Imagination of people strana 8 z 9

Nejlepší jídla nejlepších kuchařských mistrů. Takto lze charakterizovat skutečně exkluzivní, jedinečnou, vybranou a přitom velmi dostupnou kuchařku od hvězdných šéfkuchařů působících v českých restauracích a hotelech. Známá autorka biografií významných uměleckých osobností (např. Zdeněk Svěrák, Libuše Šafránková, Waldemar Matuška) totiž tentokrát zaměřila svůj zájem na poněkud jinou sféru, která je rovněž tvůrčí a špičkovou záležitostí. Svůj zájem o kvalitní kuchyni spojila s renomovaným fotografem specializovaným na gastronomii, Vlastislavem Macháčkem, a TOP 10 šéfkuchaři Česka - opravdovými "h v ě z d a m i" kuchyně, aby se do knihkupectví dostala tato zcela výjimečná kuchařská publikace. Gastronomie v Česku nabírá na kvalitě. Tuto skutečnost rovněž potvrzuje udělení "Michelinské hvězdy", nejvyššího možného mezinárodního kuchařského ocenění Romanu Paulusovi (Radisson Blu Alcron Hotel) v březnu 2012, jehož umění je nedílnou součástí této velké a obsáhlé knihy. Roman Paulus je prvním českým držitelem tohoto vysokého titulu. Kuchařka představuje i další skvělé šéfkuchaře: Jaroslava Sapíka (Hostinec U koně), Richarda Fuchse (Hotel Four Seasons), Jiřího Štifta (Hotel Mandarin Oriental), Radka Davida (Restaurace La Veranda), Jana Punčocháře (Restaurace Le Terroir), Riccarda Lucque (Restaurace Aromi), Shahafa Shabtaye (Restaurace SaSaZu), Richarda Šustu (Restaurace Suterén) a Václava Friče (Restaurace Na pekárně). Kniha Hvězdy kuchyně není jen nádhernou a inspirující kuchařskou přehlídkou, ale také obrazovou oslavou kulinářského umění. Představuje skutečné mistry šéfkuchaře prostřednictvím jejich receptů, a navíc v portrétních rozhovorech a v jejich přirozeném prostředí jako znamenité osobnosti svého "řemesla". Čtenářky a čtenáři knihy s radostí poznají, že tyto "hvězdy kuchyně" dokáží potěšit zrak a chuťové buňky i žaludky nejen svých hostů, ale i širšího publika, zkrátka všech milovníků kvalitní gastronomie a že současně probudí fantazii každého čtenáře této unikátní kuchařské knihy.

