Host strana 175 z 186

V kontextu autorčina díla, (a bez nadsázky lze dodat, že i v kontextu českého písemnictví,) představuje kniha Prstem po mapě těla zcela výjimečný literární počin. Její erotické básně v próze zaujmou nespoutanou imaginací kontrastující s bravurním využitím možností jazyka; spojením lyrického nazíraní skutečnosti s až brutálně otevřeným pohledem na intimní sféru. Je to výpověď nezvyklá už samotným faktem, že přichází právě od ženy-autorky. Cosi obdobného zatím známe snad jen z několika (dnes téměř kultovních) básní Jany Krejcarové, jejíž texty měly ovšem spíše epigramatický ráz. Po půlstoletí je zde znovu práce, která se může stát — a jistě i stane — skutečnou literární událostí. Druhé, opravené vydání.

Lydie Romanská (*1943) prožívá svůj život tak trochu stranou hlavních cest v prostředí Ostravska, kdysi výrazně dělnickém. Navzdory tomu je básnířkou s intenzivním vztahem k umění, a to nejen slovesnému. V civilním povolání řídí Základní uměleckou školu v Ostravě-Svinově a diriguje dětský pěvecký sbor Cantabo. Do jejího světa neodmyslitelně patří i životní druh, hudební skladatel Dobroslav Lidmila, mj. tvůrce vokálních skladeb na texty své ženy. (Viz fragmenty partitur použité k ilustracím v této knize.) Přestože značná část publikačních aktivit Lydie Romanské je také spojena s Ostravou, rozhodně není autorkou regionální. Náš svazek s názvem Desátek — výbor z deseti tiskem vydaných básnických knih — dokazuje, že její tvorba má místo v kontextu celé české lyriky. Nepostrádá typickou ženskou jemnost a senzitivnost, ale jak poznamenává editor svazku Jiří Urbanec „stále se pokouší pochopit a scelit obraz světa, který je navýsost i ve zdánlivě zastrčených a nevšímaných detailech dramatický...“

Lydie Romanská (*1943) prožívá svůj život tak trochu stranou hlavních cest v prostředí Ostravska, kdysi výrazně dělnickém. Navzdory tomu je básnířkou s intenzivním vztahem k umění, a to nejen slovesnému. V civilním povolání řídí Základní uměleckou školu v Ostravě-Svinově a diriguje dětský pěvecký sbor Cantabo. Do jejího světa neodmyslitelně patří i životní druh, hudební skladatel Dobroslav Lidmila, mj. tvůrce vokálních skladeb na texty své ženy. (Viz fragmenty partitur použité k ilustracím v této knize.) Přestože značná část publikačních aktivit Lydie Romanské je také spojena s Ostravou, rozhodně není autorkou regionální. Náš svazek s názvem Desátek — výbor z deseti tiskem vydaných básnických knih — dokazuje, že její tvorba má místo v kontextu celé české lyriky. Nepostrádá typickou ženskou jemnost a senzitivnost, ale jak poznamenává editor svazku Jiří Urbanec „stále se pokouší pochopit a scelit obraz světa, který je navýsost i ve zdánlivě zastrčených a nevšímaných detailech dramatický...“

V hospodách jsme nad pivem častokrát nadávali na tatíčka Masaryka – toho starýho separatistu, kterej zavinil rozpad Rakouska-Uherska. "Tenkrát jsme cestovali po celé Evropě jen s občankou. Akorát do Turecka byl potřeba passport! Zlaté to časy! Teď jsme rádi, že nás pustěj aspoň do východní Evropy! Do prdele práce!" Brzo nám došlo, že za to může bolševik, nikoliv Tomáš Garik. Bylo potřeba žít podle sloganu jednoho starořímskýho myslitele: "Život je jako hra v kostky. Svým umem musíš co nejlíp využít toho, co ti padlo..."

