Imagination of people strana 2 z 8

"Díval jsem se, jak vaří moje maminka…" Riccardo Lucque je typickým Italem s jižanským temperamentem a všichni o něm říkají, že vaří jako pánbůh, co chodí po zemi. Opravdový sympaťák mluví měkkou angličtinou, rozumí česky a sem tam naším jazykem také prohodí pár slůvek. Česko má dnes stejně rád jako rodnou Itálii - a jak by ne? Řekne upřímně, že na Česku jsou nejkrásnější jeho ženy, a vůbec nejkrásnější je pro něj manželka. Moravanka Irma. Jeho dosavadní kariéra je velmi pozoruhodná. V podstatě se dá říci, že kde působil, tam restaurace získala vysoce prestižní ocenění "Michelinská hvězda" - ať už to bylo v Itálii nebo v Londýně. V New Yorku přijal na pouhé tři měsíce angažmá šéfkuchaře ve známé restauraci Il Bucco, která byla zrovna v té době americkým gastronomickým průvodcem Zagat Guide, což je obdoba Michelinského průvodce, vyhlášena nejlepší restaurací roku 2001. Riccardo je skvělým kuchařem evropského renomé, a přitom velmi milým a skromným člověkem. S velkou láskou vaří po celém světě dvě desetiletí. A v čem tkví prapůvod jeho umění? "V Itálii jsme zvyklí setkávat se všichni u jednoho velkého stolu. Otec vždy striktně dodržoval pravidlo, že dokud u stolu nebyli všichni, tak jsme nesměli začít jíst. Tradice stolování s rodinou byla tedy pro mě dosti zásadní," svěří se. "Mám dva bratry, a protože oba moji rodiče pracovali, já jsem byl ten, kdo se vždy staral o přípravu jídla pro ostatní. Můj zájem o kuchyni a vaření byl opravdu velký a již odmalička jsem se díval mamince pod ruce, jak vaří. Jsem gurmán a mám rád dobré věci." Ostatně maminka je zřejmě jeho velkým vzorem, protože říká, že dobré jídlo musí v restauraci chutnat, jako kdyby se uvařilo doma. I proto je kuchařské umění Riccarda Lucqueho včetně receptů tak srozumitelné, chutné a oblíbené. Riccardo je také dobrým obchodníkem, v Česku má tři restaurace (Aromi a La Finestra v Praze, Il Mercato v Brně) a obchody s pravými italskými surovinami.

Zpívající básník, aristokrat folku, ikona českého písničkářství, bohém, filozof, člověk velmi inteligentní, moudrý a sečtělý, slezský patriot, který přebásnil Mozartovy opery - to všechno je Jaromír Nohavica. Jeho jméno představuje už třicet let nejen pojem folkové muziky, ale i v celé české hudební tvorbě. Za bývalého režimu, kdy nebyla vůle vydat jeho skladby v albech, si lidé jeho písně na koncertech nahrávali na kazetové magnetofony a šířili je dál, takže existovalo snad sto tisíc kazet. Byl tehdy trpěn, zakazován i povolován. Skládá, píše a zpívá srdcem o tom, co ho trápí a co trápí obyčejné lidi kolem něj. Není divu, že se nehodil do výstavní síně bezobsažné a konformní socialistické pop-music. Netají se vztahem k ruským písničkářům Vladimíru Vysockému a Bulatu Okudžavovi, jejichž písně přebásnil, ani ke Karlu Krylovi, který ho v mnohém inspiroval. Po sametové revoluci se zdálo, že písničkáři už nebudou mít o čem zpívat, protože hlavní nepřítel zmizel v propadlišti dějin. Jaromír Nohavica to ustál, ovšem za cenu toho, že počátkem 90. let absolvoval protialkoholní léčbu. Od té doby nepije ani nekouří. Svá témata nachází i v nové společnosti, takže se jeho písněmi můžeme nechat těšit i burcovat dál. Nezůstal jen u písniček s kytarou nebo heligonkou, realizoval projekty s vlastní kapelou, se skupinou Čechomor, s kolegou a přítelem Karlem Plíhalem. Objevil také kouzlo Mozartových oper - přebásnil libreta ke třem nejznámějším. V červnu slaví až neuvěřitelnou šedesátku, což ovšem nijak neubírá na jeho tvůrčí invenci ani popularitě. Sám se už stal vzorem a inspirací pro jiné - svým vztahem k jeho tvorbě se netají například ani držitel Českého slavíka za rok 2012 Tomáš Klus. Kniha zkušené autorky biografií známých osobností přibližuje život i tvorbu Jaromíra Nohavici jako jedné z největších legend české hudební scény posledních třiceti let.

