Host strana 169 z 185

Básnická sbírka.

Novou sbírkou Ohořelec se Ivo Odehnal vrací k základním motivům své tvorby, zvláště vlivům genia loci svého rodného Valašska. K typickým znakům patří časté využívání slovních novotvarů, které mají kořeny v rodném kraji. Ohořelec je zdařilá sbírka s bohatou reflexivní obrazností, se zřetelným existenciálním rozměrem a pro Odehnala typickou „prvosmyslovou“ metaforikou. Edice poesie Host, sv. 80

Sborník z kolokvia pořádaného k připomenutí třicátého výročí úmrtí Jana Mukařovského. K připomenutí třicátého výročí úmrtí literárního vědce a estetika Jana Mukařovského (11. 11. 1891 — 8. 2. 1975) uspořádal Ústav pro českou literaturu AV ČR dne 8. 2. 2005 v Praze mezinárodní kolokvium "Český strukturalismus po poststrukturalismu". Záměrem bylo připomenout významné literárněteoretické a esteticko-filozofické příspěvky Jana Mukařovského, porovnat je s přístupy některých poststrukturálních myslitelů a poskytnout prostor pro širší diskusi o současné podobě českého literárněvědného strukturalismu. K účasti bylo vyzváno šestnáct domácích i zahraničních badatelů, kteří se této problematice dlouhodobě věnují; předložené studie tak představují aktuální podobu současného teoretického uvažování o českém strukturalismu.

Střídmé verše z několika střídmých let a tři tematické okruhy. První: dotýkavý průzkum periferního městského prostoru: koutkem oka a okrajem věty zaznamenaná benzínka, semafor, rez, tramvaj, asfalt, potrubí zklamání, a prostor moře, nebe, slunce. Tápání kam s rukama? Druhý: spojení náhradního „knižního života“ (četba, dopisy, knihy, aluze, slovní hříčky) s intimitou a sexem. Třetí: hluboký strach z posledně zmíněného, z intimity, bolesti a samoty ve dvou. Noční krční hřídel. Chladná, hranatá, cizí slova plná tvrdých souhlásek se rozpouštějí v dialogu, upomínce, citovosti, v literárních ohlasech. Ale jen málokdy zcela důsledně. Takový je autorčin záměr. Psaní je dotýkání se hran, život neukončitelná léčba. Edice Poesie Host sv. 79.

Třetí svazek neocenitelné a vyčerpávající slovníkové příručky. V chronologickém pořadí přiřazuje ke každému roku data narození a úmrtí autorů, důležitá vydaná díla a nejdůležitější události literárního života, a to vše ve velmi širokém záběru české a světové literatury. Svazek navíc obsahuje abecední seznam všech zmiňovaných autorů a abecední seznam všech uváděných děl. Slovník je rozvržen do čtyř svazků.

Třetí svazek neocenitelné a vyčerpávající slovníkové příručky. V chronologickém pořadí přiřazuje ke každému roku data narození a úmrtí autorů, důležitá vydaná díla a nejdůležitější události literárního života, a to vše ve velmi širokém záběru české a světové literatury. Svazek navíc obsahuje abecední seznam všech zmiňovaných autorů a abecední seznam všech uváděných děl. Slovník je rozvržen do čtyř svazků.

Je to téměř neuvěřitelný příběh. Autorka objevená až ve svých více než osmdesáti letech se takřka přes noc stává jednou z nejúspěšnějších a nejpřekládanějších českých spisovatelek. Za povídkový soubor Želary získává Státní cenu za literaturu a podle novely Jozova Hanule je natočen veleúspěšný film, který je nominován na Oskara. Kdo však je Květa Legátová (vlastním jménem Věra Hofmanová)? Jaké byly její osudy předtím, než se stala slavnou? Co dnes prožívá a o čem přemýšlí? Více než rok chodívala o několik generací mladší novinářka Dora Kaprálová na kus řeči ke Květě Legátové a nahrály spolu desítky hodin poutavého vyprávění o autorčině dětství, válce, učitelských štacích na Valašsku, literatuře a také zvířatech, která ji provázejí celým životem. Během té doby se staly přítelkyněmi a Dora Kaprálová tak mohla poznat skutečnou Věru Hofmanovou: „Tahle spisovatelka, dramatička, učitelka, ochránkyně zvířat je jako skála, jako Lucka Vojničková ze Želar, jako Květa Legátová, jako žena, která je někdy třeskutě vtipná, aby nebyla vzteklá. Která občas mentoruje, protože svět musí mít pevný řád. Která je silná jednoduše proto, aby nepropadala slabosti. Aby se svět nerozsypal jako to zrní, co jako malá tak ráda sypala svým milovaným slepicím v rodném Podolí.“

