Host strana 179 z 185

Román odehrávající se v Berlíně na konci osmdesátých let vypravuje o neochvějné lásce Soji, toho času pracující jako výpomocná síla v květinářství, a Harryho, nespoutaného muže na okraji společnosti s temnou a propastnou minulostí. Kronikou jejich lásky je školní deník s nedatovanými zápisky, kde si Harry zaznamenával, čím se zabýval v dobách, kdy byl se Sojou. Jen jedno však deníku schází: zmínka o Soje. Soja se po letech rozhodne tuto mezeru vyplnit a vyprávět jejich společný příběh. Vzpomíná na muže, jehož milovala obětavou a nezištnou láskou, avšak jen poskrovnu opětovanou. Věděla leccos o Harryho temné drogové a kriminální minulosti a v každé chvíli stála při něm, její láska vytrvala i po jeho smrti. Stíny Harryho minulosti se však vracejí a Soja zjišťuje, že jí Harry přece jen mnohé zamlčel. Knihou prolíná téma „německo-německé" minulosti, především pozdních osmdesátých let, autorka ukazuje, jak se starý západní Berlín stával bezútěšným místem a „ostrovem neblahých". Román končí událostmi podzimu 1989, politická dimenze však zůstává oproti emocionálním zkušenostem hrdinky v pozadí.

Monumentální memoáromán českého prozaika žijícího od roku 1974 v Německu Oty Filipa nazvaný Osmý čili nedokončený životopis začíná tam, kde končí jeho předchozí kniha Sedmý životopis tedy v roce 1952. Tehdy sloužil Filip u černých baronů

Knížka rozhovorů Petry Dvořákové je dobrá. Proč? Především je to v podstatě dokument o jedné křesťanské generaci. Máme před sebou materiál, jehož platnost nepomine, protože prchavá svědectví „zezdola“ o církvi v osmdesátých a devadesátých letech budou jednou skutečnou kronikou toho, jak to bylo. Nikoli tedy protokoly ze zasedání biskupské konference či nějaké další dokumenty, které nikdo rozumný nečte. Tyto rozhovory jsou určitou „anatomií“ (většinou) mladých křesťanských životů a jejich nehod. Jednotlivá vyprávění přinášejí svědectví o tom, co je to duchovní moc a jakých destruktivních podob může nabýt.

111 let uplyne v lednu 2009 od úmrtí Charlese Lutwidge Dodgsona (27. 1. 1832 - 14. 1. 1898), známějšího jako Lewis Carroll, autor vpravdě nesmrtelné Alenky v říši divů a Za zrcadlem. Ten, kdo ji zná a miluje, zná nepochybně i další podivuhodné postavy z těch knížek. Z nich nejpodivuhodnější je jistě Žvahlav neboli Tlachapoud, vposled Hromoplk. A ten nám budiž průvodcem na podivuhodné výpravě, jejímž cílem je Lovení Snárka, bytosti ovšem reálně neuchopitelné, hodné směšnohrdinského eposu, jímž tato kniha vskutku je. Původní čtyřverší vypravují klasicizujícím jazykem (ale jaksi poťouchlým) o dějích dozajista úžasných, leč poněkud nesmyslných. Jak rozvernost a současně praštěnou „zaumnost" Carrollovy blouznivé epopeje převést do češtiny, je ovšem otázkou. Václav Pinkava na to šel „carrollovsky", ale po svém. Riziko bylo to značné, však rozhod se nésti je hrdě. Zdar jeho odvaze, neboť cesta za Snárkem je a bude vždy „o život". Nám ale pomohou groteskně luzné ilustrace mistra nad jiné povolaného, Adolfa Borna.

Bichselovo Povídání pro děti (Kindergeschichten, 1969) patří k nejčtenějším dětským knihám a po právu bylo oceněno Německou výroční cenou za nejlepší dětskou knihu. Od té doby vyšlo v mnoha reedicích. S mistrovskou jednoduchostí vypráví Bichsel příběhy, na jejichž počátku stojí obyčejná lidská pochybnost: Je to doopravdy tak? A proč? Hrdiny Bichselových příběhů jsou podivíni, rebelové vzpírající se přijímat všeobecně sdílené pravdy o světě a věcech v něm — jsou to zvědavé hlavy nepřestávající se dětsky ptát: Je Země doopravdy kulatá? A proč se vlastně stolu říká stůl?