Chtěl bych být pilotem, jednou budu nejlepším hokejistou, chtěl bych se stát prezidentem, čteme z neobyčejně obyčejných klukovských snů.Mnohé velké osobnosti potvrdily, že snít se má, významní a slavní lidé jsou ale současně důkazem, že sny přejí pouze vyvoleným. Ovšem prezidenty se stávají jen nejvyvolenější. Takovým mužem je právě Miloš Zeman. Bude opravdu dobrým prezidentem všech Čechů a zvládne se ctí velké a zodpovědné pověření? Autor se zamýšlí nad životem muže obdařeného mimořádnou silou osobnosti a také výjimečným intelektem. Působivě přibližuje jeho životní příběh i s mnoha peripetiemi.První muž své země představuje zcela mimořádnou kategorii, ale snad právě proto by měl být především dobrým a slušným člověkem. Morální a celkově kvalitní lidskou autoritou a v pomyslném obraze dokonce i jakýmsi národním pánem bohem, ale už nikdy téměř nedotknutelnou sochou, jak tomu bylo v časech totalitních. Naopak by měl být zejména také bytostí, která chodí nohama po zemi a zná starosti a potřeby obyčejných lidí. Měl by sloužit za obecný příklad onoho člověka dobrého.Je dnes takovým člověkem právě Miloš Zeman, třetí český prezident, kterého jsme si vybrali v historicky první přímé volbě? To je jedna ze základních otázek, na kterou hledá odpověď autor knihy. Ptá se, jak se z onoho obyčejného chlapce a později uznávaného prognostika stal vlivný polistopadový politik, který téměř jedno desetiletí vedl ČSSD, později byl předsedou parlamentu. Po pouhých pěti letech od vstupu do sociální demokracie vede českou vládu!Miloš Zeman je také prvním levicovým českým prezidentem a mužem kompromisu. Čím vším se liší od Václava Havla, velkého vizionáře, který napomohl proměnit Česko i svět, a Václava Klause, povětšinou nekompromisního pragmatika. Autor ovšem také představuje nového českého prezidenta jako člověka z masa a kostí, vidí ho jako bytost normální, a tedy nikoliv bezchybnou, všímá si jeho zajímavých postojů a názorů. Píše o seznámení Miloše a Ivany, které připomíná filmový příběh, čím je jiná než Olga a Dagmar Havlovy či Livie Klausová? Svého hrdinu vidí očima velkého přítele Pavla Dostála, ministra kultury a věčně bílou šálou, rovněž vnímá Zemanův svébytný smysl pro humor. I proto může být výjimečný portrét knihou čtenářsky velmi poutavou.

Nový český fenomén má jméno ZDENĚK POHLREICH. Vládne pomalu všem kuchyním, protože o něm uslyšíme ve většině domácností a také restaurací. Ve světě patří špičkoví kuchaři mezi celebrity dlouhodobě, u nás jen několik let. Je však nepochybné, že právě hrdina této knihy měřítkem popularity zastínil všechny své kolegy. Jak tohle vzrůstem nevelký a prostovlasý muž dokázal? Je zřejmé, že platí za zkušeného a skvělého kuchaře, ale to není sám, Zdeněk Pohlreich však ostatní brzy "převálcuje" úžasným uměním komunikace s kolegy, hosty restaurací, a zejména s televizním divákem.Dnes je u nás bezpochyby nejznámějším a také nejkontroverznějším kuchařem. Pozná ho snad každý, jeho televizní hlášky se staly součástí lidové slovesnosti podobně jako hlášky z nejslavnějších českých filmů. Na jeho gastronomických představeních v rámci nejrůznějších festivalů bývá přeplněno, pražské kurzy vaření jsou téměř okamžitě vyprodány. Vlastní v metropoli dvě vyhlášené restaurace - secesní Café Imperial a italskou Divinis, které patří mezi dostaveníčka gurmánů a gurmetů z celého světa. Kuchařky, kterých vydal několik v záviděníhodných nákladech, jsou z nejprodávanějších na trhu.Je milován (i zatracován) pro svou přímočarost, otevřenost a přirozenost (projevující se i vypípávanými momenty), s nimiž hodnotil úroveň jednotlivých restaurací v Česku v televizní reality show "Ano, šéfe!", a zároveň oceňován pro vysokou profesionalitu pramenící z bohatých zkušeností v zahraničí i na domácí scéně, kde po návratu z emigrace působil v těch nejlepších hotelích a restauracích.Zdeněk Pohreich také vychoval několik nadějných a talentovaných adeptů "haute cuisine" neboli vysoké gastronomie, kteří dnes excelují - například Romana Pauluse, držitele dvou michelinských hvězdiček, nebo Jiřího Štifta, porotce televizní kuchařské show "Master Chef".Svérázného, osobitého a nenapodobitelného mistra šéfkuchaře zkušená autorka biografií známých osobností představuje ve své knize jako člověka z masa a kostí, jehož život se odvíjel ve vlnách úspěchů i dopadů na samé dno, který se však nikdy nevzdal a dokázal své sny a přání uskutečnit i přes nepřízeň osudu.