Je to téměř neuvěřitelný příběh. Autorka objevená až ve svých více než osmdesáti letech se takřka přes noc stává jednou z nejúspěšnějších a nejpřekládanějších českých spisovatelek. Za povídkový soubor Želary získává Státní cenu za literaturu a podle novely Jozova Hanule je natočen veleúspěšný film, který je nominován na Oskara. Kdo však je Květa Legátová (vlastním jménem Věra Hofmanová)? Jaké byly její osudy předtím, než se stala slavnou? Co dnes prožívá a o čem přemýšlí? Více než rok chodívala o několik generací mladší novinářka Dora Kaprálová na kus řeči ke Květě Legátové a nahrály spolu desítky hodin poutavého vyprávění o autorčině dětství, válce, učitelských štacích na Valašsku, literatuře a také zvířatech, která ji provázejí celým životem. Během té doby se staly přítelkyněmi a Dora Kaprálová tak mohla poznat skutečnou Věru Hofmanovou: „Tahle spisovatelka, dramatička, učitelka, ochránkyně zvířat je jako skála, jako Lucka Vojničková ze Želar, jako Květa Legátová, jako žena, která je někdy třeskutě vtipná, aby nebyla vzteklá. Která občas mentoruje, protože svět musí mít pevný řád. Která je silná jednoduše proto, aby nepropadala slabosti. Aby se svět nerozsypal jako to zrní, co jako malá tak ráda sypala svým milovaným slepicím v rodném Podolí.“

V Gdaňsku, městě s tisíciletými dějinami, se vždy těsně stýkaly a často i prolínaly různé kultury, jazyky a náboženství. Chwin odhaluje především poměrně nedávnou minulost a stopy, které za sebou nechali němečtí obyvatelé Svobodného města Gdaňsk. O jednom z nich, jenž je ovšem fiktivní literární postavou, píše ve svém dosud nejlépe přijatém románu Hanemann (1995). V tomto mnohovrstevném díle autor vypráví příběh gdaňského profesora anatomie, který po smrti své životní lásky upadá do hluboké deprese, stává se „živou mrtvolou“ bez chuti do života, pudu sebezáchovy a odvahy, zároveň však není ani schopen spáchat sebevraždu. Je svědkem mnoha dramatických událostí, včetně zničení Gdaňska na konci druhé světové války a převzetí města polskou správou. Veškeré dění však sleduje bez zájmu, jako by se ho netýkalo. Z letargie ho vytrhne až mladá žena, která se do města přistěhovala z východu bývalého předválečného Polska. Je stejným ztroskotancem a její pokus o sebevraždu, jemuž Hanemann zabránil, je zlomovým okamžikem v jeho životě. Tento román byl velmi pozitivně přijat kritikou, získal mnoho prestižních ocenění a dnes je považován za vrcholné dílo polské prózy konce dvacátého století. Dosud byl přeložen do němčiny, švédštiny, ruštiny a angličtiny. Americký deník The Boston Globe vyhlásil anglický překlad Hanemanna za jeden z deseti nejlepších románů vydaných v roce 2004 v USA.

V Gdaňsku, městě s tisíciletými dějinami, se vždy těsně stýkaly a často i prolínaly různé kultury, jazyky a náboženství. Chwin odhaluje především poměrně nedávnou minulost a stopy, které za sebou nechali němečtí obyvatelé Svobodného města Gdaňsk. O jednom z nich, jenž je ovšem fiktivní literární postavou, píše ve svém dosud nejlépe přijatém románu Hanemann (1995). V tomto mnohovrstevném díle autor vypráví příběh gdaňského profesora anatomie, který po smrti své životní lásky upadá do hluboké deprese, stává se „živou mrtvolou“ bez chuti do života, pudu sebezáchovy a odvahy, zároveň však není ani schopen spáchat sebevraždu. Je svědkem mnoha dramatických událostí, včetně zničení Gdaňska na konci druhé světové války a převzetí města polskou správou. Veškeré dění však sleduje bez zájmu, jako by se ho netýkalo. Z letargie ho vytrhne až mladá žena, která se do města přistěhovala z východu bývalého předválečného Polska. Je stejným ztroskotancem a její pokus o sebevraždu, jemuž Hanemann zabránil, je zlomovým okamžikem v jeho životě. Tento román byl velmi pozitivně přijat kritikou, získal mnoho prestižních ocenění a dnes je považován za vrcholné dílo polské prózy konce dvacátého století. Dosud byl přeložen do němčiny, švédštiny, ruštiny a angličtiny. Americký deník The Boston Globe vyhlásil anglický překlad Hanemanna za jeden z deseti nejlepších románů vydaných v roce 2004 v USA.

