Host strana 176 z 185

Básnická sbírka.

Tomáš Kubíček se ve své knize jako první u nás věnuje i Kunderovým románům (Pomalost, Totožnost a Nevědění), jež česky dosud nevyšly. Oproti dříve vydaným monografiím, které se zabývaly romány Milana Kundery spíše v literárněhistorické perspektivě, zvolil Kubíček hledisko literárně teoretické a filozofické. Interpretačním klíčem je mu Heideggerovo pojetí vzniku mýtu, respektive jeho bytostná neurčitelnost úzkosti a osudový tón tíhy smrti . Kubíčkova interpretace Kunderových románů je spíše neoetickým příběhem než literárněhistorickým exkursem. Jde o jakési zastávky, při nichž poutník myšlenkově nesetrváva na úrovni apriorně stanovené teze, ale zvažuje jaká z dosud poznaných možností může vést k nejhlubšímu pochopení konkrétního románu.

Soubor povídek, jejichž děj se odvíjí chronologicky od mytické minulosti přes léta války a komunismu až do současnosti. Autorka zde svým typickým stylem venkovské lyrizované prózy podniká cestu do hloubek lidské duše a tragiky osudu.

Sbírka Liana času česko - slovenské básnířky Diany Nguyen představuje první samostatné knižní vystoupení této pozoruhodné autorky v Čechách. (Debutovala v roce 1994 společnou sbírkou s Jiřím Veselským „Nezaručené pověsti — Čiary života” a o pět let později vydala na Slovensku sbírku Rozkrýdlenie.) Liany času jsou jakýmsi básnickým deníkem, ovšem pouze potud, že se všechny básně jmenují den. Nejde o záznamy a reflexe dějů vztažených ke konkrétnímu okamžiku. Naopak. Den je zde jakýmsi vyprázdněným časem, který se cyklicky opakuje a který se jakoby teprve dožaduje svého naplnění.

Knižní podoba stejnojmenného kontroverzního snímku. Soubor rozhovorů s předními českými tvůrci o historii, proměnách a především současném neutěšeném stavu naší kinematografie.

Sbírka básní, za kterou byla autorovi udělena Cena Jiřího Ortena 2002.

Pavel Janoušek patří bezesporu mezi nejvýraznější osobnosti naší literární scény. V letech 1987–1999 publikoval zejména na stránkách časopisu Tvar mnoho studií, literárních kritik a esejů, které významným způsobem ovlivnily způsob nahlížení na současnou českou literaturu. Knihu Janouškových textů Time-out tvoří jak obecné úvahy nad postavením a funkcí literatury v soudobé společnosti, tak i zamyšlení nad literální kritikou jako takovou. I přes riziko omylu neváhá často autor konstruovat inspirativní hypotézy a promýšlet možnosti budoucího vývoje literatury a literární kritiky. Time-out je však nejen ojedinělým svědectvím o literatuře 90. let, ale také vážným příspěvkem k teorii a praxi literární kritiky. Ojedinělým komentářem literárního dění jsou pak Janouškovy kresby, črtané podle autorových slov nejčastěji na schůzích a poradách, které knihu provázejí.

Na začátku románu je obyčejná náklonnost spisovatele Patrika Honzla k nevšedním obrazům malíře Josefa Haly. Ten žil dlouhou dobu v cizině, kde se proslavil, a před pár lety se usadil v tichosti i s rodinou nedaleko malého města na česko-moravském pomezí. Spisovatelův prohlubující se zájem o malířovo dílo, v němž se odráží tradice gotického malířství, se prudce zvýší ve chvíli, kdy se Patriku Honzlovi dostane do ruky interview, které s Josefem Halou otiskl americký týdeník Time. V odpovědi na otázku, zda existuje něco jako tajemství obrazu, v něm malíř totiž uvádí, že před mnoha lety se v jedné publikaci o italské gotice dočetl o staré toskánské legendě. Podle ní tajemství obrazu reálně existuje — je zaznamenáno neviditelným inkoustem na gotickém obrazu ze 13. století, který je v majetku jednoho toskánského kláštera. Jedná se o portrét mnicha, který si čte v knize. Josef Hala v rozhovoru dále říká, že touha dostat se k portrétu čtoucího mnicha, a tedy i k formuli odhalující, jak namalovat obraz, který nestárne a stále poutá divákovu pozornost, nejspíš zásadně ovlivnila jeho rozhodnutí stát se malířem. Patrik Honzl zprvu považuje tohle malířovo povídání za pouhý romantický kolorit, kterým Josef Hala chtěl dát rozhovoru tajemný nádech. Později se však přistihne, že už není schopen dívat se na jeho plátna jinak než skrze toskánskou legendu o čtoucím mnichovi. S malířem se seznámí a požádá ho, zda by mu nepovyprávěl svůj životní příběh. Josef Hala souhlasí — ačkoli mu je brzy jasné, že spisovatele víc než jeho obrazy zajímá čtoucí mnich — a pozve ho na víkend do svého domu. Během malířova příběhu o cestě k uměleckému úspěchu — v němž gotický portrét čtoucího mnicha a formule, kterou podle legendy ukrývá, hrají ústřední roli — si Patrik Honzl zděšeně uvědomí, že se bezděky stal jeho součástí. Podezírá malíře, že mísí realitu s fikcí, a zjišťuje, že mezi nimi už není schopen rozlišovat. Ocitá se v bídě i úžasu takzvaného uměleckého světa. Dočká se kýžené formule, která odhaluje věčné tajemství obrazu — stejně jako se čtenář dočká překvapivého závěru, v němž spisovatel Patrik Honzl sehraje hlavní roli.