Knížka píše o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z portugalské Madeiry. Má ovšem veliký sen a odmalička za ním neúprosně jde a ze svého snu se probudí až ve chvíli, když později vysloví: "Chci být nejlepší, zapsat se do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději." Ano, Ronaldo skutečně postupně stoupá k fotbalovému Olympu, kde vládnou Pelé, Maradona, Di Stéfano, Cruijff. Základem naplnění takového snu je skvělé zázemí v rodině, jíž vždy vládla fotbalová máma Mária Dolores, a pak má Cristiano jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon doslovné štěstí, že si ho do Manchesteru United vybere sám Sir Alex Ferguson. Se svým velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a tři anglické tituly. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Druhý obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid a mistr Španělska. V lednu 2014 při celebraci v curyšské opeře s dojetím řekne: "Neexistují slova, kterými bych popsal tento okamžik. První zisk Zlatého míče za rok 2008, to bylo něco velkého. Ale teď to pro mě bylo o mnohem hlubších emocích, protože jsem cenu přebíral s mojí matkou a synem. Když jsem ji zahlédl, jak pláče, snažil jsem se kontrolovat, ale slzy jsem také neudržel. Jestli jsem vyhrál zaslouženě? Lidé pro mě hlasovali, tak asi ano. Každopádně Messi a Ribéry by si tuto cenu zasloužili také. Vyhrál jsem však já. Jsem opravdu nesmírně šťastný." Tajemství gigantického úspěchu chlapce z chudinské ulice Quinta do Falcáo ve Funchalu je prosté: neobyčejný talent a úžasná pracovitost, neutuchající touha být vždy nejlepší a vyhrávat trofeje a také bouřlivé a vítězné srdce. Cristiano navíc dnes není společně s Lionelem Messim jen nejlepším fotbalistou planety, ale pro mladé generace představuje také symbol životního stylu. Lze bez nadsázky říci, že je současnou nejvýznamnější sportovní celebritou světa. A tak se společně s autorem začtěme do příběhu chlapce, který žije svůj splněný sen a stoupá k legendě jménem Cristiano Ronaldo.

Zdeněk Svěrák představuje fenomén, jehož jméno a osobnost prolíná životem několika generací Čechů. Ovlivnil nás úkazem zneuznaného českého génia Járy Cimrmana s jeho patnácti divadelními hrami, filmy jako Jáchyme, hoď ho do stroje, Marečku, podejte mi pero, Vrchní prchni, Na samotě u lesa, Kulový blesk, Tři veteráni, Lotrando a Zubejda, Kolja, Obecná škola nebo Vratné lahve, písničkami Holubí dům, Nesmí býti smutno, Dělání, Když se zamiluje kůň, Starý muž, operkami pro děti, knížkami Povídek I a II, vzpomínkami na válečné dětství Po strništi bos, pohádkami pro děti… A také pomocí k vybudování Centra Paraple pro paraplegiky nebo aktivitami na podporu občanské společnosti. Není divu, že se v anketě "Největší Čech", vyhlášené Českou televizí v roce 2005 a inspirované BBC, umístil ze všech možných osobností české historie i současnosti na pětadvacátém místě ze sta, když žijícími byli před ním pouze tři - Václav Havel na třetím místě za Karlem IV. a Tomášem Garriguem Masarykem, Karel Gott na místě třináctém a Václav Klaus jako osmnáctý. Zdeněk Svěrák během posledních let existence Divadla Járy Cimrmana ztratil nejprve svého životního kolegu, spolutvůrce a přítele Ladislava Smoljaka, a pak další nezastupitelné kolegy - Pavla Vondrušku a Jana Kašpara. Bylo to pro něj bolestné, přesto divadlo běží dál a Zdeněk Svěrák nehodlá odejít na odpočinek. On to ostatně ani neumí, a to je pro nás všechny moc dobře. Autorka doplněného vydání biografické knihy o Zdeňku Svěrákovi přibližuje jeho neopakovatelnou a výjimečnou osobnost z několika úhlů pohledu - jako divadelníka, herce, scénáristu, textaře, spisovatele a člověka angažujícího se v charitě i v občanské společnosti. Nejde o vyčerpávající portrét, ale o črtu všestranného, ba renesančního muže, který si zaslouží náš obdiv a uznání.