V Gdaňsku, městě s tisíciletými dějinami, se vždy těsně stýkaly a často i prolínaly různé kultury, jazyky a náboženství. Chwin odhaluje především poměrně nedávnou minulost a stopy, které za sebou nechali němečtí obyvatelé Svobodného města Gdaňsk. O jednom z nich, jenž je ovšem fiktivní literární postavou, píše ve svém dosud nejlépe přijatém románu Hanemann (1995). V tomto mnohovrstevném díle autor vypráví příběh gdaňského profesora anatomie, který po smrti své životní lásky upadá do hluboké deprese, stává se „živou mrtvolou“ bez chuti do života, pudu sebezáchovy a odvahy, zároveň však není ani schopen spáchat sebevraždu. Je svědkem mnoha dramatických událostí, včetně zničení Gdaňska na konci druhé světové války a převzetí města polskou správou. Veškeré dění však sleduje bez zájmu, jako by se ho netýkalo. Z letargie ho vytrhne až mladá žena, která se do města přistěhovala z východu bývalého předválečného Polska. Je stejným ztroskotancem a její pokus o sebevraždu, jemuž Hanemann zabránil, je zlomovým okamžikem v jeho životě. Tento román byl velmi pozitivně přijat kritikou, získal mnoho prestižních ocenění a dnes je považován za vrcholné dílo polské prózy konce dvacátého století. Dosud byl přeložen do němčiny, švédštiny, ruštiny a angličtiny. Americký deník The Boston Globe vyhlásil anglický překlad Hanemanna za jeden z deseti nejlepších románů vydaných v roce 2004 v USA.

Kučera debutoval v roce 2000 sbírkou Samomluvy. V tomto sympaticky útlém literárním prologu představil základní tón své poezie: neokázalost. Kritika se shodla na tom, že Kučera promlouvá tichým, soustředěným hlasem a že jeho básně jsou máloslovné a křehké. Kdosi dokonce velmi přesně poznamenal, že jeho verše „jako by byly zaznamenány na voskovém válečku prvního fonografu – stačí ho neopatrně uchopit a záznam je navždy ztracen. A co zaznamenává Kučerova jehla? Jedná se, podobně jako v knížce první, o drobné básnické záznamy samomluvy i fragmenty hovorů, připomínající básnický deník jsou to úlomky z proudu času, záchvěvy chvil, ony kolářovské „dny v rocích a roky v dnech“… (Miloš Doležal)

Tématem povídkového souboru současné ruské prozaičky a dramatičky, jejíž díla vycházejí v několika evropských jazycích, jsou především vztahy mezi mužem a ženou. Její pohled zaujme citem pro detail, humorem, ironií. Autorka často nechává své příběhy otevřené, neopouští hrdinu až na konci příběhu, ale právě v jeho nejdramatičtějším momentu – před závažným rozhodnutím. A zde dává prostor čtenáři, aby se zamýšlel nad přečteným, nad sebou samým, nad paralelami příběhu se svým vlastním životem… Titulní povídka knihy líčí autorčino setkání se slavným italským režisérem F. Fellinim.

Tématem povídkového souboru současné ruské prozaičky a dramatičky, jejíž díla vycházejí v několika evropských jazycích, jsou především vztahy mezi mužem a ženou. Její pohled zaujme citem pro detail, humorem, ironií. Autorka často nechává své příběhy otevřené, neopouští hrdinu až na konci příběhu, ale právě v jeho nejdramatičtějším momentu – před závažným rozhodnutím. A zde dává prostor čtenáři, aby se zamýšlel nad přečteným, nad sebou samým, nad paralelami příběhu se svým vlastním životem… Titulní povídka knihy líčí autorčino setkání se slavným italským režisérem F. Fellinim.

Sborník k pětaosmdesátinám Ludvíka Kundery.

Svazek Kumštkabinet shrnuje tři básnické knihy držitele Ceny Jiřího Ortena (Kuním štětcem, Pan Twardowski, Jezernice) a dosud nepublikovanou skladbu Otto Lilienthal z roku 2004.