Host strana 170 z 185

Třetí svazek neocenitelné a vyčerpávající slovníkové příručky. V chronologickém pořadí přiřazuje ke každému roku data narození a úmrtí autorů, důležitá vydaná díla a nejdůležitější události literárního života, a to vše ve velmi širokém záběru české a světové literatury. Svazek navíc obsahuje abecední seznam všech zmiňovaných autorů a abecední seznam všech uváděných děl. Slovník je rozvržen do čtyř svazků.

Je to téměř neuvěřitelný příběh. Autorka objevená až ve svých více než osmdesáti letech se takřka přes noc stává jednou z nejúspěšnějších a nejpřekládanějších českých spisovatelek. Za povídkový soubor Želary získává Státní cenu za literaturu a podle novely Jozova Hanule je natočen veleúspěšný film, který je nominován na Oskara. Kdo však je Květa Legátová (vlastním jménem Věra Hofmanová)? Jaké byly její osudy předtím, než se stala slavnou? Co dnes prožívá a o čem přemýšlí? Více než rok chodívala o několik generací mladší novinářka Dora Kaprálová na kus řeči ke Květě Legátové a nahrály spolu desítky hodin poutavého vyprávění o autorčině dětství, válce, učitelských štacích na Valašsku, literatuře a také zvířatech, která ji provázejí celým životem. Během té doby se staly přítelkyněmi a Dora Kaprálová tak mohla poznat skutečnou Věru Hofmanovou: „Tahle spisovatelka, dramatička, učitelka, ochránkyně zvířat je jako skála, jako Lucka Vojničková ze Želar, jako Květa Legátová, jako žena, která je někdy třeskutě vtipná, aby nebyla vzteklá. Která občas mentoruje, protože svět musí mít pevný řád. Která je silná jednoduše proto, aby nepropadala slabosti. Aby se svět nerozsypal jako to zrní, co jako malá tak ráda sypala svým milovaným slepicím v rodném Podolí.“

Je to téměř neuvěřitelný příběh. Autorka objevená až ve svých více než osmdesáti letech se takřka přes noc stává jednou z nejúspěšnějších a nejpřekládanějších českých spisovatelek. Za povídkový soubor Želary získává Státní cenu za literaturu a podle novely Jozova Hanule je natočen veleúspěšný film, který je nominován na Oskara. Kdo však je Květa Legátová (vlastním jménem Věra Hofmanová)? Jaké byly její osudy předtím, než se stala slavnou? Co dnes prožívá a o čem přemýšlí? Více než rok chodívala o několik generací mladší novinářka Dora Kaprálová na kus řeči ke Květě Legátové a nahrály spolu desítky hodin poutavého vyprávění o autorčině dětství, válce, učitelských štacích na Valašsku, literatuře a také zvířatech, která ji provázejí celým životem. Během té doby se staly přítelkyněmi a Dora Kaprálová tak mohla poznat skutečnou Věru Hofmanovou: „Tahle spisovatelka, dramatička, učitelka, ochránkyně zvířat je jako skála, jako Lucka Vojničková ze Želar, jako Květa Legátová, jako žena, která je někdy třeskutě vtipná, aby nebyla vzteklá. Která občas mentoruje, protože svět musí mít pevný řád. Která je silná jednoduše proto, aby nepropadala slabosti. Aby se svět nerozsypal jako to zrní, co jako malá tak ráda sypala svým milovaným slepicím v rodném Podolí.“

V Gdaňsku, městě s tisíciletými dějinami, se vždy těsně stýkaly a často i prolínaly různé kultury, jazyky a náboženství. Chwin odhaluje především poměrně nedávnou minulost a stopy, které za sebou nechali němečtí obyvatelé Svobodného města Gdaňsk. O jednom z nich, jenž je ovšem fiktivní literární postavou, píše ve svém dosud nejlépe přijatém románu Hanemann (1995). V tomto mnohovrstevném díle autor vypráví příběh gdaňského profesora anatomie, který po smrti své životní lásky upadá do hluboké deprese, stává se „živou mrtvolou“ bez chuti do života, pudu sebezáchovy a odvahy, zároveň však není ani schopen spáchat sebevraždu. Je svědkem mnoha dramatických událostí, včetně zničení Gdaňska na konci druhé světové války a převzetí města polskou správou. Veškeré dění však sleduje bez zájmu, jako by se ho netýkalo. Z letargie ho vytrhne až mladá žena, která se do města přistěhovala z východu bývalého předválečného Polska. Je stejným ztroskotancem a její pokus o sebevraždu, jemuž Hanemann zabránil, je zlomovým okamžikem v jeho životě. Tento román byl velmi pozitivně přijat kritikou, získal mnoho prestižních ocenění a dnes je považován za vrcholné dílo polské prózy konce dvacátého století. Dosud byl přeložen do němčiny, švédštiny, ruštiny a angličtiny. Americký deník The Boston Globe vyhlásil anglický překlad Hanemanna za jeden z deseti nejlepších románů vydaných v roce 2004 v USA.