Že je Jaromír Jágr sportovním gigantem, který má zlato z olympiády 1998 v Naganu, pyšní se dvěma tituly mistra světa a vlastní dva prsteny za zisk Stanley Cupu s Pittsburgh Penguins, fanoušek hokeje dobře ví. Nejlepšího českého hokejistu všech dob ostatně obdivuje pomalu každý malý kluk. Autor i proto záměrně upouští od běžného životního portrétu výjimečného sportovce, který proslavil Česko více než stovka vládních delegací. Snaží se vstoupit nejlepšímu hokejistovi světa konce minulého a prvních let našeho století a držiteli vysoce prestižního ocenění pro nejužitečnějšího hráče NHL, Hart Trophy za rok 1999, kdy Jágra experti povýšili na úroveň velikánů Wayna Gretzkého i Maria Lemieuxe, do jeho neobyčejně obsažné duše. JAKÝ JE VLASTNĚ ČLOVĚK? JAKOU PROMĚNU PRODĚLAL? Jako malý chlapec vysloví sen, že chce být jednou nejlepším hokejistou světa – a on se jím skutečně stane. Kde jsou prameny ojedinělých schopností a kořeny sportovní mimořádnosti. Jak je možné, že obyčejný venkovský synek, Jarda z Hnidous u Kladna, nejdříve dobyde Ameriku, v Omsku si získá i Rusko a pak v dresu se lvíčkem vyhraje své druhé světové zlato! Podmaní si celý hokejový svět. V NHL se stal hned kapitánem hned tří týmů. Pittsburghu, Washingtonu i New York Rangers a pak, po tříleté pauze, válí za Atlantikem jako zamlada v oranžových barvách Philadelphie a nyní za Dallas Stars. A ještě stačí při výluce NHL držet svoje Kladno. Opravdu nevídané. Stojí za jeho úspěchem stejnojmenný otec, čím obohatil jeho fenomenální geny? Je opravdu největší ženou Jaromírova života maminka, jak se píše? Čím tak lidsky vyspěl a zmoudřel, jak se vzdělal? Autor se ptá a také na tyto a jiné otázky odpovídá společně s osobnostmi, kteří s Jaromírem pracovali, jako jeho osobní kouč Marian Jelínek, a hráli, mezi jinými Martin Straka, anebo ho měli možnost blíže poznat. Hovoří o něm osobnosti světového hokeje, včetně Lemieuxe a Gretzkyho, ale také Alois Hadamczik, trenér Česka, který v Jaromírovi, hokejovém gladiátoru a umělci, také objevil velké srdce, motivátora a vůdce. Ano, takový je zřejmě největší český sportovec posledního dvacetiletí, a tak vysoko vidí Jágra autor knihy, která se nyní ke čtenáři dostává již ve třetím doplněném vydání.

Fotbalový svět i samotný jeho fanoušek se poměrně často ptají: Kdo že je skutečně nejlepším jedincem v historii fenomenální hry, která se před půldruhým stoletím narodila v Anglii a postupně začala ovládat planetu Zemi? PELÉ - vysloví jméno fotbalového poloboha polovina fanoušků, vždyť třikrát přivedl Brazílii ke Zlaté Niké (1958, 1962, 1970), dobrá čtvrtina doslova vynese do nebe argentinského fantoma MARADONU, strůjce argentinského triumfu v roce 1986. Současně vyslechneme názory, že tihle dva zcela výjimeční plejeři dominovali fotbalu zejména ve svém období, ale že od jejich času se hra a výkonnost a umění hráčů neporovnatelně posunuly. Nejlepším z nejlepších jsou přece ti, kteří jsou nejlepší právě dnes. A těmi vyvolenými jsou bezpochyby CRISTIANO RONALDO a LIONEL MESSI. Myslí si to třeba i Iker Casillas. Pohled gólmana Realu Madrid a španělské reprezentace není vůbec zanedbatelný, ve volném čase se totiž intenzivně zabývá filozofií. "Ti dva jsou z jiné planety. Přemohli to, co bylo, a předběhli to, co bude. Mají vlastní úroveň, společný level přístupný jen jim, o spoustu pater výš, než jsou všichni ostatní," zní výrok fotbalového filozofa a také mistra světa a dvojnásobného evropského šampiona. Mají hloubku a sílu a vyjadřují reálnou skutečnost. Jen potvrzují, že je dnes při veškeré úctě k legendám zpochybnitelným názor, že nejlepšími fotbalisty historie jsou právě Pelé či Maradona. Ano, se stali legendou. Ve své éře vyčnívají vysoko nad ostatními, ale k současným géniům, Cristianovi a Lionelovi, je těžko můžeme přirovnávat, a vůbec - takové měření, které dělí tři desítky let až půlstoletí, je velmi obtížné. Alespoň je ale zřejmě, že Pelé, Maradona, Ronaldo a Messi jsou opravdu živými ikonami fotbalu. Až po nich následující výjimeční a úžasní muži, které můžeme pojmenovat vládci desetiletí. V padesátých letech udivuje svět Alfredo di Stéfano, po boku Pelého září černá perla z Mosambiku, Eusébio. Sedmdesátá léta zase patří Johanu Cruijffovi i Franzi Beckenbauerovi a Gerdu Müllerovi, oba byli u světového primátu Němců v roce 1972. V "osmdesátkách" vynikají společně s Maradonou Michel Platini a Marco van Basten, o desetiletí později udivují Italové, Paolo Maldini s Robertem Baggiem, na počátku nového věku jsou skvělí Zinedine Zidane a Brazilec Ronaldo, oba rovněž mistři světa. A my můžeme být hrdí, že mezi nejlepší fotbalisty světa náleží také dva čeští držitelé Zlatého míče JOSEF MASOPUST, souputník Pelého, a PAVEL NEDVĚD, opravdový fotbalový robot a Zidanův nástupce v Juventusu, s nimi rovněž JOSEF BICAN, nejlepší evropský kanonýr všech dob. Tři Češi v první stovce fotbalistů historie! A tak se teď s našimi novodobými hrdiny RONALDEM a MESSIM vydejme za jejich předchůdci, PELÉM a MARADONOU a rovněž blíže poznejme nejlepší fotbalisty planety uplynulých desetiletí.