Druhé vydání úspěšné knihy povídek + bonus Poslední tanec. Když do redakce před pár lety dorazila zásilka s autobiografickou povídkou Setkání, jejímž autorem je rodák z Valašského Meziříčí Zdeněk Koláček (*1956), vyvolala nadšení, ale i nedůvěru. Existuje vůbec autor, který si jen tak napíše Charlesi Bukowskému, navštíví jej v L. A. a pak sám už v letech začne psát povídky (převážně) ze svého mládí prožitého v bolševickém úhoru maloměsta sedmdesátých let? Ano, existuje, dál tvoří a dávno má za sebou první publikační příležitosti ve Tvaru, Babylonu i Hostu. Koláčkovy povídky se zcela přirozeně ocitají ve společenství kultovních outsiderských knih, jako je Pelcovo A bude hůř? či Jerofejevova Moskva-Peťušky zpáteční: beznadějný vzdor, zábavové rvačky, nevázaný sex a samozřejmě bezedné moře levného alkoholu. Ovšem okresní město na malebné periferii republiky v sedmdesátých letech je přece jen něco jiného než takřka kriminální živoření Pelcových hrdinů či sovětská realita. Koláček přináší jako svůj osobitý vklad k textům zmíněných solitérů laskavý i černý humor, ironii i sebeironii. Koláčkovu knihu nelze doporučit těm, kteří rádi relaxují u intelektuálních dramat. Uvítají ji však čtenáři, kteří milují život, jaký byl a jaký je?

Třicet sedm reflexivních básní v próze od současné české autorky. Autorka se nebojí pustit čtenáře do intimních zákoutí své duše. Touží se s nimi rozdělit o všechny své pocity vyvolané toulkami Prahou a izraelskými městy, které v ní postupně evokují vzpomínky na nejrůznější lidi a události. Jazyk, který používá, je košatý, nápaditý, plný básnických metafor. Eva Frantinová si už okruh svých čtenářů dokázala najít a touto knihou je určitě nezarmoutí.

Nová sbírka básní v próze originálně navazuje na odkaz modernistických proudů (literárních i výtvarných), a to s ohledem spíše na zahraniční než český kontext, což ji činí velmi zajímavou v záplavě „lyrismu“ místní prove-nience. V knize najdeme řadu rafinovaných odkazů ale i svébytné „mytologické“ krajiny autorova niterného světa. Knihu rovnomocně doprovázejí autorovy kresby.

Kniha Přízrak z Rovenské přináší šest ze sedmi próz stejnojmenného originálního souboru a doplňují ho dvě prózy z předešlé povídkové knihy Pohled anděla. Nad obdobným výborem Jančarových próz v němčině německá kritika konstatovala, že u něho „každá povídka rozvíjí takové bohatství motivů, idejí a vedlejších příběhů, že by z toho jiní, méně velkodušní pisatelé sestavili celé romány... tyto novely prostě patří k tomu nejlepšímu v evropské próze dneška“ (Frankfurter Allgemeine Zeitung).

Druhé vydání úspěšné knihy povídek + bonus Poslední tanec. Když do redakce před pár lety dorazila zásilka s autobiografickou povídkou Setkání, jejímž autorem je rodák z Valašského Meziříčí Zdeněk Koláček (*1956), vyvolala nadšení, ale i nedůvěru. Existuje vůbec autor, který si jen tak napíše Charlesi Bukowskému, navštíví jej v L. A. a pak sám už v letech začne psát povídky (převážně) ze svého mládí prožitého v bolševickém úhoru maloměsta sedmdesátých let? Ano, existuje, dál tvoří a dávno má za sebou první publikační příležitosti ve Tvaru, Babylonu i Hostu. Koláčkovy povídky se zcela přirozeně ocitají ve společenství kultovních outsiderských knih, jako je Pelcovo A bude hůř? či Jerofejevova Moskva-Peťušky zpáteční: beznadějný vzdor, zábavové rvačky, nevázaný sex a samozřejmě bezedné moře levného alkoholu. Ovšem okresní město na malebné periferii republiky v sedmdesátých letech je přece jen něco jiného než takřka kriminální živoření Pelcových hrdinů či sovětská realita. Koláček přináší jako svůj osobitý vklad k textům zmíněných solitérů laskavý i černý humor, ironii i sebeironii. Koláčkovu knihu nelze doporučit těm, kteří rádi relaxují u intelektuálních dramat. Uvítají ji však čtenáři, kteří milují život, jaký byl a jaký je?