Rozsáhlá monografie je věnována této jedné z nejzajímavějších a nejinspirativnějších individualit české kultury. Pavel Janoušek přitom Ivana Vyskočila nevnímá pouze tak, jak je dnes zvykem, tedy jako mimořádného divadelníka a pedagoga, ale také jako výrazného spisovatele, jehož povídky a texty měly od šedesátých let podstatný vliv na podobu české literatury a spoluformovaly proud poetiky absurdity a literárních experimentů. Těžiště knihy neleží v životopise, ale v podrobných analýzách textů a autorových programových vystoupení a také jejich průmětů do jednotlivých knižních publikací. Kniha je doplněna kalendáriem a bibliografií Vyskočilova díla.

Moderní společnost poesii nepotřebuje. Na rozdíl od vůdčích duchů evropských avantgard nereagovali na tuto skutečnost angloameričtí radikální modernisté destruktivně. Modernistická poetika představuje ambiciózní pokus vyrovnat se s moderností světa - s modernitou. T. S. Eliot a Ezra Pound, jejichž dílo modernistickou poetiku utvořilo, si přáli dokázat, že i v moderním světě může jazyk být svébytným lidským smyslem, jímž do ne-lidského světa vnášíme význam, a tím mu dáváme lidský rozměr. Snažili se překlenout rozšiřující se propast mezi etickým a estetickým, a vrátit tak poesii ztracenou kulturní prestiž a básníkům významné místo, které jim dříve ve společnosti náleželo.

Odvážný a osobitý román, který odhaluje slabiny erotických vášní i touhy po duchovním naplnění. Každé dva roky, při bienále, se Benátky stávají centrem kulturního světa. Přijíždí sem i Heft Atman, unavený a zpustlý novinář, jehož vášní jsou večírky a hudba. Životní rytmus mu narušuje jen občasná povinnost napsat článek, Když potká okouzlující Lauru, má pocit, že se mu do žil vrací život,a cítí se jako znovuzrozený. Oba jsou mžiku strženi do víru milostného vztahu….

Čtvrtý svazek neocenitelné a vyčerpávající slovníkové příručky. V chronologickém pořadí přiřazuje ke každému roku data narození a úmrtí autorů, důležitá vydaná díla a nejdůležitější události literárního života, a to vše ve velmi širokém záběru české a světové literatury. Svazek dále obsahuje abecední seznam všech zmiňovaných autorů a uváděných děl.

Arnošt Kolman (1892–1979) prožil dlouhý a neobyčejně pohnutý život. Vyrůstal v pražském intelektuálním prostředí, v roce 1916 upadl do ruského zajetí, připojil se k Říjnové revoluci a vstoupil do bolševické strany. Ve dvacátých a třicátých letech zaujímal vysoká místa ve stranickém i státním aparátu SSSR a ve vědeckém životě; po druhé světové válce také v Československu. Po kritickém vystoupení v roce 1948 byl deportován a vězněn v SSSR. Byl propuštěn a opět zastával vysoké vědecké funkce v Praze a Moskvě. Po roce 1968 znovu upadl v nemilost. V roce 1976 mu bylo nečekaně umožněno navštívit dceru ve Švédsku, kde požádal o politický azyl a odkud napsal proslulý otevřený dopis Brežněvovi o tom, že — po osmapadesátiletém členství — vystupuje ze strany. Kolmanovy paměti představují nejen cenné historické svědectví, ale i psychologickou sondu do osobnosti „revolucionářů první hodiny“, kteří přišli do revoluce s nejvyššími etickými nároky a ideály a kterým se nepodařilo zabránit degeneraci systému (někteří z nich ani nikdy nepochopili, jak hluboké a tragické), jejž sami pomáhali budovat.