Svého druhu zcela výjimečná a také ojedinělá kniha je určena široké veřejnosti s cílem srozumitelným a výstižným způsobem zprostředkovat skutečné pochopení podstaty homeopatie jako účinné léčebné metody. Čtenář bude po přečtení knihy přesně vědět, co se děje v lidském organismu po podání konstitučního homeopatického léku. Proč právě homeopatické léky vedou postupně k trvalému navrácení zdraví? Jak je možné, že právě homeopatický lék dokáže posílit organismus člověka tak, že se postupně dokáže zbavit potíží a nemocí, a to zejména potíží chronických a nemocí, s nimiž si klasická medicína běžně neví rady. Tedy sama je označuje za neléčitelné a lékaři se netají tím, že dokáže pouze ztlumit příznaky dané choroby, ale nedokáže ji vyléčit. Protože v životě člověka všechno souvisí se vším a lidský organismus funguje jako jeden celek těla a duše, není a ani nemůže být naše zdraví výhradně záležitostí tělesné schránky. Nikdo z nás nemůže žít beztrestně jakýmkoliv způsobem života, ať trvale pod tlakem či dlouhodobě ve stresu, a myslet si, že zůstane stále zdravý. Jednoho dne se jako nevyhnutelná daň za nedořešené konflikty života objeví nemoc. Možná velmi zásadní a těžká nemoc. To je zákon fungování lidského organismu, který není možné obejít. Proto tato kniha nemůže být a není věnovaná výhradně homeopatii. Její jedinečnost mimo jiné spočívá v tom, že autorka předkládá homeopatickou léčbu právě v širších souvislostech psychologických a psychosomatických. Čtenář se doví, co všechno vytváří základ k poruchám psychiky a následně narušuje fyzické zdraví, co se v organismu děje při přetížení emočním stresem, kde hledat skutečné příčiny nemocí, anebo jak moc nás ovlivňuje náš rozum a myšlení, či jak silnou a destruktivní emocí je strach. Čtenář se rovněž obeznámí s mnohými konkrétními návody, jak se chovat v náročných životních situacích, aby následně nedošlo k poškození zdraví. Publikace je také neobvyklá rozsahem kazuistik. Kniha tak zprostředkovává čtenářům konkrétně praktické možnosti homeopatie v její obrovské šíři, a to naprosto srozumitelným způsobem. Zároveň slouží kazuistiky jako skvělý odborný materiál méně zkušeným homeopatům. I když kniha není určena výhradně ženám, z mnoha důvodů a právem jistě osloví zrovna ženy. Protože jsou to nezřídka právě ony, jež se snaží udržovat nejen zdraví své rodiny, ale také její celkovou pohodu, která může být velmi křehká. "Homeopatie není zázrak", říká autorka. Principy fungování této léčebné metody jsou logické a srozumitelné, vycházející ze zákonů přírody a fungování lidského těla.

Výjimečná, poutavá kniha vychází k padesátým narozeninám mimořádného českého herce současnosti. IVAN TROJAN je totiž unikátním umělcem hned z několika důvodů. Ačkoliv pochází z herecké rodiny – jeho otcem je Ladislav Trojan, známý mimo jiné z televizního seriálu Tři chlapi v chalupě - , pro herectví se rozhodl zcela náhle a nečekaně až před maturitou na sportovním gymnáziu. Odmalička se věnoval sportu a zejména basketbalu, který hrál vrcholově, v juniorech se stal dokonce mistrem republiky. Když absolvoval DAMU – obor herectví, nezlákalo ho Národní divadlo, odkud dostal nabídku, ale Realistické divadlo, kde působil jeho otec Ladislav Trojan a kam koncem 80. let chodil také Václav Havel a disidenti. Ivan Trojan tu podepsal petici za propuštění Václava Havla z vězení a Několik vět. Za to ho vyhodili z AUSu a odveleli do nejvýchodnější posádky tehdejšího Československa, do Humenného. Po revoluci přijal od ředitelky Jiřiny Jiráskové nabídku na angažmá ve Vinohradském divadle. Vydržel tu sedm let, ve třiatřiceti cítil, že musí odejít, protože chtěl divadlo dělat jinak, blíže k divákovi. Přešel do Dejvického divadla, kde se tvořil zcela nový soubor pod vedením Miroslava Krobota. Tady působí dodnes, tedy už sedmnáctým rokem. Dejvické divadlo brzy po nástupu nového souboru dostalo punc následovníka Činoherního klubu ze šedesátých let a stalo se nejprogresivnějším a nejuznávanějším divadlem současnosti. Až v pětatřiceti natočil svůj první film – Samotáře, který ho společně s televizními Četnickými humoreskami okamžitě katapultoval mezi uznávané a režiséry i diváky oblíbené herce. V dalších filmech zrál jako víno. Ivan Trojan je nositelem pěti Českých lvů jako jediný český herec, přičemž nominován byl osmkrát. Má také Cenu Thálie, Cenu Alfréda Radoka, Cenu Elsa, Cenu TýTý. Zaslouženě. Jak známo, herecká manželství nebývají nejpevnější, on si přesto vzal herečku Kláru Pollertovou. Dostal se tak do rodiny olympijského vítěze Lukáše Pollerta. S Klárou mají čtyři děti – kluky. Prý za to může „Trojanova finta“ - otec Ladislav Trojan zplodil dva syny, stejně tak bratr Ivana, producent Ondřej Trojan. S manželkou Klárou mají krásný vztah, který však prošel těžkou životní zkouškou způsobenou její chronickou nemocí. Oběma vydržel a pevně drží. Ivan Trojan je skalním fanouškem Bohemians 1905. Pomáhal klub i stadion v Ďolíčku zachránit před krachem, dal peníze i pracoval, stal se fanouškem číslo 001 a za Bohemku si zahrál jako skutečný fotbalista v ligovém utkání. Byl to prý jeho nejsilnější sportovní zážitek v životě. Ivan Trojan patří k nejlepším hercům své generace či spíše k nejlepším našim současným hercům vůbec. Známá autorka biografií významných osobností ve své knize představuje Ivana Trojana citlivě a se znalostí všech zákoutí lidské duše.

