Host strana 76 z 185

Časopis Milénium má nové majitele a jeho kritici tvrdí, že Mikael Blomkvist je vyhořelý a že uvažuje o změně zaměstnání. Pozdě v noci Blomkvistovi zavolá profesor Frans Balder, přední odborník na výzkum umělé inteligence. Balder mu tvrdí, že pro něj má důležité informace o americké zpravodajské službě a že byl v kontaktu s výbornou mladou hackerkou, která se podobá někomu, koho Blomkvist velice dobře zná. Mikael Blomkvist doufá v exkluzivní reportáž, kterou on i Milénium tak zoufale potřebuje. Lisbeth Salanderová má jako obvykle své vlastní plány. Ale nadešel čas, aby se jejich cesty ještě jednou zkřížily.

Má smysl požadovat po filozofii normativní poselství? Je vědecká teorie lepší, když více předpovídá, nebo více vysvětluje? Lze jednoznačně odlišit vědu od pseudovědy? Skončí sociální a humanitní obory jako karikatury uměleckých spolků? Můžeme veškeré vědy naturalizovat? Navrhnout řešení zmíněných problémů, nebo dokonce poskytnout jednoznačné odpovědi se pokouší kniha Nástin filozofie vědy. Publikace pojednává o jednotlivých fázích vývoje filozofie vědy v tradici analytické filozofie v průběhu 20. a 21. století. Autor sleduje proměny koncepcí klíčových témat, jako jsou struktura vědeckých teorií, vědecké vysvětlení, testování vědeckých teorií nebo vývoj vědy, a to převážně ve vztahu k přírodním vědám. Jeho hlavním cílem bylo vytvořit nový, ucelený a aktuální text, který shrnuje a rozvádí historii i nejnovější stav současné filozofie vědy. Kniha je určena především čtenářům se znalostmi základních témat z dějin filozofie a přírodních věd, je ovšem strukturována tak, aby mohla být srozumitelná i laickému čtenáři, neboť je doplněna řadou názorných příkladů a propojena literárně laděnými úvody jednotlivých kapitol.

Koho má literatura hájit? Má vůbec Host někoho hájit? Má ji stát podporovat? A jak? Je poezie odsouzena k životu v ghettu? Může próza konkurovat audiovizuálním médiím? K čemu tu vlastně jako autoři jsme? V červnu roku 2015 proběhl první polistopadový Sjezd spisovatelů, s podtitulem „Přepisujeme přítomnost“. Přední básníci a prozaici, ale i literární kritici, sociologové a filozofové zde hovořili o stavu literatury, jejím vztahu ke společnosti a státu. Sborník obsahuje řečnické příspěvky, které na Sjezdu zazněly.

Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Svazek opět představí přibližně čtyři desítky básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnovaná publikování knižnímu, časopiseckému, ale i na internetu. V roce 2015 se editorského žezla ujmou básník a editor Petr Borkovec a básník a publicista Tomáš Gabriel.

Výběr „nejlepších“ básní nemá sugerovat iluzi objektivity, ale je výsledkem setkání dvou editorů, dvou subjektivních pohledů na poezii daného roku i na poezii jako takovou. Svazek opět představí přibližně čtyři desítky básní, jež byly uveřejněny v uplynulém roce jako básnické novinky česky píšících autorů; pozornost je věnovaná publikování knižnímu, časopiseckému, ale i na internetu. V roce 2015 se editorského žezla ujmou básník a editor Petr Borkovec a básník a publicista Tomáš Gabriel.

Pět vzájemně propojených postav vypráví svůj příběh. Lou je dvanáct, Evě šestatřicet, Elsie dvaačtyřicet, Casperovi šestačtyřicet a Josovi jednasedmdesát. Vyprávějí svůj příběh o nečekaném štěstí, které všechno jen ztíží, o tajemstvích, která se zdají být příliš velká, o tom, jak složité je být mladý, o překážkách, které narostou do takových rozměrů, že se sotva dají překonat, o tom, jak se nepřestat snažit, dokud se člověk nedostane na hranici, za niž už nikdo nemůže. V knize Spousta nebí nad sedmým bojuje pětice velmi rozdílných postav spíš sama se sebou než navzájem, v životech, které jsou směšně krásné a úžasně příšerné zároveň.

Emil Juliš Vychází 11.11.2015 HOST 2015 Kniha, čeština, 544 stran

Vrcholné románové dílo Jaroslava Durycha (1886—1962). Jako nesmiřitelně konzervativní katolík byl Durych oponentem liberální demokracie a ve svém díle se často vracel k baroku. Bloudění, poprvé vydané roku 1929, se přes svou proslulost dosud nedočkalo spolehlivého kritického vydání. Novou edici připravil tým, který se podílel na vydání Durychových Služebníků neužitečných (Argo 1996). Svazek obsahuje všechny tři díly Durychova textu a podrobné komentáře. Edice a komentář Martin Valášek a Jan Linka.

Po románu Kostičas druhý díl série. Udělali z nás zloděje. Je načase ukrást, co nám patří. Paige Mahoneyové se podařilo utéct ze šeolského zajetí, ale tím její problémy teprve začínají: mnoho přeživších je nezvěstných a ona se stala nejhledanější osobou v Londýně. Scion upřel na Bledého snílka své vševidoucí oko, vidopáni a vidopaní městských gangů jsou pozváni na vzácné setkání Sněmu nepřirozených. Jaxon Hall a jeho gang Sedm pečetí jsou připraveni získat pozornost, ale vztahy mezi jasnovidci kazí staré nevyřízené účty a za každým rohem číhají temná tajemství. Pak se začnou ze stínů vynořovat Refájci. Ale kde je Strážce? Paige se musí z doupěte u Sedmi ciferníků dostat do spisovatelské čtvrti Grub Street a proniknout do tajných katakomb Camdenu dřív, než bude osud londýnského podsvětí zpečetěn.