Základním tématem sbírky V já mě Dagmar Čaplyginové je básnící jazyk slov. Slov zbavených obvyklé služebnosti a tedy náhle jiných ve svých možnostech a proměnlivých vztazích mezi sebou navzájem a skutečností. „Jáma“ v názvu sbírky se pouhou předložkou a přetětím proměňuje ve vztahu k „já“ téměř magickým způsobem. Slovo pádu, záludnosti a pasti se drobným posunem otevírá zcela jiným možným významům. Básník Miloslav Topinka tento prostor za řečí nazývá „zářečím“, prostorem, „kde vzniká nová citlivost ke slovu, ke gestu, tvaru i zvuku.“ To vše platí v nejvyšší míře pro prvotinu Dagmar Čaplyginové. Jedním z výrazných rysů její poezie je hra se spodobou slov, s obnažováním a přisvojováním si jejich kořenů a nebo i jen jejich tušeného nebo slyšeného souznění. Ale pozor! Zážitky slov tu jsou zcela podřízeny autorčinu osobnímu prožitku, její vizi. A tak může čtenář například jen žasnout, kolik faset milostného vztahu jsou schopny ze sebe vydat slova „za řečí“. A pak je tu ovšem ještě jedna nepřehlédnutelná věc. Esprit autorky, v té míře v kraji vskutku vzácný.

Sběratel světů je příběhem britského poručíka Richarda Burtona, jednoho z nejzvláštnějších podivínů 19. století — místo aby za svého pobytu v koloniích dbal anglického životního stylu a vyhnul se každé námaze, učí se místním jazykům, hloubá o jiných náboženstvích a ke zděšení úřadů cestuje anonymně po územích kolonií. Trojanow navštívil místa, kde Burton pobýval, aby pochopil, co Burtona fascinovalo na hinduismu, islámu a afrických přírodních náboženstvích. Jeho román ukazuje, proč Západ dosud nepochopil tajemství tohoto jiného (vzdáleného a odlišného) světa.

Česká společnost v hraném filmu devadesátých a nultých let V první souborné knižní práci o českém hraném filmu od roku 1989 rozebírá autor více než dvě stě devadesát snímků, které vznikly za posledních osmnáct let. Filmovou produkci rozdělil tematicky do několika celků: v období kolem pádu komunismu se objevila celá řada trpkých výpovědí o životě v Československu sedmdesátých a osmdesátých let; naproti tomu svědectví o stalinském útlaku z padesátých let většinou už nesvědčí o životě v totalitě s tak úzkostnou naléhavostí jako snímky o normalizaci. Autor se dále věnuje četným filmům s historickými tématy, zejména z traumatických období, dále snímkům svědčícím o prvních zkušenostech z postkomunismu, včetně „pokleslých“ komerčních komedií, a rozebírá též množství filmů vzniklých o současné společnosti. Nejnověji se česká kinematografie zabývá především mezilidskými vztahy; tyto snímky patří podle autora k nejlepším. Kniha analyzuje i filmy pro děti a mládež, dále četné, více či méně úspěšné umělecké experimenty, a závěrem vybírá „nejlepších pětačtyřicet“ — snímky vysoké kvality, které podle autorova názoru zřejmě přežijí. Cílem autorovy analýzy bylo zjistit, jakým způsobem vypovídá současná česká kinematografie o dnešní české společnosti, zda o ní vytváří mýty a jakého hodnotového systému se podle českých filmů dnešní společnost přidržuje. Podrobným sémantickým rozborem příběhů jednotlivých hraných filmů dochází autor k překvapivým závěrům. Současná česká kinematografie zaujímá vůči české společnosti svobodný a kritický postoj. Vytváří o ní podle jeho názoru pozoruhodně ucelené svědectví.

Sigurbjörn je architekt s velkými sny. Na jaře roku 1953 věnuje všechen čas plánování prvního obchodního domu na Islandu. Od svého tchána získá pozemek v Reykjavíku a společně se svým přítelem zahájí stavbu. Jakmile však budova stojí a obchodní dům se má

Uzlovým bodem ve vývoji elektroakustických médií 30. let, jenž v mnohém předznamenal mediální průmysl současnosti, byl nástup zvukového filmu. Tato kniha, navazující na tzv. novou filmovou historii a archeologii médií, jej zkoumá jakožto nejvýznamnější st

Slopákov je nenápadné, zastrčené slovenské městečko,a přece se v něm sejdou nejbystřejší mozky světové detektivníliteratury. Nechybí slečna Marplová věčně pletoucíněco růžového, Sherlock Holmes, komisař Maigret, poručíkColombo, Mulder a Scullyová, Hercule