Silné motorky, rychlá auta, pilotování ruského migu, akrobacie s mistrem světa, irská whisky, kubánské doutníky, image drsného a arogantního rockera v černé kůži provokujícího svými kontroverzními názory, charisma s nezaměnitelným, ostře řezaným hlasem a zjizvenou tváří šelmy. To je JOŽO RÁŽ, lídr Elánu, nejúspěšnější a nejslavnější československé rockové kapely v historii naší pop-music, která je dnes legendou existující už neskutečných 45 let. Legendou, která stále vyprodává tisícové haly a stadiony. V patnácti letech stál u jejího zrodu a jako její frontman ji dovedl k závratným výškám – na svém kontě má na 500 písniček včetně stovky hitů, přes čtyři miliony prodaných nosičů, 26 platinových alb, megakoncert na Letenské pláni v Praze, kam přišlo víc lidí než na Rolling Stones, vyprodanou Carnegie Hall, což se nepodařilo ani Karlu Gottovi… Takových úspěchů dosahují jen nesmírně silné osobnosti. A tou Jožo Ráž nepochybně je. Vždyť jen málokdo může říct, že přežil svou vlastní smrt – po velmi vážné dopravní nehodě v červnu 1999 mu lékaři dávali jen desetiprocentní naději na přežití… Jožo Ráž, to je také Láska jako ideologie Elánu a Maximum svobody a pravdy jako filozofie Elánu. Vymysleli je společně s jeho životním přítelem, textařem Borisem Filanem, a drží se jich ve svých písních dodnes. Stačí jen poslechnout si největší hity jako ‚Vymyslená‘, ‚Čakám ťa, láska‘, ‚Amnestia na neveru‘, ‚Kráľovná bielych tenisiek‘, ‚Človečina‘, ‚Bosorka‘, ‚Kočka‘, ‚Len kým tu si‘, ‚Ôsmy svetadiel‘, ‚Kde si‘, ‚Jedenáste prikázanie‘, ‚Tanečnice z Lúčnice‘, ‚Zaľúbil sa chlapec‘ nebo ‚Voda, čo ma drží nad vodou‘... Jožo Ráž, to je také jedna žena na celý život – jeho „tanečnice z Lúčnice“ Barbora, s níž se seznámil už v šesté třídě, a které věnoval všechny své písničky. V tomto případě je raritou ve slovenském i českém šoubyznysu – krásnou a obdivuhodnou… Jožo, to jsou rovněž dvě vnučky, tři feny a motorka Yamaha V-Max, kterou má zakázanou, ale na které jezdí, protože Jožo je už taký… Zkušená autorka v životopisné knize přibližuje všechny odstíny života i kariéry Joža Ráže, zcela mimořádné osobnosti novodobých dějin československé a slovenské populární hudby.

Věřící fotbalisté vbíhají na trávník a na prsou vykreslí rukou pověstný křížek. Jako by říkali: ‚Bože, prosím, ochraňuj mě a přej mi štěstí. Lionel by takový obrázek malovat nemusel, protože fotbalový bůh, ač není, tak v jeho případě snad někde existuje a zázračného chlapce stráží snad od kolébky, aby ho zároveň obdařil geny umělce. Ano, tam někde v argentinském Rosariu se před šestadvaceti lety narodil fotbalový Einstein. Jak Albert automaticky řešil matematické a fyzikální záhady a objevoval neobjevitelné, tak Leo strojově probíhá obranami soupeřů a střílí branky, povětšinou, učebnicové, úžasné. Vše vyhlíží jednoduše a samozřejmě, jako když vás paměť vrací k nejúžasnějším okamžikům fotbalové historie, a najednou zjišťujete, že tato historie by byla ochuzena právě o Messiho, anebo spustíte brankostroje na playstationu. Pomoc a ochranu Boha jako by nepotřeboval, Bůh žije a hraje v něm samotném a on to moc dobře ví, a i proto po každém gólu vystřelí své ruce k nebi.