Petr Čech - u nás "Čechíno", v Anglii "Mr. Perfect", tedy "Pan Dokonalý", a pro fotbalový svět opět nejlepší gólman. Petr Čech se jím stal už v roce 2005, kdy získal s Chelsea podruhé titul mistra Anglie. Už na podzim 2006 však úžasnou kariéru mimořádně nadaného kluka z Plzně přeruší těžké zranění hlavy. Stephen Hunt z Readingu způsobí Petrovi frakturu lebky. Kariéra mohla být najednou u konce. Petr Čech se ale díky neuvěřitelné vůli už za tři měsíce vrací mezi tyče. V březnu 2007 se po utkání Ligy mistrů Chelsea s Portem autor zeptá kouče José Mourinha na příští cestu talentovaného brankáře a magický "Mou" s přirozenou grácií odpoví: "Petr je zpátky, a věřte mi, bude ještě lepší, než byl!" Člověka až napadne, nejsou si oba v něčem podobní? Nepochybně, oba spojuje vidina nejvyšších cílů. Ač na ně dosahují, míří za dalšími. I Čech, stejně jako Mourinho, je obdařen touto, jakousi, rozdílovou vlastností, jíž se jako mimořádný s puncem génia odlišuje od nejlepších.Autor jde po stopách novodobého gladiátora mezi tyčemi a zajímá se, zda je Petr Čech skutečně tak dokonalý, jak se o něm píše, ale hlavně zkoumá, proč a čím se postupně vypracoval na nejlepšího gólmana planety. A onen "prapůvod nesnesitelné lehkosti brankářova bytí" skutečně nalézá a dobírá se podstaty Petrova nezpochybnitelného úspěchu. Čechova světová sportovní celebrita je však uvnitř tím skromným chlapcem z plzeňské Viktorky i sídlištního paneláku. Prostě "Čechínem", jak mu tam dodnes říkají kluci a holky a také mladí brankáři, jež trénuje ve své vlastní škole. Jejich idol a vzor je ale stejně tak znám svou náročností i výjimečnou pracovitostí a inteligencí, skvělou hlavu, jež řídí jeho unikátní lidskou i sportovní kariéru. Taková je opora hvězdné Chelsea, dnes nepochybně největší fotbalový diamant Romana Abramoviče. I díky Petrově skvělé práci zdobí "Blues" tři tituly za triumf v nejprestižnější soutěži světa, Premier League. Chelsea také díky jeho umění vybojuje tolik vytoužený ušatý pohár vítěze Champions League 2012. A Mr. Perfect si splní další sen, když se pod finálové drama s Bayernem podepíše třemi chycenými penaltami. Plných jedenáct let je také pilířem reprezentace, s níž z EURO 2004 přivezl bronz. Dnes máme právo se domnívat, že s Petrem Čechem máme šance i na letošním EURO v Polsku a na Ukrajině. Sám hlavní hrdina knihy, který společně s dalším lídrem Tomášem Rosickým povede Česko do boje o evropský trůn, řekl hodně výmluvné: "Překvapíme!" Že by se třeba opakovala "stříbrná"Anglie 1996, kdy jsme jeli na Evropu také v roli outsiderů?

Že je Jaromír Jágr sportovním gigantem, který má zlato z olympiády 1998 v Naganu, pyšní se dvěma tituly mistra světa a vlastní dva prsteny za zisk Stanley Cupu s Pittsburgh Penguins, fanoušek hokeje dobře ví. Nejlepšího českého hokejistu všech dob ostatně obdivuje pomalu každý malý kluk. Autor i proto záměrně upouští od běžného životního portrétu výjimečného sportovce, který proslavil Česko více než stovka vládních delegací. Snaží se vstoupit nejlepšímu hokejistovi světa konce minulého a prvních let našeho století a držiteli vysoce prestižního ocenění pro nejužitečnějšího hráče NHL, Hart Trophy za rok 1999, kdy Jágra experti povýšili na úroveň velikánů Wayna Gretzkého i Maria Lemieuxe, do jeho neobyčejně obsažné duše. Stojí za jeho úspěchem stejnojmenný otec, čím obohatil jeho fenomenální geny? Je opravdu největší ženou Jaromírova života maminka, jak se píše? Čím tak lidsky vyspěl a zmoudřel, jak se vzdělal? Autor Petr Čermák se ptá a také na tyto a jiné otázky odpovídá společně s osobnostmi, kteří s Jaromírem pracovali, jako jeho osobní kouč Marian Jelínek, a hráli, mezi jinými Martin Straka, anebo ho měli možnost blíže poznat. Hovoří o něm osobnosti světového hokeje, včetně Lemieuxe a Gretzkyho, ale také Alois Hadamczik, trenér Česka, který v Jaromírovi, hokejovém gladiátoru a umělci, také objevil velké srdce, motivátora a vůdce. Ano, takový je zřejmě největší český sportovec posledního dvacetiletí, a tak vysoko vidí Jágra autor knihy, která se nyní ke čtenáři dostává již ve svém druhém doplněném vydání.

