Host strana 178 z 185

Nová kniha mladého autora, jehož povídková prvotina (Ažumřeš, nikdo už ti nebude chtít sahat na prsa) vzbudila zaslouženoupozornost kritiky i čtenářů. Hliněné dny jsou novelou,o níž sám autor říká: „Kniha druhé poloviny století, ve kterémrozkvetlo salónní

Básnická sbírka.

Práh věcí tušených… k němu se přibližuje kontemplativní lyrika Ladislava Puršla (nar. 1976). Snově zárodečná poloha, charakteristická pro jeho první sbírku Paměť vody, začíná v Mločí mapě nabývat kontury: potemnělé vnitřní vize polymorfních útržků a torz

Monografie navazuje na knihu České literární romantično (Host 2012). Soustředí se na literaturu vycházející z francouzského Parnasu a představující v českém prostředí jeden z klíčových diskurzů konce devatenáctého a počátku dvacátého století. V prolegomenách Aleš Haman rekapituluje historii užití pojmu parnasismus v české literární vědě a osvětluje motivaci jeho znovuzavedení, Jiří Pelán resumuje podobu francouzského Parnasu, Dalibor Tureček a Peter Zajac podávají návrh modelu českého a slovenského parnasismu. Oddíl případových studií je věnován klíčovým autorům, obecnější problematice parnasistní prózy či modifikaci parnasismu dekadencí. Apendix se zabývá žánrovou problematikou balady v síti diskurzů konce devatenáctého století.

Knihu Smysl moderního umění vydal autor v roce 1968. Nabídl v ní interdisciplinárně koncipovaný výklad, v němž rysy moderního umění spatřuje především ve sféře nově konstituované subjektivity autora i vnímatele. Projevy této subjektivity vykládá jak na základě jejích rysů ve vybraných dílech výtvarných, literárních, fotografických či architektonických, tak i na základě uceleného filozofického konceptu, založeného především na Heideggerově učení. Kniha tak kromě jiného nabízí i výkladově koherentní „příběh" vývoje umění od antických a raně křest'anských kořenů až po nástup abstraktního umění v rámci evropské avantgardy. Interpretační pozorování rysů jednotlivých děl je schopna zobecnit až na úroveň abstrahujících soudů o moderním umění „tak vůbec", ale zároveň se při tom neztratit v tvrzeních vágních a paušálních.

Říká se, že každý obraz vypráví příběh — je to však skutečně pravda? Dokážeme číst obraz stejně, jako bychom četli knihu? Existuje řeč, jíž se můžeme naučit a jež nám umožní vytáhnout z obrazu jeho význam? A chce sám obraz, abychom jej rozluštili, dešifro

Ve své knize Dějiny čtení dosáhl spisovatel, překladatel, editor a především milovník knih a čtení Albert Manguel (nar. 1948) ideálního souladu mezi odborností a vášnivým zaujetím. Jeho pojetí čtení je postaveno na osobních vyznáních, útržcích z vlastního života včetně zasvětitelského zážitku, kdy ho téměř slepý J. L. Borges jednou v Buenos Aires požádal, aby k němu docházel a předčítal mu. Manguel představuje různé typy čtení (tiché čtení, předčítání, autorské čtení, věštění z knih a další), jejichž výklad často začíná historkami ze života známých spisovatelů či osobností kultury. To vše je zakotveno v historii, dějinnosti, která dává možnost vidět, jak se čtení proměňovalo a jakými zásadními zlomy procházelo a jaké hmotné prostředky v té které době mělo k dispozici (papyrus, pergamen, knihtisk, ale třeba i brýle). Manguelova kniha nás sugestivním způsobem svého výkladu přesvědčuje, že i našimi osobními čtenářskými životopisy probíhá velký „příběh“ dějin čtení.

Novinář Mikael Blomkvist má za úkol vyšetřit starý kriminální případ: Harriet Vangerová, vnučka průmyslníka Vangera, zmizela beze stopy téměř před čtyřiceti lety. Blomkvist se seznámí s Lisbeth Salanderovou, mladou svéhlavou ženou, nepřekonatelnou hackerkou, která se stane pro jeho pátrání nepostradatelnou. Blomkvist a Salanderová tvoří neobvyklý pár, ale dokonalý tým. Společně začnou brzy rozkrývat temnou a krvavou rodinnou historii. Trilogie Milénium hvězdy švédské kriminální literatury Stiega Larssona sklidila ihned po svém vydání mimořádný úspěch u čtenářů i kritiky. První díl (Muž, který nenáviděl ženy) dostal v roce 2005 cenu za nejlepší skandinávský kriminální román, druhý díl (Dívka, která si hrála s ohněm) byl oceněn jako nejlepší švédský kriminální román roku 2006, a poslední (Ztracené vzdušné zámky) získal cenu Kniha roku. Larsson není autorem, který by se spokojil s naplněním žánrových konvencí, píše se silným zanícením pro problémy současnosti, uvažuje o vztahu politiky a morálky, klade otázky a hledá zodpovědnost. Šíře jeho znalostí odpovídá hloubce pohledu na věc, což činí příběh velmi věrohodným. Má fantastickou schopnost udržet napětí v mnoha komplikovaných paralelně se odvíjejících zápletkách a současně je brilantně propojovat. Svým bohatým jazykem a stylem navazuje na tu nejlepší severskou vypravěčskou tradici. Globální bestseller / vychází v 35 zemích / dosud prodáno více něž 6 000 000 výtisků.