Divadlo je živý maso, tam jdete až na kořen, na nerv, jinak se ničeho nedoberete.“ Ano, divák má před sebou portrét nejzářivější české divadelní herečky současnosti. Simona Stašová (1955), která je podle něj mezi herečkami nejpozoruhodnější osobností současné české činoherní scény i výraznou filmovou a televizní tváří, naplno hraje v čase svého významného životního jubilea. Copak je možné, že má opravdu své roky, když vypadá o patnáct let mladší? Herečka strhujícího uměleckého výrazu dokazuje svou kvalitu již od poloviny devadesátých let. Cestu na piedestal nezískává v komerčních trhácích ani laciných seriálech, ale zejména trpělivou a poctivou prací na divadelních prknech. Do povědomí široké veřejnosti se zapíše v Pelíšcích režiséra Jana Hřebejka, který ji obsadí do role nezapomenutelné Šebkové, a potom řadou televizních rolí. Pravým domovem a svébytným hájemstvím herecké divy zůstává divadlo, na jehož jevištích vyzrává v jedinečnou osobnost. Zejména v tragikomických rolích podává výkony, ke kterým i mnohé kolegyně s úctou vzhlížejí. Diváka fascinuje ve výjimečném monodramatu – Shirley Valentine. Přesvědčivě a nezaměnitelně zahraje role dvou hvězd filmového nebe. Annu Magnani, „svou“ herečku a perlu italského neorealismu a přítelkyni Tennessee Williamse, v opravdu žhavých Římských nocích. Rovněž tak postavu Judy Garland, která se řadí mezi desítku nejlepších hvězd hollywoodské historie, a to v Drobečkách z perníku. Za postavu Evy Mearové získává Cenu Thálie za rok 2007. Zaslouženě! Vždyť už dávno vystoupila ze stínu své matky, Jiřiny Bohdalové, fenoménu od pánaboha, který skvěle zahraje všechno, a sama se stává oceňovanou hvězdou. Simona pracovala velmi trpělivě a nahoru stoupala poměrně nesnadno. Svou pozici si doslova vydřela. Dnes opanovává divadelní nebe, protože jej dokáže obdarovat svou charismatickou ženskou vášní a touhou, uměním tragikomedie, dominancemi, které jsou nezbytnou součástí její herecké osobnosti. Zazáří také ve filmech Román pro ženy, Láska je láska, Muži v naději. Za role v televizních filmech Zrozen po porodu a Sebemilenec sklidí uznání v zahraničí. Ponořme se tedy s novou knihou do hlubin krásné a obsažné duše herečky velikých vášní, Simony Stašové.

Začínáte číst velký a silný příběh, jak se obyčejná holka ze slezského městečka Fulneku stala z neznámé tenisové Popelky bílou královnou. Ano, je to až neuvěřitelné, PETRA KVITOVÁ je dnes na špičce světového tenisu a uznávanou sportovní celebritou! Jak je možné, že děvče, které vlastně začalo s tenisem až ve čtrnácti letech, ušlo do svých současných čtyřiadvaceti let tak významnou cestu. Tajemství tkví především v rodině a tvrdé práci. Petra nejdříve ovládne jedenáctý rok 21. století, když po finálovém triumfu nad Ruskou Marií Šarapovovou vyhraje Wimbledon, stejně dominuje na Turnaji mistryň v Istanbulu a pak ještě dovede Česko k výhře ve Fed Cupu nad Ruskami! Krom toho triumfuje na dalších pěti velkých turnajích Ženské tenisové asociace (WTA). Do dějin tenisu se zapíše, když v roce 2014 dobyde Wimbledon po vítězství nad Eugenií Bouchardovou podruhé. Přiřadí se k českým legendám: Martině Navrátilové, Haně Mandlíkové a Janě Novotné. Petra je rovněž vynikající týmovou hráčkou. Společně s Lucií Šafářovou má velkou zásluhu na skutečnosti, že Češky vyhrály Fed Cup i v letech 2012 a 2014. Máme nejlepší tým na světě! Knížka není jen portrétem mladé sportovní hvězdy a obrazem její mimořádné cesty, ale také reálným a těžce vydřeným hollywoodským snem uskutečněným v Česku. Fanynky a fanoušci a také všechny obyčejné holky, rodiče, čtete recept na nebeský úspěch a pozemskou slávu.