Tímto zneklidňujícím mottem uvozená šestá sbírka básní Radka Malého přináší básně, jimiž se autor vrací k základní linii své tvorby a zároveň na ní uráží notný kus cesty vpřed. Padesátka textů vybraných z básníkovy tvorby posledních osmi let tvoří důmyslně prokomponovaný celek, směřující od intimního prostoru přes troufalé „písně kosmické“ a polemiky s Bohem opět do nitra autorského subjektu. Výjevy jako z televizních zpráv: šílení střelci, pohřeb Václava Havla, volební kampaně… to vše v křivém zrcadle cynického úšklebku zakleto do formálně virtuózních veršů, které ve své lehkonohosti klamou tělem. Jednoduchá touha po pochopení smyslu Všeho, touha najít Mír, je vykoupena mnoha nezodpovězenými otázkami.

Rukopis románu nalezli potomci Zlaty Svozilové až po její smrti, zhruba padesát let poté, co jej napsala. Vznikal v padesátých letech minulého století a manželka někdejšího majitele litovelského pivovaru zřejmě ve vzpomínkovém vyprávění nacházela útočiště před tehdejší ponurou realitou. Román se téměř dobrodružně vrací až do poloviny devatenáctého století a v popředí stojí osudy autorčina dědečka Josefa Svozila (1847—1931). Svozil ztělesňoval ideál muže podnikání, osvěty a politiky své doby. Román však nejen zachycuje Svozila jako výjimečnou osobnost, ale barvitě líčí především pohnutou rodinnou historii a život v dobách, kdy se politicky, kulturně a podnikatelsky vzmáhal český živel. Ve druhé části románu se pak autorka soustředí na dramatické osudy dvou sestřenic — smyslnější a svéhlavější Renaty a éteričtější Káti — během druhé světové války. Stupňuje se tak konflikt, který stojí v pozadí celého románu: střet soukromých rodinných dramat s velkými dějinami a malými lidmi.

Druhý díl trilogie Stín krkavce. Tváří v tvář hrozbě musí i ta nejzdráhavější ruka nakonec pozvednout meč. Vélin Al Sorna je unavený z války. Ve službách Království a Víry bojoval v bezpočtu bitev. Odměnou mu byla ztráta lásky, smrt přátel a zrada krále. Po pěti letech v alpiranském žaláři touží jen po návratu domů, odhodlaný, že už nikdy nebude zabíjet. Reva plánuje, že Vélinovi na uvítanou vrazí kudlu do zad. Zničil její rodinu i její život. Nic ji neodradí od krvavé pomsty — dokonce ani hrozba vpádu největšího nepřítele, jakému kdy Království čelilo. Ale jakmile vzplanou válečné ohně, z protivníků se stávají spojenci a pravda se mění v lež. Pokud chce Reva zachránit Království, musí přijmout budoucnost, jakou si nepředstavovala — a Vélin se musí ponořit zpět do minulosti, kterou

Edinburgh, rok 1888. Ve svém domě je nalezen zavražděný houslista. Služebná mrtvého virtuosa přísahá, že v noci slyšela hrát tři hudebníky, ale v zamčené zkušebně je jediné tělo a neexistuje cesta dovnitř ani ven. Způsob provedení vraždy nápadně připomíná Jacka Rozparovače, a tak londýnská Metropolitní policie ve strachu z celonárodní paniky vyšle detektiva Iana Freye, aby případ vyšetřoval jménem falešného oddělení zabývajícího se okultismem. Jenomže Freyův nový šéf, inspektor „devítiprsťák“ McGray, skutečně v tyhle nadpřirozené nesmysly věří. McGraye dovedla k pověrčivosti jeho tragická minulost, ale nakonec i Frey uznává, že tento případ stojí mimo rozumné uvažování. A když jednou někdo přijde o rozum, kdo ví, o co přijde příště...

Detektivní román od autora trilogie z ostrova Lewis. Když detektiv Sime Mackenzie nastupuje na palubu letadla, ani se neohlédne. Cesta na ostrov Entry pro něj představuje šanci, jak utéct hořké směsi osamělosti a lítosti svého dosavadního života ve městě. Z montrealského letiště odjíždí jako součást osmičlenného vyšetřovacího týmu, směřujícího do Zálivu svatého Vavřince. Pouhé dva kilometry široký a tři kilometry dlouhý ostrov Entry je domovem asi sto třiceti obyvatel — a ten nejbohatší z nich byl právě nalezen ve svém domě zavražděný. Vyšetřování se zdá být pouhou formalitou. Důkazy nasvědčují vraždě ze žárlivosti, kterou má na svědomí pomstychtivá manželka. Ale vyšetřování Simovi zamotá hlavu poté, co se s hlavní podezřelou střetne tváří v tvář. Je si jistý, že ji zná — a to i přesto, že se nikdy nepotkali. Pronásledován tímto pocitem se potácí mezi nespavostí a podivnými sny o dávné minulosti na skotském ostrově vzdáleném tři tisíce mil. Sny, v nichž vdova hraje hlavní roli. Navzdory důkazům o její vině je přesvedčen o tom, že vraždu nespáchala. Jeho posedlost ho vede ke konfliktu mezi profesní povinností, kterou musí splnit, a vlastním osudem, jenž ho čeká.