnosti a tedy náhle jiných ve svých možnostech a proměnlivých vztazích mezi sebou navzájem a skutečností. „Jáma“ v názvu sbírky se pouhou předložkou a přetětím proměňuje ve vztahu k „já“ téměř magickým způsobem. Slovo pádu, záludnosti a pasti se drobným posunem otevírá zcela jiným možným významům. Básník Miloslav Topinka tento prostor za řečí nazývá „zářečím“, prostorem, „kde vzniká nová citlivost ke slovu, ke gestu, tvaru i zvuku.“ To vše platí v nejvyšší míře pro prvotinu Dagmar Čaplyginové. Jedním z výrazných rysů její poezie je hra se spodobou slov, s obnažováním a přisvojováním si jejich kořenů a nebo i jen jejich tušeného nebo slyšeného souznění. Ale pozor! Zážitky slov tu jsou zcela podřízeny autorčinu osobnímu prožitku, její vizi. A tak může čtenář například jen žasnout, kolik faset milostného vztahu jsou schopny ze sebe vydat slova „za řečí“. A pak je tu ovšem ještě jedna nepřehlédnutelná věc. Esprit autorky, v té míře v kraji vskutku vzácný.

Sběratel světů je příběhem britského poručíka Richarda Burtona, jednoho z nejzvláštnějších podivínů 19. století — místo aby za svého pobytu v koloniích dbal anglického životního stylu a vyhnul se každé námaze, učí se místním jazykům, hloubá o jiných náboženstvích a ke zděšení úřadů cestuje anonymně po územích kolonií. Trojanow navštívil místa, kde Burton pobýval, aby pochopil, co Burtona fascinovalo na hinduismu, islámu a afrických přírodních náboženstvích. Jeho román ukazuje, proč Západ dosud nepochopil tajemství tohoto jiného (vzdáleného a odlišného) světa.

Česká společnost v hraném filmu devadesátých a nultých let V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně „pokleslých“ komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá „nejlepších pětačtyřicet“ — snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí. Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům. Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Sigurbjörn je architekt s velkými sny. Na jaře roku 1953 věnuje všechen čas plánování prvního obchodního domu na Islandu. Od svého tchána získá pozemek v Reykjavíku a společně se svým přítelem zahájí stavbu. Jakmile však budova stojí a obchodní dům se má

Uzlovým bodem ve vývoji elektroakustických médií 30. let, jenž v mnohém předznamenal mediální průmysl současnosti, byl nástup zvukového filmu. Tato kniha, navazující na tzv. novou filmovou historii a archeologii médií, jej zkoumá jakožto nejvýznamnější st

Kniha reflektuje autorův vztah k islámu. Od počátečního idealismu dospěl Nedim Gürsel ke kritickému pohledu na Muhammada i na jeho zjevení. Na prahu šedesátky se tak podle vlastních slov snaží vyrovnat se se svým vztahem k Bohu, a odpovědí je právě t ento román, v němž se Muhammad stává kontroverzní literární postavou. Kniha obsahuje jak příběhy z autorovy současnosti a nedávné minulosti, tak příběhy ze života proroka Muhammada a arabské legendy z období počátku islámu. Muhammadův nárok na výsadn í zastupování jediného Boha je konfrontován s fiktivní výpovědí tří předislámských ženských božstev, "Alláhových dcer". O těchto nejuctívanějších pohanských bohyních se Muhammad původně zmínil v Koránu (tzv. satanské verše), aby se smířil se svými od půrci, ale později je zavrhl. Řada příběhů má silně erotický podtext, vyprávění čerpající z arabských legend nabývá charakteru žánru fantasy. Pro svou nekonvenční interpretaci posvátných muslimských textů a literární zpodobení proroka Muhammada, kter é islám v jakékoliv formě přísně zakazuje, je autor v Turecku stíhán za "podněcování k nepřátelství, nenávisti a hanobení náboženství". Proti soudnímu stíhání Nedima Gürsela protestovala řada světových literátů. V roce 2009 byla Svazem tureckých nakl adatelů Gürselovi udělena Cena za svobodu projevu.