V Gdaňsku, městě s tisíciletými dějinami, se vždy těsně stýkaly a často i prolínaly různé kultury, jazyky a náboženství. Chwin odhaluje především poměrně nedávnou minulost a stopy, které za sebou nechali němečtí obyvatelé Svobodného města Gdaňsk. O jednom z nich, jenž je ovšem fiktivní literární postavou, píše ve svém dosud nejlépe přijatém románu Hanemann (1995). V tomto mnohovrstevném díle autor vypráví příběh gdaňského profesora anatomie, který po smrti své životní lásky upadá do hluboké deprese, stává se „živou mrtvolou“ bez chuti do života, pudu sebezáchovy a odvahy, zároveň však není ani schopen spáchat sebevraždu. Je svědkem mnoha dramatických událostí, včetně zničení Gdaňska na konci druhé světové války a převzetí města polskou správou. Veškeré dění však sleduje bez zájmu, jako by se ho netýkalo. Z letargie ho vytrhne až mladá žena, která se do města přistěhovala z východu bývalého předválečného Polska. Je stejným ztroskotancem a její pokus o sebevraždu, jemuž Hanemann zabránil, je zlomovým okamžikem v jeho životě. Tento román byl velmi pozitivně přijat kritikou, získal mnoho prestižních ocenění a dnes je považován za vrcholné dílo polské prózy konce dvacátého století. Dosud byl přeložen do němčiny, švédštiny, ruštiny a angličtiny. Americký deník The Boston Globe vyhlásil anglický překlad Hanemanna za jeden z deseti nejlepších románů vydaných v roce 2004 v USA.

V Gdaňsku, městě s tisíciletými dějinami, se vždy těsně stýkaly a často i prolínaly různé kultury, jazyky a náboženství. Chwin odhaluje především poměrně nedávnou minulost a stopy, které za sebou nechali němečtí obyvatelé Svobodného města Gdaňsk. O jednom z nich, jenž je ovšem fiktivní literární postavou, píše ve svém dosud nejlépe přijatém románu Hanemann (1995). V tomto mnohovrstevném díle autor vypráví příběh gdaňského profesora anatomie, který po smrti své životní lásky upadá do hluboké deprese, stává se „živou mrtvolou“ bez chuti do života, pudu sebezáchovy a odvahy, zároveň však není ani schopen spáchat sebevraždu. Je svědkem mnoha dramatických událostí, včetně zničení Gdaňska na konci druhé světové války a převzetí města polskou správou. Veškeré dění však sleduje bez zájmu, jako by se ho netýkalo. Z letargie ho vytrhne až mladá žena, která se do města přistěhovala z východu bývalého předválečného Polska. Je stejným ztroskotancem a její pokus o sebevraždu, jemuž Hanemann zabránil, je zlomovým okamžikem v jeho životě. Tento román byl velmi pozitivně přijat kritikou, získal mnoho prestižních ocenění a dnes je považován za vrcholné dílo polské prózy konce dvacátého století. Dosud byl přeložen do němčiny, švédštiny, ruštiny a angličtiny. Americký deník The Boston Globe vyhlásil anglický překlad Hanemanna za jeden z deseti nejlepších románů vydaných v roce 2004 v USA.

Kučera debutoval v roce 2000 sbírkou Samomluvy. V tomto sympaticky útlém literárním prologu představil základní tón své poezie: neokázalost. Kritika se shodla na tom, že Kučera promlouvá tichým, soustředěným hlasem a že jeho básně jsou máloslovné a křehké. Kdosi dokonce velmi přesně poznamenal, že jeho verše „jako by byly zaznamenány na voskovém válečku prvního fonografu – stačí ho neopatrně uchopit a záznam je navždy ztracen. A co zaznamenává Kučerova jehla? Jedná se, podobně jako v knížce první, o drobné básnické záznamy samomluvy i fragmenty hovorů, připomínající básnický deník jsou to úlomky z proudu času, záchvěvy chvil, ony kolářovské „dny v rocích a roky v dnech“… (Miloš Doležal)

Tématem povídkového souboru současné ruské prozaičky a dramatičky, jejíž díla vycházejí v několika evropských jazycích, jsou především vztahy mezi mužem a ženou. Její pohled zaujme citem pro detail, humorem, ironií. Autorka často nechává své příběhy otevřené, neopouští hrdinu až na konci příběhu, ale právě v jeho nejdramatičtějším momentu – před závažným rozhodnutím. A zde dává prostor čtenáři, aby se zamýšlel nad přečteným, nad sebou samým, nad paralelami příběhu se svým vlastním životem… Titulní povídka knihy líčí autorčino setkání se slavným italským režisérem F. Fellinim.