Rozsáhlá monografie je věnována této jedné z nejzajímavějších a nejinspirativnějších individualit české kultury. Pavel Janoušek přitom Ivana Vyskočila nevnímá pouze tak, jak je dnes zvykem, tedy jako mimořádného divadelníka a pedagoga, ale také jako výrazného spisovatele, jehož povídky a texty měly od šedesátých let podstatný vliv na podobu české literatury a spoluformovaly proud poetiky absurdity a literárních experimentů. Těžiště knihy neleží v životopise, ale v podrobných analýzách textů a autorových programových vystoupení a také jejich průmětů do jednotlivých knižních publikací. Kniha je doplněna kalendáriem a bibliografií Vyskočilova díla.

Publikace je věnována literárnímu životu prvního dvacetiletí existence českého protikomunistického exilu, tedy období mezi únorem 1948 a srpnem 1968. Autor knihy se nezabývá analýzou tvorby exilových spisovatelů, nýbrž způsoby, jakým jejich díla vstupoval

111 let uplyne v lednu 2009 od úmrtí Charlese Lutwidge Dodgsona (27. 1. 1832 - 14. 1. 1898), známějšího jako Lewis Carroll, autor vpravdě nesmrtelné Alenky v říši divů a Za zrcadlem. Ten, kdo ji zná a miluje, zná nepochybně i další podivuhodné postavy z těch knížek. Z nich nejpodivuhodnější je jistě Žvahlav neboli Tlachapoud, vposled Hromoplk. A ten nám budiž průvodcem na podivuhodné výpravě, jejímž cílem je Lovení Snárka, bytosti ovšem reálně neuchopitelné, hodné směšnohrdinského eposu, jímž tato kniha vskutku je. Původní čtyřverší vypravují klasicizujícím jazykem (ale jaksi poťouchlým) o dějích dozajista úžasných, leč poněkud nesmyslných. Jak rozvernost a současně praštěnou „zaumnost" Carrollovy blouznivé epopeje převést do češtiny, je ovšem otázkou. Václav Pinkava na to šel „carrollovsky", ale po svém. Riziko bylo to značné, však rozhod se nésti je hrdě. Zdar jeho odvaze, neboť cesta za Snárkem je a bude vždy „o život". Nám ale pomohou groteskně luzné ilustrace mistra nad jiné povolaného, Adolfa Borna.

Více než sedmdesátileté usilování o českou podobu Puškinova Evžena Oněgina představuje jednu z nejzajímavějších kapitol v dějinách českého překládání poezie. Nejprve nastiňuje postupné pronikání Puškina do českého kulturního povědomí, pak se pokouší dobra

Básník a v občanském povolání učitel ve Velkém Týnci u Olomouce Stanislav Denk (nar. 1962) subtilně a osobitě rozvíjí odkaz spirituálně laděné tradice české poezie. Zdá se však, že si tuto poetiku nevybral jako dekorativní emblém, ale „vnutila“ se mu sama

Soubor studií „Na téma umění a život“ F. X. Šalda 1867–1937–2007 představuje reprezentativní průřez současným literárně a uměnovědným myšlením o díle zakladatele moderní české umělecké kritiky F. X. Šaldy. Odráží a doplňuje jednání mezinárodní vědecké kon

Publikace je věnována literárnímu životu prvního dvacetiletí existence českého protikomunistického exilu, tedy období mezi únorem 1948 a srpnem 1968. Autor knihy se nezabývá analýzou tvorby exilových spisovatelů, nýbrž způsoby, jakým jejich díla vstupoval

Souborné vydání trilogie Milénium, která se stala celosvětovým fenoménem. Stieg Larsson ve svém kriminálním opusu z moderního Švédska zúročil vlastní zkušenosti z investigativní žurnalistiky. Příběh Lisbeth Salanderové, tajemné punkerky a nepřekonatelné hackerky, fascinuje miliony čtenářů po celém světě a dočkal se i filmového zpracování. Dárkové balení v krabici v exkluzivní grafické úpravě.