Čtěte velký a silný příběh, jak se obyčejná holka ze slezského městečka Fulneku stala z neznámé tenisové Popelky bílou královnou.Ano, je to až neuvěřitelné, Petra Kvitová je dnes mezi ženami světovou tenisovou jedničkou! Jak je možné, že děvče, které vlastně začalo s tenisem až ve čtrnácti letech, ušlo do svých současných jedenadvaceti let tak významnou cestu. Petra zcela ovládla jedenáctý rok 21. století, když po finálovém triumfu nad Ruskou Marií Šarapovovou vyhrála Wimbledon, stejně dominovala na Turnaji mistryň v Istanbulu a pak ještě dovedla Česko k výhře ve Fed Cupu nad Ruskami! Krom toho triumfovala na dalších pěti velkých turnajích Ženské tenisové asociace (WTA) a získala přes šest milionů dolarů! Petra se tak už nesmazatelně zapsala do dějin světového tenisu a přiřadila se k českým legendám. Martině Navrátilové, Haně Mandlíkové a Janě Novotné.Knížka není jen portrétem mladé a velké sportovní hvězdy a obrazem její mimořádné cesty, ale také reálným a těžce vydřeným hollywoodským snem. Fanynky a fanoušci a také všechny obyčejné holky, rodiče, čtete recept na nebeský úspěch a pozemskou slávu.

Jana Švandová je nejen výjimečnou a úspěšnou filmovou, televizní a divadelní herečkou, ale svým způsobem nepřehlédnutelným ženským fenoménem. Petr Čermák, spoluautor její autorizované knížky Jana Švandová s podtitulem Nesmíš to nikdy vzdát , která není typickou biografií, ale také upřímným dílkem promlouvajícím do nitra ženské duše, si tuto krásnou hereckou hvězdu pro sebe nazval ČESKOU MARYLIN. Vizáží jí je opravdu trochu podobná. A také je opravdovou star. Kdo může jen tak může říct, že hrál po boku Annie Girardot či Charlese Aznavoura, anebo se osobně setkal s Claudií Cardinale. Ve svých letech vypadá pořád jako blonďatá panenka, ale přitom představuje jednu z největších dam českého filmu 60. až 80 let. Vždyť hrála v úspěšných filmech takových režisérských es, jakými jsou Karel Kachyňa, Hynek Bočan, Dušan Hanák či Jiří Menzel a byla přední herečkou slavného Činoherního klubu, stála na prknech Národního divadla. Majitel Oskara za Ostře sledované vlaky ji nyní obsazuje do rolí v pražském Divadle Bez Zábradlí. A co je zvláštní - nikdo si vlastně pomalu ani netroufne hádat, kolik jí je. Že vyhlíží báječně, je jisté, ale ona je mladá zejména svou ohromně živou, přirozenou a pozitivní duší. Co na tom, že žije ve třetím a krásném manželství a je babičkou a za svůj život poznala mnoho mužů a prožila několik vztahů? Právě proto všem ženám, které touží být stále duševně mladé, nyní předkládá vlastní recept na život formou své knížky.

Jana Švandová je nejen výjimečnou a úspěšnou filmovou, televizní a divadelní herečkou, ale svým způsobem nepřehlédnutelným ženským fenoménem. Petr Čermák, spoluautor její autorizované knížky Jana Švandová s podtitulem Nesmíš to nikdy vzdát , která není typickou biografií, ale také upřímným dílkem promlouvajícím do nitra ženské duše, si tuto krásnou hereckou hvězdu pro sebe nazval ČESKOU MARYLIN. Vizáží jí je opravdu trochu podobná. A také je opravdovou star. Kdo může jen tak může říct, že hrál po boku Annie Girardot či Charlese Aznavoura, anebo se osobně setkal s Claudií Cardinale. Ve svých letech vypadá pořád jako blonďatá panenka, ale přitom představuje jednu z největších dam českého filmu 60. až 80 let. Vždyť hrála v úspěšných filmech takových režisérských es, jakými jsou Karel Kachyňa, Hynek Bočan, Dušan Hanák či Jiří Menzel a byla přední herečkou slavného Činoherního klubu, stála na prknech Národního divadla. Majitel Oskara za Ostře sledované vlaky ji nyní obsazuje do rolí v pražském Divadle Bez Zábradlí. A co je zvláštní - nikdo si vlastně pomalu ani netroufne hádat, kolik jí je. Že vyhlíží báječně, je jisté, ale ona je mladá zejména svou ohromně živou, přirozenou a pozitivní duší. Co na tom, že žije ve třetím a krásném manželství a je babičkou a za svůj život poznala mnoho mužů a prožila několik vztahů? Právě proto všem ženám, které touží být stále duševně mladé, nyní předkládá vlastní recept na život formou své knížky.