Tématem povídkového souboru současné ruské prozaičky a dramatičky, jejíž díla vycházejí v několika evropských jazycích, jsou především vztahy mezi mužem a ženou. Její pohled zaujme citem pro detail, humorem, ironií. Autorka často nechává své příběhy otevřené, neopouští hrdinu až na konci příběhu, ale právě v jeho nejdramatičtějším momentu – před závažným rozhodnutím. A zde dává prostor čtenáři, aby se zamýšlel nad přečteným, nad sebou samým, nad paralelami příběhu se svým vlastním životem… Titulní povídka knihy líčí autorčino setkání se slavným italským režisérem F. Fellinim.

Sborník k pětaosmdesátinám Ludvíka Kundery.

Svazek Kumštkabinet shrnuje tři básnické knihy držitele Ceny Jiřího Ortena (Kuním štětcem, Pan Twardowski, Jezernice) a dosud nepublikovanou skladbu Otto Lilienthal z roku 2004.

Svazek Kumštkabinet shrnuje tři básnické knihy držitele Ceny Jiřího Ortena (Kuním štětcem, Pan Twardowski, Jezernice) a dosud nepublikovanou skladbu Otto Lilienthal z roku 2004.

Tato kniha je svého druhu prvním pokusem o systematický souhrn a kritickou reflexi práce českých filmařů, kteří po neblahých obratech dějin dvacátého století odešli do exilu. Ve stručném přehledu se tu uvádí antinacistický exil po Mnichovu 1938 a první antikomunistický po únoru 1948. Hlavní pozornost je soustředěna na období po okupaci 1968, kdy na Západ odešli nejen renomovaní tvůrci jako Miloš Forman, Ivan Passer, Jan Němec, Vojtěch Jasný nebo Emil Radok, ale také mladší generace, kterou reprezentovali Jana Boková, Bernard Šafařík, Václav Reischl nebo Otakar Votoček. Těžiště knihy představují monografické studie režisérů hraného filmu, připomenuty jsou ovšem také oblasti filmu animovaného, dokumentárního, televize a videa a taktéž další profese (herci, scenáristé, kameramani ad.); dohromady se tak utváří bohatě strukturovaný a překvapivě rozmanitý obraz audiovizuální exilové subkultury. Tato práce chce přispět k zacelení přetrvávající mezery v dějinách našeho filmu i k nápravě poněkud neurovnaného vztahu vlasti a exilu, zatíženého neznalostí a nezájmem.

Žánrově rozrůzněná, časově rozlehlá, příležitostně rozptýlená a mluvící několika jazyky je kniha Místo domova Sylvie Richteorvé. A přece a především je to kniha koncentrická. Svazek je souborem autorčiným textů z let 1984-2004 napsaných nebo přednesených česky, francouzsky a italsky. Vlastním tématem je česká literatura druhé poloviny dvacátého století - díla Jiřího Koláře, Josefa Hiršala, Věry Linhartové, Ludvíka Vaculíka, Josefa Škvoreckého, Petra Krále, Milana Kundery, Bohumila Hrabala, ale například i Karla Čapka. Kniha tvoří volnou trilogii s esejistickými knihami Slova a ticho a Ticho a smích.

Žánrově rozrůzněná, časově rozlehlá, příležitostně rozptýlená a mluvící několika jazyky je kniha Místo domova Sylvie Richteorvé. A přece a především je to kniha koncentrická. Svazek je souborem autorčiným textů z let 1984-2004 napsaných nebo přednesených česky, francouzsky a italsky. Vlastním tématem je česká literatura druhé poloviny dvacátého století - díla Jiřího Koláře, Josefa Hiršala, Věry Linhartové, Ludvíka Vaculíka, Josefa Škvoreckého, Petra Krále, Milana Kundery, Bohumila Hrabala, ale například i Karla Čapka. Kniha tvoří volnou trilogii s esejistickými knihami Slova a ticho a Ticho a smích.

Žánrově rozrůzněná, časově rozlehlá, příležitostně rozptýlená a mluvící několika jazyky je kniha Místo domova Sylvie Richteorvé. A přece a především je to kniha koncentrická. Svazek je souborem autorčiným textů z let 1984-2004 napsaných nebo přednesených česky, francouzsky a italsky. Vlastním tématem je česká literatura druhé poloviny dvacátého století - díla Jiřího Koláře, Josefa Hiršala, Věry Linhartové, Ludvíka Vaculíka, Josefa Škvoreckého, Petra Krále, Milana Kundery, Bohumila Hrabala, ale například i Karla Čapka. Kniha tvoří volnou trilogii s esejistickými knihami Slova a ticho a Ticho a smích.