Slopákov je nenápadné, zastrčené slovenské městečko,a přece se v něm sejdou nejbystřejší mozky světové detektivníliteratury. Nechybí slečna Marplová věčně pletoucíněco růžového, Sherlock Holmes, komisař Maigret, poručíkColombo, Mulder a Scullyová, Hercule

Mladá literární vědkyně Ariel Mantová se ve své výzkumné práci věnuje obskurnímu spisovateli z 19. století Thomasi E. Lumasovi, jehož dílo Konec pana Y obestírá tajemství. Podle legendy každý, kdo si tento zapomenutý román přečetl, zanedlouho zemřel. Kniha je ovšem ztracená. O to víc je Ariel překvapená, když náhodou výtisk objeví v antikvariátě. Vědecký i literární zájem nakonec v racionálně uvažující Ariel zvítězí nad obavami ze smrtonosné kletby. Přitažlivá doktorandka se vydá na napínavou cestu za odhalením tajemství skrytého v knize. Ačkoli musí často jednat na vlastní pěst a riskovat život, v nesnázích jí pomohou její přátelé i kolegové z univerzity. Jejich erudice v současné přírodovědě, ale také teologii a homeopatii jí pomůže překonávat překážky na cestě prostorem i časem. Ariel ve svižném tempu vypráví napínavý příběh poznání vlastního nitra, sexuality i lásky.

Tato kniha je výborem z dosud nevydané básnické tvorby Ivana Jelínka (1909-2002). Jelínkův dlouholetý přítel, esejista monsignor Karel Vrána v poděkování za jeho báseň Na závěr do prázdna z roku 2002 autorovi napsal: "Dotýkáš se a vyslovuješ nejhlubší taj

Francouzská revoluce přivádí pod gilotinu krále Ludvíka XVI. a brzy po něm i jeho manželku Marii Antoinettu. Na scéně ale zbývá jejich nezletilý syn, vévoda z Normandie, nyní vlastně nový francouzský král Ludvík XVII. Chlapec však živoří v naprosté izolac

Tento svazek je autorským výborem z prvních tří – dnes již prakticky nedostupných – sbírek básnířky Inky Machulkové (nar. 1933). Obsahuje texty vzniklé od počátku šedesátých let do konce let sedmdesátých, kdy v jejím díle nastala mnohaletá publikační pauz

Kniha pojednává o základních konceptech literární teorie, a to v historické perspektivě a se zaměřením na klíčové směry a autory. Od Platóna a Aristotela jako tradičních počátků se dostáváme k osvícenství, Kantovi, Hegelovi, pozitivismu a ke skupině vlivn

Petr Hruška je nejen výraznou osobností básnickou, ale také respektovaným literárním historikem a interpretem. Jeho mnohaletý zájem o dílo Karla Šiktance vyústil v monografii, která je důležitá hned v několika ohledech. Hruška sleduje vývoj Šiktancova básnického díla od rozpačitých počátků (Tobě, živote) až po vrcholy (Český orloj) a nedávno vydané sbírky (Vážná známost). Dokáže nejen mimořádně citlivě interpretovat básníkovy texty, ale také je zasazovat do kontextu doby a vnímat v souvislostech literárně-společenských. Součástí monografie je i podrobně rozebíraný kontext literárních časopisů (Květen a Orientace), které měly na básníka podstatný vliv. A jakkoliv je Hruškova monografie především literárněhistorickou a interpretační prací, v řadě pozorování a nenásilných syntézách vyjevuje i cosi podstatného o poezii vůbec.

Tento svazek je autorským výborem z prvních tří – dnes již prakticky nedostupných – sbírek básnířky Inky Machulkové (nar. 1933). Obsahuje texty vzniklé od počátku šedesátých let do konce let sedmdesátých, kdy v jejím díle nastala mnohaletá publikační pauz

Kniha je určena širokému okruhu čtenářů. Patří mezi ně ti, kterým alkohol působí potíže, i ti, kdo mají problém s alkoholem v rodině. Kniha se dá použít jako svépomocná příručka i jako doplněk léčby prováděné profesionály. Lidí závislých alkoholu může být v Česku kolem 300 tisíc. Těch, kdo závislí nejsou, ale pitím si škodí, je mnohem více. Alkoholem trpí i lidé v okolí: manželky nebo manželé, děti, rodiče a spolupracovníci. Text je psán jasně a srozumitelně a doplněn řadou zajímavostí a příkladů z praxe. O tom, že jsou tištěné materiály v prevenci a léčbě prospěšné, svědčí zkušenosti z USA, Velké Británie nebo Austrálie. Autora o tom navíc přesvědčila i odezva na jeho předchozí publikace podobného zaměření.