Čtěte velký a silný příběh, jak se obyčejná holka ze slezského městečka Fulneku stala z neznámé tenisové Popelky bílou královnou.Ano, je to až neuvěřitelné, Petra Kvitová je dnes mezi ženami světovou tenisovou jedničkou! Jak je možné, že děvče, které vlastně začalo s tenisem až ve čtrnácti letech, ušlo do svých současných jedenadvaceti let tak významnou cestu. Petra zcela ovládla jedenáctý rok 21. století, když po finálovém triumfu nad Ruskou Marií Šarapovovou vyhrála Wimbledon, stejně dominovala na Turnaji mistryň v Istanbulu a pak ještě dovedla Česko k výhře ve Fed Cupu nad Ruskami! Krom toho triumfovala na dalších pěti velkých turnajích Ženské tenisové asociace (WTA) a získala přes šest milionů dolarů! Petra se tak už nesmazatelně zapsala do dějin světového tenisu a přiřadila se k českým legendám. Martině Navrátilové, Haně Mandlíkové a Janě Novotné.Knížka není jen portrétem mladé a velké sportovní hvězdy a obrazem její mimořádné cesty, ale také reálným a těžce vydřeným hollywoodským snem. Fanynky a fanoušci a také všechny obyčejné holky, rodiče, čtete recept na nebeský úspěch a pozemskou slávu.

Publicistka Dana Čermáková se v knize Popelka pokusila zmapovat dosavadní hereckou i životní pouť nejpopulárnější české herečky posledních desetiletí Libušky Šafránkové.Již několik generací dětí "Libušku" zná jako trochu rozpustilou, nebojácnou a chy trou holku, mladého myslivce a tajemnou princeznu z nesmrtelné pohádky Tři oříšky pro Popelku, která zvítězila v divácké anketě o pohádku minulého století. Hrála pak ještě mnoho princezen, takže není divu, že ji Zdeněk Svěrák při předávání vítězné so šky v divácké anketě České televize "HVĚZDA MÉHO SRDCE" o nejoblíbenější českou herečku nazval "Princeznou českého filmu, která se právě stala královnou". Libuše Šafránková se zkrátka i přes všechny své další role, například v oscarovém Koljovi, Obec né škole, Slavnostech sněženek nebo Vesničce mé střediskové, zapsala do povědomí národa jako představitelka něžných, jemných až křehkých, vlídných a nevinných hrdinek. Je taková i ve skutečnosti? Během let si díky odmítání jakékoliv publicity vytvoři la pověst nepřístupné, uzavřené, plaché a zdvořile odmítavé herečky, pro kterou je rodina a uchování soukromí před bulvárním zájmem veřejnosti nadevše. A přece se této nechtěné publicitě společně s manželem Josefem Abrhámem před sedmi lety neubránili , když je dnes již neexistující bulvární deník napadl s neověřenými tvrzeními o alkoholu a domácím násilí. Byla z toho nechutná aféra, z níž se sice dostali se ctí, když dosáhli veřejné omluvy, nicméně Popelku tato událost silně poznamenala, takže se opět stáhla do ústraní. Ledy mlčenlivosti prolomila až po vítězství v anketě, v níž ji lidé zvolili za hvězdu svých srdcí.Jaké je její manželství se starším Josefem Abrhámem, o němž se leccos povídalo v souvislosti s jeho slabostí pro něžné pohlaví? Je opravdu tak idylické, jak oba shodně tvrdí? Její herečtí kolegové se do ní bezhlavě zamilovávali - co ona? Zůstala svým životním zásadám pramenícím z víry věrna? Jaký byl a je její vztah s mladší sestrou Mirkou? Proč jí přenechala roli Arabely ve druhé sérii veleúspěšného seriálu?

