Host strana 171 z 185

Známý autor životopisů Pavel Kosatík si za objekt své nové knihy vybral osobu svérázného malíře Svatopluka Sulka. Narozen v roce 1921, studoval po druhé světové válce na prestižní Akademii Montmartre v Paříži, v ateliéru Fernanda Légera. Doma směl poprvé vystavovat až v roce 1958, na přímluvu profesora Václava Černého. Později maloval především exotická témata: pobýval na Korsice, v Egyptě, Maroku, podnikl malířskou cestu lodí do Indie. Jeho biografie však není jen běžnou knihou „o malíři a jeho obrazech“. Směřuje k mnohem širšímu zamyšlení nad lidským životem, proměněným beze zbytku v tvorbu. „Když jsem ho poznal, zdálo se mi nejdřív, že jsem konfrontován spíš s přírodním úkazem než lidskou bytostí,“ říká autor o svém objektu. „Svému malování Sulek podřizoval doslova všechno. Když začínal práci, nikdy nekalkuloval s výsledkem. Nemyslel dopředu, žil vždy jen tím okamžikem, ve kterém se právě nacházel.“ Tématem této knihy je lidská svoboda.

První román známé autorky je přelomovým dílem nejen z její vlastní tvorby, ale také pozoruhodným a odvážným zjevením v kontextu dnešní literatury. Doktor Mondspiegel pracuje jako dramaturg reality show v jedné komerční televizi, stále více je však pronásledován nejen pochybnostmi o smyslu své práce, ale vůbec otázkou, kým vlastně je. Otec tragicky zahynul ještě před jeho narozením a matka se po manželově smrti zbláznila. Prostřednictvím záhadného muže, jenž jako ”našeptávač” sleduje osudy hrdinů románu, se doktor Mondspiegel setkává s Lilian, ekvádorskou ženou, která žije v táboře pro uprchlíky, a dostane se mu do rukou deník její matky. Lilianina matka, Češka, která odešla s manželem do Jižní Ameriky, řeší osudové drama, kdy je na způsob ”Sophiiny volby” nucena se rozhodnout mezi dvěma holčičkami, které se narodily téže noci a z nichž jedna je fyzicky postižená. Prostřednictvím tohoto příběhu začíná Mondspiegel objevovat i skrytá znamení ve svém životě a nakonec i přímou souvislost s Lilianiným příběhem. Otázka, kým vlastně je, tak získává novou naléhavost a vyúsťuje v dramatické rozuzlení. Není však jisté, zda jde o happy end. Fischerová dokáže skloubit napínavé lineární vyprávění s ostrými časovými střihy a významovými posuny. Román můžeme číst jako napínavý příběh, ale pozornější čtenář odhaluje v románu i výrazně prokomponovaný celek, v němž nejen děj, ale i jazyk a sám způsob vyprávění příběhu se podílejí na formování (i deformování) lidské identity.

Novela zkušené televizní dramaturgyně Aleny Müllerové je inspirována skutečnou postavou z dokumentárního filmu režisérky Heleny Třeštíkové. Takřka filmová koláž zachycuje paralelní životní osudy Artura, Marie a Karla, které se jednoho dne protnou a směřují k tragickému rozuzlení. Zpočátku běžné životní starosti a radosti, dětství a dospívání na malém městě, první lásky, tvůrčí zanícení mladého filmaře, manželské problémy, to vše se zvolna mění v osudové drama, které se stává doslova bojem o život. Autorka s nadhledem splétá linky a úspornými prostředky buduje silný příběh ze současnosti, ve kterém nechybí humor a neotřelé postřehy. Děj se řítí kupředu bez zbytečných zákrut až k překvapivému konci a zároveň poskytuje prostor k hlubšímu zamyšlení. Je svět skutečně takový, jak jej vnímáme? Je náš osud předem určen, nebo jej můžeme sami změnit?

Příběh O je bezesporu nejlegendárnější sadomasochistický román moderní doby. Pro příznivce tohoto kultu je ozdobou erotické knihovničky, pro určité feministické či puritánské kruhy naopak zhmotněním zlého snu. Nechybí tu nic z repertoáru a kulis „erotického divadla“, ale je tu mnohé navíc. O prochází řadami třináctých komnat zapomnění a sestupuje do podzemí zámku, stále hlouběji proti proudu času, jako by se vracela do lůna k novému zrození. Ale v roce 1969 se objevuje Návrat do Roissy: v jeho úvodu autorka popisuje okolnosti vzniku onoho temného obelisku, monumentu opředeného tenaty protichůdných interpretací, aby je rázně a bezohledně rozťala. Příběh O vyprovokoval jeden z největších skandálů francouzské literatury. Toto mistrovské dílo erotického žánru, zprvu zakázané a často zabavované a šířené ilegálně, se stalo po Saint-Exupéryho Malém princi nejčtenější francouzskou knihou současnosti.