Každý máme své sousedy. Šmírujeme přes plot zahrady, cože to vedle raší za podivná rajčata, nasáváme u dveří vůni nedělní husy nebo s hrnkem na zdi posloucháme, proč se za panelem zase schyluje k rozvodu. Své sousedy má i Oskar Měšťáček, český spisovatel, emigrant, který se před pěti lety přistěhoval do malebného bavorského městečka. Ve slepé uličce Im Krähwinkel (česky bychom nejpíš řekli “Kde lišky dávají dobrou noc”) prožívá zdánlivě běžné sousedské tahanice, ale postupně odhaluje i mnoho temných či smutných tajemství, zvláštností a neřestí, které se skrývají za maskami spořádaných občanů alpského letoviska. Najdeme zde bývalého (i současného) fašistu, falešného hraběte, bláznivou pěvkyni či vysídlené sudetské Němce a mnoho dalších sousedů. A právě odtud se odvíjí řada tragických či tragikomických příhod, vyprávěných s mírně ironickým, ale i sebeironickým odstupem, které dohromady vytvářejí podmanivý příběh s nečekanou pointou.

Satanské tango je sugestivní výpovědí o zkáze, bezmezné prázdnotě a naprosté beznaději. V opuštěné vesnici kdesi v maďarské pustě dosud přežívají zbytky obyvatel. Náhle přichází zpráva, že se do vsi vracejí dvě postavy, které už všichni považovali za mrtvé. Přinesou vesničanům spásu, nebo zatracení? Beznadějně začarovaný kruh životů se uzavírá ve zběsilém rytmu satanského tanga…

Třicet sedm reflexivních básní v próze od současné české autorky. Autorka se nebojí pustit čtenáře do intimních zákoutí své duše. Touží se s nimi rozdělit o všechny své pocity vyvolané toulkami Prahou a izraelskými městy, které v ní postupně evokují vzpomínky na nejrůznější lidi a události. Jazyk, který používá, je košatý, nápaditý, plný básnických metafor. Eva Frantinová si už okruh svých čtenářů dokázala najít a touto knihou je určitě nezarmoutí.

Po útlém, („přípravném“) svazečku básní vydaných v polovině devadesátých let v edici Velárium, na sebe Děžinský (*1974) upoutal pozornost sbírkou Kašel mé milenky. Její temné akordy (se slyšitelnými Traklovskými tóny) byly vítaným kontrastem k převažujícím polohám v tehdejší mladé tvorbě. Nyní Milan Děžinský nabízí dospělejší polohu své poezie. Jeho verše jako by se šťastně dotkly jakéhosi nadosobního řádu — a to bez módních nářků nad jeho absencí. Přerůstají tak častou, pouze privátní polohu básnění. S nevídanou úporností proniká pod povrch věcí a dějů a skrze toto hledačství se dobírá i reflexe navýsost intimní sféry. Je jedním z mála mladších českých básníků, který dokáže v básni myslet a zároveň se vyvarovat planého mudrování, či zaumných toporností.

Básnická sbírka.

První svazek neocenitelné a vyčerpávající slovníkové příručky. V chronologickém pořadí přiřazuje ke každému roku data narození a úmrtí autorů, důležitá vydaná díla a nejdůležitější události literárního života, a to vše ve velmi širokém záběru české a světové literatury. Slovník je rozvržen do čtyř svazků.

První svazek neocenitelné a vyčerpávající slovníkové příručky. V chronologickém pořadí přiřazuje ke každému roku data narození a úmrtí autorů, důležitá vydaná díla a nejdůležitější události literárního života, a to vše ve velmi širokém záběru české a světové literatury. Slovník je rozvržen do čtyř svazků.