Publicistka Dana Čermáková se v knize Popelka pokusila zmapovat dosavadní hereckou i životní pouť nejpopulárnější české herečky posledních desetiletí Libušky Šafránkové.Již několik generací dětí "Libušku" zná jako trochu rozpustilou, nebojácnou a chy trou holku, mladého myslivce a tajemnou princeznu z nesmrtelné pohádky Tři oříšky pro Popelku, která zvítězila v divácké anketě o pohádku minulého století. Hrála pak ještě mnoho princezen, takže není divu, že ji Zdeněk Svěrák při předávání vítězné so šky v divácké anketě České televize "HVĚZDA MÉHO SRDCE" o nejoblíbenější českou herečku nazval "Princeznou českého filmu, která se právě stala královnou". Libuše Šafránková se zkrátka i přes všechny své další role, například v oscarovém Koljovi, Obec né škole, Slavnostech sněženek nebo Vesničce mé střediskové, zapsala do povědomí národa jako představitelka něžných, jemných až křehkých, vlídných a nevinných hrdinek. Je taková i ve skutečnosti? Během let si díky odmítání jakékoliv publicity vytvoři la pověst nepřístupné, uzavřené, plaché a zdvořile odmítavé herečky, pro kterou je rodina a uchování soukromí před bulvárním zájmem veřejnosti nadevše. A přece se této nechtěné publicitě společně s manželem Josefem Abrhámem před sedmi lety neubránili , když je dnes již neexistující bulvární deník napadl s neověřenými tvrzeními o alkoholu a domácím násilí. Byla z toho nechutná aféra, z níž se sice dostali se ctí, když dosáhli veřejné omluvy, nicméně Popelku tato událost silně poznamenala, takže se opět stáhla do ústraní. Ledy mlčenlivosti prolomila až po vítězství v anketě, v níž ji lidé zvolili za hvězdu svých srdcí.Jaké je její manželství se starším Josefem Abrhámem, o němž se leccos povídalo v souvislosti s jeho slabostí pro něžné pohlaví? Je opravdu tak idylické, jak oba shodně tvrdí? Její herečtí kolegové se do ní bezhlavě zamilovávali - co ona? Zůstala svým životním zásadám pramenícím z víry věrna? Jaký byl a je její vztah s mladší sestrou Mirkou? Proč jí přenechala roli Arabely ve druhé sérii veleúspěšného seriálu?

Publicistka Dana Čermáková se v knize Popelka pokusila zmapovat dosavadní hereckou i životní pouť nejpopulárnější české herečky posledních desetiletí Libušky Šafránkové.Již několik generací dětí "Libušku" zná jako trochu rozpustilou, nebojácnou a chy trou holku, mladého myslivce a tajemnou princeznu z nesmrtelné pohádky Tři oříšky pro Popelku, která zvítězila v divácké anketě o pohádku minulého století. Hrála pak ještě mnoho princezen, takže není divu, že ji Zdeněk Svěrák při předávání vítězné so šky v divácké anketě České televize "HVĚZDA MÉHO SRDCE" o nejoblíbenější českou herečku nazval "Princeznou českého filmu, která se právě stala královnou". Libuše Šafránková se zkrátka i přes všechny své další role, například v oscarovém Koljovi, Obec né škole, Slavnostech sněženek nebo Vesničce mé střediskové, zapsala do povědomí národa jako představitelka něžných, jemných až křehkých, vlídných a nevinných hrdinek. Je taková i ve skutečnosti? Během let si díky odmítání jakékoliv publicity vytvoři la pověst nepřístupné, uzavřené, plaché a zdvořile odmítavé herečky, pro kterou je rodina a uchování soukromí před bulvárním zájmem veřejnosti nadevše. A přece se této nechtěné publicitě společně s manželem Josefem Abrhámem před sedmi lety neubránili , když je dnes již neexistující bulvární deník napadl s neověřenými tvrzeními o alkoholu a domácím násilí. Byla z toho nechutná aféra, z níž se sice dostali se ctí, když dosáhli veřejné omluvy, nicméně Popelku tato událost silně poznamenala, takže se opět stáhla do ústraní. Ledy mlčenlivosti prolomila až po vítězství v anketě, v níž ji lidé zvolili za hvězdu svých srdcí.Jaké je její manželství se starším Josefem Abrhámem, o němž se leccos povídalo v souvislosti s jeho slabostí pro něžné pohlaví? Je opravdu tak idylické, jak oba shodně tvrdí? Její herečtí kolegové se do ní bezhlavě zamilovávali - co ona? Zůstala svým životním zásadám pramenícím z víry věrna? Jaký byl a je její vztah s mladší sestrou Mirkou? Proč jí přenechala roli Arabely ve druhé sérii veleúspěšného seriálu?