Tato monografie je první českou systematickou tematickou studií americké literatury v knižním rozsahu. Les představuje v období od jejího počátku do poloviny 19. století nejdůležitější formu přírody, s kterou se Američan střetával a kterou si podroboval. Topos lesa figuruje v řadě významných děl zkoumaného období a stává se důležitým kompozičním a významotvorným činitelem. Topos je tu chápán jako „místo s příběhem“, jež funguje jako pořádající struktura, neboť se vyznačuje určitou izotopií funkcí. Metodologicky autor čerpá inspiraci z americké tematické kritiky a českého strukturalismu v konfrontaci s postupy kulturních studií, psychoanalýzy a dekonstrukce. Koncepce toposu lesa vychází z tematologických prací Daniely Hodrové, podnětů Jurije Lotmana a Michaila Bachtina. Práce se tedy snaží syntetizovat nejdůležitější aspekty západních a středoevropských interpretačních přístupů a vyhnout se mechanickému schematizování — každý rozebíraný text je současně chápan jako jedinečný tvar. Autor práce se nezabývá jen významovým rozborem z tematického hlediska, ale postihuje také posuny v pojetí etických a estetických norem, hodnot a funkcí spojených s toposem lesa.

Hrdiny tohoto zvláštního erotického příběhu jsou střední kádry maďarské reality před změnou politického systému. Autor nepochybuje o tom, že schopnost mystické „milostné oběti“, která a priori předpokládá vnitřní svobodu, se může zrodit i v těch, které společenské prostředí a subkultura, v nichž vyrůstali, o ideu vnitřní svobody zcela připravily.

Při příležitosti stého výročí narození básníka Jana Zahradníčka (1905–1960) uspořádala ve dnech 7.–9. dubna 2005 Společnost odkazu básníka Jana Zahradníčka společně s Ústavem pro českou literaturu AV ČR, Katedrou české literatury a literární vědy FF UK v Praze, Historickým ústavem FF MU v Brně a Moravskou zemskou knihovnou v Brně třídenní mezinárodní konferenci „…bývalo u mne zotvíráno…“ Východiska a perspektivy české křesťanské poezie a prózy 20. století.

Proleterka je jméno lodi. Ukotvená v Benátkách čeká, aby převezla do Řecka skupinu ctihodných, německy mluvících turistů. Jako poslední nastupuje muž, který lehce kulhá, a jeho ani ne šestnáctiletá dcera. Mezi otcem a dcerou je naprosté odcizení, a zároveň pouto, které sahá do vzdálené a temné doby – a jako by předcházelo jejich existence. Během cesty by se dcera chtěla dozvědět co nejvíc o tom neuvěřitelně neznámém člověku vedle sebe. Ale především je netrpělivá odhalit tu druhou neznámou, jíž je sám život, o kterém až do této chvíle jenom snila. A plavba na Proleterce je předurčena k jejímu (i erotickému) zasvěcení... Prázdninová cesta je zároveň výletem do země ustrnulých obrazů a přízraků vlastní minulosti. Absence života, chladné a matné světlo vzpomínek i složitého vztahu mezi otcem a dcerou se odráží od nově nabývaných zkušeností. Linie se vzájemně kříží a prostupují. Proleterka je počátek. Života pronásledovaného a prodchnutého smrtí. Krátké a dokonale vybroušené věty podtrhují vyprávění, které osciluje mezi první a třetí osobou, a tím vytváří napětí gradující v překvapivém závěru knihy. Kniha byla přeložena do francouzštiny, angličtiny, němčiny, polštiny a dalších jazyků, získala v roce 2002 prestižní cenu Premio Viareggio.

Hrdiny tohoto zvláštního erotického příběhu jsou střední kádry maďarské reality před změnou politického systému. Autor nepochybuje o tom, že schopnost mystické „milostné oběti“, která a priori předpokládá vnitřní svobodu, se může zrodit i v těch, které společenské prostředí a subkultura, v nichž vyrůstali, o ideu vnitřní svobody zcela připravily.

Proleterka je jméno lodi. Ukotvená v Benátkách čeká, aby převezla do Řecka skupinu ctihodných, německy mluvících turistů. Jako poslední nastupuje muž, který lehce kulhá, a jeho ani ne šestnáctiletá dcera. Mezi otcem a dcerou je naprosté odcizení, a zároveň pouto, které sahá do vzdálené a temné doby – a jako by předcházelo jejich existence. Během cesty by se dcera chtěla dozvědět co nejvíc o tom neuvěřitelně neznámém člověku vedle sebe. Ale především je netrpělivá odhalit tu druhou neznámou, jíž je sám život, o kterém až do této chvíle jenom snila. A plavba na Proleterce je předurčena k jejímu (i erotickému) zasvěcení... Prázdninová cesta je zároveň výletem do země ustrnulých obrazů a přízraků vlastní minulosti. Absence života, chladné a matné světlo vzpomínek i složitého vztahu mezi otcem a dcerou se odráží od nově nabývaných zkušeností. Linie se vzájemně kříží a prostupují. Proleterka je počátek. Života pronásledovaného a prodchnutého smrtí. Krátké a dokonale vybroušené věty podtrhují vyprávění, které osciluje mezi první a třetí osobou, a tím vytváří napětí gradující v překvapivém závěru knihy. Kniha byla přeložena do francouzštiny, angličtiny, němčiny, polštiny a dalších jazyků, získala v roce 2002 prestižní cenu Premio Viareggio.