Před šesti lety se znenadání objeví jeden neobyčejně obyčejný kluk. Na první pohled si jen tak brnká na kytaru, jako by si s ní povídal. Zpívá, co zrovna cítí. A tak nejen autor této knihy si v duchu říká něco ve smyslu – panečku, tak tohle má šťávu a přirozenou lehkost, styl a hlavně smysl a odvahu, slova jsou o něčem. A dnes je Tomáš Klus obdivován napříč generacemi, stal se naším nejpopulárnějším a nejúspěšnějším zpěvákem! Člověk si možná najednou vybaví opravdové hudební symboly. Osobnosti, nikoliv zcela nepodobné, které kdysi také stály na úplném začátku, stejně jako nový hrdina, folkový zpěvák původem z Třince. Klus, dnes celkovým výrazem poněkud jiný než Karel Kryl či Jaromír Nohavica, se spíše podobá jakémusi mladému českému Bobu Dylanovi, nepochybně nejpozoruhodnějšímu písničkáři všech dob. Tomáš Klus podobně jako Dylan, rebel s kytarou a tvůrce velkých myšlenek, vyzve symbolicky hned zpočátku tvůrčí cesty své vrstevníky, aby se nestali „generací bezejmenných“. Mladý zpěvák postupně dosahuje úspěchu docela fantastického, a hlavně šokujícího pro zaručené experty. Po dvou prvních albech přichází v roce 2011 album Racek, z něhož si provokativní píseň „Pánubohudooken“ notuje celý národ. Jako jeden z mála písničkářů zpívá o české politické scéně, a když píseň zazní na Českém slavíku 2011, kdy skončí hned za ikonou Gottem druhý, přihlížející hvězdy i hvězdičky ztrácejí lesk. Státní opera je jako opařená! O rok později (2012) Českého slavíka vyhraje. Překvapivé vítězství je přesvědčivým důkazem Tomášovy raketově rostoucí oblíbenosti mezi posluchači. Sám velký Karel Gott, jakýsi nesmrtelný český Elvis, jako jediný v sále Tomášovi zatleská vestoje! „Jeho vítězství je obrazem nálady mezi lidmi, atmosféry ve společnosti. A je to vítězství zasloužené, protože texty jeho písní mluví lidem z duše.“ Racek odstartuje jeho masovou popularitu, Tomáš Klus začne sklízet jednu cenu za druhou – Anděly, Ceny Žebřík, Ceny Óčko, umisťuje se v anketě TýTý… Má několik zlatých a platinových desek, a když vydá v roce 2014 ve svém vlastním vydavatelství album Proměnamě, ovládne pětašedesát procent tuzemského trhu s hudbou! Neuvěřitelné. To už je ale jiný Tomáš Klus - mezitím potkal svou životní lásku, oženil se s ní, narodila se mu dcera, a toto setkání se Štěstím ho zcela proměnilo, zejména jeho pohled na život i životní filozofii. Tomáš Klus vyspěl a dozrál. Proměnamě je toho svými tématy i jiným, barvitějším hudebním vyjádřením důkazem. Ponořme se do úžasného příběhu jednoho z nejtalentovanějších Čechů naší doby.

Výpravná kniha píše o obyčejném, a dokonce chudém, chlapci z portugalské Madeiry. I na ‚Zeleném ostrově‘ autor pátrá po prvních krůčcích fotbalového génia. Právě v ulici Quinta do Falcao ve Funchalu se rodil veliký sen a Cristiano za ním odmalička neúprosně jde a probudí se z něj až ve chvíli, když později vysloví: „Chci být nejlepší, zapsat se do historie fotbalu. Mám fantastické zaměstnání. Je požehnáním, protože můžu dělat to, co mám nejraději.“ Ano, Ronaldo skutečně postupně stoupá k fotbalovému Olympu, kde vládnou Pelé, Maradona, Di Stéfano, Cruijff, ale nepochybně také sám Cristiano s Lionelem Messim. Základem naplnění takového snu je skvělé zázemí v rodině, jíž vždy vládla fotbalová máma Mária Dolores, a pak má Cristiano jako osmnáctiletý hráč Sportingu Lisabon doslovné štěstí, že si ho do Manchesteru United vybere sám Sir Alex Ferguson. Se svým velkým učitelem a druhým otcem, jak sám říká, vyhrají Ligu mistrů a tři anglické tituly. Ronaldo jako hráč Rudých ďáblů získá v roce 2008 svůj první Zlatý míč. Druhý a třetí obdrží už jako nejzářivější hvězda Realu Madrid, mistr Španělska a opětovně vítěz Champions League za své umění v letech 2013 a 2014. 12. ledna 2015 při celebraci v curyšské opeře s dojetím – ale už bez slz – řekne: „Byl to nezapomenutelný rok. Nikdy bych si nemyslel, že tuto cenu vyhraju třikrát. Chci pokračovat ve své práci, vyhrávat další tituly pro tým i pro sebe, zlepšovat se každý den. Chci být jedním z nejlepších hráčů všech dob.“ Tajemství gigantického úspěchu chlapce z chudinské čtvrti Santo António je prosté: neobyčejný talent a úžasná pracovitost, neutuchající touha být vždy nejlepší a vyhrávat trofeje a také bouřlivé a vítězné srdce. Cristiano navíc dnes není společně s Lionelem Messim jen nejlepším fotbalistou planety, ale pro mladé generace představuje také symbol životního stylu. Lze bez nadsázky říci, že je současnou nejvýznamnější sportovní celebritou světa. A tak se společně s autorem v rozšířeném a aktualizovaném vydání začtěme do příběhu chlapce a dnes muže, který žije svůj splněný sen a stoupá k ‚Legendě jménem CRISTIANO RONALDO‘.