Život Stelly Zázvorkové byl plný paradoxů. Matka jí dala neobvyklé jméno - v překladu znamená hvězda- , protože byla přesvědčena o tom, že dcera bude stejně krásná a křehká jako ona. Leč její očekávání se nenaplnilo, Stella se jí vůbec nepodobala. Ot ec, známý architekt, zase očekával, že po něm zdědí výtvarný talent. Ani to se nestalo. K herectví se dostala nikoliv proto, že by po něm odmalička toužila, ale proto, že jí zoufale nešla matematika a konzervatoř byla jediná škola, kde se nevyučovala . Chtěla být charakterní herečkou, ale stal se z ní jeden z nejuznávanějších ženských komiků. Neměla ostré lokty, nervala se o příležitosti, a přesto šla z jedné role do druhé. Nevyhledávala mužskou společnost, a přesto měla kolem sebe široký okruh v ynikajících herců a umělců, kteří byli po celý život jejími blízkými přáteli. A i když její manželství trvalo jen něco přes rok a musela zažít to nejhorší, co může matka zažít - smrt vlastního dítěte -, neztratila optimismus ani víru v to lepší v nás . Stella Zázvorková milovala smích. Byl to její elixír mládí. Nabíjel ji, pomáhal překonávat nástrahy života, kterých na ni číhalo dost a dost. A ona ho dokázala mnohonásobně vracet nejen v bezpočtu svých filmových, televizních a divadelních rolí, al e i při nesčetných besedách s diváky. V pořadí již sedmá biografická kniha známé publicistky Dany Čermákové přibližuje nejen dětství, mládí a osobní zrání známé a populární herečky, ale i její účinkování v televizních seriálech a filmech, z nichž vě tšina patří do zlaté pokladnice československé a české kinematografie.

Že je Jaromír Jágr sportovním gigantem, který má zlato z olympiády 1998 v Naganu, pyšní se dvěma tituly mistra světa a vlastní dva prsteny za zisk Stanley Cupu s Pittsburgem Penguins, fanoušek hokeje dobře ví, nejlepšího českého hokejistu všech dob ostatně obdivuje pomalu každý malý kluk. Autor i proto záměrně upouští od běžného životního portrétu výjimečného sportovce, který proslavil Česko více než stovka vládních delegací, a snaží se vstoupit nejlepšímu hokejistovi světa konce minulého století a držiteli vysoce prestižního ocenění pro nejužitečnějšího hráče NHL Hart Trophy za rok 1999, kdy Jágra experti povýšili na úroveň velikánů Wayna Gretzkého i Maria Lemieuxe, do jeho duše. Jaký je Jágr vlastně člověk a kde jsou prameny jeho lidských vlastností a kořeny sportovní mimořádnosti. Jak je možné, že obyčejný venkovský synek Jarda z Hnidous dobyl Ameriku a podmanil si hokejový svět? Stojí za jeho úspěchem stejnojmenný otec, čím obohatil jeho fenomenální geny? Je opravdu největší ženou Jaromírova života maminka, jak se píše? Která z jeho krásných přítelkyň byla jeho srdci nejblíže. Snad Andrea Verešová, přenádherná Slovenka a současně intelektuálka, anebo současná přítelkyně, modelka Inna Pluhajková? Autor se ptá a také na tyto a jiné otázky odpovídá společně s osobnostmi, kteří s Jaromírem pracovali, jako jeho osobní dtrenér Marian Jelínek, a hráli, mezi jinými Martin Straka, anebo ho měli možnost blíže poznat. A tak o něm hovoří plejeři Dominik Hašek, Václav Prospal, trenéři Vladimír Růžička a také Alois Hadamczik, trenér dnešního Česka, a to je rovněž znamením, že mistrovství světa na Slovensku, kde budeme obhajovat loňské zlato je za dveřmi. Hokejový gladiátor Jaromír s číslem 68 a současně obdivuhodný ČLOVĚK JÁGR povede jako hrdý reprezentant v dresu se lvíčkem na prsou náš tým…