Známý autor životopisů Pavel Kosatík si za objekt své nové knihy vybral osobu svérázného malíře Svatopluka Sulka. Narozen v roce 1921, studoval po druhé světové válce na prestižní Akademii Montmartre v Paříži, v ateliéru Fernanda Légera. Doma směl poprvé vystavovat až v roce 1958, na přímluvu profesora Václava Černého. Později maloval především exotická témata: pobýval na Korsice, v Egyptě, Maroku, podnikl malířskou cestu lodí do Indie. Jeho biografie však není jen běžnou knihou „o malíři a jeho obrazech“. Směřuje k mnohem širšímu zamyšlení nad lidským životem, proměněným beze zbytku v tvorbu. „Když jsem ho poznal, zdálo se mi nejdřív, že jsem konfrontován spíš s přírodním úkazem než lidskou bytostí,“ říká autor o svém objektu. „Svému malování Sulek podřizoval doslova všechno. Když začínal práci, nikdy nekalkuloval s výsledkem. Nemyslel dopředu, žil vždy jen tím okamžikem, ve kterém se právě nacházel.“ Tématem této knihy je lidská svoboda.

Raněrománská rotundy sv. Kateřiny na znojemském hradě, pocházející z 11. století, je naší nejstarší Národní kulturní památkou a také nejstarší stojící, téměř intaktně dochovanou svatyní na Moravě. Její nástěnné malby - v mnoha směrech evropsky unikátní - byly téměř po dvě staletí předmětem diskusí mnohých odborníků, ketré dosud nejsou uspokojivě ukončeny.

První román známé autorky je přelomovým dílem nejen z její vlastní tvorby, ale také pozoruhodným a odvážným zjevením v kontextu dnešní literatury. Doktor Mondspiegel pracuje jako dramaturg reality show v jedné komerční televizi, stále více je však pronásledován nejen pochybnostmi o smyslu své práce, ale vůbec otázkou, kým vlastně je. Otec tragicky zahynul ještě před jeho narozením a matka se po manželově smrti zbláznila. Prostřednictvím záhadného muže, jenž jako ”našeptávač” sleduje osudy hrdinů románu, se doktor Mondspiegel setkává s Lilian, ekvádorskou ženou, která žije v táboře pro uprchlíky, a dostane se mu do rukou deník její matky. Lilianina matka, Češka, která odešla s manželem do Jižní Ameriky, řeší osudové drama, kdy je na způsob ”Sophiiny volby” nucena se rozhodnout mezi dvěma holčičkami, které se narodily téže noci a z nichž jedna je fyzicky postižená. Prostřednictvím tohoto příběhu začíná Mondspiegel objevovat i skrytá znamení ve svém životě a nakonec i přímou souvislost s Lilianiným příběhem. Otázka, kým vlastně je, tak získává novou naléhavost a vyúsťuje v dramatické rozuzlení. Není však jisté, zda jde o happy end. Fischerová dokáže skloubit napínavé lineární vyprávění s ostrými časovými střihy a významovými posuny. Román můžeme číst jako napínavý příběh, ale pozornější čtenář odhaluje v románu i výrazně prokomponovaný celek, v němž nejen děj, ale i jazyk a sám způsob vyprávění příběhu se podílejí na formování (i deformování) lidské identity.

Výbor z povídek Vikentije Veresajeva, současníka Čechova a celoživotního přítele M. Bulgakova, představuje reprezentativní průřez autorovou tvorbou a tvoří ho povídky týkající se mezilidských, zejména milostných vztahů na pozadí existenciálních témat.

Druhý svazek neocenitelné a vyčerpávající slovníkové příručky. V chronologickém pořadí přiřazuje ke každému roku data narození a úmrtí autorů, důležitá vydaná díla a nejdůležitější události literárního života, a to vše ve velmi širokém záběru české a světové literatury. Slovník je rozvržen do čtyř svazků.

Tento svazek se věnuje tématu, které je právě tak aktuální jako kontroverzní: poprvé je zde vědecky zpracována problematika vyhnání / vysídlení / odsunu Němců z Československa v kontextu české literatury. Zabývá se rovněž historickými, antropologickými a psychologickými aspekty transferu a nucené emigrace. Některé příspěvky analyzují téma v dalších středoevropských literaturách - v německojazyčné, polské, slovenské resp. maďarské. Jednotlivé studie byly předneseny v rámci mezinárodního sympozia, jež se konalo v květnu 2004 ve Vídni a bylo stejně jako tento svazek dvojjazyčné /česko-německé). Na závěr každého příspěvku proto otiskujeme resumé ve druhém jazyce.