Básnická sbírka.

Láska je nejmocnějším citem v našich životech a proto patří i k nejoblíbenějším námětům uměleckých děl všech oborů. Také v české literatuře najdeme bezpočet povídek s milostnými náměty. Ty nejpoutavější jsou obsaženy v antologii Příběhy lásky. Jsou v ní vypsány snad všechny podoby lásky, všechny její útrapy a slasti. Od příběhů lásky velké a tragické, končící smrtí milenců, po povídky vyprávěné s nadhledem a lehkou ironií, při nichž se možná nejedno oko zalekne nejen slzou dojetí, ale i srdečného smíchu. Autorské rozpětí je neméně široké. Počínaje středověkým převyprávěním ovidiovského mýtu o Pirámovi a Tysbě přes klasiky minulého století (Tyl, Neruda, Sova) až k nejuznávanějším spisovatelům současným (Kundera, Škvorecký, Lustig) či oblíbeným autorům mladší generace (Viewegh, Ludva). Tato kniha navazuje na předchozí svazky Čeští prokletí básnící a Příběhy temnot v české literatuře XIX. a XX. století.

Láska je nejmocnějším citem v našich životech a proto patří i k nejoblíbenějším námětům uměleckých děl všech oborů. Také v české literatuře najdeme bezpočet povídek s milostnými náměty. Ty nejpoutavější jsou obsaženy v antologii Příběhy lásky. Jsou v ní vypsány snad všechny podoby lásky, všechny její útrapy a slasti. Od příběhů lásky velké a tragické, končící smrtí milenců, po povídky vyprávěné s nadhledem a lehkou ironií, při nichž se možná nejedno oko zalekne nejen slzou dojetí, ale i srdečného smíchu. Autorské rozpětí je neméně široké. Počínaje středověkým převyprávěním ovidiovského mýtu o Pirámovi a Tysbě přes klasiky minulého století (Tyl, Neruda, Sova) až k nejuznávanějším spisovatelům současným (Kundera, Škvorecký, Lustig) či oblíbeným autorům mladší generace (Viewegh, Ludva). Tato kniha navazuje na předchozí svazky Čeští prokletí básnící a Příběhy temnot v české literatuře XIX. a XX. století.

První z dvou Mukařovského svazků obsahuje práce z estetiky, obecné teorie umění a studie věnované divadlu a filmu. Druhý díl studií je věnován teorii literatury a poetice včetně rozsáhlých historických textů a strukturních rozborů básnických děl. Oba svazky znovu dají k dispozici novým generacím čtenářů klasické práce u edic dávno rozebraných. Studie byly pečlivě vybrány z hlediska potřeb nejširšího okruhu zájemců o humanitní vědy. Autentické znění je zajištěno srovnáním s rukopisy i všemi otisky; na mnoha místech tak byly opraveny omyly předchozích souborů, což je registrováno v komentáři, který kromě toho v krátkých anotacích jednotlivé studie zařazuje do celkového kontextu Mukařovského názorového světa a jeho vývoje.

Básnická sbírka.

Básnická sbírka z roku 1992.

Sbírka básní.

Druhá sbírka výtvarníka a básníka (*1970) jehož tvorba originálním způsobem rozvíjí tradici morgensternovských poetických hříček, odkazuje např. ke slovesné tvorbě malíře Paula Klee, ale i Ivana Wernische ad.