Česká divadelní a filmová scéna posledních desetiletí má jistě mnoho výrazných a svébytných hereckých osobností, ale jen jedna si vysloužila přízvisko „poslední herecký aristokrat“. Je jím potomek slavných uměleckých rodů Steimarových a Kodetových, jejichž historie se táhne dvě stě let nazpátek až k zakladatelům českého národního divadla, Jiří Kodet. Jeho život, to je neuvěřitelná spirála vzletů a pádů, osudového předurčení, kopírování zvratů naší novodobé historie. V dětství jedl na stříbře, pak se ocitl mezi koňáky, z domova jim odvezli nábytek po předcích, o nichž se děti učily ve škole, pak se (napotřetí) dostal na školu herectví, ale nikdy nezískal diplom … Spirála šla vzhůru, když vzniklo nové a zcela jiné divadlo – slavný Činoherní klub, ale zároveň šla dolů, protože ho u filmu nechtěli, a tak z něj uměle vytvořili „záporáka“, který navíc směl hrát jen malé role… Protože po tragédii Českého jara nedokázal odejít do zahraničí jako jeho nevlastní bratr, odešel alespoň do prvorepublikově romantické, leč pro rodinu zcela nevhodné „lesní emigrace“… To mělo fatální důsledky pro jeho zdraví, které se ovšem projevily po mnoha letech… S tolik let očekávanou svobodou mohl konečně naplno projevit, jaký obrovský herecký talent a jaká osobnost v něm dřímá. Není snad nikdo v této zemi, kdo by si při znění kultovní věty: „Proletáři všech zemí, vyližte si prdel!“ nepromítl okamžitě nezapomenutelnou tvář šlechtice bez rodokmenu, ale o to více vzezřením, duchem, noblesou a elegancí vystupování – Pana Herce Jiřího Kodeta. Tehdy jeho sinusoida vzestupů a pádů došla svého vrcholu – obdržel nejvyšší domácí herecké ocenění – Českého lva, a to hned dvakrát, a poté i ocenění nejvýznamnější – státní vyznamenání Za zásluhy I. stupně v oblasti kultury a umění z rukou svého milovaného a váženého prezidenta Václava Klause. Zároveň se však rozjela opět dolů, tentokrát nenávratně kvůli stále se zhoršujícímu zdraví. Biografie známé a nezapomenutelné herecké osobnosti Jiřího Kodeta z pera zkušené novinářky a publicistky Dany Čermákové, autorky biografií o Libuši Šafránkové, Zdeňku Svěrákovi či Jiřím Menzelovi.

Autor knihy přiznává, že sotva tušil, že se bude při tvorbě knihy setkávat s nejúspěšnějším fotbalistou novodobé české historie. Nezvratitelný objev i fakt. Žádný jiný totiž nevyhrál tolik trofejí, nezískal tolik ocenění jako Vladimír Šmicer, charismatický a velice pozitivní mladý muž. Byl vždy ve správný čas na správném místě, i proto mu říkají Štístko, mezi fotbalisty Šmíca. Ovšem autor se s pojmenováním, které zrcadlí mnoho osudově šťastných okamžiků, nespokojuje, protože fotbal s Vláďou Šmicerem v hlavní roli je zejména o lásce k fotbalu, tréninkové píli a velikém umění. Kniha představuje detailní setkání s fotbalovým Andělem.

Kdo nezná Svěráka, není Čech, dal by se parafrázovat známý slogan. Zdeněk Svěrák je pojem, instituce, celonárodní poklad, symbol českého národa a češství… Kolik jen přídomků za třiasedmdesát let svého nesmírně plodného života dostal! Většina z nás ho "bere", mnozí ho obdivují a milují, protože i přes úspěchy, kterých dosáhl jako divadelník, scénárista, textař či herec, zůstal skromný, nenápadný, nearogantní, nevyvyšující se, zkrátka normální. A přitom ty úspěchy nejsou ledajaké! Stačí připomenout Zlatý glóbus a Oscara za scénář k filmu Kolja. Má neopakovatelné charisma jako inteligentní, moudrý a osvícený muž, má úžasný dar ukazovat neuvěřitelnou bohatost českého jazyka. Je nedostižný ve slovních hříčkách, dvojsmyslech, připodobněních a přirovnáních, které vystihují naši národní povahu, mentalitu, současnost vycházející z minulosti, zkrátka ono často přehlížené a mnohými dokonce potlačované "češství". Přitom ovšem zůstává hravý, lehký, úsměvný a schopný dělat si legraci z vážných témat. Jeho humor prezentovaný víc jak čtyřicet let na prknech Divadla Járy Cimrmana je nenapodobitelný, jemný, laskavý a neubližující. Zdeněk Svěrák je zkrátka velmi milý, lidský, dobrý a velmi tvůrčí člověk, o němž je radost psát. Kniha ho přibližuje ve všech jeho "podobách", tedy jako scénáristu, textaře, spisovatele, herce i velkého humanistu s bohatou charitativní činností.

Sluníčko, pohodář, bavič, milovník života, lidí, české krajiny a dobrého jídla, ale také dokonalý profesionál, který na place nikdy nekřičí, neškrtí herečky a netýrá komparz, ale nemilosrdně vyhodí každého, kdo si neplní své úkoly. Jedněmi je milován , druhými zatracován (nutno podotknout, že těch prvních je nesrovnatelně více). Nejkontroverznější, nejkonzervativnější a nejveselejší český režisér, který si vzal do vínku pokračovat v té nejlepší tradici české filmové pohádky (není divu, když ho ře meslu učil nestor českého filmu pro děti Bořivoj Zeman) a české lidové komedie. To se mu nepochybně podařilo, protože jeho trilogie z prostředí jihočeské vesnice Slunce, seno se stala ve své době bestsellerem a dnes je kultovní sérií, jejíž populari ta neklesá ani po víc jak dvaceti letech. Jeho pohádky Princezna ze mlejna I a II a Z pekla štěstí I a II trhaly návštěvnické rekordy, které jim v době jejich uvedení na plátna kin mohla závidět většina českých i zahraničních filmů (předčily třeba Pá na prstenů nebo Šestý smysl). A jeho další trilogie, lidová komedie Kameňák postavená na jednoduchém, ale geniálním nápadu anekdotách, nemá dosud v návštěvnosti v kinech a ve sledovanosti na televizní obrazovce obdoby. A to je základní Troškův pro blém popularita jeho snímků podle kritiků neodpovídá jejich kvalitě. Nemyslí tím ani tak jeho pohádky, protože tvorba pro děti se u nás těší pramalému zájmu jak kritiků, tak zejména producentů z řad filmových studií i televizí státních či soukromýc h, ale hlavně jeho Kameňáky, které prý urážejí dobrý vkus. Jeden z nejpopulárnějších a nejúspěšnějších českých režisérů si z toho však nic nedělá, protože jediným měřítkem kvality jeho snímků jsou pro něj diváci a jejich zájem. Ostatně pohádce O prin cezně Jasněnce a létajícím ševci se dostalo i uznání kritiků. Zdeněk Troška navíc neumí jen pohádky a skvělé komedie, ale dokáže skvěle režírovat i operu. Není mu cizí ani muzikál. Hamlet podle Janka Ledeckého, kterého Troška režíroval, patří k nej úspěšnějším. Kniha zkušené publicistky nabízí ucelený a vyvážený pohled na dosavadní tvorbu nejlidovějšího českého režiséra. Není zatížena ani předpojatostí kritiků ani přílišným obdivem diváků.